Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené. Velmi dobře se hodí pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Jsou méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy, například jako střešní zahradu, terasu nebo sportovní hřiště. Budovy s další užitnou plochou na střeše, zejména v hustě obydlených městských oblastech, rychle získávají na atraktivitě a hodnotě.
Pojďme společně zjistit, jak se tyto střechy staví, jaké materiály se používají a proč je u plochých střech naprosto zásadní hydroizolace.
Co je plochá střecha?
Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Naproti tomu šikmé střechy mají sklon vyšší a stávají se tak výraznou dominantou objektu. Jednou z nejběžnějších variant plochých střech je tzv. jednoplášťová plochá střecha.
Materiály pro ploché střechy
Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití. Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy.
Hydroizolační materiály
- Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození.
- Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření. V systému, který používá naše společnost, aplikujeme fóliové systémy na bázi měkčeného PVC, např. SIKAPLAN, DEKPLAN, ALKORPLAN aj. Životnost těchto systémů je dle lokality od 15 do 25 let či více. Fólie se mechanicky kotví přes skladbu do trapézového plechu, spoje fólie se pak nataví pomocí svářecích automatů nebo ručních pistolí u detailů, jako jsou vpusti či atiky. Při požadavku na hodnocení druhu konstrukční části DP1 používáme fólii vhodnou do požárně nebezpečného prostoru s klasifikací B ROOF (t3). Barva fólie je zpravidla šedá, za příplatek lze doplnit i jiné barvy. Nejčastější tloušťka námi používaných fólií je 1,5 mm, u exponovaných částí, kde se pohybují osoby, lze natavit silnější pochozí fólie. U fólie o tloušťce 1,5 mm je plošná hmotnost uváděna 1,85 kg/m2. Jako separační fólie používáme skelný Flies 120 g. Jedním z nejpodstatnějších rizik je i nesnášenlivost běžně užívaných fólií z měkčeného PVC s polystyrenem a asfalty. Tyto materiály je od sebe proto nutné oddělit speciální fólií.
Tepelně izolační materiály
- Expandovaný polystyren (EPS): Vyrábí se vypěňováním pevných perlí, které zvětší svůj objem 20x až 50x. EPS je hlavní složkou, která tvoří tepelnou hodnotu skladby střechy. Vyrábí se v rozměru 2500 x 1000 mm o různých tloušťkách i pevnostech.
- EPS 70 (70 kPa): Jako podkladní vrstvu ji lze použít pouze v nenosné spodní vrstvě skladby střechy, skladba se označuje jako 15M-i či 30M-i (15 nebo 30 je požární odolnost, -i znamená použití skladby EPS 70 a EPS 100).
- EPS 100 (100 kPa): Použití u standardních stabilizovaných střech, tedy vhodné pro běžné střechy. Skladba se standardně označuje 15M či 30M.
- EPS 150 (150 kPa) a 200 (200 kPa): Použití pro namáhané střechy s vysokým namáháním v tlaku, tj. střešní terasy, vegetační střechy apod.
- Extrudovaný polystyren (XPS): Tepelná izolace z extrudovaného polystyrenu (XPS) je jedinou materiálovou možností, jak vytvořit dlouhodobě spolehlivou obrácenou střechu, čili střechu s opačným pořadím vrstev. Jeho nasákavost je téměř nulová (cca do 0,5 % obj.), což umožňuje vystavit jej přímému působení srážkové vody, aniž by došlo k poklesu jeho tepelně izolačních vlastností. Desky z XPS se pokládají na vazbu volně na povlakovou vodotěsnou izolaci z asfaltových pásů nebo z vhodné hydroizolační fólie. V případě vodotěsné izolace z hydroizolační fólie je nutno přihlédnout i k materiálovému provedení hydroizolační fólie a v nezbytném případě oddělit desky z XPS od fólie vhodnou separační vrstvou.
- Minerální vlna (MW): Izolační desky z minerální vlny se vždy pokládají ve 2 vrstvách se vzájemným posunem spár v obou směrech minimálně 200 mm. To je důležité k dobrému roznesení bodového zatížení tlakem. Pevnost minerálních desek je 70 kPa a u Isoveru se značí ISOVER S či S-i. MW určuje konečnou požární odolnost skladby střechy, a to 15 až 30 minut. Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.
