Základová deska je klíčová konstrukce, která nese stavbu po celou dobu její životnosti. Proto je výběr správného typu betonu pro základovou desku zásadní. S tímto problémem se potýká téměř každý člověk, rozhodne-li se postavit si vlastní bydlení. Zvolit správný druh a třídu betonu nemusí být vždy jednoduché, proto je dobré obrátit se s tímto problémem na odborníky, kteří mají s betonem a betonováním zkušenosti.
Typy základových desek a volba betonu
Před započetím stavby budovy je zapotřebí vyřešit celou řadu otázek. Nejdůležitější otázkou před samotnou realizací stavby tedy je, jestli budou dostatečným řešením základové pasy, které se zatíží nosným zdivem, nebo bude potřeba realizace plovoucí základové desky. Nejběžnějším způsobem realizace základové desky je provedení základových pasů a na ně se realizuje základová deska, vyztužená kari sítí.
Existují různé typy základových desek:
- Běžné železobetonové základové desky na štěrkovém podsypu a základových pásech.
- Běžné železobetonové desky nad neizolovanými sklepními prostory.
- Běžné železobetonové desky vystavené vlhkosti a zmrazovacím cyklům.
Třída a druh betonu, který je třeba pro stavbu použít, pochopitelně vychází z výpočtů daných projektantem, případně statikem, který projekt realizoval, a zohledňuje místní poměry (sklon terénu, druh zeminy, únosnost podloží, požadované zatížení, atd.). Obecně platí, že pro klasické rodinné domy při standardních zakládacích podmínkách (rovinatý pozemek a soudržné zeminy) se nejčastěji používá do základových pasů beton pevnostní třídy C12/15, případně C16/20, a beton na základovou desku bývá zpravidla o třídu vyšší, tedy C16/20, případně C20/25. U monolitických stropů se používají betony vyšších pevnostních tříd (C20/25, C25/30, případně C30/37) v závislosti na rozponu a plánovaném zatížení stropu. Výše uvedené specifikace betonů (C25/30 apod.) nelze brát jako doporučení. Specifikaci (pevnost) betonu najdete v projektové dokumentaci.
Historie a současné značení betonu
Dříve se beton označoval velkým počátečním písmenem slova beton, tedy „B“, a číslem (např. B20) určujícím pevnost daného betonu v tlaku v MPa po 28 dnech stáří betonu. Takto označený beton vyhovoval pevnosti v tlaku 20 MPa. Dnes se již podle nových evropských norem používá pro označení betonu písmeno „C“, které je počátečním písmenem anglického slova Concrete a za označení „C“ přibyly dvě číslice oddělené lomítkem (např. C 16/20). První číslo udává pevnost betonu v tlaku stanovenou na válci a druhé číslo udává pevnost betonu v MPa stanovenou na krychli. Staré označení B20 tedy odpovídá označení C 16/20.
Čtěte také: Výběr konzistence betonu pro základovou desku
| Staré označení | Nové označení (ČSN EN 206+A1) | Příklady použití |
|---|---|---|
| B15 | C12/15 | Základové pasy rodinných domů (standardní podmínky) |
| B20 | C16/20 | Základová deska rodinných domů (standardní podmínky), základové pasy |
| B25 | C20/25 | Základová deska rodinných domů, monolitické stropy |
| B30 | C25/30 | Monolitické stropy (vyšší zatížení, delší rozpony) |
| B37 | C30/37 | Monolitické stropy (vyšší zatížení, delší rozpony) |
Konzistence čerstvého betonu
Konzistence čerstvého betonu definuje jeho odpor proti přetváření. V betonárnách se nejčastěji provádí klasifikace podle sednutí kužele, což znamená jeho pokles. Konzistence může být specifikována buď stupněm konzistence, nebo, ve zvláštních případech, určenou hodnotou. Zkoušky se provádějí v době ukládání betonu, nebo v případě transportbetonu, v době dodání.
