Hydroizolační vrstvy střešních plášťů plochých střech musí být vždy zajištěny vhodnou fixací proti účinkům sání větru. Jednou z metod této fixace, kromě natavování, lepení či přitížení, je mechanické kotvení, které je nejčastější a téměř univerzální metodou fixace. Toto kotvení se provádí pomocí střešních kotev. Dvouvrstevná hydroizolace je pak fixována tak, že podkladní pás je kotvený a vrchní pás je na podkladní plnoplošně natavený. Obvykle se provádí tak, že kotvení hydroizolačního souvrství zároveň fixuje i všechny vrstvy tepelně izolační a parotěsnící. Tím je kotvení výhodné oproti lepení, kde je nutno slepit jednotlivé vrstvy navzájem. Pokud to však vyžaduje postup pokládky, je rovněž možné nejdříve přikotvit jednotlivé vrstvy podkladní.
Asfaltové pásy vhodné pro kotvení
Pro kotvení jsou vhodné oxidované (podkladní) či modifikované asfaltové pásy, s dostatečně pevnou nosnou vložkou a jsou k tomu výrobcem určeny. Standardně jsou to asfaltové pásy s vložkou ze skleněné tkaniny (obvykle s plošnou hmotností vložky 200 g/m²). Pro kotvení se rovněž používají pásy s vložkou z polyesterové rohože, nebo s vložkou speciální kombinovanou, resp. kompozitní, z polyesterové rohože spřažené s výztužnými vlákny či skleněnou mřížkou, kdy výrobce asfaltových pásů uvádí jako možný způsob jejich aplikace v jejich technickém listě mechanické kotvení.
Cenově výhodnější kotvení pak poskytují pásy, které v odzkoušené kombinaci se střešními kotvami v souladu s předpisem ETAG 006, poskytují úsporu počtu kotev díky možnosti používat vyšší výpočtové zatížení na kotvu při statickém návrhu kotvení. V dvouvrstevné hydroizolační skladbě se vždy kotví podkladní asfaltový pás. Tento podkladní pás musí vyhovovat výše uvedeným požadavkům z hlediska spolehlivosti jeho kotvení.
Hydroizolační pás z SBS modifikovaného asfaltu s nosnou vložkou z polyesterové rohože plošné hmotnosti 200 g/m² je na horním povrchu opatřen jemným separačním posypem a na spodním povrchu separační spalitelnou PE fólií. Obvykle se používá pro parotěsnou a popřípadě pojistnou hydroizolační vrstvu plochých střech, jako spodní pás v hydroizolační vrstvě na nových i opravovaných plochých střechách nebo jako horní pás tam, kde je hydroizolace krytá dalšími vrstvami (např. inverzní střešní skladba, střešní skladba chráněná vrstvou kameniva nebo dlažbou na podložkách). Používá se jako součást izolace spodní stavby proti zemní vlhkosti, gravitační i tlakové vodě (v kombinaci s jedním nebo dvěma dalšími pásy) a radonu. Pás svými parametry odpovídá vysokým nárokům na spolehlivost hydroizolace spodní stavby. Pás se bodově nebo celoplošně natavuje na podklad, příp. se kotví.
Natavovací pás podkladní z oxidačního asfaltu HYDROBIT V60 S35 je podkladní natavovací asfaltový pás určený pro vícevrstvé hydroizolační systémy plochých střech i izolace spodních staveb proti zemní vlhkosti a radonu. Pás je vyroben z oxidovaného asfaltu s nosnou vložkou ze skleněné rohože a jemnozrnným minerálním posypem na horním povrchu, což mu dodává odolnost a mechanickou stabilitu. Díky své konstrukci poskytuje spolehlivou vodotěsnou vrstvu vhodnou jako podkladní článek hydroizolačního souvrství a lze jej kombinovat s dalšími hydroizolačními pásy.
Čtěte také: Použití ocelových kotev v betonu
Asfaltové pásy se používají jako střešní krytina u různých obytných budov i u různých přístřešků. U obytných budov se nejčastěji budují dvouplášťové provětrávané střechy. U takových budov se někdy realizují i jednoplášťové střechy s dřevěným záklopem a střešní krytinou z asfaltových pásů.