Parozábrany
Parozábrana zabraňuje pronikání vlhkosti do skladby střešního pláště a zabraňuje degradaci tepelných i fyzikálních vlastností dané skladby.
Čtěte také: Inspirace pro betonové ploty
- PE parozábrana: Nejčastěji o tloušťce 0,2 mm se klade volně na trapézový plech a používá se nejběžněji u nenáročných objektů, kde v hale nevzniká dodatečné vlhko, jako jsou sklady či jiné suché výrobní haly.
- Lepená parozábrana: Například Vedagard, se pak za studena pokládá přímo na trapézový plech. Výhodou je vysoká parotěsnost, dodatečně izoluje střechu, než dojde k finálnímu dokončení skladby skládané střechy, je odolná proti prošlápnutí a vzduchotěsná díky přelepeným spojům (8 cm). Na lakované plechy se nemusí provádět předchozí penetrace, v případě pozinkovaného plechu se musí plech napenetrovat.
- Asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou: Velmi vhodným typem parozábrany pro jednoplášťové střechy. SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren.
Další konstrukční prvky
- Trapézový plech: Je konečnou složkou této skladby, tvoří nosný prvek systému skládaných střech. Samonosné trapézové plechy se používají nejčastěji, protože se nemusí používat pomocné konstrukce - tzv. vaznice.
- Spádové klíny: Používají se u rovných střech s minimálním spádem k usměrnění dešťové vody u světlíků nebo vpustí, které mohou být i vyhřívané. U skladby COMBI ROOF používáme polystyrenové spádové klíny. Nejčastěji se používají jednostranné spádové klíny se spádem po 0,5 %, tedy 1 %, 1,5 %, 2 % atd. Dle potřeby lze vyrobit klíny až do 15 %.
Odvodnění ploché střechy
Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy. Ploché střechy pro dlouhodobě spolehlivé fungování hydroizolace potřebují dostatečný spád. Dříve používané ploché střechy bez spádu, nebo minimálním spádem do 1%, se neosvědčily. Vlivem geometrie stavby a dotvarování konstrukce vždy docházelo ke vzniku tzv. kaluží.
Dle ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení se kaluže tvoří při sklonu povrchu střechy do 3%. Tento spád je v řadě případů (rozlehlejší objekty) těžko dosažitelný, z tohoto důvodu je možno doporučit kompromisní spád 2% (např. dle německých předpisů se ploché střechy se spádem pod 2% považují za střechy zvláštní).
Spádování pomocí desek MW se provádí zpravidla ve spádu 2%, ale na zakázku jde provést jakýkoliv spád do 15%. V nabídce jsou spádové desky se spádem v jednom směru, ale i klíny se spády ve 2 směrech, které se s výhodou používají při vyspádování úžlabí, nebo pro tzv. obálky.
Typy plochých střech z hlediska konstrukce
V současné době platná ČSN 73 1901 uvádí v Příloze A příklady základních skladeb plochých střech s povlakovou hydroizolační vrstvou v závislosti na parametrech vnitřního prostředí. Uvedené typy skladeb však mají pouze informativní charakter.
Schémata skladeb střech a směrné použití jsou formulovány za předpokladu, že pro nosnou vrstvu se užijí materiály, které propouštějí vodní páru a vlhkost a pro hydroizolační vrstvu se použije materiálů, které vodní páru téměř nepropouštějí. Schémata skladeb střech jsou zakreslena v horizontální poloze. Ve stavebním díle mohou zaujímat různé sklony v rozmezí 0° ≤ α < 90° s omezeními danými stabilitou vrstev.
Čtěte také: inspirace pro design koupelny s kombinovanými obklady
Jednoplášťové ploché střechy
Jednoplášťové střechy oddělují chráněné vnitřní prostředí od prostředí vnějšího jedním střešním pláštěm. Jsou nejrozšířenějším typem plochých střech a nabízejí více možností využití jejich povrchu (střechy pochůzné, pojížděné, zelené).
