Dlažba, zejména ta keramická, je díky svým vlastnostem ideální volbou pro realizaci terasy, obývacího pokoje, kuchyně či koupelny, stejně jako do sklepa nebo garáže. Její životnost či náročnost údržby však závisí nejen na kvalitě materiálu, ale také na způsobu pokládky. Venkovní keramické dlažby lze totiž pokládat dvěma způsoby - klasicky lepením, nebo suchou cestou (do štěrku, nebo na terče). V tomto článku se zaměříme na tradiční způsob pokládky, tedy lepení, a prozkoumáme všechny jeho aspekty.
Tradiční způsob pokládky: Lepení
Tradičním způsobem pokládky venkovní dlažby je lepení. Dříve řemeslníci lepili keramické dlaždice v podstatě bez výjimky. Dnes se však od této metody spíše upouští, hlavním důvodem je omezená životnost lepidla i spárovací hmoty. Výměna poškozené dlažby je pracná, protože vyžaduje vysekání vadného kusu a opětovné nalepení nové dlaždice. Realizace venkovní dlažby lepením je navíc problematická v deštivém či chladném období.
Pokud se rozhodnete realizovat venkovní dlažbu lepením, vystačíte si s keramickou dlažbou o síle 1 cm. Ta je levnější než silnější 2cm či 3cm dlažba pro suchou pokládku. Necháte-li realizaci venkovní dlažby na firmě či řemeslníkovi, také zřejmě zaplatíte víc. Zhotovení lepené a vyspárované terasy je totiž pracnější a náročnější. U 1cm keramické dlažby nemáte na výběr a budete dlažbu lepit. Tuto možnost zákazníkům v řadě případů nedoporučujeme, protože použití 1cm dlažby na terase vyžaduje opravdu precizní realizaci a co zákazník ušetří na levnější dlažbě, to investuje do stavební chemie a technického provedení.
V případě 2cm keramické dlažby je možností mnohem více. Můžete zvolit lepení, které je vhodné v případě, že dlažba bude odolávat velké hmotnostní zátěži, např. u vjezdů do garáže. U lepení 2cm dlažby platí stejné pravidlo, jako u té 1cm - precizní provedení pokládky.
Kombinace lepení a suché pokládky
V některých případech se při realizaci terasové dlažby přistupuje ke kombinování pokládky suchou cestou i lepením. Po celé ploše se dlaždice pokládají nasucho (do štěrku či na terče), kolem nosných prvků pergoly se pak nalepí. Dlažba se lepí také kolem kolejnic pro posuvné dveře, stínění apod. Kombinace obou typů pokládky se využívá také při realizaci dlažby kolem bazénů. Na volné ploše se dlažba pokládá nasucho, v prostoru kolem kolejnic pro zastřešení se pak upravené dlaždice nalepí. Lepení se využívá také při montáži speciálních bazénových prvků.
Čtěte také: Keramická kostka – ideální pro váš plot
Výběr lepidla na dlažbu
Výběr vhodného lepidla pro lepení dlažby či obkladu je klíčovým krokem přípravné fáze. Dnes je radost lepit keramické dlažby nebo obklady, neboť máme na výběr vše, co k lepení potřebujeme. Tak jako je důležité podle klíčových vlastností a parametrů vybrat konkrétní druh dlažby a obkladu, je důležité vybírat i lepidla k jejich lepení.
Typy lepidel dle složení
Podle složení rozdělujeme lepidla na:
- Cementová - C: Jsou nejčastěji používaná a univerzální, vhodná pro mnoho různých povrchů a materiálů. Skládají se hlavně z cementu (šedého nebo bílého). Šedá cementová lepidla se používají především na glazuru, terakotu a mozaiky a lepidla na bázi bílého cementu pro kameny, jako je mramor nebo jiné přírodní a umělé dekorativní kameny. Mohou být použita i pro podlahové vytápění.
- Disperzní - D: Jsou již rozmíchaná a připravená k okamžitému použití. Používají se především k upevnění dlaždic na kov, dřevěné desky, sádrokarton a glazované povrchy. Jsou flexibilní a dobře přilnou k hladkým povrchům. Jejich použití je omezeno, vzhledem k tomu, že špatně odolávají namáhání vlhkostí a vodou.
- Lepidla na bázi reaktivních pryskyřic - R (epoxidová lepidla): Tyto lepidla jsou především chemicky odolná a voděodolná, proto jsou vhodná pro použití při náročných aplikacích, jako jsou průmyslové nebo venkovní prostory, bazény a nádrže. Jsou to dvousložková lepidla, která vyžadují přesné odvážení složek. V minulosti měli řemeslníci problém nejen s přesným navážením poměrů složek, ale též se zpracováním a nářadí se špatně omývalo.
