Keramická dlažba je materiál, se kterým lidstvo pracuje celá tisíciletí. Vzhledem k velkému počtu různých typů obkladaček a dlaždic je třídění keramických obkladových prvků podle nasákavosti a technologie výroby a tím i použitelnosti klíčové pro správný výběr. Označování keramických obkladů a dlažeb se řídí podle ČSN EN 14 411 Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, posuzování shody a označování.
Historie a původ keramické dlažby
Věstonická venuše pochází z mladého paleolitu a datovaná je do období 29 000-25 000 let př. n. l. Pálené cihly byly využívány již 8 500 až 7 500 př. n. l., a pálená střešní krytina 2 000 let př. n. l. Ve starověku se začala používat v Egyptě pálená dlažba, následovaly Tunis a Írán. Arabská expanze přispěla k rozšíření do Španělska, Portugalska a Itálie. A právě v Itálii se rodí a rozvíjí kultura dlaždic až dosud. Nejstarší nalezená dlažba u nás je z období románského v kostele sv. Vavřince na Vyšehradě. Klima a nedostatek dřeva ve středomoří byly hlavními příčinami vzniku dlažby. Vysoké teploty byly příčinou, proč si lidé přáli interiéry ochlazovat. To dlažba umí, protože díky velké tepelné kapacitě stabilizuje teplotu a je daleko příjemnější na podlaze v horkých dnech než jiná podlahová krytina.
Základní vlastnosti a typy keramických dlažeb
Keramika má své specifické vlastnosti. Jde o výrobky, které mají výrazné přednosti a proto je hojně užíváme, ale také svoje zápory nebo určité meze při používání. Základní vlastnosti, které nás zajímají, zahrnují odolnost vůči vnějším vlivům (dlouhodobá životnost), estetické hodnoty - design, hygieničnost (snadná čistitelnost), chemická odolnost, tvrdost, pevnost, protiskluznost, mrazuvzdornost a antistatické vlastnosti.
Materiál a výroba
Materiál, z něhož se vyrábí dlažby, jsou kameninové jíly, ostřiva - křemičitý písek, lupky a taviva - znělec a živec. Kvalita dlažby je závislá na výši teploty výpalu, na surovinách, a na tom, zda je dlažba glazovaná, nebo je režná. Slinuté dlaždice jsou vyráběny z přírodních materiálů, které jsou rozemlety na prášek a následně za vysokého tlaku a teplot spojeny. Tyto dlažby se lisují velkými tlaky 350 až 450 kg/cm2 a pálí se nad 1 200 °C.
Klasifikace podle nasákavosti a technologie výroby (ČSN EN 14 411)
ČSN EN 14 411:2017 má jeden pojem pro obklady a dlažby a tím je keramický obkladový prvek. Vzhledem k velkému počtu různých typů obkladaček a dlaždic je třídění keramických obkladových prvků podle nasákavosti a technologie výroby a tím i použitelnosti následující:
Čtěte také: Postup pokládky keramické dlažby krok za krokem
| Způsob vytváření | Skupina | Nasákavost (E) | Příloha |
|---|---|---|---|
| Metoda A: Tažené obkladové prvky | Skupina AIa | E ≤ 0,5 % | L |
| Skupina AIb | 0,5 % < E ≤ 3 % | A | |
| Skupina AIIa-1 a | B | ||
| Skupina AIIa-2 a | C | ||
| Skupina AIIb-1 a | D | ||
| Skupina AIIb-2 a | E | ||
| Metoda B: Za sucha lisované obkladové prvky | Skupina BIa | E ≤ 0,5 % | G |
| Skupina BIb | 0,5 % < E ≤ 3 % | H a | |
