Kluzné napojení je předpřipravený sádrokartonový pásek, určený k elegantnímu a funkčnímu propojení sádrokartonových příček s konstrukcí stropu při zachování jejich dilatační schopnosti. Pokud hledáte profesionální, rychlé a elegantní řešení detailu strop-příčka, předpřipravené kluzné napojení je ideální volbou. Kluzná páska pro napojení sádrokartonových konstrukcí na ostatní typy stropů a stěn se vyrábí v šířkách 50 mm, 75 mm a 100 mm, přičemž výšku prvku lze volit podle potřeby. Výška závisí od počtu vrstev.
Princip a aplikace kluzného napojení
Kluzné napojení se osazuje mezi příčku a strop (např. železobetonový nebo monolitický), přičemž umožňuje pohyb stropu bez přenosu sil do příčky. Tím se předchází vzniku trhlin, poškození stěn a zlepšuje se dlouhodobá životnost detailu. Aplikaci proveďte na stěnu, kterou chcete oddělit. Kluznou pásku nalepte podél namontovaného profilu (R-UW/R-CW/R-UD) tak, aby přilnavá část sousedila s profilem. Hranu desky sádrokartonu vedoucí souběžně s profilem a směřující do místnosti seřízněte. Spáru mezi deskou a kluznou páskou vytmelte vhodným tmelem (např. Rifino Top, Max, ProMix Mega, Super). Vytmelenou spáru zajistěte podélným přetmelením s použitím fleecové pásky a roztažením tmelu do strany.
Nenosné vnitřní stěny a požadavky na ně
Z hlediska statického a akustického působení v budově by měly být nenosné vnitřní stěny odděleny od ostatních konstrukcí tak, aby se do nich pokud možno nevnášela žádná napětí od přetvoření sousedících konstrukcí a aby bylo přerušeno šíření zvukových vln zdivem. Nenosné příčky jsou stěny, které nemají žádnou funkci z hlediska statiky konstrukce budovy. Příčky slouží pouze k oddělení místností a nesmí být využity ke ztužení budovy. Díky tomu mohou být při požadované změně půdorysu odstraněny, aniž by byla ohrožena stabilita budovy.
Stabilita a zatížení příček
Příčky však musí mimo působení vlastní tíhy (včetně případné omítky nebo obkladu) zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Stabilita příček samotných je dána spojením se sousedícími stavebními konstrukcemi (s příčnými stěnami nebo jinými ztužujícími prvky a se stropy), pokud nejsou překročeny přípustné mezní rozměry příček. Příčky se používají také u staveb s ocelovými či železobetonovými skeletovými konstrukcemi jako mezistěny nebo výplňové stěny. Nalézají použití také u staveb s relativně velkým rozpětím stropu, např. přenesení vlastní hmotnosti včetně omítky nebo jiné možné povrchové úpravy.
Typy zatížení
Je nutné provést posouzení dostatečné únosnosti v ohybu na vodorovné přímkové zatížení působící 0,9 m nad patou stěny. Stanovením mezní únosnosti v ohybu se má posoudit, zda vodorovně působící zatížení ve výši 0,9 m nad patou stěny - tedy asi ve výši kyčlí či ve výši sedu - může vést ke zřícení příčky. Tato zatížení mohou být např. vyvolána davem lidí. Síly jsou podle intenzity nashromážděných lidí různě velké. Velikost zatížení je přitom stanovena podle zvoleného prostoru použití.
Čtěte také: Beton a kluzné trny: podrobný průvodce
- Prostor použití I: prostory určené pro shromažďování velmi malého množství osob.
- Prostor použití II: prostory určené pro shromažďování velkého množství osob, např. větší sály, školní prostory, posluchárny, výstavní síně, prodejny a podobně využívané prostory; řadí se sem i místnosti s výškovým rozdílem podlah ≥ 1,0 m. V tomto případě je zatížení p2 = 1,0 kN/m.
Při posouzení mezní únosnosti v ohybu příček samotných se nepřihlíží k žádnému dalšímu působení zatížení. Lehké konzolové zatížení p = 0,4 kN na metr délky stěny vyvolává na rameni ≤ 0,3 m ohybový moment, který musí být zachycen opačně orientovanou dvojicí sil (vodorovné síly na horním a dolním okraji příčky). Popsané zatěžovací schéma již nemůže být použito u příčky s volným horním okrajem. V tomto případě se musí zabránit „sklopení“ stěny pomocí bočních podepření.