V širokém sortimentu KVK Parabit je velké množství asfaltových pásů pro všechny typy střech s dřevěným podkladem. Spodní asfaltové pásy řady SKLODEK 40 a lehké asfaltové pásy K-BASE mohou být k dřevěnému podkladu přikotveny v přesazích pomocí podložek a vrutů. Lehké asfaltové pásy R20 a R13 se k dřevěnému podkladu přibíjejí hřebíky na lepenku. U střech s podkladem z OSB desek je možné také použít samolepicí asfaltové pásy, které se nalepí na povrch OSB desek opatřený asfaltovým penetračním nátěrem ALP.
Typy kotev pro asfaltové pásy
Pro kotvení se používají ověřené kotevní systémy kotev celokovových, nejčastěji jako šroub s podložkou kulatou nebo oválnou. Pro kotvení střešních plášťů s tepelnou izolací v dostatečné tl., obvykle v tl. více než 50 až 60 mm, dle výrobce, se nejčastěji používají kotvy teleskopické, sestávající z kovového šroubu a umělohmotného teleskopu. Kromě celokovových a teleskopických kotev se používají ještě různé speciální kotvy.
Celokovové kotvy
Celokovové kotvy se používají zejména pro střešní skladby s malou tl. tepelné izolace, obvykle do tl. 50 až 60 mm, nebo ve skladbách zcela bez tepelné izolace. Výhodou celokovových kotev je jejich tuhost v celé délce těla kotvy, která se využívá při kotvení střešního pláště na šikmých plochách s větším sklonem. Celokovové kotvy se rovněž dělí podle únosného podkladu, do kterého se fixují, na:
- kotvy do betonu
- lehčeného betonu
- ocelového trapézového plechu
- prkenného bednění
- desek na bázi dřeva (vodovzdorné překližky a dnes velice časté OSB desky)
Každý takovýto podklad vyžaduje určité typy šroubů.
Čtěte také: Použití mechanických kotev do betonu
Teleskopické kotvy
Teleskopické kotvy zamezují možnosti poškození hydroizolace při našlápnutí na kotvu, protože v trubici teleskopu se šroub může vertikálně volně pohybovat. Teleskopy jsou obvykle jednoho typu, zatímco šrouby do teleskopů, stejně jako celokovové šrouby, se vyrábějí a osazují do teleskopů podle typu únosného podkladu, pro který jsou určené. V současné době je možné mechanickým kotvením fixovat díky dlouhým teleskopům i střešní plášť, vzhledem k tomu, že tloušťky tepelných izolací se dnes provádějí velice často ve 2 a více vrstvách (pro zamezení tepelných mostů, nebo spádování v tepelně izolačních vrstvách).
Postup mechanického kotvení
Realizaci pokládky kotveného podkladního pásu musí předcházet provedení tahových zkoušek na stavbě. A to vždy u všech silikátových podkladů a dřevěných podkladů (u prkenného bednění i u desek na bázi dřeva). U podkladů z trapézového ocelového plechu lze vycházet z přesně daných pevnostních charakteristik oceli dodaných plechů. Na základě tahových zkoušek a typu kotveného asfaltového pásu se navrhne typ kotevního prvku vyhovujícího jak z hlediska únosnosti podkladu, tak z hlediska únosnosti asfaltového pásu vůči protržení kotvou. Zároveň se stanoví bezpečná hodnota výpočtového zatížení na 1 kotvu od sání větru: obvykle 0,4 kN / kotvu, a to podle výrobce asf. pásu a výrobce kotev. Nebo se použije hodnota návrhového zatížení na kotevní prvek wadm podle předpisu ETAG 006, pokud asf. Následně se provede statický výpočet kotvení podle ČSN EN 1991-1-4 - Zatížení větrem, který stanový počet kotev / 1 m² v jednotlivých oblastech ploché střechy: F, G, H, I. Zde je nutno podotknout, že plochá střecha je definována sklonem α < 5°. Při návrhu mechanického kotvení asfaltových pásů je potřeba především zohlednit zatížení větrem a sklon střechy.