| Skupina BIIa | I | ||
| Skupina BIIb | J | ||
| Skupina BIIIb | K | ||
| Obecně | Skupina III | E < 10 % | F |
Skupiny AIIa a AIIb jsou rozděleny do dvou částí (část 1 a 2) z důvodů různých požadavků na výrobek, které jsou vyráběny pod různými názvy (např. terre cuite ve Francii a Belgii, cotto v Itálii a baldosin catalán ve Španělsku). Skupina BIII zahrnuje výhradně glazované obkladové prvky - obkladačky. Existuje pouze malý počet za sucha lisovaných neglazovaných prvků, které jsou vyrobeny s nasákavostí větší než 10 %, na ty se tato výrobková skupina nevztahuje. E - nasákavost obkladového prvku. Přílohy A až K obsahují požadavky na jednotlivé skupiny obkladových prvků a jejich charakteristiky, včetně rozměrů a jakosti povrchu, fyzikálních a chemických vlastností a šířky spáry. Např. v příloze G pro za sucha lisované výrobky je uvedena požadovaná přípustná jmenovitá šířka spáry v rozmezí 2 mm až 5 mm. V příloze L pro tažené výrobky je uvedena požadovaná přípustná šířka spáry v rozmezí od 3 mm do 11 mm. Všechny přílohy obsahují maximální povolené odchylky rozměrů obkladových prvků. ČSN EN 14 411 se nevztahuje na ručně vyráběné obkladové prvky, např. ručně formované nebo odlévané (bazénové tvarovky, mýdelníky apod.).
Glazované a neglazované dlažby
Glazovaná dlažba je vhodná do interiérů a do domácností. Glazované dlaždice jsou opatřeny tenkou vrstvou glazury, která jim dodává barvu, lesk či odstín, ale i požadovanou tvrdost. Glazura je hmota sklovité textury, která se nanáší na dlaždice. Poté se vypaluje, a to buď jednou, dvakrát nebo třikrát. Obecně platí, že čím je glazura tmavší, tím hůře odolává otěru. Neglazovaná dlažba se skládá z dlaždic, které jsou jednolité v celé své tloušťce. Tyto dlaždice jsou leštěné nebo režné, s nasákavým nebo nenasákavým podkladem. Nenasákavý podklad nám může svými vlastnostmi připomínat porcelán. V interiérech, kde je velký provoz - nákupních centrech, bankách a podobně, jednoznačně se doporučuje použít neglazovanou dlažbu. Do těchto provozů se doporučují slinuté dlažby leštěné, polomatné či matné, které se dají dobře kombinovat.
Interiérová vs. Exteriérová dlažba
Dlažby se dělí na interiérové nebo exteriérové. Dlažby vnitřní mohou mít nasákavost do 3 %, venkovní maximálně do 0,5 %. Výrobky s nasákavostí E ≤ 3 % jsou mrazuvzdorné. Naopak obkladové prvky skupiny BIII jsou obkladačky s nasákavostí E < 10 %, nejsou mrazuvzdorné a jsou určeny pouze do interiéru. Při výběru keramické dlažby pro použití v exteriéru vybírejte pouze z dlažeb k tomu určených, které mají deklarovanou mrazuvzdornost danou minimální nasákavostí. Dlaždice jsou mrazuvzdorné, čistitelné, s nasákavostí do <0,5 % a s odolností proti působení chemických látek. Pro extrémně namáhané prostory (např. chodby v kancelářských budovách) zvolte dlažby slinuté. Ty vznikají lisováním přírodního prášku (směs jílu, kaolinu, živce a hlíny), díky čemuž jsou kompaktní a prakticky bez pórů, čímž se snižuje nasákavost (pod 3 %).
