Nároky na parametry staveb se zvyšují a výrobci tomu jdou naproti novými produkty. Základní řady cihel dostávají nejrůznější doplňky, které realizaci zrychlují a zjednodušují. Důležitý je však i základní přístup k návrhu stavby, který je sice známý již dlouhá desetiletí, v případě rodinných domů se na něj však občas zapomíná. Modulová koordinace rozměrů ve výstavbě má stále své místo, byť je dána již historicky. Vždyť výrobní rozměr tradičních cihel 290 x 140 x 65 mm definuje skladebný rozměr, který je 300 x 150 x 75 mm. Průmyslová výstavba ovšem přinesla mnohem větší tlak na koordinaci systémů a jednotnost modulu.
Význam modulové koordinace a normy
Modulovou koordinaci ve stavebnictví definuje také norma, u nás konkrétně ČSN 73 0005, která jako základní jednotku modulu 1M stanoví 100 mm. Jan Huber, produktový technik Wienerberger, i architekt Martin Tichý, produktový manager Porothermu, se shodují, že v současné přísně individuální výstavbě má modulová koordinace své místo. Správné zdění bez doplňků, tedy bez využití systému, je komplikované. Když vezmeme v úvahu i moduly, které mohou celou stavbu ještě více zjednodušit a urychlit, pak je odpověď ještě tvrdší. Aby výhodu pocítil i investor, musí být stavba dobře navržena. Jinými slovy, odpovědnost má především projektant.
Detaily a moduly v návrhu
Rovná souvislá zeď ze základních bloků žádnou výzvu nepředstavuje, o skutečné kvalitě stavby rozhodují detaily. Sokl, rohy, parapety, ostění, věnec… Teprve tady se ukáže síla doplňků, a především navrhování v modulu. Ideální je modul 250 mm a jeho násobky, počítáno od vnitřního rohu. Pravidlo 250, případně 125, je zcela zásadní u kratších stěn nebo pilířů mezi okny. Ten rozměr vychází z rozměru cihelných bloků a návrh stěny v modulu 250 ušetří na stavbě práci s řezáním bloků. Pravdou je, že ani modulem se dořezům na stavbě úplně nevyhneme, ale výrazně je eliminujeme.
Na vině je fakt, že cihla mění své rozměry v průběhu výroby, a to zhruba o pět procent ve vazbě na podmínky prostředí. Pro cihlu čtyřiačtyřicítku je evropskou normou daná tolerance deset milimetrů. Výrobci se snaží vejít do několikanásobně přísnější tolerance, aby se výsledné rozměry cihel lišily jen minimálně, přesto se ale liší, protože svůj vliv mají i podmínky prostředí. Často vídáme na stavbách zdivo, jak by opravdu vypadat nemělo. Na vině je technologicky špatný postup, kdy méně zkušený zedník nebo laik řešil třeba rohovou vazbu bez doplňkových cihel a kdy návrh naprosto nebere v úvahu moduly. Splnit základní požadavek na zdivo, tedy převazbu minimálně sto milimetrů, je ale v takovém případě nemožné nebo možné jen velmi obtížně, pracně a zdlouhavě, neustálým měřením a řezáním.
Praktické aspekty modulové koordinace
Modulová koordinace je zkrátka stále základem kvalitního návrhu stavby. Současná praxe u cihelného zdiva se ustálila na základním modulu 125 mm a jeho násobcích, což samozřejmě opět vychází z rozměrů cihel. Základním pravidlem, bohužel často nerespektovaným, je to, že počátek půdorysné modulové sítě se umisťuje vždy do vnitřního rohu vnější stěny, nikdy do vnějšího! Výškově správně navržené nosné zdivo pod stropní konstrukce má respektovat modul n x 250.
Čtěte také: Cihla plná: rozměry a aplikace
Stejně tak se modulem řídí rozměry otvorů, které se správně navrhují v rozměrech šířky 250, 500, 750, 1 000, 1 250 mm a tak dále, u výšky pak v modulu 250 nebo 125. Minimální vzdálenost ostění od vnitřního rohu obvodového zdiva musí být 125 mm, minimální šíře meziokenního pilíře je pro dodržení převazby 3 x 125 mm a minimální šíře otvoru samotného je 3 x 250 mm, jinak bude nutná úprava překladů.