- Polyuretanová lepidla: Mají dvousložkovou strukturu a navíc chrání před vlhkostí, ovšem mají také vyšší cenu.
Kritéria pro výběr lepidla
Při výběru lepidla je nutné zhodnotit podmínky, ve kterých bude dlažba položena, a také typ dlažby. Důležitou vlastností definovanou normativně je odolnost lepicí směsi vůči příčné deformaci - flexibilita. Pro venkovní dlažbu je zásadní, aby bylo lepidlo mrazuvzdorné a flexibilní, protože mráz a chlad mohou způsobit praskliny. Do koupelny je klíčové vybrat lepidlo, které odolá vodě a vlhkosti. V garážích, kde je dlažba vystavena extrémnímu zatížení, je klíčová vysoká pevnost lepidla.
Označení lepidel dle norem
Pro všechny lepicí hmoty funguje systém značení pomocí kombinace písmen a číslic, která může vypadat například takto: C2TEF S1. Zatímco písmena v označení lepidla upozorňují na určitou vlastnost, číslice vyjadřuje zlepšenou vlastnost nebo parametr. Úroveň jednotlivých parametrů se vyjadřuje třídami.
| Označení | Popis | Vlastnost |
|---|---|---|
| C1 | Standardně tvrdnoucí lepidla | Minimální přídržnost 0,5 N/mm² |
| C2 | Zlepšená lepidla | Minimální přídržnost 1,0 N/mm²; hodí se pro lepení dlažby v garážích a jinak zatěžované podlahy. |
| T | Lepidlo se sníženým skluzem (tixotropní) | Brání stékání z místa nanesení, proto se hodí především pro lepení obkladů na stěny. |
| E | Lepicí hmota s prodlouženou dobou zavadnutí (otevřený čas) | Prodloužená doba zpracovatelnosti až 30 minut. Používá se pro náročné aplikace a pro začátečníky. |
| F | Rychletvrdnoucí lepidlo | Umožňuje rychlou pochůznost. Nutné při realizacích, kde se vyžaduje rychlé použití. |
| S1 | Flexibilní lepidlo | Příčná deformace 2,5 až 5 mm. Pro objemově nestálé podklady, jako vytápěné podlahy nebo velkoformátové obklady. |
| S2 | Vysoce flexibilní lepidlo | Příčná deformace nad 5 mm. Pro velmi náročné aplikace a extrémně namáhané podklady. |
Začátečník určitě nic nezkazí volbou poměrně univerzálního lepidla C2TE S1, které zaručí delší dobu zpracovatelnosti, je flexibilní a má vyšší přídržnost k podkladu. Vhodnost lepicí hmoty doporučujeme konzultovat i s dodavatelem keramického obkladu. Například vysoce slinuté dlažby typu Taurus (dlažby s nízkou nasákavostí) se musí lepit odpovídající cementovou hmotou, která nese označení min. C2TE.
Čtěte také: Návod: Dlažba a OSB
Lepidla s vylepšenými vlastnostmi vychází samozřejmě dráž než obyčejná lepidla. Hrozí u nich ale menší riziko chyb, takže se jejich pořízení rozhodně vyplatí. Pokud si nejste jisti, poraďte se s profesionály.
Příprava podkladu
Kvalita podkladu - podklad musí být rovný, pevný, zbavený nečistot, jako jsou zbytky malt, mastnoty, trhlin (velké trhliny je nutné tzv. zasponkovat). Celkový stav podkladu musí být pevný, neprášivý, bez stop nečistot (prach, mastnoty apod.) a bez trhlin. Měření vlhkosti podkladu musí být běžnou součástí přípravných prací, zejména u nově zhotovených podkladů. Měření se provádí destruktivními metodami (gravimetrická, karbidová). Norma připouští místní nerovnost ± 2 mm/2 m latí. U tenkých XXL formátů je zvýšený požadavek na ± 1,5 mm/2 m. Důvodem je nepříjemný efekt odlesku v podobě zvlněného povrchu u lesklých ploch.
Spotřeba lepidla a výpočet množství
Po výběru obkladu a lepidla spočítejte, kolik lepidla skutečně potřebujete. Nepřesný výpočet způsobí přebytek nebo nedostatek materiálu a zvýší náklady. Při výpočtu zohledněte typ, velikost a tvar dlaždic, místo pokládky, vlastnosti povrchu a způsob lepení. Při lepení velkoformátových dlaždic, které mají větší rozměry a hmotnost než běžné dlaždice, musíte nanést silnější vrstvu lepidla a pokrýt větší plochu, takže spotřebujete víc materiálu. Množství použitého lepidla ovlivňuje také typ dlaždic. V případě dlaždic se špatnou nasákavostí je nutné použít tzv. flotování. Při lepení dlaždic v exteriéru, například na terasu nebo balkón, musíte použít výrazně větší množství lepidla než při pokládce v interiéru. Spotřebu lepidla zvyšují i nedostatky podkladu. Praskliny, nerovnosti nebo prohlubně vyžadují víc materiálu. Důležitým faktorem je také okolní teplota - čím je vyšší, tím rychleji se voda z lepidla odpaří a spotřeba stoupne. Při použití kombinované metody (lepidlo na obklad i dlažbu) na velkoformátové dlažby může být spotřeba 7-10 kg/m².