Protiskluznost
Základním hodnotícím kritériem pro podlahy je jejich protiskluznost, která je dána ČSN 74 4505 Podlahy - všeobecná ustanovení. Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu se součinitelem smykového tření nejméně 0,3. U částí staveb užívaných veřejností, včetně pasáží a krytých průchodů, musí být tato hodnota nejméně 0,6. Doložení tohoto parametru by mělo být stanoveno již v projektové dokumentaci a může být stavebním úřadem průkazně vyžadováno. Hodnoty protiskluznosti se udávají součinitelem smykového tření (µ), úhlem na nakloněné rovině (R9 - R13) a maximální hodnotou kmitu kyvadla (Pendulum). Hodnoty protiskluzu nejsou vzájemně převoditelné! ČSN 74 4505 Podlahy odst. 4.17.2 a 4.17.3 uvádí nedostatečně hodnoty smykového tření, protože hodnoty mohou být statické nebo dynamické, za mokra nebo za sucha. Posuzování protiskluzovosti se nyní označuje písmeny A, B, C, to je protiskluz na bosou nohu. Tohle se velice přísně posuzuje v lázních, okolo bazénů, na schodech do bazénů ap. Protiskluzová odolnost tzv. botou se označuje písmenem R. Například běžná odolnost je označena R9; R11 jsou speciální provozy a R13 průmyslové objekty. Dlaždice splňují min. součinitel smykového tření 0,5 za mokra a protiskluznost třídy R11/B při chůzi na boso. V interiéru si vystačíte s dlažbou kategorií R9 nebo R10, často pod piktogramem boty na šikmé ploše. Tato dlažba se hodí tam, kde chodíme často v botách. Jde o vstupy do domu, schody, balkony nebo terasy. Taková dlažba má protiskluzné glazury, ale i praktické reliéfy.
Otěruvzdornost (PEI)
ČSN EN 14 411 Příloha M klasifikuje glazované obkladové prvky odpovídající jejich odolnosti proti povrchovému opotřebení označované jako hodnoty PEI a jsou určené pouze pro podlahy. Otěruvzdornost dlaždic je ve stupni PEI 4 nebo 5. Otěruvzdornost je důležitá ve chvílích, kdy určujete, jak vysokou životnost má podlaha mít vůči počtu osob v domácnosti. Otěruvzdornost se udává v hodnotách PEI 1 až PEI 5. Obecně platí, že čím vyšší hodnota je udána, tím více odolná podlaha je. Co se týče jednotlivých pokojů, v koupelně si vystačíte s hodnotou PEI 1, chodbu je ideální vyřešit dlažbou PEI 3. Nejvíce namáhané prostory pak zařizujte dlažbou s hodnotou PEI 5.
Čtěte také: Keramická kostka – ideální pro váš plot
| Třída PEI | Doporučené použití |
|---|---|
| Třída 0 | Nedoporučuje se používat glazované obkladové prvky |
| Třída 1 | Dlažby a prostory, ve kterých se bude převážně chodit v botách s měkkou podrážkou nebo naboso a bez škrábajících nečistot (např. bytové koupelny a ložnice bez přímého vstupu zvenčí). |
| Třída 2 | Dlažby pro prostory, ve kterých se bude převážně chodit v botách s měkkou podrážkou nebo normální podrážkou a s co možná nejmenším množstvím škrábající nečistot (např. místnosti v obyvatelných prostorech, s výjimkou kuchyní, vstupních a jim podobných prostor, ve kterých se často chodí). To neplatí pro zvláštní obuv (např. okované boty). |
| Třída 3 | Dlažby pro prostory, ve kterých se bude chodit často v normálních botách a s malým množstvím škrábajících nečistot (např. bytové kuchyně, předsíně, chodby, balkony, lodžie a terasy). To neplatí pro zvláštní obuv (např. okované boty). |
| Třída 4 | Dlažby, na kterých se bude pravidelně chodit s malým množstvím škrábajících nečistot, takže nároky na tvrdost budou vyšší než u skupiny 3 (např. průmyslové kuchyně, hotely, výstavní a prodejní prostory). |
| Třída 5 | Dlažby, které jsou požadovány pro silný pěší provoz po dlouhou dobu s malým množstvím škrábajících nečistot, takže se jedná o nejzazší podmínky, za nichž je ještě možné použít glazované dlaždice a desky (např. veřejné prostory jako nákupní centra, vstupní haly na letištích, hotelová foyer, veřejné cesty pro chodce a průmyslové použití). |
Tato klasifikace platí pro uvedené použití za normálních podmínek. Mělo by se dbát na zvolenou obuv, způsob využití a možné procesy čištění a podlahy by měly být dostatečně chráněny proti škrábajícím nečistotám rohožemi u vchodů do budovy. V extrémních případech intenzivního používání a velkého množství škrábajících nečistot mohou být použity neglazované obkladové prvky nebo by mohly přicházet v úvahu i tažené obkladové prvky ze skupiny I.
