Komíny byly a jsou často zanedbávány již od projektu s poznámkou „před realizací se dohodnout s odbornou komínovou firmou“. Odborná úroveň je přitom podložena odbornou literaturou a technickými normami. Správné kotvení komínu v nadkrokevní izolaci je zásadní pro ochranu zdraví obyvatel domů, topných médií, spalin, kondenzátů i proti vyhoření sazí v komíně.
Zvyšující se požadavky na komíny a role izolace
Zvyšující se požadavky na komíny mají souvislost s klesající teplotou spalin. U jednovrstvých komínů se objevovaly škody způsobené nízkými teplotami spalin, kdy v kouřovodu i v komíně docházelo ke kondenzaci a promáčení komínů. Izolace komínů je nutnou podmínkou pro správnou funkčnost celého systému pro odvod spalin.
Tloušťka a typ izolace
Tloušťka izolace zajišťuje správnou funkčnost komína. Bývá obvykle cca 40 mm, ale výrobek může být navržen s jinou tloušťkou, např. podle teplotní třídy výrobku. Komína je možné na základě okrajových podmínek velmi snadno odečíst z tabulek výrobců. Systémový komín se nabízí jako celek, tj. včetně izolace, jejíž provedení je zajišťováno výrobcem.
Z bezpečnostních důvodů se izolace komínů nejčastěji provádí kamennou vlnou, která je uvnitř komínů aktuální především u spotřebičů na tuhá paliva. Podle ČSN 734201 čl. 6.3.3 je pro tepelně-izolační vrstvy vícevrstvých komínů předepsaná minimální hmotnost izolace 90 kg·m-3. Při vyhoření sazí vznikají uvnitř komína teploty přes 1000 °C, kdy nad cca 200 °C dochází k odpaření pojiva a příliš lehká izolace by se mohla začít sesedat. Kamenná vlna se ani po dosažení takto vysokých teplot (obvykle v rozmezí 1200 až 1400 °C) nestane tekutou. Pro nesystémové použití se používají rohože z kamenné vlny na drátěném pletivu.
Pro případ, kdy teplota na rozhraní komínového tělesa a izolace je maximálně 200 °C, se používají desky z kamenné vlny určené pro kontaktní zateplování fasád. Při vyšších teplotách se používají technické desky s objemovou hmotností min. 90 kg·m-3, které mají nižší obsah pojiva než fasádní desky.
Čtěte také: Dřevěné sloupky v betonu: Jak na to
Požární bezpečnost a bezpečné vzdálenosti
Podcenění rizika vzniku požáru od komínu při dodatečném zateplení podkroví se může vymstít. I dodatečné zateplení podkroví vyžaduje odborný přístup. Rizika a doporučení by měli respektovat i ti, co si izolaci zhotoví sami, protože zjednodušení může skončit požárem.
Z hlediska provozní bezpečnosti spalinové cesty je jedním ze zásadních kritérií splnění podmínek pro dodržení její bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů. Zvýšením tloušťky konstrukce (přidané vrstvy), kterou těleso komína prochází, stoupá teplotní gradient v okolí prostupu a zde může dojít k situaci, kdy původně bezpečná vzdálenost nebude dostatečná. Bezpečná vzdálenost od pláště systémového komína musí být stanovena jeho výrobcem formou technických podkladů, a to v závislosti na typu komína, jeho průměru, teplotní třídě a mocnosti prostupu.
Jedním z mylných názorů je: „odstup hořlavých konstrukcí od komína musí být vždy 50 mm“. Je třeba si ovšem uvědomit, že toto pravidlo splňuje víceméně pouze případ, kdy komín prochází konstrukcí s plně provětrávanou mezerou po celém obvodě. Bezpečná vzdálenost mezi komínovým pláštěm a hořlavým materiálem bude závislá na konstrukci komína (skladba a tepelný odpor), teplotě spalin (exaktně teplotní třídě), průměru komína a tloušťce konstrukce, kterou komín prochází. Na rozdíl od situace komína ve volném prostoru, kde můžeme předpokládat relativně konstantní teplotu v jeho okolí, se při těsném průchodu stropem jedná o neustálený stav, kdy při dlouhodobém přenosu tepla dochází ke zvyšování teploty povrchu pláště a jeho okolí v čase.
Pro dodatečnou tepelně izolační vrstvu mohou být použity materiály s různou klasifikací podle reakce na oheň. Jako nehořlavé je možno označit pouze materiály třídy A. Pouze u těchto materiálů není třeba se zabývat bezpečnou vzdáleností od komínového pláště, mohou k němu přiléhat. V případě, že jsou pro tepelnou izolaci použity plošně materiály hořlavé, je nutno v nebezpečné oblasti okolo komínového tělesa tyto materiály nahradit jiným, nehořlavým materiálem. V případě, kdy nevyhovuje vzdálenost dřevěného nosného prvku v konstrukci, je nutno provést stavební úpravu, tzv. „vyvložkování“.