Pro konstrukce, kde je obtížné, aby beton "protekl" a obalil výztuž, se používá vyšší konzistence betonu, např. S3-S4. Obecně jsou takové betony o něco dražší, protože urychlují ukládání a zpracování na místě. To samé platí pro desku, kde se jedná o lití betonu do volného prostoru, a platí zásada, že "řidší" beton vytvoří snáze rovinu a dělník tam stráví na uložení a srovnání méně času. Samozhutnitelné velmi tekuté směsi ovšem vyžadují pečlivé a těsné bednění a používají se pro silně vyztužené konstrukce, např. mostní pilíře, ale pro klasickou "desku" rodinného domu nemají valný význam.
Zkoušky konzistence betonu
Existuje několik metod pro zjištění konzistence betonu:
- Sednutí kužele (Abrams): Označení S1 až S5. V tomto případě bude zapotřebí nádoba, která se naplní do 1/3 a zhutní se poté 25 vpichy propichovací tyče. To se ještě opakuje, dokud není kužel naplněn až po okraj. Když se odstraní nádoba, poté se změří sednutí.
- Vebe: Stupeň zhutnění a má označení V0 až V4. Tato zkouška je vhodná pro betonové směsi, ve kterých je kamenivo s většími zrny, než je 63 mm. Betonem se naplní odměrná nádoba a za pomoci vibračního stolu či vibrátoru se beton zhutní.
- Rozlití: Podkladní deska o rozměrech 900 × 900 mm, jejíž povrch je rovný, hladký a nenasákavý, se umístí na vodorovnou plochu. Povrch desky se navlhčí. Na vyznačený střed desky se postaví kužel tvarově shodný se zkouškou sednutím dle ČSN EN 12350 - 2. Kužel se pomocí stupaček přišlápne k podkladní desce a naplní se najednou bez propichování až po okraj. Během následujících 30 s se odstraní přečnívající beton z vrcholu kužele a povrchu desky. V okamžiku zvednutí kužele se spustí stopky, které měří čas rozlití betonu k dosažení jakéhokoliv místa vyznačeného kružnicí o Ø 500 mm. Po ukončení rozlití betonu se změří největší rozměr rozlitého betonu d1. Druhý měřený rozměr rozlití betonu d2 je kolmý na d1.
Doprava a zpracování betonu
Po výběru vhodného a správného druhu betonu nastává další otázka, jak daný beton namíchat, aby odpovídal našim požadavkům, jak ho dopravit do základů či základovou desku a případně jak beton dostat na strop? Vezme-li v úvahu, že dnes jen mizivé procento stavebníků si míchá beton samo přímo na stavbě, odpověď je jednoduchá. Obraťte se na odborníky, kteří se výrobou, dopravou a čerpáním betonu zabývají. Beton se dnes ve většině případů vyrábí na betonárně. Moderní betonárny mají zpravidla plně automatický počítačem řízený výrobní provoz, kde je zajištěno přesné dávkování všech složek betonu pro dosažení požadovaných vlastností betonu.
K dopravě betonových směsí se používají autodomíchávače o objemu 6-8m3. Čerstvý namíchaný beton se dopravuje z betonárny na místo stavby pomocí auto-domíchávačů, které bývají zpravidla o objemu 5, 7 a 9m3. Pokud potřebujete uložit beton na větší vzdálenost, popř. do výšky, zvolte možnost čerpání betonu. V případě, že je třeba beton dostat do hůře nebo zcela nepřístupných míst, používá se k tomuto účelu čerpadel a pumpy na beton. Druhů a typů čerpadel je celá řada, ale běžně se používají ramenové pumpy na beton s dosahem od 24 do 47m. Tyto pumpy jsou osazeny na klasických nákladních podvozcích (MAN, TATRA, MERCEDES, Iveco, aj.). Další možností čerpání betonu nabízí malá mobilní pístová čerpadla, která se tahají jako přívěs za dodávkami a beton je dopravován přes hadice až do vzdálenosti 100m. Některé betonárny disponují i další moderní technikou pro dopravu a čerpání betonu, jako je například auto-domíchávač s pásovým dopravníkem nebo mixo-pumpou, kde je využito kombinace pumpy a auto-domíchávače v jednom.