Technické požadavky a normy
Všechny povinné a nepovinné údaje jsou uvedeny v technických listech. Výrobce/prodejce je povinen poskytnout technické listy stejně jako prohlášení o vlastnostech včetně certifikátů o provedených zkouškách podle ČSN EN ISO 10 545 1 až 16. Technické parametry jsou uvedeny v těchto normách:
- ČSN EN ISO 10545 - 1 Keramické obkladové prvky Část 1 Odběr vzorků a zásady přejímky
- ČSN EN ISO 10545 - 2 Keramické obkladové prvky Část 2 Stanovení geometrických parametrů a jakosti povrchu
- ČSN EN ISO 10545 - 3 Keramické obkladové prvky Část 3 Stanovení nasákavosti, zdánlivé pórovitosti, zdánlivé hustoty a objemové hmotnosti
- ČSN EN ISO 10545 - 4 Keramické obkladové prvky Část 4 Stanovení pevnosti v ohybu a lomového zatížení
- ČSN EN ISO 10545 - 5 Keramické obkladové prvky Část 5 Stanovení rázové pevnosti měřením koeficientu odrazu
- ČSN EN ISO 10545 - 6 Keramické obkladové prvky Část 6 Stanovení odolnosti proti opotřebení. Neglazované obkladové prvky
- ČSN EN ISO 10545 - 7 Keramické obkladové prvky Část 7 Stanovení odolnosti proti povrchovému opotřebení. Glazované výrobky
- ČSN EN ISO 10545 - 8 Keramické obkladové prvky Část 8 Stanovené délkové teplotní roztažnosti
- ČSN EN ISO 10545 - 9 Keramické obkladové prvky Část 9 Stanovení odolnosti proti náhlým změnám teploty
- ČSN EN ISO 10545 - 10 Keramické obkladové prvky Část 10 Stanovení změn rozměrů proti vlhkosti
- ČSN EN ISO 10545 - 11 Keramické obkladové prvky Část 11 Stanovení odolnosti glazury proti vzniku vlasových trhlin - Glazované obkladové prvky
- ČSN EN ISO 10545 - 12 Keramické obkladové prvky Část 12 Stanovení odolnosti proti vlivu mrazu
- ČSN EN ISO 10545 - 13 Keramické obkladové prvky Část 13 Stanovení chemické odolnosti
- ČSN EN ISO 10545 - 14 Keramické obkladové prvky Část 14 Stanovení odolnosti proti tvorbě skvrn
- ČSN EN ISO 10545 - 15 Keramické obkladové prvky Část 15 Stanovení odolnosti proti vyluhovatelnosti olova a kadmia.