Při prostupu stropy je předepsán 30mm odstup stropní konstrukce od vnějšího povrchu komína, který se těsně vyplní nehořlavým izolačním materiálem. Totéž platí i pro stěnové prvky.
Čtěte také: Materiály pro kotvení do betonu
Nadkrokevní zateplení a komíny
Nadkrokevní zateplení se v poslední době objevuje stále častěji v důsledku vyšších požadavků norem na zateplování šikmých střech, což zvýšilo poptávku po větších tloušťkách tepelné izolace. Je to osvědčený způsob zateplení, ověřený dlouholetými zkušenostmi zejména v Německu, Rakousku a ve Švýcarsku.
Výhody nadkrokevního zateplení:
- Minimalizace tepelných mostů: Eliminace záporného vlivu krokví zabraňuje úniku tepla.
- Eliminace chyb v konstrukci: Vyhneme se problémovým řešením složitých prostupů konstrukce krovu v interiéru.
- Minimalizace akustických mostů: Krokve se stávají vlivem své tuhosti akustickým mostem.
- Estetické ztvárnění interiéru: Dřevěný podhled může zůstat volný bez dalších úprav.
- Úspora prostoru: Získáme více prostoru v interiéru.
Nevýhody nadkrokevního zateplení:
- Větší pracnost detailů: Více vrstev v konstrukci a správné napojení u prostupu komínu nebo střešního okna může být komplikovanější.
- Vyšší pořizovací cena: Kvalitní řešení obvykle vyžaduje vyšší investici.
- Akustika: Omezená schopnost izolovat hluk z vnějšího prostředí, čemuž lze zabránit vrstvou, která zvýší plošnou hmotnost.
Montáž nadkrokevní izolace
Montáž střechy s nadkrokevní izolací probíhá v několika krocích:
- Původní krokve se seříznou a následně se prodlouží a připevní na záklop.
- Záklop z palubek se připevní na krokve zvrchu a tvoří pohledovou vrstvu.
- Parobrzda/parozábrana se položí s dostatečným přesahem a vzduchotěsně se spojí k sobě i k okolním stavebním konstrukcím.
- Položí se desky tepelné izolace.
Vzhledem k tomu, že nadkrokevní izolaci je nutné instalovat z vnějšku, je důležité myslet na bezpečnost při práci. Nejčastěji se používají lanové systémy, které se připevňují ke kotevním bodům na střeše. Zabezpečit je nutné i materiál nebo další předměty, které by mohly ze střechy spadnout.
PIR izolace pro nadkrokevní systémy
Kvůli zvyšování cen energií a novým zákonným opatřením se zvětšují tloušťky izolace. Na trhu se objevují nové, modernější materiály, které při menší tloušťce dokážou lépe izolovat. PIR desky jsou vyrobeny z tvrdé polyuretanové pěny, takže je možné přímo na ně položit pojistnou hydroizolaci i latě, které se dlouhými vruty připevní až do krokví. Materiál je recyklovatelný, zdravotně nezávadný a při požáru se z něj neuvolňují škodlivé látky. K zamezení vzniku tepelných mostů jsou použité desky opatřeny systémem pero - drážka a zasouvají se do sebe. Větší spáry musí být důkladně vyplněny PIR pěnou.
Na krokve se provede dřevěný záklop například z palubek či OSB desek v tloušťce, která se odvíjí od rozponu krokví a zatížení. Na takto připravený podklad je možné položit vrstvu tepelné izolace. Minerální vata je sice nehořlavá a pružná, ale je měkká a není možné na ni přímo pokládat latě a tašky. Izolaci z minerální vaty je potřeba vyztužit například pomocí konzol, které leží přímo nad krokvemi. Na tyto konzoly se pak přikotví latě střešní krytiny. Oproti tomu desky PUR/PIR jsou vyrobeny ze samozhášivého materiálu, který má o něco menší součinitel tepelné vodivosti a tím i lepší tepelně izolační vlastnosti.
Čtěte také: Postup kotvení plotu do zdi
Kotvení v nadkrokevní izolaci
Dvouzávitový samovrtný vrut Twin UD spolehlivě upevní kontralať do nosné dřevěné krokve. Jeho vrtací hrot eliminuje vznik prasklin ve smrkové kontralati. Tento dvouzávitový vrut se stejně stoupajícími závity usnadňuje nastavení pozice kontralatě. Větší průměr vrutu zvyšuje návrhové statické hodnoty a nová frézka usnadňuje jeho zašroubování. Konstrukce vrutu umožňuje zajistit kontrolovaný přítlak dřevěné kontralatě na tepelnou izolaci za pomoci definovaného přenosu sil přes závity vrutu do dřeva. Vrut umožňuje vysoký přenos zatížení v tahu i v tlaku a lze jej standardně použít pro tloušťky tepelných izolací až 300 mm. Tepelné mosty u plnoplošného zateplení jsou vzhledem k průměru vrutu a počtu na 1 m2 minimální. Vrut bude spolehlivě zajišťovat statický přenos tahových i tlakových sil z kontralatě do krokve. Přenos sil je bezpečně zajištěn upevněním dřevěného prvku na závitech vrutu a nikoli pouze za hlavu vrutu.
