Zateplení fasády je jedním z klíčových kroků k úsporám energie a zlepšení tepelněizolačních vlastností domu. Chystáte se na zateplení fasády a přemýšlíte, jak správně kotvit polystyren? V tomto článku se podíváme na profesionální postup kotvení fasádního izolantu, zejména s důrazem na tzv. zápustnou montáž pomocí talířových hmoždinek a fasádních zátek.
Mezi nejpoužívanější materiály na zateplování fasády patří polystyren, který je na tyto účely velmi vhodným materiálem. Kvalitním zateplením se Vám podaří účinně snížit spotřebu tepla na vytápění a také zlepšit podmínky bydlení. Aby mělo zateplení ten správný účinek a zároveň splnilo příslušné normy, je nutná správná montáž a ukotvení izolačního materiálu.
Zateplování staveb probíhá v různých fázích a není to úplně jednoduchý proces. Velmi důležitá je proto svědomitá a důkladná příprava. Před začátkem jakýchkoli prací a už při samotném plánování Vám doporučujeme, abyste se poradili s odborníkem nebo specializovanou společností. Určitě platí, že při troše šikovnosti zvládnete zateplení fasády i svépomocí. Jestli už se tohoto úkolu ujmete sami, nebo raději zateplení necháte odborníkům, vyplatí se znát správný postup od výběru materiálu až po realizaci.
Nejvhodnější materiál na zateplení fasády
Ověřeným materiálem, který se jeví jako jeden z nejvhodnějších na zateplení fasády, je expandovaný polystyren (EPS), který má vynikající termoizolační parametry. Sáhnout můžete i po speciálních polystyrenových materiálech, které jsou uzpůsobené právě na zateplení fasády. Takovými jsou například šedé polystyrenové desky Austrotherm EPS NEO 70. Tyto desky jsou přitom stejně recyklovatelné, jako desky z běžného EPS polystyrenu, a jejich nepopiratelnou výhodou je, že mají až o 20 % lepší termoizolační schopnosti v porovnání s běžným expandovaným polystyrenem.
Desky z šedého polystyrenu Austrotherm EPS NEO ale nejsou zdaleka jedinou možností. Jestliže Vám záleží na tom, aby byla účinná izolace co nejtenčí, ideální volbou budou desky Austrotherm Resolution Fasáda, které jsou vyhotoveny z tvrzené pěny s uzavřenou buněčnou strukturou. Izolační vlastnosti této desky navíc zlepšuje oboustranné kašírování z šedého polystyrenu Austrotherm EPS NEO. Všechny tyto materiály jsou ideální i pro nízkoenergetické stavby.
Čtěte také: Dřevěné sloupky v betonu: Jak na to
Zcela běžně se v současné době používají na zateplení stěn izolanty 14 až 20 cm. Před samotnou realizací je nutné nechat celou navrženou skladbu zkontrolovat z tepelně technického hlediska. Správné posouzení tedy není zcela snadné, ale jak dokazují zkušenosti z nesprávně navržených systémů, je velice důležité. Nejznámější hodnotou, která se posuzuje je součinitel prostupu tepla U (W/m²K), který udává, kolik tepla ve Wattech unikne čtverečním metrem skladby stěny při rozdílu teplot vnější a vnitřní strany jeden Kelvin. Je závislý především na tloušťce a tepelné vodivosti jednotlivých prvků ve skladbě. Čím je hodnota nižší, tím je zateplení kvalitnější, protože propustí méně tepla. Velice důležitým a v dobách minulých opomíjeným faktorem je posouzení velikosti a místa kondenzace vodní páry.
Výhody a nevýhody polystyrenu
Náš dům jsme zateplovali vnějším kontaktním zateplovacím systémem (ETICS) s izolantem z polystyrenu. Jeho výhodou je nízká plošná hmotnost, čili možnost použití levnějších hmoždinek nebo čistě lepeného systému bez dodatečného kotvení, což je obrovská výhoda u velkých tlouštěk izolantu (nad 16 cm), kdy strmě stoupá cena hmoždinek. Je to nejlevnější tepelný izolant, dobře se zpracovává, je u něj možné zapuštění hmoždinek. Oproti minerální izolaci nevadí tolik hlodavcům, kteří si někdy (za předpokladu nesprávné montáže) mohou vykousat v izolantu hnízdo.