Možná navrhování v modulu na první pohled vypadá složitě, jako omezení, ale je to jen otázka zvyku. Výhody ocení investor i stavební firma. Využití modulu ve vazbě na komplexní zdicí systém, tedy ucelené konstrukční řešení včetně doplňků, je jednoznačně technologicky správným postupem a také zárukou maximální možné kvality zdi. Každá improvizace na stavbě z kvality totiž ubere a ještě stojí čas i peníze. Rozhodují opravdu detaily.
Jednovrstvé zděné stěny a doplňkové tvary cihel
Typickým příkladem jednovrstvé zděné stěny je obvodová (vnější) zděná stěna zhotovená ze svisle děrovaných velkorozměrových cihelných bloků - tvarovek. Jednovrstvé cihelné zdivo je vyzděné z pálených cihelných zdicích prvků (cihelných bloků) tak, že jeho tloušťka se rovná jednomu z půdorysných rozměrů použitých cihel, tj. buď jejich délce, nebo šířce. Oba typy jsou určeny k jednoúčelovému použití, a to například s těmito rozměry: se šířkou 440 mm (popř. též 400, 380, 365 či 490 mm), délkou 247, 248 či 250 mm a výškou 238 mm, respektive 249 mm.
Tvar bočních ploch těchto cihel (ploch kolmých k líci stěny) je přizpůsoben pro spojení systémem pero a drážka, a proto se zazubené styčné spáry tloušťky 3 mm nevyplňují maltou. Poměrná průřezová plocha svislých děr (označovaná častěji jako podíl děrování) je 50 až 57 %. Pro zachování tepelnětechnických vlastností je při zdění rohů a koutů stěn, v ostěních a u parapetů třeba používat doplňkové tvary cihelných bloků. Doplňkové tvary, jako jsou půlky, rohovky, koncové a nízké cihly, navíc umožní dosáhnout požadovaného rozměru stěny, samozřejmě při dodržení pravidel pro tzv. Délka převázání velkorozměrových cihel v jedné vrstvě je oproti cihlám v obou přilehlých vrstvách minimálně 0,4násobek výšky cihel, v ideálním případě se rovná polovině délky cihel. Skladebná délka cihel (ve směru délky stěny) a skladebná výška cihel jsou stejné, a to 250 mm.
Půdorysný modul 250 mm je výhodný a osvědčený i v případech, kdy svislé nosné konstrukce jsou jak zděné, tak i betonové. Z výškového modulu 250 mm a výšky cihel 238 mm vyplývá, že tloušťka ložných spár by měla být 12 mm. Tato tloušťka zcela postačuje k vyrovnání přípustných rozměrových tolerancí cihel a zajišťuje, aby v maltovém loži ležela celá cihla. U staticky namáhaných stěn a příček se ložná spára vyplní maltou vždy celá.
Čtěte také: Pálená cihla: rozměry a normy
Dodržení výškového modulu 250 mm je dosti obtížné, neboť vzhledem ke světlé výšce místnosti nejsou poloha a rozměry oken vždy stejné, takže musíme počítat i s různými výškami zdiva. Týká se to především výšek parapetů, výšek stěn pod úložnými plochami nadokenních a nadedveřních překladů a celkových výšek stěn. Je tedy potřebné i zdivo s jinými výškovými násobky, než je modul 250 mm. Proto se vyrábějí svisle děrované cihly tzv. nízkého řezu. Výška těchto cihelných bloků je 155 mm a s 12milimetrovou vrstvou maltového lože (tj. s ložnou maltovou spárou) dosahují v jedné vrstvě cihel výšku 167 mm, což jsou 2/3 výškového modulu 250 mm. Kombinací vrstev cihel s modulem 250 mm a vrstev cihel s modulem 167 mm lze navrhovat téměř libovolné výšky zdiva ve stěnách s otvory, požadované výšky vyzdívek betonových a ocelových skeletů vícepodlažních budov a vyzdívky nosných konstrukcí vícepodlažních hal.