Dynamické zatížení
Při dynamickém zatížení se rozlišuje mezi tvrdým a měkkým rázem. Způsobem zatížení, nazývaným tvrdý ráz, se má posoudit, zda místně ohraničená namáhání (při posouvání nábytku, házení tvrdými předměty) mohou příčky za určitých okolností vytrhnout z jejich ukotvení nebo prorazit stěnu v celé tloušťce. Tímto posouzením se současně zjistí odolnost proti odpadávání částí stěny, které by mohly vést k vážnému poranění osob. Ve srovnání s tvrdým rázem představuje měkký ráz sice vyšší, ale „jemnější“ zatížení příčky. Myslí se jím náraz lidského těla vyvolaný pádem ze žebříku a zachycení pádu nalehnutím ramena na příčku. Požaduje se, aby namáhání popsané pomocí energie EBasis = 100 Nm nevedlo k lokálnímu zničení. Tvrdý ráz nepředstavuje pro příčky v masivní stavební technologii žádné kritické namáhání. Stejně tak se podle výzkumů MPA Hannover vycházelo z toho, že měkký ráz nepředstavuje v běžném případě namáhání, které by bylo nutno posuzovat.
Připojení příček k sousedním konstrukcím
Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k sousedícím stavebním konstrukcím. Během stavby příček a než se stanou připojení účinná (převážně v oblasti stěna/strop) je nutné stabilitu zajistit jinými vhodnými opatřeními (např. zaklínováním). Připojení se musí udělat jednak tak, aby mohla zachytit zatížení působící na stěny, a také je nutné při konstrukční úpravě připojení přihlížet k možným změnám tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí. Pro připevnění příček na sousedící stavební konstrukce jsou navíc k těmto statickým hlediskům často určující další stavebně fyzikální požadavky (protihluková a protipožární ochrana).
Boční podepření příček
Boční podepření příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček nebo vyzděním do vynechaných drážek. Jestliže se příčky, např. u pásů oken, nevyzdívají až ke stropu, pak se u takových příček předpokládá volný horní okraj. Pokud je horní okraj příčky podepřen ztužujícím prvkem ze železobetonu, probetonovanými tvárnicemi nebo válcovanými ocelovými profily, a vodorovné síly z podepření se přenášejí na jiné stavební konstrukce, pak lze předpokládat podepření příček i na horním okraji. Horní podepření je také možné realizovat vyztužením tří posledních vodorovných spár např. 2 ∅ 6 mm (pouze v ložných spárách obvyklé tloušťky). To, zda se musí provést statické posouzení, závisí na geometrických podmínkách.
Připojení příček ke stropu
Připojení příček ke stropu se realizuje zpravidla kovovými úhelníky nebo jinými vhodnými ocelovými profily (např. profily ve tvaru U). Přitom je nutné splnit zvláště požadavky na protipožární ochranu (vložka minerální vlny s určitými vlastnostmi). Je ale nutné přihlížet i k jiným hlediskům, jako je estetické a stavebně praktické provedení.
Čtěte také: Více o systému GEZE TS 5000
Varianty připojení ke stropu
- S oboustranně zakrytými profily ve tvaru L: Pokud se oboustranně zakryté profily ve tvaru L ještě před vyzděním stěny upevní ke stropu ocelovými spojkami, pak je možné zajistit zasunutí poslední vrstvy zdiva do podélného směru stěny vhodnými opatřeními (např. jednostranné odříznutí nebo vynechání profilu tvaru L v určitých úsecích).
- Systém ze dvou proti sobě zasouvatelných ramen: Jako alternativní řešení se nabízí namísto pevného profilu ve tvaru U systém ze dvou proti sobě zasouvatelných ramen, ze kterých jedno je upevněno na strop ještě před vybudováním příčky jako zarážkový úhelník a druhé je po vyzdění poslední vrstvy z protilehlé strany zasunuto do již připevněného ramene a zajištěno v odpovídající poloze. Tento systém je sice z hlediska řešení přípojného profilu nákladnější, nabízí ale při provádění stavby zřetelné výhody.