Nevýhodou je UV nestabilita. Pokud je polystyren vystaven slunečnímu záření, tak jeho povrch postupně sprašuje, ubývá a tato vrstvička se stává neúnosnou. Proto nesmí být překročena maximální doba vystavení UV záření rozpěrných kotev, tj. doba, během níž nebudou kotvy kryté dalšími vrstvami systému.
Příprava podkladu a lepení izolačních desek
Desky pěnového polystyrenu lepíme na soudržný, vyčištěný a dostatečně srovnaný podklad. Podklad určený pro lepení desek musí být čistý, suchý, nesmí být zmrzlý (jinovatka působí jako separace), nesmí být mastný a je nutná dostatečná soudržnost v případě dodatečného zateplování již omítnutých stěn. ETICS mají předepsané rovinnosti podkladu, které vycházejí z rozumné spotřeby pro vyrovnání a nalepení desek.
Izolant se na fasádu lepí lepící hmotou dle jeho typu buď celoplošně přes hřeben, nebo tzv. na buchty a obvodový rámeček. Není možné, aby se deska lepila pouze na buchty bez rámečku, takový systém nevyhovuje standardům ETICS ani požárním vyhláškám.
Čtěte také: Materiály pro kotvení do betonu
V případě zateplení nad terénem (nebo v místě balkonů a lodžií) se první deska osazuje na vodorovně kotvený zakládací profil z kovu nebo plastu a měla by být z nenasákavého izolantu. V případě založení pod terén by měl být nenasákavý polystyren osazen minimálně do hloubky 0,3 m pod upravený terén kvůli omezení tepelných mostů (raději ale níže).
Izolant se lepí v rozích i v ploše na vazbu s minimálními přesahy 100 mm. Často je vidět, že se spáry mezi deskami vyplňují pěnou, někdo dokonce záměrně desky neklade na sraz, vynechává mezery, které následně pění. Je to veliká chyba. PUR pěna má po odříznutí několikanásobně vyšší prodyšnost než polystyren, vlhkost proudící skrz stěnu si vždy vybere místo nejmenšího odporu, kudy jí následně proudí větší množství a může tak docházet k nerovnoměrnému vymývání pigmentů z finální stěrky nebo nátěru. Je nutné dbát na absenci jakýchkoli vodorovných či svislých spár v místech otvorů do fasády a provádět výřezy do desek a lamel izolantu.
Na závěr zdůrazníme ještě jednu důležitou zásadu. Tou je pravidlo, že zateplení neprovádíme na vlhké zdivo. Vždy je v první řadě zapotřebí spolehlivě odstranit příčiny vzniku vlhnutí fasády resp. jiných částí stavby, které se chystáte zateplit.
Kotvení fasádního polystyrenu
Teprve po zatvrdnutí lepidla (cca 3 dny) přistupujeme ke kotvení. Hmoždinky se osazují po zatvrdnutí lepící hmoty tak, aby nedošlo k posunu izolantu a k narušení jeho rovinatosti, zpravidla po 24 až 72 hodinách od nalepení.
Proč kotvit izolační desky?
- Zajištění mechanické stability: Lepicí tmel primárně drží desky polystyrenu přilepené k podkladu, ale u některých povrchů nebo při větším zatížení nemusí být sám o sobě dostatečně spolehlivý.
- Odolnost vůči sání větru: Na fasádu působí dynamické síly, zejména sání větru, které se snaží izolaci odtrhnout.
- Zabránění smykovému pohybu izolace: Vlivem změn teploty a vlhkosti může dojít k mírnému pohybu izolantu.
- Přemostění nerovností podkladu: Pokud je podklad nerovný, může dojít k tomu, že lepidlo nebude rovnoměrně roznášet zatížení.
- Zvýšení bezpečnosti u těžších izolantů: U minerální vlny nebo silnějších polystyrenových desek je kotvení nezbytné.
Základní principy kotvení
Kotvení na stěny zateplených objektů není snadná záležitost. Měkká vrstva tepelně izolačního materiálu totiž znemožňuje aplikovat běžné typy hmoždinek a kotev, které dobře táhnou a sevřou upevňovaný předmět mezi hlavu šroubu a kotevní podklad. Správné množství a rozmístění hmoždinek je klíčové pro pevnost a stabilitu zateplovacího systému. Kotvení se provádí vždy podle kotevního plánu, který zajišťuje optimální stabilitu fasádního izolantu. Kotvení by mělo být prováděno podle statického návrhu dle projektu. Hmoždinky je nutné dobře zvolit, nevybírat jen podle ceny.