Při zjišťování potřeby materiálu přidejte k vypočtené celkové ploše ještě 10 % na ořez a zlomený materiál. Balík dlaždic uchovávejte jako rezervu pro pozdější opravy. Kromě toho potřebujete lepidlo na dlažbu vhodné k podkladu. Pro pracovní a jiné kritické podklady nebo v případě podlahového topení zvolte flexibilní lepidlo zušlechtěné plastem. Také penetrace a spárovací malta by měly odpovídat použitému lepidlu a pocházet ideálně od stejného výrobce.
Aplikace lepidla a pokládka dlaždic
Nejdříve je důležité dodržet poměr mezi suchou směsí a vodou, který je uveden na obalu lepidla. Doporučujeme začít s menším množstvím vody a postupně ji přidávat, dokud nedosáhnete požadované konzistence. Lepidlo je třeba míchat důkladně, abyste předešli vzniku hrudek. Poté stěrkou, pokud možno rovnoměrně, naneste první část lepidla na podklad, pak ji musíte rozetřít zubatou stěrkou. Velikost zubů závisí na velikosti obkladu.
Čtěte také: Postup pokládky keramické dlažby krok za krokem
Při pokládce dlaždic dlaždice jemně vtlačte do nanesené malty mírným pootočením. Každou dlaždici opatrně poklepejte gumovým kladívkem, aby správně přilnula a nesklápěla se až na podklad. Lepidlem pokryjte přibližně 80 % spodní plochy dlaždice. Pokud nanášíte maltu i na dlaždici, dbejte na to, aby drážky v maltě vedly kolmo ke drážkám na podkladu. Mezi dlaždicemi nechte minimálně 2mm spáry a vložte do nich distanční prvky odpovídající velikosti. Dilatační spáry vytvořte také u stěn.
Hlavní zásadou je dokonalé podlepení obkladového prvku. V interiéru musí být lepidlem pokryto minimálně 80 % plochy prvku s výjimkou sprch, kde se požaduje celoplošné pokrytí. Celoplošné podlepení se vyžaduje u všech velkoformátových obkladových prvků a u dlažeb s vysokým mechanickým a chemickým namáháním, za celoplošné podlepení se považuje nanesení lepidla na celou plochu, tj. na 100 %. Vhodné nejsou žádné nahodilé výtvory zubovou stěrkou! Lepidlo se nanese rovnoměrně jedním směrem, a to na podklad i na rubovou stranu obkladového prvku. Při tomto způsobu nám lepidlo snáze vytlačí vzduch z lepeného spoje. Hlavní zásadou však je dokonalé přilnutí obkladového prvku s lepidlem k podkladu. V praxi se většinou neprovádí kontrola přilnutí, ve svém důsledku jde často o hlavní příčinu vzniklých vad.
Po dokončení pokládky už jen čekáme, až lepidlo zaschne a dlažba bude pevně držet na svém místě. Doba schnutí se liší podle typu lepidla. Rychleschnoucí lepidla na dlažby umožňují začít s lehkým provozem už po 24 hodinách, zatímco standardní lepidla mohou potřebovat až 48 hodin, než dosáhnou plné pevnosti.
Spárování dlažby
Spárování je pracovní operace vyplnění mezer mezi obkladovými prvky spárovací maltou, která je nedílnou součástí obkládání. Spárovací malta mezi obkladovými prvky musí být zatlačena minimálně do 2/3 tloušťky obkladového prvku odshora. Po nalepení všech dlaždic vyplňte mezery spárovací hmotou. Spárovací malty nebo lepidla označené RG nemají další třídy. V praxi se vyskytují nové modifikace, které jsou někdy velmi těžko zařaditelné do druhu CG nebo RG. Bez spár nelze obkládat, což odporuje všem fyzikálním zákonům. Stejně tak je nesmyslný nápad nespárovat úzké spáry.
ČSN EN 14411 ed. 3 jasně definuje šířky spáry v přílohách (normativní) k A až M podle způsobu výroby a nasákavosti pouze u modulových obkladových prvků. U nemodulových šířku spár norma neřeší. Spárovací malta by měla odpovídat použitému lepidlu a pocházet ideálně od stejného výrobce.
tags: #vše #o #keramicke #dlazbe #na #lepidlo