- T-profil pro pohledové zdivo: Pro určité případy použití se v praxi také osvědčily i jiné způsoby podepření než kluzná připojení ke stropu. Např. při provádění příčky jako pohledového zdiva zpravidla nemohou být použity viditelné, na stropě připevněné ocelové profily. V tomto případě se doporučuje upevnit na stropě profil ve tvaru T a zasunout cihly poslední vrstvy zdiva, ve kterých se předem udělal zářez na horní straně, podélně ve směru stěny do ocelového profilu. Na konci stěny, kde už by zasunutí cihel nebylo možné, se připojení pomocí T-profilu v délce jedné cihly nemusí provádět.
Kluzná vs. tuhá připojení
Rozhodnutí, zda se mají spáry mezi horním okrajem příčky a betonovým stropem promaltovat, je nutné udělat v závislosti na tom, jaká napětí působící na příčky se mohou vyskytnout od zatížení stropem v důsledku dotvarování a smršťování.
Kluzná připojení
Pokud se musí počítat s neplánovaným působením sil, popř. vyšším smršťováním a z toho vznikajícím napětím v příčkách následkem deformace sousedících stavebních konstrukcí, pak je nutné navrhovat kluzná připojení. Ta mohou být vytvořena použitím ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Při návrhu je nutné respektovat, aby boční připojení příček zůstala zachována také tehdy, když se sousedící stavební konstrukce částečně zdeformují (dostatečné dimenzování hloubky profilů, popř. drážek). Alternativně mohou být použity svisle posouvatelné ploché kotvy - smykových spon, které jsou např. vedeny v zabetonované kolejničce. V jednotlivých případech je možné rozhodnout, zda v patě příčky bude navíc umístěna kluzná vložka. Přitom musí být zachyceno vodorovně působící zatížení. V každém případě je možné doporučit vyplnění bočních a horních spár mezi příčkou a sousedícími konstrukcemi např. pěnou.
Tuhá připojení
Tuhá připojení se mohou provést v případě, že se nepředpokládá vnesení žádného nebo jenom nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedících stavebních konstrukcí a že příčka sama se příliš nesmrští. Tuhá boční připojení se zpravidla používají jenom v obytných stavbách s malým rozpětím stropů, přičemž by délka stěny měla být omezena na L ≤ 5,0 m. Připojení k sousedícím stavebním konstrukcím se realizuje klasickým spojením stěn vyzděním na ozub nebo u tupých spojů vložením stěnových spon do ložných spár. Připouštějí se i opatření s podobným účinkem - vyzdění příčky do drážky, připojení příčky omítkou nebo ocelovými profily.
Požární odolnost nenosných příček Porotherm
Požární odolnost vnitřních nenosných stěn z cihel Porotherm podle ČSN EN 1996-1-2 ed. 2. Tabulka uvádí požární hodnoty omítnutých i neomítnutých nenosných příček. V obou případech stěny splňují kritéria E-celistvosti a I-izolace, přičemž jsou hodnoceny jako DP1, tzn. konstrukční část bez požárně bezpečnostní funkce.
Zpracování cihel Porotherm
Kvalita celé stavby závisí na tom, jak je vyzděna první řada cihel. Práce s cihlou Porotherm je jednoduchá a snadná. Cihla Porotherm je unikátním materiálem nejen co se týče rychlosti vlastního zdění u broušených cihel Porotherm Profi, ale i ve snadnosti opracování cihel ať už vrtáním, řezáním nebo drážkováním.
Čtěte také: Kluzné vodící lišty: Podrobný přehled
Nástroje a metody pro zpracování cihel Porotherm
- Drážkovačky: Jednoduše a rychle připraví v cihle prostor pro elektroinstalaci bez nechtěného poškození vnitřní struktury cihelného bloku. Často je součástí drážkovaček i vylamovací nástroj pro odstranění přebytečného cihelného střepu. Velkou výhodou a to nejen při rekonstrukcích je možnost připojení drážkovaček k vysavači. Při zhotovování drážek v příčkách je nutné řídit se ustanoveními ČSN EN 1996-1-1. Pro vyřezávání nebo frézování drážek je nezbytné používat vhodné nástroje, které neporuší strukturu zdiva a neohrozí stabilitu příčky.
- Kombinovaná kladiva: Do kategorie moderních a vysoce výkonných strojů pro obrábění cihel Porotherm bezesporu patří kombinovaná kladiva. Jejich design zaručuje vysokou odolnost a kompaktnost. Díky všem těmto přednostem lze s pomocí kombinovaného kladiva velice efektivně provádět jádrové vrtání do cihelných bloků. Jeden otvor pro elektroinstalační krabici je vyvrtán za 5 - 10 sekund.