Hodnoty možných výšek stěn dosažených kombinací vrstev s modulem 250 a 167 mm jsou odstupňované po 83 mm. Pro vyzdívání vnitřních nosných stěn jsou určeny svisle děrované cihly rozměrů (d × tl. × v): 497 × 190 × 238 mm, 372 × 240 × 238 mm, 247 × 300 × 238 mm. Pro tloušťky stěn 240 a 300 mm je možno použít univerzální nízké cihly 240 × 300 × 155 mm, jež mají všechny čtyři boční plochy opatřeny mělkými drážkami.
Druhy cihel a jejich použití
Plná pálená cihla (CPP)
Pálená cihla se vyrábí z cihlářské hlíny, která se po nařezání vysouší 2-3 dny v sušárně na vlhkost do 2 %. Následně se cihla dostává do vypalovací pece, kde stráví v teplotě mezi 700 a 1000 °C jeden až dva dny. Po vypálení jsou cihly roztříděny, v některých případech se ještě povrchově upravují (impregnace, glazura). Z plných cihel se nejčastěji staví nosné stěny (300 nebo 450 mm) a příčky (75 nebo 150 mm). U starších staveb bývají ve spodní části budovy stěny mnohdy výrazně silnější.
Rozměry cihly PP a hlavní vlastnosti
- Cihla má rozměr 290 x 140 x 65 mm, skladebný rozměr (s omítkou a maltou) je 300 x 150 x 75 mm.
- Modulový formát
- Estetický vzhled
- Dobře akumuluje teplo
- Dobrá pevnost
- Ekologické řešení - přírodní materiál
- Dobře izoluje zvuk
- Vysoká požární odolnost
Další druhy cihel
- NF - Normalformat: Normalformat je mezinárodně standardizovaná jednotka pro děrované cihly, které se využívají ve střední a východní Evropě. Rozměr NF je 250 x 120 x 65 mm.
- WF - Waalformat: Waalformat je mezinárodně standardizovaná jednotka pro lícové cihly. Tento typ cihel se používá nejčastěji v západní a severní Evropě, ale je oblíbený také v České republice. Rozměry WF jsou 210 x 100 x 50 mm.
Lícové cihly ražené
Ražené cihly se vyrábí oproti klasické CPP ražením hlíny do speciálních forem. Cihla má díky tomu ze všech 4 stran vzor, který vynikne v každém interiéru. Z lícovek nejčastěji realizujeme oplocení, komíny, krby, ale také interiérové zídky. Nasákavost ražené lícovky je do 18 %.
Cihly klinker (zvonivky)
Klinkery mají nasákavost do 6 % a jsou vyráběny strojově. Tři strany jsou pohledové, 1 je pak hladká. Vynikající vlastnosti předurčují tyto cihly zejména pro stavbu nosných neomítaných zdí u vinných sklípků nebo neomítaných zdí s vysokou odolností vůči klimatickým vlivům. Hlavní výhodou těchto cihel je jejich vynikající odolnost proti erozi. Dokladem jsou neomítané stěny domů, odolávají povětrnostním vlivům mnohdy déle než sto let.
Čtěte také: Cihly Porotherm: rozměry a vlastnosti
Historie a značení cihel
Ve střední Evropě se s pálenými cihlářskými výrobky setkáváme až v 11. století. Dobová terminologie hovoří o cihlách „zdících, krycích a dláždících“. Středověké cihly jsou charakteristické roztříštěností rozměrů, poměrů délek stran (stejně tak se liší kvalitou zpracování a materiálem). V tomto období bylo značení cihel v Čechách a na Moravě spíše výjimkou. V rámci monarchie tvoří v tomto směru výjimku oblast Horních Uher, kde lze vysledovat značení cihel tzv. pozitivními kolky již v 18. století jako vcelku běžné. Pozitivní kolek byl vytvořen tak, že ve dně formy byla vyryta či vypálena značka.
