Jedním z nejčastějších způsobů zateplení obvodových stěn je provedení vnějšího kontaktního zateplovacího systému, který je označován jako ETICS (External Thermal Insulation Composite System). ETICS je zateplovací systém, který se skládá z řady prvků, které se umisťují postupně na vnější stěny budov. Systém je celistvý po celé ploše fasády, čímž jsou eliminovány tepelné i akustické mosty. Vnější kontaktní zateplovací systémy nejsou určeny pro vyrovnávání nerovností na fasádách.
Co víme o systému ETICS?
ETICS je systém složený z několika vrstev vzájemně na sobě plošně lepených. Jedná se o stavební výrobek složený z jednotlivých komponentů, přesně definovaná sestava, která je dodána v rámci jedné obchodní transakce u jednoho dodavatele - tzv. sestava „kit“. Skládá se z průmyslově zhotovených výrobků a jeho skladba je pevně stanovena. Stejně tak jsou pevně daná pravidla instalace do stavby. Základní verze tohoto zateplovacího systému však vyžaduje použití minerálního univerzálního lepidla, kterým se lepí desky a vyrábí se tzv. zesílená vrstva. Dalším je podklad, který se před nanesením omítky překryje vyztuženou vrstvou. A nakonec tenkovrstvá omítka na dokončení hotové fasády. Vnější kontaktní zateplovací systémy (ETICS - External Thermal Insulation Composite Systems) se zpravidla sestávají z vhodných tepelně izolačních desek, lepících a armovacích tmelů, různých druhů talířových hmoždinek a příslušenství (rohové, zakládací, ukončovací, dilatační a další profily) a různých typů fasádních omítek, penetrací atd. Při výběru konkrétního systému ETICS již máme v sadě všechny potřebné materiály a prvky. Jde tedy o hotový výrobek, který nevyžaduje žádné další nákupy. Podle toho, jaký typ ETICS zvolíme, se vyplatí pečlivě znát technické podmínky a potřebné materiály, které budou nutné pro správné dokončení celku.
Proč se vyplatí vybrat si celý systém?
Když se rozhodneme pro zateplení domu materiály obsaženými v konkrétním systému ETICS, vyplatí se jej využít celý a neobjednávat jednotlivé prvky a přidávat vlastní. Díky tomu nás nemine záruka výrobce, která se většinou vztahuje na celý systém. Dodavatel má takový systém odzkoušený jako celek a deklaruje vlastnosti systému složeného s daných komponent. Záruku za systém ETICS nese ta společnost, která systém navrhla, sestavila, odzkoušela a uvedla na trh. Z hlediska dlouhodobé životnosti zateplovacího systému ETICS a jeho bezvadné funkce je třeba pamatovat na to, že jde o stavební výrobek složený z jednotlivých komponentů, přesně definovaná sestava, která je dodána v rámci jedné obchodní transakce u jednoho dodavatele - tzv. sestava „kit“. Díky systému ETICS si odsouhlasíte jednoho dodavatele a o nic víc se starat nebudete.
Kdy se systém ETICS používá a jaké jsou jeho výhody?
Systém ETICS je mimořádně vhodný pro novostavby a rekonstrukce budov. Používají se nejenom u rodinných a bytových domů, ale i pro zateplení velkých staveb jako jsou obchodní a nákupní centra, kancelářské a komerční budovy, objekty zdravotnických zařízení, budovy škol, hotelové komplexy atd. ETICS je kontaktní tepelně-izolační kompozitní systém na bázi polystyrenu nebo minerální vaty.
Zateplení je výhodná investice, neboť v interiéru díky zateplení výrazně vzroste tepelná pohoda. V létě se doma udrží příjemný chládek, v zimě zase teplo. Komplexní řešení zateplení pomocí kontaktního systému vám u novostaveb umožní použít užší a lehčí zdivo, čímž odlehčíte vašemu rodinnému rozpočtu. Navíc odstraňuje tepelné mosty, které jsou na domě nežádoucí (zamezuje případné devastaci zdiva). Obvodový plášť bude také ochráněn před působením klimatických podmínek. Se správně provedeným systémem ETICS se nemusíte bát plísní, jelikož zamezuje jak jejich vzniku, tak i vzniku a šíření mikroorganismů. Zateplení vnějších stěn pomocí nehořlavé kamenné vlny zlepšuje energetickou účinnost budovy, účinně tlumí hluk a zvyšuje požární bezpečnost budovy.