- Stolová pila: Hitem na stavbách se stává přesná a výkonná stolová pila pro libovolně nastavitelný úhel řezu. Řezat s ní lze nejen kamenné bloky, mramor, tvárnice a jiné stavební materiály, ale především cihelné bloky, u kterých tato pila opravdu vyniká. Díky dobře uzpůsobenému vodnímu systému chlazení kotouče, je značně eliminován prach, který při řezání cihel vzniká. Avšak nejdůležitějším důvodem k zapůjčení tohoto stroje je rychlost a přesnost řezu cihelných bloků. Cihlu plněnou minerální vatou s označením Porotherm T Profi rozpůlí stolní pila za 30-40 sekund.
- Ruční pila: Na stavbě by samozřejmě neměla chybět ruční pila, se kterou se dobře manipuluje a která nabízí vysoce efektivní výkon. Pily jsou vybaveny dvěma protiběžnými trvanlivými pilovými listy pohybujícími se v opačných směrech, což zamezuje pohybu materiálu při řezání. Rychlost řezu cihly sice není na tak vysoké úrovni jako u stolové pily, ale díky své snadné ovladatelnosti a manipulovatelnosti je jedním z nejčastěji zapůjčených strojů na stavby.
Další důležité aspekty
Na nenosné vnitřní stěny se vztahují stejné tepelné požadavky jako na nosné vnitřní stěny. V rámci rodinného domu nebo bytové jednotky jsou dle ČSN 73 0532:2020 definovány akustické požadavky na všechny obytné místnosti téhož bytu, myšleno i rodinného domu. U příček se též přihlíží k případu zatížení shora. Nejedná se přitom o plánované zatížení shora ze stěn stojících nad příčkami a/nebo ze stropů nad nimi, ale o nechtěné podepření železobetonového stropu následkem jeho dotvarování a smršťování. Právě u železobetonových stropů může dojít v závislosti na okamžiku vybudování příček k jejich částečnému přitížení stropem. V jednotlivém případě je možné podle časového průběhu výstavby a velikosti deformace stropu, použitých kombinací zdicích prvků a malty a podle zvoleného typu připojení k sousedícím stavebním konstrukcím posoudit, jaký způsob zatížení je nutné uvažovat pro stanovení mezních hodnot délky příček.
Pojem „nezatížené stěny“ znamená takové provedení horního připojení, že při deformaci upevňovacích konstrukčních prvků nedochází k zatížení (kluzné připojení). Pojem „částečně zatížené stěny“ znamená, že deformací upevňovacích konstrukčních prvků mohou být vyvolána velmi malá zatížení (tuhé připojení).
Opatření pro prevenci problémů
- Dodržením ohybové štíhlosti omezit průhyb stropu na l0/500 (l0 - teoretické rozpětí v závislosti na statickém systému).
- U železobetonových stropů musí být dodržen mezní štíhlostní poměr l0/H = 150/l0.
- Omezit průhyb stropu správným ošetřováním čerstvého betonu a odstraněním podepření stropu až poté, co beton stropní konstrukce nabude normou předepsané pevnosti. Pokud se bednění stropu odstraňuje dříve, musejí být současně instalovány účinné provizorní podpěry.
- Cihly je nutné chránit před silným promáčením.
- Pro zdění používat dostatečně pružné zdicí malty (MVC 5, MVC 2,5).
- Průhyb nejspodnějšího stropu, na kterém stojí příčka, lze zmenšit tím, že tato příčka částečně převezme zatížení díky svému klenbovému působení nebo působení coby stěnový nosník. V tomto případě se doporučuje vytvořit příčku jako samonosnou stěnu. Toto doporučení přichází v úvahu především pro zdivo s vyztuženými ložnými spárami předem vyrobenou výztuží.
- Jako dodatečné opatření se doporučuje oddělit příčku od spodního stropu poschodí vložením stavební lepenky nebo kartonu.
- Aby se zamezilo poruchám příček při rozpětích stropu l > 7 m, je někdy nutné použít další opatření.
- U příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, doporučujeme v polovině výšky příčky provést ztužující věneček.
Důležité upozornění
Pokud se mezní hodnoty u výšky stěny a/nebo délky stěny překročí, pak je nutné předpokládat použití výztužných stavebních prvků, např. sloupků, pilířů nebo jiných nosných prvků.
tags: #kluzne #pripojeni #porotherm