V roce 1839 byly pro Čechy předepsány základní rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11½ × 5½ × 2½ palce a současně bylo předepsáno razit na cihlu značku výrobce - cihelny. Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo až ke 14. 4. 1883 v souvislosti s metrologickou reformou. Formát cihel pro zdění byl stanoven na 290 × 140 × 65 mm. Pro výše uvedené období se stalo charakteristickým tzv. kolkování. Na dno formy byla umístěna reliéfní raznice, jež po odformování vytvořila negativní reliéf v cihlářském výrobku - tzv. kolek. Můžeme tak pozorovat nejčastěji cihly s kolky ve formě iniciál majitele, či tradičního názvu cihelny, vzácněji kolky s propracovanými reliéfními erby a symboly, a stejně tak primitivní kolky ve formě malé značky.
Využití cihel v současnosti
Z páleného cihlového zdiva lze postavit až osmipatrové budovy, v dnešní době se však klasické plné cihly používají zejména ke stavbě obezdívek komínů, podezdívek plotů a dalších dekoračních prvků. Nacházejí využití i při rekonstrukcích některých historických budov a mohou posloužit i při rekonstrukcích či dostavbách venkovských domů včetně rekreačních chalup, kde byl tento materiál použit i v původní konstrukci stavby. Cihelné zdivo si udržuje příjemné vlhkostní i teplotní mikroklima. Vyznačuje se dobrou propustností vodných par i schopností dobře akumulovat teplo.
Vazba zdiva a postup zdění
Základem úspěšného zdění z cihel je dodržení některé ze základních typů vazeb. Zdění ve vazbě znamená, že cihly v druhé a dalších řadách je nutné klást tak, aby vždy celý kus překryl styčnou spáru cihel v předchozí řadě. Pro budoucí pevnost a stabilitu zdí je nezbytné docílit toho, aby v jednotlivých řadách kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár.
Základní typy vazeb
- Běhounová vazba: Nejsnadnější cihelná vazba používaná především pro zdění příček. Nehodí se pro zdi, které mají nést další konstrukce. Tloušťka bývá při použití běžných cihel 15 cm. Cihly se převazují o polovinu nebo čtvrtinu své délky.
- Vazáková vazba: Používá se pro zdění stěny o tloušťce 30 cm. Takto vyzděná stěna má již vyšší nosnost a může být použita pro uložení například stropních konstrukcí. Cihly se převazují o polovinu své šířky.
- Polokřížová vazba: Připadá v úvahu pro zdění zdí tloušťky 45 cm. Zeď vyzděná polokřížovou vazbou může být použita jako nosná i obvodová stěna. V líci se v tomto případě střídají běhounové a vazákové vazby.
- Křížová vazba: Určena pro vyzdívání zdí tloušťky 60 cm. Také takto vyzděná stěna může sloužit jako nosná nebo obvodová. Kombinují se u ní rovněž běhounové a vazákové vazby, ale oproti polokřížové jsou u této vazby běhouny v líci nad sebou a kryjí se jen ve vrstvě první, páté, deváté atd.
- Gotická vazba: Rovněž nazývá polská a je založena na zděných hlavách ve sloupci, přičemž každá kratší strana je posunuta o polovinu délky cihel v řadě nad a pod ní. Je to pracná vazba, jejíž hlavní výhodou je možnost vytvoření atraktivního pohledového vzoru.
Postup zdění z cihel
- Zdí se vždy na vodorovný podklad, případné nerovnosti základu je potřeba vyrovnat maltou. Mezi základové pasy a cihlovou zeď se vkládá izolační asfaltový pás.
- U zdění na šířku jedné cihly je pro správné vyrovnání nutné silné maltové lože. Na oba konce zamýšlené zdi položte do malty cihlu, vyrovnejte ji pomocí vodováhy a pak mezi obě cihly napněte provázek, podle nějž se dorovnávají další cihly v řadě.
- Tloušťka maltou vyplněné spáry by neměla přesáhnout 1,5 cm. Cihly se vyrovnávají poklepem kladívka nebo gumové paličky, rovinu kontrolujte vodováhou.
- Mezi položenými cihlami se nechává mezera asi 1 cm, která se vyplňuje maltou. Přebytečná stékající malta se hned odstraňuje zednickou lžící. Přilnavost malty posílíte navlhčením cihel.