Čtěte také: Kontaktní můstek na beton: Kompletní průvodce
Minerální vata vs. Pěnový polystyren
Nejběžnějšími izolačními materiály jsou minerální či kamenná vata a pěnový polystyren. Kamenná vata je sice dražší, ale má významné benefity. Rozdíly mezi vatou a polystyrenem jsou podstatné.
| Vlastnost | Minerální vata (kamenná) | Pěnový polystyren |
|---|---|---|
| Hořlavost | Nehořlavá | Hořlavý (vyrábí se z ropy) |
| Propustnost vodních par | Dokonale propustná (více než desetkrát ve srovnání s plasty) | Relativně méně propustná |
| Akustické vlastnosti | Výborně tlumí hluk | Nedosahuje dobrých akustických vlastností |
| Původ materiálu | Vyrobena z přírodních surovin | Lehký plastový izolant |
| Cena | Dražší izolace | Levnější izolace |
| Odolnost vůči plísním | Omezuje vznik plísní v interiéru |
Tloušťka izolantu by neměla být menší než 18 cm, protože jinak dochází ke zbytečným tepelným únikům. Při současných cenách energie se dokonce doporučuje zateplit izolací tloušťky 22 - 28 cm. Na izolaci se nevyplatí šetřit! Cenový rozdíl zhotovení zateplení z 8 nebo 24 cm izolace je pouze okolo 20 %, úspora je však více než dvojnásobná.
Postup realizace kontaktního zateplovacího systému ETICS
Garantem funkčnosti je nositel systému, který vydává technologický předpis určující požadavky, pravidla a doporučení pro provádění systému. Pro realizaci vnějšího kontaktního zateplovacího systému je vhodné zajistit v potřebném rozsahu projektovou, stavební a ostatní technickou dokumentaci. Zateplení by měl předcházet stavebně-technický průzkum objektu a studie, která hodnotí objekt jako celek. Z takovéto studie vzejdou návrhy optimálních řešení pro snížení spotřeby energie na vytápění. Zateplení by mělo být součástí celkové rozvahy o revitalizaci objektu. Vnější kontaktní zateplovací systém nemá funkci sanačního opatření pro železobetonové i jiné nosné konstrukce.
Příprava podkladu a zakládání systému
Pro založení zateplovacího systému se nejčastěji používají hliníkové zakládací profily (soklové lišty). Na stěnu se zpravidla upevňují zatloukacími hmoždinkami. Vzájemné napojení jednotlivých lišt se provádí s pomocí plastových spojek, které umožňují jejich dilatování. Případné nerovnosti podkladu lze vyrovnat s pomocí plastových podložek. Mezi největší chyby patří špatně připravený podklad, resp. stěna, na kterou se bude izolace lepit.
Lepení a kotvení tepelné izolace
Nejprve se nalepí a následně ukotví vybraná tepelná izolace k pevnému a jednotnému podkladu. První řada desek se pokládá do lože z lepícího tmelu. U izolačních desek i lamel, které nejsou opatřeny silikátovým nástřikem, se před nanesením lepícího tmelu musí do desky vtlačit tenká (penetrační) vrstva tmelu. Tento krok u izolací se silikátovým nástřikem odpadá. U všech typů desek se lepící tmel nanáší po obvodu desky a ve třech bodech v ploše desky (deska by měla být přilepená na min. 40% plochy). Izolace se lepí zdola nahoru, horizontálně a na vazbu. Izolace musí být rozměřena tak, aby rohy otvorů vycházely do plochy desky, ta v rozích musí tvořit tvar písmene L. Svislé i horizontální spáry musí být od rohů vzdáleny min 100 mm. V rozích budov se desky pokládají střídavě na vazbu.
Čtěte také: Průvodce výběrem kontaktních nátěrů
Kotvení se provádí na základě projektové dokumentace a technologického předpisu nositele systému. Navrhuje se v souladu s postupem uvedeným v ČSN 732902. Po přiměřeném zatuhnutí lepícího tmelu (zpravidla 24 hodin po nalepení izolace) je možné přistoupit k montáži fasádních talířových hmoždinek. Pro fasádní desky s podélnou orientací vláken se zpravidla používají hmoždinky s průměrem talířku 60 mm, pro lamely s kolmou orientací vláken s talířkem 140 mm. Pro kotvení fasádní izolace z kamenné vlny se používají hmoždinky s kovovým šroubovacím nebo zarážecím trnem. Při povrchové montáži musí být talířek zatlačen do izolace tak aby byl skryt v rovině tepelné izolace. Pro omezení vlivu bodových tepelných vazeb je vhodné zvolit některý ze způsobů zápustné montáže hmoždinek. Při zápustné montáži je talířek hmoždinky zapuštěn, s použitím speciálního nástroje, pod povrch tepelné izolace a následně překryt krycí zátkou z minerální vlny. Tato varianta zamezuje nežádoucímu prokreslování hmoždinek na povrchu fasády, zároveň snižuje cca na polovinu vedení tepla dříkem hmoždinky.