Běžné chyby při stavbě komínů
Při stavbách komínů se dopouštíme řady chyb, které mohou ovlivnit jejich funkčnost a bezpečnost. Nezapomeňte, že při vyhoření sazí v komínové vložce vznikají teploty 1 000 až 1 300 °C, které neodborně postavený komín nevratně poškodí.
Chyby ve výběru materiálu komínového systému:
- Materiál tvarovek komínového systému by měl odpovídat materiálu použitému při zdění budovy. U novostaveb jde o zásadní rozhodnutí.
- Je důležité vybrat vhodný materiál komínové vložky.
Chyby v průměru komínového průduchu:
- Průměr komínového průduchu se stanovuje výpočtem a měl by odpovídat průměru kouřovodu spotřebiče.
Chyby při založení komína:
- První komínovou tvárnici stavíme na vybetonovaný sokl, který musí být tak vysoký, aby první tvárnice začínala nad úrovní budoucí podlahy včetně podlahové krytiny.
- Výška soklu je důležitá pro větrací mřížky, které přivádějí vzduch do kanálků zadního odvětrání.
- Čím větší je předpoklad tvorby kondenzátu uvnitř komínového průduchu, tím vyšší musí sokl být.
- Horní strana soklu musí být naprosto vodorovná. Další tvárnice nesmíme na sokl pokládat, dokud beton soklu dostatečně nevytvrdne.
- Výška soklu je též důležitá pro napojení spotřebiče paliv na komín kouřovodem, které musí být alespoň 149 cm od spodní úrovně soklu, resp. od povrchu čisté podlahy.
Chyby týkající se volných kanálků zadního odvětrání:
- Otvor pro mřížku na zadní odvětrávání nesmí chybět, jelikož může vlhkost pronikat přes stěnu komínové vložky do komínového pláště.
- Kanálky zadního odvětrání musí zůstat po celé výšce komína volné. V kanálcích nesmí být napadaná malta, která by je ucpala, ani špatně položená izolace. Nesmí se zalévat betonem ani vyztužovat ocelovou armaturou.
- U zakončení komína je třeba ukončit tepelnou izolaci alespoň 60 mm pod horní hranou poslední tvárnice, aby vzduch mohl proudit ze zadního odvětrání do volného prostoru. Mezeru je však třeba překrýt kónickým vyústěním.
Chyby při pokládce šamotových vložek:
- Šamotové vložky musí být v komíně správně orientovány na pero a drážku - pero musí být vždy nahoře a drážka dole.
- Vložky musí být přesně postavené do drážek a spoje vyplněny a vytřeny spárovací hmotou.
Chyby v provedení prostupů komínového tělesa a spojení se stěnou:
- Prostup stropem nesmíme provést bez tvárnic. Prostup provedený použitím pouhé vložky je natolik fatální chybou, že takový komín nesmí být puštěn do provozu.
- Průchod komína půdou či podkrovím může být dalším problémem, komín se zde nesmí dotýkat konstrukce krovu - minimální vzdálenost povrchu komínového pláště od hořlavých konstrukcí je 5 cm.
Chyby při omítání komína:
- Před omítáním musíme spoje komínového pláště nejprve překrýt síťkou.
- V místě napojení kouřovodu musí vždy zůstat alespoň 1 cm dilatační spára mezi šamotovým dílem a omítkou.
- Stejně je třeba umožnit dilataci při napojování komínových dvířek - nad rámečkem komínových dvířek necháme alespoň 3 cm široký volný prostor pro dilataci.
Chyby v zaústění kouřovodu do komína:
- Výška zaústění kouřovodu závisí na typu spotřebiče.
Chyby související se zatékáním do komína:
- Klimatická vlhkost může po konstrukci komína zatékat do interiéru, proto je zásadní kvalitní odizolování prostupu komína střechou.
- Prostup musíme důsledně utěsnit a zvenčí komín oplechovat.
- Především tepelná izolace mezi vložkou a vnitřní stěnou komínového tělesa nesmí přijít do styku s vlhkostí.
- Výstavbu komína zakončíme umístěním komínové stříšky na hlavu komína, která brání pronikání nadměrného množství srážek do komínové vložky.
Chyby při spojování tvárnic:
- Při stavbě komína za horkého počasí je třeba tvárnice vlhčit.
- Spoj tvárnic musí být pevný a neprodyšný, vrstva malty tenká a malta nesmí obsahovat kamínky.
Chyby ve výšce komínového tělesa:
- Výška komínového tělesa je definována vyhláškou 410/2003.
- Vyústění komínového tělesa nad střechou by mělo být 0,5 m nad hřebenem střechy kvůli rozptylu spalin.
tags: #vše #o #kotveni #kominu #nadkrokevni #izolace