Čtěte také: Význam konzistence betonu
Přidávání vody a přísad
Obecně je jakékoliv přidávání vody nebo přísad při dodání zakázáno. Ve zvláštních případech, pokud je to na zodpovědnosti výrobce, je možné přidat vodu nebo přísady za účelem úpravy konzistence na požadovanou hodnotu, a to za předpokladu, že nejsou překročeny mezní hodnoty uvedené ve specifikaci a přidání přísady je obsaženo v návrhu složení betonu. V každém případě musí být jakékoliv množství vody nebo přísady přidané do autodomíchávače zaznamenáno na dodacím listě. Při dodatečném zamíchání nesmí být doba kratší než 1 min/m3 a ne kratší než 5 minut po přidání přísady. Jestliže je na staveništi přidáno do autodomíchávače větší množství vody nebo přísady, než připouští specifikace, pak tuto záměs nebo dávku je nutno zaznamenat na dodací list jako „neshodná“.
Důležité parametry základové desky
Realizace základové desky je poměrně náročná záležitost, protože musí být dodrženo více parametrů, nutných pro její správné provedení. Správnou tloušťku základové desky byste měli mít stanovenou již projektem, případně by vám ji měl vždy navrhnout statik. Obvyklá tloušťka základové desky bývá většinou 100 mm a více, klidně ale může dosahovat až 1,5 m (velké stavby s vysokým zatížením základů). Jedná se vlastně o nosnou konstrukci a podstatný vliv na její tloušťku má zejména únosnost podloží, hladina spodní vody, druh zeminy a rovněž i typ stavby, pro který základovou desku chystáte. Například pro lehčí dřevostavbu vám postačí základová deska s tloušťkou cca 120-150 mm, pro zděnou stavbu to bude spíše něco kolem 200 mm. Tloušťka základové desky by měla být minimálně 100 mm a závisí na statickém zatížení stavby, typu a únosnosti podloží a hladině podzemní vody.
Podkladní beton sám o sobě není základová deska a na rozdíl od ní nemusí být vyztužen, protože se nejedná o nosnou konstrukci stavby. Někdy tvoří podkladní beton již první vrstvu podlahy na upraveném terénu, lze na něj zakládat příčky v nejnižším podlaží. Jako podklad pro základovou desku postačí obvykle tloušťka 50 mm. Úkolem podkladního betonu je v tomto případě zajistit rovný a pevný podklad. Pod podkladní beton je vhodné na zhutněný násyp položit ochrannou geotextilii, příp. zhotovit štěrkový podsyp z kameniva frakce 32/64 mm. Stejně tak jako další údaje, i tento byste měli vyčíst z projektové dokumentace.
Není jednoznačný návod, jaká by měla být výška základové desky nad terénem, spíše jde o to, jak chcete mít dům osazen a jaký typ domu realizujete atd. Například doporučená výška základové desky pro dřevostavby je minimálně 300 mm nad terénem. Toto je stanoveno s ohledem na vlhkost, riziko zatékání a tím následné poškození dřevostavby. Ovšem v případě zděné stavby již můžou být požadavky jiné. Všeobecně ale by měla být v každém případě základová deska nad terénem.
Poznámka: Nedostatečné zhutnění (obsah vzduchových pórů u neprovzdušněného betonu nad 3 %) významně snižuje pevnost betonu, směrně o 6 % na každé procento vzduchových pórů.
Čtěte také: Stupeň konzistence betonu
tags: #konzistence #betonu #na #zakladovou #desku