- Při žádné ze zvolených vazeb se styčné (svislé) spáry v jednotlivých řadách nesmějí opakovat nad sebou na stejném místě. Posouvejte je do vazby o 1/4 až o 1/2 cihly.
- Vyzdívání rohu nebo napojení dvou zdí do sebe vyžaduje správné provázání. To znamená, že je nutné zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel minimálně o 1/4 cihly.
- Kříží-li se vám zdi, necháte vždy jednu proběhnout a druhou přizdíte. V další vrstvě je to naopak, druhá probíhá, první je přizděna.
- Pokud poslední položená cihla není v rovině, opatrně ji dorovnejte. Dokud je cihlová zeď mokrá, může se při nesprávné manipulaci pohybovat po celé ploše.
- Použitá malta bude záviset na řadě věcí, včetně typu zdi, kterou pokládáte.
- Chcete-li začít s pokládkou, položte část směsi na „bodovou desku“ v blízkosti stěny. Pomocí zednické lžíce rozválejte maltu po hromádce, dokud se na dně nevytvoří klobása. Hrotem hladítka vytvořte v maltovém loži písmeno „V“. Toto „V“ umožňuje posun malty při zatlačování cihly dolů.
- Cihly pokládejte na lože opatrně, ale pevně. Mírným krouživým pohybem zatlačte dolů a nechte pod cihlou 10 mm lože. Umístěte vodováhu na zadní (nebo přední) stranu cihel, abyste zkontrolovali, zda jsou cihly kladeny rovně. Ujistěte se, že jste vyplnili spáry mezi cihlami.
- Ty se kladou na natahovací vazbu a jakmile jsou postaveny dvě nebo tři řady, je čas zkontrolovat, zda jsou na konci svislé. V každé vrstvě je třeba zkontrolovat svislost stěny v přední části a na obou koncích.
- První vrstva se pokládá po celé délce stěny, na koncích se postaví asi pět vrstev. Když jsou rohy postaveny, slouží jako šablona pro zbytek zdi natažením provázkové čáry (známé také jako zednické čáry nebo čárové kolíky). Kolíky se zatlačí do maltových spár a mezi nimi se natáhne provázek. Cihly se pak pokládají tak, aby se horní okraj každé cihly dotýkal šňůry. Nepoužívejte šňůru pro zeď, která je delší než šest metrů, protože se uprostřed prohne.
- Při stavbě stěny kontrolujte nejen linii, ale i úroveň a svislost stěny. Zkontrolujte rovinu po celé šířce stěny.
- V určitém okamžiku může vaše zeď dosáhnout výšky, kdy budete potřebovat lešení nebo lešenářskou věž.
Postavit zeď z cihel nebo tvárnic je něco, co vyžaduje trochu cviku, ale je to něco, co je vynikajícím projektem pro kutily.
Příčky a jejich připojení
Klasickým příkladem jednovrstvé cihelné stavební konstrukce je zděná příčka (zpravidla nenosná) z plných nebo podélně děrovaných pálených cihel, a to buď z dvouděrových nebo víceděrových, popřípadě speciálních velkorozměrových příčkovek uložených v běhounové vazbě; délky všech cihel jsou rovnoběžné s líci příčky a délka převázání cihel se rovná polovině jejich délky. Pokud se pro vyzdívání vnitřních stěn a příček použijí cihly starších typů (CP, CV, CDm, Pk-CD apod.), bývají jejich rozměry odvozeny od modulu 300 mm. V tomto případě se maltou rovněž vyplňují i svislé styčné spáry. Významnou konstrukční zásadou při zdění jednovrstvých příček je jejich bezpodmínečné přikotvení k přilehlým nosným svislým prvkům. Tím se zajistí jejich stabilita proti překlopení.
Ke zděným nebo betonovým stěnám nebo sloupům se zděné příčky připojují pomocí speciálních stěnových spon, které se k hotovému prvku připevní například pomocí šroubů s hmoždinkami, nastřelením nebo případně zazděním. V nosných cihelných stěnách nebo pilířích se pro připojení příček vynechávají drážky nebo kapsy. Při zdění příčky se do nich zasunou cihly, z nichž se příčka vyzdívá. V místech, kde nelze drážky nebo kapsy ze statických nebo jiných důvodů vytvořit (obvykle k tomu dochází u pilířů), se vyloží ze zdiva nosného prvku cihly označované jako ozuby.