Tato střecha ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy).
Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.
Jednoplášťová střecha pochůzná
Má na hydroizolaci navíc uloženu betonovou mazaninu a ideálně ještě dlažbu. Taková střecha pak může i plnit funkci terasy. Ochrana hydroizolační vrstvy a funkčních vrstev střechy před mechanickým poškozením vlivem provozu na terase, před velkými rozkmity teplot a UV spektrem slunečního záření. Z důvodu lokálního zatížení pod podlážkami nutné navrhnout funkční vrstvy střechy (zejména tepelně izolační vrstvu) s dostatečnou únosností.
Jako prevence proti vtalcování podložek do hydroizolace (nebo poslední funkční vrstvy střechy) je vhodné pod podložky umístit přířezy stejného materiálu jako hydroizolační vrstva, popř. geotextilii vyšší gramáže nebo jinak tyto vrstvy chránit. Upřednostňuje se lepení dlažby do flexibilní stěrky spolu s provedením ochranné hydroizolační stěrky namísto použití maltového lože. Betonová deska pod dlažbou musí být od funkčních vrstev střech dilatována filtrační geotextilií a drenážní vrstvou (smyčková rohož nebo nopová fólie) pro umožnění plynulého odtoku srážkové vody. Betonová deska by měla být dilatována po max. vzdálenostech 2x2 m, zároveň musí být dilatována od všech navazujících a prostupujících konstrukcí, spárořez dlažby musí tyto dilatace respektovat.
Čtěte také: Podrobný postup pro rozvody a izolace
Zelená střecha
Má na hydroizolaci uloženu geotextilii, která chrání hydroizolaci, dále štěrk, liapor, kačírek, který tvoří drenáž, na něm rašelinu, ale i jinou hydroakumulační vrstvu, opět geotextilii jako vrstvu filtrační a nakonec až střešní vegetační substrát. Pokud však nechceme, aby nás zelená plochá střecha stála až tolik peněz, postačí nám řešení střechy pochůzné v kombinaci s různými nádobami na květiny a keře, které po sezóně zase uskladníme.
Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha.
Dvouplášťové střechy
Dvouplášťové střechy se skládají ze stropní konstrukce nad posledním nadzemním podlažím, spádové vrstvy, parozábrany, tepelné izolace, alespoň 10 cm silné vzduchové mezery, nosné konstrukce horního pláště a hydroizolace. Na tu ještě lze uložit betonovou mazaninu a případně i dlažbu. Konkrétní materiály a tloušťky vrstev vždy navrhne projektant, který projekt domu zpracovává.
Tato střecha někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) obsahuje větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává ji s sebou proudící vzduch), a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudicího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace).
Ploché střechy s opačným pořadím vrstev (inverzní střechy)
Obvyklá skladba ploché střechy má na nosné konstrukci tepelnou izolaci, kterou shora chrání hydroizolace. Co když se ale tepelná izolace a hydroizolace prohodí? Vznikne tzv. Inverzní střecha, někdy taky označovaná jako obrácená střecha, je revolučním řešením. Při něm je tepelná izolace uložená nad hydroizolací.
Základním principem tohoto typu střech je, že je zde zaměněna poloha vrstvy tepelné izolace a hydroizolace. To znamená, že hydroizolační vrstva (krytina) je umístěna pod tepelnou izolací. Materiál tepelně izolační vrstvy musí být nenasákavý, pevný, objemově stálý. Uvedeným požadavkům vyhovuje v současné době pouze vytlačovaný (extrudovaný) polystyrén - XPS.
Při této skladbě difuzní odpor jednotlivých vrstev klesá směrem od interiéru k exteriéru, díky čemuž za normálních okolností ve střeše nekondenzuje vodní pára. Kromě zmíněné kondenzace je nesmírnou výhodou inverzní ploché střechy to, že maximálně chrání hydroizolaci před stárnutím. Tuto hlavní funkční vrstvu při zabudování pod tepelnou izolaci neohrožuje UV záření, mechanické poškození ani vysoké teploty.