Pokládka kotveného podkladního pásu
Vlastní pokládka kotveného podkladního pásu začíná jeho volným položením na podklad, vyrovnáním a vypnutím. Následně se provede kotvení v přesahu pásu, a to tak, aby obrys kotvy byl min. 1 cm od okraje pásu. Odstup jednotlivých kotev od sebe v jedné řadě kotev se stanoví z požadovaného počtu kotev / 1 m² a z požadavku, že min. vzdálenost mezi kotvami by neměla být menší než 15 cm. Pokud se požadovaný počet kotev nevejde do přesahu pásů, je nutno kotvit ještě i v ploše pásu, obvykle v jeho polovinách, nebo dokonce v jeho třetinách. Každá takováto kotva v ploše pásu však musí být vodotěsně překryta záplatou min. 20 x 20 cm, nebo pruhem pásu šířky min. 20 cm. Po provedení kotvení se šev vodotěsně zavaří nebo slepí (u samolepících pásů, ev. s termickou aktivací plamenem hořáku). Vodotěsné zakrytí kotev musí být provedeno co nejdříve.
V případě, že pod podkladním pásem je tepelná izolace (např. EPS), která by se mohla poškodit při svařování švu plamenem hořáku, je třeba provádět svařování takovým způsobem, který poškození zabrání (použitím spec. švového hořáku, svařovat šev při zakrytí podkladu vhodným způsobem (vhodnou deskou/prknem, pruhem pomocného asf. Nutno také pamatovat na to, že každá deska tepelně izolační vrstvy těsně pod hydroizolačním souvrštím musí být fixována min. Součástí kotvení hydroizolačního souvrství je i provedení lineárního kotvení po obvodu střechy a všech nástaveb a prostupů: provede se jako 1 řada kotev s odstupy min. 250 až 330 mm. Kotvy, které jsou v této řadě na základě výpočtu sání větru, se do lineárního kotvení rovněž započítávají. Lineární kotvení fixuje střešní plášť proti vodorovným silám, které působí v souvrství působením větru, chvěním střešního pláště, dilatačními pohyby materiálů střešního pláště.
V případě mechanického kotvení musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev. Vždy je třeba použít pouze vhodný typ kotev.
Čtěte také: Kotvy pro beton: Průvodce výběrem
Natavování asfaltových pásů
Natavování, nebo též svařování asfaltových pásů je spolehlivý způsob spojování jednotlivých vrstev/rolí pásu. Asfaltové pásy jsou vyráběny v několika typech, ze kterých lze natavovat jen některé. Zjednodušeně lze říci, že pro svaření musí disponovat vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvou asfaltu.
Rozdělení pásů dle možnosti natavení
Pro ilustraci přikládáme značení pásů z výrobního programu Charvát a.s.:
- A - není určený k natavení, je bez krycí vrstvy asfaltu (jen impregnovaná vložka)
- R - není určený k natavení, s krycí asfaltovou vrstvou do 1 mm
- S - klasický natavitelný oxidovaný asfaltový pás
- M - natavitelné modifikované asfaltové pásy (SBS)
Příprava podkladu a klimatické podmínky
Savý podklad je třeba před pokládkou pásů penetrovat. Před pokládkou natavením asfaltových pásů je třeba savé podkladní konstrukce (silikátové, savé a plechové materiály) penetrovat vhodným asfaltovým penetračním nátěrem k dosažení lesklého povrchu. Lesklý povrch po penetraci je zejména u vertikálních ploch podkladu nezbytný pro trvalou stabilitu natavených pásů. V případě, že jsou vertikální plochy vyšší než 60 cm, je nutné mechanicky zajistit pás proti sjíždění (kotvení, přizdění).
Pro správnou kvalitu svařovacích prací musí být teplota konstrukce, materiálu a ovzduší:
- vyšší než 5 °C při natavování oxidovaných pásů,
- vyšší než 0 °C při natavování modifikovaných pásů.
- nižší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
V případě svařování oxidovaných asfaltových pásů za teplot od +5 °C do 10 °C, doporučujeme jejich skladování v temperované místnosti až do doby pokládky.