Požadavky na tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí jsou definovány v ČSN 730540-2. Z hlediska správného fungování prvků tvořících obálku budovy je důležité dosáhnout alespoň tzv. požadovanou hodnotu součinitele prostupu tepla.
Vytvoření armované vrstvy
Před tím než se přistoupí k vytvoření omítkového souvrství je vhodné provést kontrolu nalepených desek. Případné mezery mezi deskami tepelné izolace je možné doplnit s pomocí přířezů tepelné izolace. Mezery mezi izolačními deskami z kamenné vlny je nepřípustné vyplňovat montážní pěnou nebo lepicím či stěrkovým tmelem. Před realizací celoplošně armované základní vrstvy je nutné přistoupit k začištění detailů fasády, například rohy, ostění a nadpraží oken, apod.). Pro rohy se použijí zakončovací rohové profily s integrovanou síťovinou. Vkládají se do tmelu naneseného na roh a s pomocí hladítka se začistí do výsledného tvaru. V exponovaných místech jako jsou rohy dveřních a okenních otvorů se obdobným způsobem položí pomocná diagonální výztuž o rozměru nejméně 300×200 (mm).
Po nalepení a ukotvení tepelně izolačních desek a následné technologické přestávce (nejméně 24 hodin), se přistupuje k realizaci základní armované vrstvy která je tvořena výztužnou síťovinou zapuštěnou do stěrkového tmelu (zpravidla o tloušťce 3 až 4mm). Nejprve se nanese vyrovnávací vrstva v tloušťce min 2 mm. U desek bez silikátového nástřiku je v rámci tohoto kroku nutné vtlačit do minerální izolace tenkou penetrační vrstvu tmelu. Následuje realizace armované vrstvy, ta se nanáší s pomocí ozubeného hladítka s velikostí zubu 10×10 (mm) do této vrstvy se vkládá výztužná síťovina. Síťovina se pokládá shora, s pomocí hladítka se vtlačí do tmelu, tmel protlačený síťovinou se uhladí do výsledné roviny. Jednotlivé pásy výztužné tkaniny se kladou se vzájemným přesahem nejméně 100 mm.
Finální povrchová úprava a výběr omítky
Na takto připravenou izolaci se natáhne základní vrstva stěrkové hmoty. Do ní se později vtlačí skleněná síťovina, která daný povrch zpevní. Síťovina se ještě “zakryje“ další vrstvou stěrkové hmoty. Následuje omítání - můžete zvolit probarvenou omítku se zatíranou nebo rýhovanou strukturou. U vnějších kontaktních zateplovacích systémů se jako finální povrchová úprava používá nejčastěji některý z typů tenkovrstvých omítek. Omítkové směsi umožňují vytvoření povrchů s různou strukturou a v široké škále barev. Důležité je ale také zvolení vhodné pojivové báze. Na trhu existuje několik typů tenkovrstvých omítek pro zateplovací systémy. Jsou to omítky akrylátové, silikonové, silikátové a minerální.
Čtěte také: Vše o kontaktním zateplení
Při výběru omítky se dobře poraďte s dodavatelem zateplovacího systému. Každý typ omítky je jiný nejen svým názvem, ale liší se hlavně svými difuzními vlastnostmi (jak moc jsou omítky “paropropustné” - tedy jak moc propouští páru, která jde z domu ven). Špatně zvolená omítka v kombinaci s nevhodným typem podkladu totiž dokáže negativně ovlivnit tepelný režim i celkovou vlhkost konstrukce systému. Minerální omítky jsou relativně prodyšné. Jedná se o tradiční materiál, který vykazuje vysokou prodyšnost i odolnost. Silikon akrylátové nebo silikon silikátové omítky mohou kombinovat některé z výhod omítek výše uvedených.
Požární bezpečnost
Skladbu vnějšího kontaktního zateplovacího systému ETICS ovlivňují také požadavky na požární bezpečnost staveb. Podle třídy reakce na oheň se člení vnější kontaktní zateplovací systémy na hořlavé a nehořlavé. Základní požadavky stanovuje ČSN 730810, případně ČSN 730802. Požadavky se liší podle stáří a požární výšky objektu. Požární výška je vzdálenost prvního a posledního nadzemního užitného podlaží. Krom těchto případů je nutné použít nehořlavý systém na: spodním líci horizontálních konstrukcí (lodžie, balkóny, římsy, průjezdy apod.); na styku se sousední budovou musí být požární pás šířky.
tags: #kontaktni #zateplovaci #system #etics #cedicova #vata