Tepelnou izolaci v inverzní skladbě ploché střechy kryje shora ochranná vrstva. Je nutná kvůli sání větru a vztlakovým silám vody. Může ji tvořit zásyp kačírkem, dlažba, betonový potěr nebo třeba zelená střecha.
Problém může nastat jedině v chladnějších obdobích roku, kdy se teplota dešťové vody blíží 0 °C. Když taková voda proteče nenasákavou tepelnou izolací až na hydroizolaci, prudce sníží její teplotu, což pod ní může způsobit kondenzaci. Tento problém řeší použití vhodné ochranné vrchní vrstvy. Například po dlažbě studený déšť rychle odteče ze střechy pryč a pod tepelnou izolaci se nedostane.
Aby byl efekt podchlazování minimalizován, byly v minulosti doporučovány různé hodnoty minimální plošné hmotnosti nosné konstrukce střechy včetně silikátové spádové vrstvy. Hmotnější nosná konstrukce má samozřejmě větší tepelnou akumulaci a riziko jejího nárazového prochlazování je tedy výrazně nižší. Současné doporučení minimální plošné hmotnosti nosné konstrukce včetně spádové vrstvy je 250 kg/m2, případně tepelný odpor R ≥ 0,15 m2.K/W. Obrácenou střechu tak není možné realizovat například na dřevěném bednění.
Ploché střechy kombinované (DUO, PLUS)
DUO střecha je jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev. Jde o kombinaci střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s opačným pořadím vrstev (obrácené, inverzní). To znamená, že jedna vrstva tepelné izolace (asi 40 %) je umístěná klasicky pod hydroizolací a druhá (asi 60 %) nad ní.
Toto řešení spojuje výhody střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s opačným pořadím vrstev. Uvedený typ se navrhuje jak u nových střech, tak u rekonstrukcí stávajících střech, které mají nedostatečnou tloušťku tepelné izolace a nefunkční hydroizolaci. Uplatnění najde i v případech, kdy je navržená tepelná izolace veliké tloušťky.
Pokud mají tyto střechy ve skladbě navrženou také parozábranu, pak bývají označovány jako systém PLUS.
Postup při rekonstrukci střechy pomocí kombinovaného systému:
- Provede se oprava, popř. sanace stávající nosné konstrukce.
- Provede se nová tepelná izolace z extrudovaného polystyrénu (XPS) v patřičné tloušťce.
Stávající tepelná izolace, která se nachází pod hydroizolační vrstvou působí v nové skladbě jako doplňková tepelná izolace. Pokud je stávající tepelná izolace mokrá, což v případě poškozené hydroizolace bývá, dochází za příznivých tepelných a vlhkostních podmínek k jejímu vysýchání směrem do interiéru, pokud není v původní střeše umístěna parozábrana. Proces vysýchání je příznivě ovlivněn tím, že kondenzační zóna se v důsledku přidání nové tepelně izolační vrstvy přesune až nad hydroizolaci k novému povrchu střechy.
Ploché střechy bez tepelné izolace
Pro střechy nad otevřeným prostorem nebo nad nevytápěnými objekty není třeba navrhovat tepelně izolační vrstvu. Střecha plní funkci pouze nosnou a hydroizolační. Sklon střechy může být tvořen jak nosnou konstrukcí, tak sklonovou vrstvou navrženou v požadovaném spádu. Skutečnost, že chybí tepelná izolace má za následek zvýšené tepelné namáhání nosné konstrukce střechy.
Ploché střechy s parotěsnou vrstvou
Snížení, resp. úplné vyloučení kondenzace vodní páry ve skladbě ploché střechy je možno dosáhnout vhodným návrhem parotěsné vrstvy.
Tabulka A.1 uvádí jen některé z možných variant skladeb střech, vytvořených kombinací nosné, hydroizolační, parotěsné, tepelněizolační, stabilizační a vzduchové vrstvy.
Jak se dělá plochá střecha?
Ploché střechy jsou moderním, estetickým a funkčním řešením. Zaměřte se na správně provedenou hydroizolaci a odvodnění, kvalitu použitých materiálů i provedení. Nezapomeňte, že každá střecha je jedinečná a návrh konstrukce by měl být proveden odborníkem - ať už projektantem, nebo renomovanou prováděcí firmou.