Čtěte také: Postup kotvení plotu do zdi
Každá hmoždinka se nehodí univerzálně na jakýkoli podklad a jednoduše řečeno čím je podklad měkčí, tím sofistikovanější musí hmoždinka být, a tím delší je kotevní délka. Kotevní délky vycházejí z předpisů výrobce, nebo je lze určit výtažnými zkouškami. V betonu se pohybují od 25 do 50 mm, v děrovaných tvárnicích cca od 30 mm do 70 mm, v pórobetonu více jak 100 mm.
Typ hmoždinek pro kotvení vychází z projektové dokumentace a je v souladu certifikátem ETICS (Stavebního technického prohlášení). V technické dokumentaci každé hmoždinky je uvedena kategorie podkladu pro který je hmoždinka určena a minimální kotevní hloubka. Minimální kotevní hloubka se měří od nosného materiálu bez omítky. Omítka se nepovažuje za nosný materiál. Pro kotvení do podkladu kategorie E (autoklávovaný pórobeton) se vždy používají šroubové talířové hmoždinky.
Upevnění kontaktních zateplovacích systémů (ETICS), v nichž tvoří tepelnou izolaci desky z pěnového polystyrenu EPS nebo z minerální vlny MW, se navrhuje dle ČSN 73 39 02 - Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) - Návrh a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem. Norma ČSN 73 29 02 navazuje na ČSN 73 29 01 a podrobně specifikuje postup při návrhu mechanického upevnění ETICS hmoždinkami pro systémy s charakteristickou plošnou hmotností vnějšího souvrství nejvýše 20 kg/m².
Pro každou hmoždinku vyvrtejte otvor o předepsaném průměru a hloubce dle kotevního schématu výrobce či dle statického výpočtu v projektu. Hloubka je dána tloušťkou zateplení s přičtením tloušťky lepidla, případných omítek, kotevní hloubky a rezervy. Uvažte také, zda provedete tzv. zapuštěnou nebo povrchovou formu montáže. Je nutné uvést, že při následném kotvení musí hmoždinka procházet místem lepidla, jinak není při zarážení (nebo šroubování) dostatečně předepnuta a je do desky vpravena zbytečně. V každém případě musíte dopředu vědět, jaké rozmístění zvolíte, abyste věděli, kam nanášet lepidlo, protože hmoždinka musí procházet podlepeným místem. Pokud statika nebo montážní předpisy předepisují více kotev, je vhodné zvolit celoplošné lepení.
Typy hmoždinek a jejich použití
Rozeznáváme hmoždinky natloukací a šroubovací. Všeobecně do polystyrenu je možná jakákoli varianta trnu a vrutu. Do vaty se smí z požárních důvodů používat jen trny a vruty kovové.
- Na izolační desky z expandovaného polystyrenu (EPS) a extrudovaného polystyrenu (XPS), izolační desky perimetr je třeba používat hmoždinky s průměrem talíře min. 60 mm. Talířové hmoždinky se osazují jak v místě styků desek, tak i v jejich ploše.
- Na kotvení minerálních desek (MW) s podélnou orientací vláken TR 15 kPa je třeba používat hmoždinky s průměrem talíře min. 60 mm. Pro kotvení minerálních izolačních desek (MW) s podélnou orientací vláken TR 10 kPa se doporučuje používat hmoždinky s průměrem talíře min. 60 mm opatřené rozšiřovacím talířkem 90 mm. Talířové hmoždinky se osazují jak v místě styků desek, tak i v jejich ploše.
- Na kotvení minerálních izolačních lamel (MW) s kolmou orientací vláken se pro kotvení hmoždinky doplňují o rozšiřovací talíře 140 mm. Talířové hmoždinky se osazují pouze do plochy izolačních lamel.
Kotvení dle typu izolantu:
- Izolační fasádní desky z EPS: Dodatečné kotvení se provádí následně po nalepení desek a zatvrdnutí lepicí malty v počtu 2-3 kotev na jednu desku 0,5 m². Kotvení se provádí do T spojů, v případě většího počtu kotev na m² se kotví do T spojů a do plochy desky. V okrajových částech fasády přiřazených k rohu budovy má být počet kotev dvojnásobný. Okrajová část fasády je min. 1,0 m. Používají se hmoždinky s plastovým trnem.