Značení na obalech a v dokumentaci
Použití značek na obalech je doporučeno použít a/nebo v informacích o výrobku, ale není požadováno. V případě, že se uvádí, je doporučeno použít následující symboly pro předpokládané použití:
- Výrobek vhodný ke zhotovení dlažby
- Výrobek vhodný ke zhotovení obkladu
- Odolnost proti povrchovému opotřebení, vyjádřena numericky udávající třídu odolnosti (PEI 1 až PEI 5) proti povrchovému opotřebení pro zhotovení dlažby z glazovaných obkladových prvků
- Odolnost proti vlivu mrazu (mrazuvzdornost)
- Reakce na oheň
- Lomové zatížení/pevnost v ohybu
- Protiskluznost
- Odolnost proti náhlým změnám teploty
- Přídržnost
- Vyluhovatelnost nebezpečných látek
Mimo tyto základní symboly uvedené v ČSN EN 14 411 výrobci uvádí i další symboly, které vyjadřují další vlastnosti keramických obkladových prvků včetně návodů na pokládku a to zejména u obdélníkových formátů (typu napodobenin prkna). Na obalech je uveden typ materiálu podle skupin evropské normy EN 14411: druh výrobku A - tažený výrobek, B - za sucha lisovaný výrobek (např. BIa, BIb dlaždice, BIII - obkládačky), výrobek glazovaný - GL, neglazovaný - UGL, obchodní značka s identifikací původu, výrobce a země prvního výpalu, katalogové číslo výrobku popřípadě název konkrétního provedení, jmenovitý rozměr výrobku v cm, výrobní šarže, kalibrace, jmenovitý rozměr obkladového prvku ve výrobní dávce - šarži v mm, tonalita - označení konkrétního barevného provedení dané šarže. U glazovaných dlaždic údaje o třídě otěruvzdornosti (PEI), výrobek rektifikovaný/nerektifikovaný. U výrobků leštěných nebo jinak mechanicky upravovaných údaj o dočasné povrchové úpravě. Upozornění: odlišně označené šarže a kalibry nesmí být použity na jednu plochu! Jakostní třída se neuvádí, pokud není smluvně sjednána. Na obalech jsou další údaje výrobce o parametrech. Důležité údaje o výrobcích jsou uváděny také v technických listech.
Pokládka keramické dlažby
Příprava podkladu
Prvním konstrukčním krokem je příprava povrchu. Podkladní vrstva má odpovídat požadavkům specifikovaným v ČSN 73 6133. Obvyklý podklad tvoří zhutněná zemina, zhutněná vrstva kameniva o frakci 8/16 mm a nezhutněná vrstva kameniva o frakci 4/8 mm. Keramická dlažba je jedna z nejpraktičtějších podlahových krytin. Aby byla keramická dlažba funkční, tedy aby po ní mohla voda stékat, musí mít podkladová vrstva spád nejméně 1,75 %. Doporučený minimální sklon povrchu hydroizolace pro zajištění dostatečného odtoku vody je 1,7 ° (3 %). Maximální sklon střešního pláště pro zajištění stability vrstev přitížením je 5 ° (8,7 %). Pomocí kartáčku a vody s trochou saponátu povrch zbavte veškerých nečistot, sutin a mastnosti. Následně pomocí samonivelační stěrky opravte veškeré nerovnosti. Nechte vyschnout. Následuje pečlivá hloubková penetrace. Nejlépe se aplikuje válečkem, použít můžete i gumovou stěrku. Po aplikaci musí povrch znovu schnout, někdy to trvá i více než 48 hodin. Je nutné posoudit tlak na stlačitelné vrstvy v konstrukci při zvoleném formátu dlažby při návrhovém plošném užitném zatížení a při soustředěném zatížení v případě umístění těžších břemen (betonové květináče apod.).
Čtěte také: Návod: Dlažba a OSB
Typy pokládky
Keramickou dlažbu lze ve venkovním prostředí instalovat kontaktním způsobem do lepidla nebo suchým způsobem na terče nebo do kameniva. Dlažby jsou k dispozici pro montáž lepením, stejně tak i keramické dlažby na terče.