Aby bylo možné izolovat půdu před průnikem vody, jsou v místech střešních upevňovacích prvků umístěna pogumovaná těsnění, spoje jsou opatřeny tmelem. Pokud se jedná o navíjení rolí, zpracovávají se také všechny spoje.
V případě klasické obrácené střechy nebo DUO střechy je stabilita střešního pláště vůči sání větru a proti rozplavání desek z XPS při přívalovém dešti zajištěna zásypem ze štěrku. U střech s provozním souvrstvím (terasy, střešní zahrady, parkoviště) potom hmotností provozního souvrství. Používá se drcené kamenivo nebo kačírek z oblázků zrnitosti 16/32 mm o tloušťce min. 50 mm. Vždy musí být použito prané kamenivo, aby bylo minimalizováno jeho znečistění organickými příměsemi a omezeny podmínky pro růst rostlin.
Provozní souvrství vytvořené na obrácené střeše nebo DUO střeše může být provedeno různými způsoby. U teras je používána zpravidla dlažba na podložkách nebo dlažba do podsypu zrnitosti 4/8 mm tl. min. 40 mm - v obou případech může být povrch dlažby vodorovný s tím, že samozřejmě vodotěsná izolace včetně tepelné izolace z XPS je ve sklonu k odvodňovacím prvkům. Pokud se jedná o dlažbu na podložkách, doporučuje se vždy použití jednovrstvé tepelné izolace z XPS a rektifikovatelných podložek.
Nosná konstrukce střechy musí splňovat dva nezbytné požadavky. Jednak musí mít oproti klasickým plochým střechám obvykle větší únosnost a s ohledem na možné prochlazování podtékající podchlazenou dešťovou vodou také určité tepelně technické vlastnosti.
Moderní řešení: Systém OPTIMO
Střechy OPTIMO jsou optimálně vrstvené ploché střechy, kde je požadovaného sklonu dosaženo pomocí spádovaných tepelně izolačních desek FIBRANxps INCLINE namísto těžkého spádovaného betonu. Aby se snížilo zatížení ploché střechy, nahrazuje systém OPTIMO těžký a silný spádovaný beton lehčími a tenčími spádovanými tepelně izolačními deskami FIBRANxps INCLINE, které navíc zvyšují tepelný odpor konstrukce střechy. Modernějším řešením je systému OPTIMO, kde je těžký beton nahrazen spádovanými tepelně izolačními deskami.
Pro renovaci ploché střechy je vhodný moderní systém PLUS, kdy se na stávající plochou střechu položí nová vrstva tepelné izolace.
Historie plochých střech
Ploché střechy se začaly realizovat především v oblastech s malými srážkami. Nejstarší ploché střechy jsou známy již v egyptské architektuře z poloviny 3. tisíciletí před Kristem, kde jsou jimi zastřešeny skupiny mastab (hrobových staveb pro egyptské dvořany a úředníky). Konstrukce plochých střech se zde skládaly z kamenných desek, kladených na sraz nebo na pero a drážku. Podobným příkladem je také terasový zádušní chrám královny Hatšepsut v Dér-el-Bahrí z doby Nové říše egyptské.
Ploché střechy je možno nalézt také v architektuře Asýrie, Babylónu, Mezopotámie, Persie a Indie. V Asýrii a Babylónii vznikly tzv. visuté zahrady, které byly založeny na speciálních stupňovitých zděných konstrukcích, které podepíraly klenby. Je znám například jeden ze sedmi divů světa - visuté zahrady královny Semiramis v Babylónii. V Persii byla nosnou konstrukcí ploché střechy dřevěná kulatina podepřená perskými kládami.
Potřebujete pomoci s výběrem materiálů? Obraťte se na naše odborníky. Střechám se věnujeme již přes 30 let. Rádi vám pomůžeme s výběrem materiálu na vaši plochou střechu a doporučíme ověřené řemeslníky. Střecha je nejdůležitější a nejsložitější část domu. Nejste na to sami. Rádi vám pomůžeme přímo.
tags: #kombinovane #poradi #ploche #strechy