- Izolační desky z minerální vlny s podélným vláknem: Desky se musejí kotvit vždy. Dodatečné kotvení se provádí následně po nalepení desek a zatvrdnutí lepicí malty v počtu kotev 4-6 kusů na m² plochy fasády. V okrajových částech fasády přiřazených k rohu budovy má být počet kotev dvojnásobný. Okrajová část fasády je min. 1,0 m. Před vrtáním otvoru pro kotvu do podkladu musí izolační deska z minerální vlny propíchnout vrtákem. S ohledem na hmotnost tepelného izolantu musí být použity kotvy s kovovým trnem.
- Izolační lamely z minerální vlny s vlákny orientovanými příčně (kolmo) na podklad: Lamely z minerální vlny s příčným vláknem se lepí celoplošně a proto se dodatečné kotvení do podkladu v místech, které jsou určeny ve stavební dokumentaci, nevyžaduje. Pokud se dodatečné kotvení vyžaduje, kotví se následně po nalepení lamel a zatvrdnutí lepicí malty v rozsahu a v místech podle stavební dokumentace a to zpravidla 6 kusů kotev na 1 m² plochy fasády, z toho 4 kusy v rozích lamely. Lamely se kotví pomocí talířových kotev (hmoždinek) v kombinaci s podkladovým talířkem nebo talířových kotev přes základní (výztužnou) vrstvu. V uvedeném případě se na lamelu nanese základní vrstva lepicí malty, do ní se zatlačí sklotextilní mřížka a malta se zahladí. Po cca ½ hodině se vrták jemně zatlačí do takto vytvořené vrstvy tak, aby se mřížka neroztrhla a vytvoří se prostor pro vyvrtání kotevního otvoru v podkladu.
Zjednodušený návrh mechanického upevnění hmoždinkami na účinky sání větru
V obvyklých případech lze provést návrh mechanického upevnění ETICS zjednodušeným postupem pro budovy v I až IV větrové oblasti podle ČSN EN 1991-1-4 u nichž proudění větru není nepříznivě ovlivněno jejich tvarem, polohou nebo překážkami v okolí a jejichž výška nad okolní terén po horní hranu atiky nebo římsy nepřesáhne 38 m.
Pro zjednodušený návrh se účinky zatížení větrem uvažují pro celý vnější plášť jedinou nejméně příznivou hodnotou podle největší výšky, tvaru budovy, větrové oblasti a kategorie terénu příslušející jejich poloze. U budov vyšších než 15 m lze plochy pláště členit na dvě výšková pásma. První pásmo do výšky 15 m včetně, druhé pásmo od 15 m do celkové výšky budovy. Účinky zatížení větrem v prvním pásmu se uvažují hodnotou příslušející výšce 15 m, účinky zatížení větrem v druhém pásmu se uvažují hodnotou příslušející největší výšce budovy. Plochy pláště se rozdělí na okrajové oblasti (A1, případně A1 a A2) a vnitřní (B1, případně B1 a B2) podle obrázku. Toto rozčlenění ploch na okrajové a vnitřní oblasti se provede pro všechny strany budovy, účinky větru se uvažují ze všech stran. Parametr e pro stanovení šířky okrajové oblasti se uvažuje jako menší z hodnot b nebo 2h. Při stanovení délky a šířky budovy se při zjednodušeném návrhu používají její největší půdorysné rozměry. Pokud je budova součástí bloku, vychází se při stanovování okrajové a vnitřní oblasti z rozměru a tvaru celého bloku.
Počet hmoždinek na 1 m² v okrajové oblasti se stanoví u budovy s jedním výškovým pásmem pro desky z izolačního materiálu o rozměrech 500x1000 podle třídy únosnosti hmoždinky podle 5.4.3.3. pro celkovou výšku budovy a příslušnou větrovou oblast a kategorii terénu podle tabulek v příloze D ČSN. U budov členěných na dvě výšková pásma se počet hmoždinek v okrajové oblasti stanoví podle výškového pásma pro příslušející větrovou oblast a kategorii terénu podle tabulek v příloze D ČSN. Pro první výškové pásmo (oblast A1) se použijí hodnoty platné pro výšku budovy 15 m, pro druhé výškové pásmo (oblast A2) se použijí hodnoty platné pro celou výšku budovy. Počet hmoždinek na m² ve vnitřní oblasti plochy (B1, případně B1, B2) se může proti okrajové oblasti snížit nejvýše o 25 %, ale počet hmoždinek na celou desku izolantu musí být vyjádřen vždy celým číslem.