Akustické stěny
Způsob napojení na přilehlé konstrukce (podlahu, stěny, strop) je velmi důležitý u stěn, na které jsou kladeny vyšší akustické požadavky. Tzv. akustické stěny, nejčastěji oddělující místnosti bytu od jiných hlučných prostorů, se vyzdívají speciálními zdicími prvky, které většinou mají vysokou objemovou hmotnost, nebo naopak z lehkých zdicích bloků, které se vylévají cementovou maltou nebo betonem. Novinkou jsou akustické zdicí prvky s objemovou hmotností do 1 000 kg/m3, se speciálním děrováním a případně se speciálně tvarovanou styčnou spárou. Stěny je potřebné po celém jejich obvodu od přilehlých konstrukcí oddělit akustickou podložkou či vložkou tak, aby se hluk z jedné místnosti nepřenášel tzv. Jakýmkoli zásahem do akustických stěn (například vedením vzduchotechniky, kanalizačního či vodovodního potrubí stěnou, zasekáním elektroinstalačních krabic apod.) může vzniknout tzv. akustický most, který výrazně snižuje neprůzvučnost stěny. Akustické mosty se mohou vytvořit v místech nesprávného napojení podlahy ke stěnám po celém obvodu místnosti. Abychom tomu zabránili, musejí být v jednotlivých místnostech tzv. plovoucí podlahy. To znamená, že betonová vrstva podlahy se oddělí od stropní a stěnové konstrukce akusticky měkkou hmotou (nejlépe speciální minerální vlnou, kročejovou izolací, překrytou stavební lepenkou), která vytvoří oddělující vrstvu zachycující kročejové chvění.
Stavby z kompletního cihlového systému Porotherm se nejlépe navrhují v půdorysném i výškovém modulu 250 mm. Aby bylo možné správně řešit detaily napojení jednotlivých konstrukcí (roh a kout stěn, okna nebo dveře ve vnější stěně, stěny a stropy, apod.), vyrábějí se též doplňkové tvary cihel - koncové celé, koncové poloviční, rohové, věncovky a další. Cihly Porotherm mají ve směru délky stěny skladebné rozměry odpovídající násobku délkového modulu 125 mm. Cihly Porotherm jsou vysoké 238 mm. Tato webová platforma je tu pro podporu projekčních kanceláří a dalších odborníků ve stavebnictví.
Shrnutí rozměrů a modulů cihel
| Typ cihly/modulu | Rozměr/Modul (mm) | Poznámka |
|---|---|---|
| Tradiční cihla (výrobní) | 290 x 140 x 65 | |
| Tradiční cihla (skladebný) | 300 x 150 x 75 | S omítkou a maltou |
| Základní jednotka modulu (1M) | 100 | Dle ČSN 73 0005 |
| Ideální modul pro návrh stěny | 250 a násobky | Od vnitřního rohu, minimalizuje řezání |
| Modul pro kratší stěny/pilíře | 250, případně 125 | |
| Skladebná délka/výška cihel | 250 | V jedné vrstvě |
| Výška cihel (standardní) | 238 nebo 249 | |
| Nízký řez cihel | 155 | S maltou 167 mm (2/3 modulu 250) |
| Tloušťka ložné spáry | 12 | Pro dodržení výškového modulu 250 mm |
| Minimální převázání cihel | 0,4násobek výšky cihel | V ideálním případě polovina délky cihel |
| Minimální vzdálenost ostění od rohu | 125 | |
| Minimální šíře meziokenního pilíře | 3 x 125 | |
| Minimální šíře otvoru | 3 x 250 | |
| NF - Normalformat | 250 x 120 x 65 | Děrované cihly, střední/východní Evropa |
| WF - Waalformat | 210 x 100 x 50 | Lícové cihly, západní/severní Evropa |
tags: #koordinacni #rozmer #cihly