Pokládka do lepidla
Cementové lepidlo se používá nejvíce. Při výběru hledejte směsi s obsahem syntetických látek, které se snadno připravují a roztírají. Disperzní lepidla lze použít přímo z tuby. Práce s ním je díky tomu jednoduchá a maximálně efektivní. Rozmíchejte lepidlo a začněte jej nanášet pomocí zubaté stěrky. V závislosti na rychlosti tuhnutí směsi postupujte spíše po malých úsecích, jinak vám lepidlo vytuhne a dlaždice nebudou držet. Obklady pokládejte vtlačením do lepidlové vrstvy a poklepáním gumovým kladívkem. Dlaždice se začínají klást v levém zadním rohu místnosti. Dlaždice se noří do lepidla, její zadní strana přitom směřuje nahoru - takto se lepidlo nedostane na lícovou stranu. Přímočarost uložení první řady se kontroluje rovnou latí nebo napnutou šňůrou. Každá sudá řada začíná poloviční dlaždicí. Nová řada se začíná ukládat po 4 až 5 dlaždicích předcházejících. Pero se noří týmž způsobem jako u čelní strany. Po položení 3 až 4 dlaždic druhé řady začíná třetí řada celou dlaždicí. Po zaschnutí lepidla se dlažba vyčistí pomocí houby v diagonálním směru k mezerám. Za 24 hodin se může začít s odstraňováním cementového povlaku speciálním odstraňovačem a s ošetřením dlažby přípravkem proti skvrnám.
Suchá pokládka na terče nebo do kameniva
Dlaždice pro suchou pokládku jsou dostupné v tloušťkách 2 nebo 3 cm. Tloušťka 2 cm je vhodná pro zatížení chodci, tloušťka 3 cm je vhodná pro zatížení automobily do 3,5 t. Terče musí mít dostatečnou šířku a plochu kvůli podepření dlaždic. Pod terče se pokládá přířez hydroizolační fólie nebo jiného podkladního materiálu. Nastavitelné terče umožňují vyrovnání dlažby do požadovaného spádu pomocí kyvné hlavy nebo podkládáním sklonového korektoru. Ukončovací lišta má být ukotvená trvale flexibilním tmelem. Při přechodu z plochy na stěnu je vhodné terče opatřit kovovými dorazy. Ty umožňují vymezit správnou šířku spáry a přispívají k ochraně hydroizolační fólie před poškrábáním. Je nutné pravidelně kontrolovat prostor pod dlažbou.
Průběh pokládky a dokončovací práce
Při pokládce se pro vyrovnání dlažby používají plastové vyrovnávací klipy s klíny. Před samotnou stavbou si pečlivě vyměřte, kolik dlaždic bude třeba použít a jak široká vyjde spára. Tento krok nikdy nepřeskakujte. Dlaždice objednejte ve větším množstvím - počítejte s prořezem, který bývá většinou 10-15 %. Vnitřní prostor si řádně změřte a popřemýšlejte, kde s pokládkou dlažby začít a jak vyjdou „dořezy“ na druhé straně místnosti. Vyhnete se tak tomu, že na protilehlé straně vám vznikne nevzhledný 2 cm široký proužek dlažby. Nezapomeňte do rozměru dlažby započítat také šířku zmíněné spáry. Ta má většinou 3-4 mm. Při dvaceti spárách se už jedná o 6-8 cm. Nezapomeňte dodržovat předem vyměřenou spáru. V praxi si ji můžete označit tesařským provázkem, případně laserem. Při pokládce používejte plastové obkladačské distanční křížky, které vám pomohou udržet spáru v konstantní tloušťce a nestane se tak, že by se vám dlažba začala časem rozevírat, nebo sbíhat. Nechte zaschnout. Občas se může stát, že se vám dlažba bude tzv. utápět - tedy že některé rohy budou vůči ostatním níže. S tím vám elegantně pomůžou nivelační spony (klipy) a plastové klíny, které do nich podle potřebí zarazíte. Mezi dlaždice se pokládají vymezovací křížky kvůli dostatečné šířce spáry. Pro pojezdové plochy je na kraji dlažby nutné instalovat obrubník. U pochůzných ploch je vhodné okraj dlažby dosypat kačírkem. Pro řezání dlažby používejte obkladačskou řezačku s diamantovým kotoučem, nebo řezačku s řezacím kolečkem. Dlažbu přejedete karbid wolframovým kolečkem, které dlažbu naruší, pak už jen stačí dlažbu zlomit přes hranu řezačky, nebo pracovního stolu. Nakonec už zbývá jen obloženou plochu vyspárovat. Spárovací hmota vyrovnává expanzi materiálu a opticky sjednocuje povrch. Spárovací hmota je velmi mazlavá a snadno se nanáší pomocí gumové stěrky. Nejprve ji rozetřete po celé ploše, ujistěte se, že jsou všechny spáry plné a následně odstraňte veškeré přebytky houbovou stěrkou. Pokládání dlažby je časově náročné a vyžaduje zručnost. Po skvělý výsledek si dejte pozor na správné vyměření a přípravu povrchu. Důkladní buďte i při výběru dlažby a stavební chemie.