Počet, typ, druh a rozmístění hmoždinek pro kotvení ETICS vychází z projektové dokumentace. Při návrhu hmoždinek projektant postupuje v souladu s ČSN 73 29 01, ČSN 73 29 02, ETAG 004, ETAG 014, ČSN EN 1991-1-4 Zatížení konstrukcí Část 1-4: Obecná zatížení-Zatížení větrem a technickou dokumentací ETICS. Počet kotev je závislý na výšce budovy, tvarových charakteristikách budovy, umístění budovy, větrné oblasti dle mapy větrných oblastí a kvalitě podkladu pro kotvení, která se stanoví pro danou hmoždinku výtažnou zkouškou dle ETAG 014.
Izolační desky rozměrů 1000x 500 mm (EPS, XPS, perimetr) se kotví talířovými hmoždinkami po obvodě a do plochy. Minimální množství hmoždinek, aby deska byla zakotvena po obvodě i v ploše, je 6 ks/m². V oblasti nároží a atiky se počet hmoždinek zvyšuje. V současné době se smí používat minimálně 6 ks/m², což odpovídá třem hmoždinkám do každé desky, nebo variantě jedné hmoždinky přímo do desky a do každého „T“ spoje. Standardně se hmoždinky umisťují do rohů izolačních desek a jedna hmoždinka se vkládá do jejich středu. Přířezy velikosti cca poloviny desky se kotví hmoždinkami do rohů, T spojů a jednou hmoždinkou doprostřed. Takto se doporučuje pokračovat i v případě desky o šířce 30 cm. Menší přířezy už v ploše není nutné kotvit. Nejmenší povolený rozměr přířezu je 15 cm.
Zápustná montáž hmoždinek
Zápustné kotvení fasádní tepelné izolace je způsob kotvení, který odbourává tepelné mosty a eliminuje možné prokreslení kotvících hmoždinek skrz fasádu. Zápustná montáž s víčkováním maximálně eliminují vykreslování hmoždinek. Zapuštěním hmoždinky tento jev eliminujete.
Zápustné kotvení je moderní systém montáže, kdy je pomocí frézky vyhloubena kruhová výseč do tepelné fasádní izolace. Následně se fasádní deska ukotví talířovou hmoždinkou, jejíž talířek zůstává po zavrtání zapuštěn cca 2 cm od vnější části tepelné izolace. Vzniklý prostor je podle zvoleného izolantu vyplněn fasádní zátkou.
V současné době je čím dál více kladen důraz na tlustší a kvalitnější zateplení. Někdy je na stavbách patrný vznik tzv. dalmatinového efektu, kdy se v zimním období na ojíněné fasádě při jejím zahřívání začnou vlivem rychlejšího prohřátí podkladu kolem hmoždinky objevovat skvrny. Jsou to místa, kde došlo k rychlejšímu "roztátí" jinovatky a tento efekt postupně zmizí, jakmile se celý podklad prohřeje a fasáda "roztaje".
Doporučená je zápustná montáž hmoždinek se zakrytím polystyrenovými zátkami. Tak předejdeme budoucímu prokreslování při změnách vlhkosti. Zátky zajišťují v systému zápustné montáže fasádního zateplovacího systému vyloučení tepelných mostů a riziko vykreslování hmoždinek při změnách vlhkostních poměrů. Polystyrenová zátka 70mm šedá slouží pro zápustnou montáž talířových hmoždinek ETICS (vhodná na všechny námi nabízené typy hmoždinek kromě EJOT STR-U). Polystyrenová Bílá zátka 70mm slouží pro zápustnou montáž talířových hmoždinek ETICS (vhodná na všechny námi nabízené typy hmoždinek kromě EJOT STR-U). Zátka EPS malá pro EJOT STR - bílá pro zaslepení otvoru u talířových hmoždinek Ejot STR-U 2G a Ejot STR-H.
Postup zápustné montáže (například s hmoždinkami ejotherm STR U 2G):
- Na vyznačených místech vyvrtejte otvory do podkladu. Vrtání otvorů pro hmoždinky se provádí podle skutečné kotevní hloubky hmoždinky zvětšené o 25 mm (platí pro zápustnou montáž). U plných materiálů je nutné otvor několikanásobným vytažením vrtáku za chodu z otvoru vyčistit (už bez vrtání).
- Pomocí kovové frézky ZOFITHERM KF65 vytvořte přesný vyhloubený prostor v polystyrenu, kam se hmoždinka zapustí.
- Do vyvrtaného a vyfrézovaného otvoru vložte hmoždinku. Hmoždinka se nasadí do otvoru a zatlačí rukou, případně lehce doklepne gumovou palicí tak, aby talířek dosedl na povrch izolantu.