S ohledem na mezní podmínky pro kvalitní práci izolatérů, jsou SBS modifikované asfaltové pásy teoreticky zpracovatelné i za nižších teplot. Při práci pod minimální teplotou však riskujete:
- Vznik trhlinek: Vznikají již při rozvíjení podchlazeného asfaltového pásu a mohou zasahovat až k nosné vložce. Střídavým působením vody a mrazu pak dochází k trvalému poškození asfaltového pásu, který není schopen spolehlivě plnit svoji funkci.
- Špatné natavení pásů: Vlivem povětrnostních podmínek a teploty okolí je velmi problematické zajistit rovnoměrné plošné natavení pásů. Komplikace může vzniknout nejen vlivem nedostatečného působení hořáku, ale též aplikací na nedostatečně vysušený podklad.
Nástroje a techniky pro natavování
Plynový hořák odpovídající délky zajistí izolatérovi pohodlné natavování pásů. Větší zvonek hořáku se hodí pro svařování asfaltových pásů v ploše, menší zvonek hořáku pro práce na detailech. Vlastní práci s hořákem je třeba přizpůsobit klimatickým podmínkám v době pokládky a typu použitého asfaltu (modifikovaný vs. oxidovaný). Podle nich zvolíme intenzitu plamene, dobu prohřevu vrchní vrstvy pásu a rychlost odvinu pásu z role. Mezi hlavní pomůcky profesionálů patří též nástroje pro rozbalení rolí (vlečné tyče, nebo tzv. háčky). Pro rovnoměrné zlepšení přítlaku lze použít tuhou trubku alespoň o šířce role a průměru min. 10 cm. Na tu nejprve roli převineme a z ní poté natavujeme. Taková trubka pomůže pásu při natavování udržet rovnoměrnější tvar i přítlak. Přesahy mezi pásy je vhodné poctivě zaválečkovat, aby výsledný spoj získal na kvalitě. Použité přítlačné válečky však nezapomínejte ochlazovat vodou. Pro ochranu majetku, záruk i kvality výsledné střešní krytiny je třeba, aby natavování či jiné vzájemné svařování vrstev prováděla proškolená osoba, která při práci respektuje příslušné požární a bezpečnostní předpisy.
Před zahájením pokládky je třeba se důkladně seznámit se správným způsobem pokládání pásů. Tedy dodržet:
- příčné přesahy minimálně 12 cm,
- podélné přesahy minimálně 8 cm,
- spoje neorientovat proti vodě.
Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno přiměřeně. Tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá vložka pásu. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu. K prohřívání asfaltové vrstvy při celoplošném natavování nikdy nepoužívejte malé hořáky určené k práci na detailech. Při práci s nimi může dojít k lokálnímu přehřátí pásu, znehodnocení nosné vložky (zvláště v případě nosné vložky z polyesterů) a ztrátě funkčnosti pásu.
Způsoby pokládky
Na výběr máte dva způsoby pokládky:
- Pokládka v jenom kroku: Celá plocha pásu vč. podélných přesahů je natavený najednou. Výhodami tohoto řešení je pouze jednorázové namáhání asfaltové vložky, jednodušší vizuální kontrola rozehřátého návalku asfaltu po celé šířce role. Také se k už hotovým místům nevracíte.
- Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů. Výhodou tohoto řešení je, že se v druhém kroku koncentrujete jen na oblast přesahů, které jsou pro správnou funkci klíčové. Také můžete pro práci na přesazích použít menší hořák.
U finálních pásů, kdy je použit asfaltový pás s posypem, je nutné pro kvalitní spojení provést odstranění, nebo zatavení posypu v místě spodního pásu příčného spoje.
Penetrace a asfaltové hmoty
Asfaltové hmoty v řadě Den Braven pod značkou DenBit představují v pozemním a dopravním stavitelství významnou část hydroizolací a penetrací staveb. S asfaltovou penetrací, slangově nazývanou asfaltový penetrák, se setkal snad každý, kdo se kdy pohyboval na stavbě při pokládání teplem natavených asfaltových pásů (lepenky). A to buď v podobě izolace základů, balkónů nebo i plochých střech. Asfaltové hydroizolace a penetrace DenBit je možné rozdělit dle pojiva na disperzní, vodou ředitelná, a organická, na bázi rozpouštědel.
tags: #kotvy #na #natavovaci #lepenku