Dlažba a podlahové vytápění
Keramický systém suchého podlahového vytápění umožňuje plynulou a rychlou regulaci podlahového vytápění díky tepelné vodivosti 0,67 W/(m.K). Už po 30 minutách dosahuje podlaha povrchové teploty 23 °C. Podlaha pracuje nejefektivněji s nízkou oběhovou teplotou vytápěcího média a lehce odevzdává teplo do obytného prostoru. Při použití keramické plovoucí podlahy je celková výška systému teplovodního podlahového topení od 50 mm. Pro její hmotnost 38 kg/m2 je dlažbu ideální použít při rekonstrukcích, případně do dřevostaveb. Podlahu lze kombinovat i s elektrickým podlahovým vytápěním, formou vytápěcí fólie, případně vytápěcích kabelů. Montáž keramické plovoucí podlahy ve spojení s podlahovým vytápěním se realizuje v několika krocích. Při míchání dodržte podíl vody podle návodu. V případě potřeby se podklad zarovnává suchým zásypem, kamenivem Liapor, jímž se vyrovnávají případné nerovnosti podlahy, a poté se položí tepelná izolace. Na tu se kladou systémové desky s teplovodivými roznášecími pozinkovanými plechy, do nichž se vloží trubka teplovodního vytápění. Keramická plovoucí podlaha se klade lepením na perodrážku a vazbu. Plovoucí keramická podlaha je funkční a může se po ní chodit už po přibližně 24 hodinách od položení, naplno se může zatížit už po 48 hodinách. V porovnání s běžným betonovým potěrem je tedy možné ukončit práce o 4 až 6 týdnů dříve.
Moderní trendy a možnosti
V současné době se nabízí na trhu s dlažbou stovky rozmanitých dekorů. Vedou neutrální barevné tóny a povrchové úpravy mohou evokovat strukturu jakéhokoli dřeva, kamene, mramoru, nebo i textilu. Tyto povrchové úpravy potlačují klasické dekory. Kvalitně zpracovaná keramická dlažba z biokeramiky vám bude dělat dobrou službu po mnoho let. Snadno se čistí, nevyžaduje zvláštní péči a hodí se i pro použití do venkovních prostorů. Z naší nabídky si vyberete z mnoha typů keramické dlažby, oblíbené jsou zejména imitace kamene, rovněž imitace dřeva nebo betonu. Dlažbu lze využít jako keramický obklad, snadno tak vytvoříte jednotný design podlah i stěn. K dispozici jsou dlažby o rozměrech 90×90, 30×60, s povrchem lesklým, matným opalovaným, venkovním, schodnice, sokl atd. Výrobci dodávají tzv. slim dlažby. Jsou to tenké pouhé 4 mm silné dlaždice, které se dají nalepit na stávající dlažbu. Podmínkou je rovný a s podkladem pevně spojený povrch. Na vyrovnání se používají běžné stěrky.
tags: #keramicka #dlazba #skladba #informace