- Poté se na hmoždinku nasadí montážní nástroj STR tool 2GE (ejotherm® STR-tool 2GE | EJOT), kterým se hmoždinka upevní do podkladu, současně kruhový držák nástroje nařízne izolant kolem talířku a talířek naříznutý izolant stlačí pod sebou. Vše při jedné operaci. Proces montáže končí automaticky dosednutím otočného dorazu nástroje na povrch izolantu.
- Vrtačku nastavte na nízké otáčky a pomalu utahujte, aby se hmoždinka bezpečně rozevřela a upevnila v podkladu.
- Po ukotvení hmoždinky zakryjte otvor šedou polystyrenovou fasádní zátkou ZOFITHERM EPS 15 x 65 mm. Následně se vytvořená dutina v izolantu uzavře systémovou zátkou ze stejného materiálu, jako je izolant. Doporučuje se zátku do otvoru zatlačit nikoliv rukou, ale hladítkem, které zajistí, aby zátka zůstala v rovině povrchu izolantu. Kuželový obvod zátky z EPS zajistí její polohu v otvoru.
- Po montáži všech hmoždinek a jejich zakrytí zátkami se celý povrch tepelné izolace přebrousí do dokonalé roviny.
Zápustná montáž fasádního izolantu představuje efektivní řešení, které zajišťuje nejen estetický vzhled fasády, ale také její dlouhodobou odolnost a funkčnost.
Kotvení předmětů do zateplené fasády
Pokud jste šikovní a používáte správné výrobky, podaří se vám vyhnout rizikům spojeným s kotvením předmětů do zateplené fasády. Ještě je nutné zajistit, aby použité kotvy nevytvořily snadnou cestu pro únik tepla. Sáhnete-li po speciálních hmoždinkách a kotvách ze sortimentu fischer, máte vyhráno.
Tabulka: Typy kotev pro různé zatížení do polystyrenu (fischer)
| Zatížení | Typ kotvy | Popis | Výhody | Použití |
|---|---|---|---|---|
| Lehké (do 10 kg) | Hmoždinky FID 50 a FID 90 | Vyrobeny z vysoce kvalitního nylonu, s vysokým závitem se zaříznou skrz finální omítku do tepelného izolantu. | Neprocházejí skrz izolaci (žádný tepelný most), snadná montáž bez předvrtávání (kromě omítky > 5 mm). | Kamery, domovní čísla, poštovní čísla, pohybová čidla, lehké venkovní lampy a osvětlení. |
| Střední (do 20 kg na smyk) | Systém fischer Thermax 8 a 10 | Skládá se z ocelového kombišroubu, plastového kuželu s vnitřním závitem (pro metrické šrouby/vruty) a univerzální hmoždinky UX. Plastový kužel vyztužený skelnými vlákny zabraňuje úniku tepla. | Působí jako konzola bez podpěry, vysoká zatížitelnost, zamezuje tepelným mostům. | Těžší venkovní svítidla, masivnější poštovní schránky, těžší dekorační předměty. |
| Těžké (markýzy, pergoly) | Kotva Thermax 12 nebo 16 | Skládá se z pozinkované závitové tyče, speciálního protichladového plastového kužele vyztuženého skelnými vlákny a upevňovacího závitového kolíku z nerezové oceli. Při montáži do děrovaného zdiva se používá sítko pro chemickou maltu. | Mnohonásobně vyšší únosnost než menší verze, s přerušením tepelného mostu. | Upevnění výsuvných markýz, zajištění pergol. |
Talířové hmoždinky se osazují po zatvrdnutí lepící hmoty tak, aby nedošlo k posunu izolantu a k narušení jeho rovinatosti, zpravidla po 24 až 72 hodinách od nalepení. Hmoždinka musí být osazena pevně bez pohybu a její talíř je zapuštěn max. 1 mm pod povrch izolantu, nebo osazen do roviny s povrchem izolační desky. Vlivem hlubokých zapuštění talířků hmoždinek vyplněných lepicí a stěrkovou hmotou dochází k vykreslování hmoždinek na fasádě v zimním období. Pokud to dovolí typ a tloušťka použitého izolantu doporučuje se používat zapuštěnou montáž hmoždinek s překrytím talířků hmoždinek víčkem z izolantu.
Při kotvení vnějších kontaktních zateplovacích systémů (ETICS) s izolantem z izolačních desek nebo lamel z minerální vlny MW doporučujeme použít hmoždinky s ocelovým trnem.
tags: #kotveni #skrz #polystyren #informace