Pro výběr a návrh bednění platí určité zásady. Výběr bednění je obvykle prvním krokem při návrhu realizace betonové konstrukce. Ovlivňuje ho velké množství faktorů.
Jednak jsou to požadavky na vzhled povrchu budoucí konstrukce, požadavky na její tvarovou variabilitu, ale i výška finančních nákladů (například na pronájem bednění, obednění a odstranění bednění) a možnosti manipulace (hmotnost prvků). Výběr bednění je v běžných podmínkách na technologovi, respektive přípraváři stavby, který komunikuje s projektantem.
Pokud se dá použít více druhů bednění bez přímého dopadu na konstrukční realizovatelnost projektu, výběr bednění se uskutečňuje v souladu s dokumentací stavby. V případě náročnějších staveb, respektive konstrukcí, kde výběr bednění podmiňuje realizovatelnost konstrukce nebo celé stavby, ať už z technického, nebo časového hlediska (např. Pro realizaci speciálních konstrukcí jsou obvykle k dispozici obě skupiny bednění - systémová i tradiční.
Tradiční bednění se v současnosti používají především na méně významných stavbách (např. rodinných domech), respektive při realizaci některých specifických konstrukcí (např. schodišť). Obvykle to jsou tvarově náročné prvky vyráběné v malých počtech. Někdy se naopak využívají i k zhotovení plošných konstrukcí, na kterých se má například vytvořit struktura věrně reprodukující reliéf dřeva. Ve střední Evropě a u nás působí v současnosti na trhu se systémovými bedněními několik renomovaných společností.
Návrh a zatížení bednění
Návrh bednění následuje po výběru druhu bednění. Zpracovává se ve formě projektu. Pokud to uspořádání stavby umožňuje a je to účelné, stavba (konstrukce) se rozdělí na pracovní záběry, ke kterým se zpracuje projektová dokumentace bednění.
Čtěte také: Využití betonových tvarovek
Záběry se volí tak, aby se opakovaly v pravidelném taktu - jedna bednicí souprava se tak dá nasadit víckrát, což přináší optimalizaci nutného množství souprav. Dokumentaci tvoří grafická (výkresová) a textová část (technická správa). Technická správa obsahuje popis konstrukce, popis návrhu bednění, údaje o zatížení jednotlivých částí bednění, údaje o maximální rychlosti betonáže (pro svislá a šikmá bednění), o způsobu přichytávání vnějších zhutňovacích prostředků (pokud se budou používat), o postupu bednění a odstranění bednění (včetně doby) a o zásadách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a ochrany životního prostředí (OŽP).
V grafické části se zpracovávají montážní výkresy v měřítku 1 : 50 (půdorysy, řezy a pohledy) a výkresy podrobností v měřítku 1 : 20 nebo 1 : 25 [1]. Když byla konstrukce rozdělena na záběry, potom se zpracovávají výkresy pro jeden záběr a na samostatném výkrese se vyznačí všechny záběry a schéma postupu. Grafická část dále obsahuje podrobnosti o pracovních spárách, atypických doplňcích a podobně.
Je dobrým zvykem, že výrobci systémových bednění nabízejí spolu s bedněním i software. Součástí textové části projektové dokumentace je přehled zatížení částí bednění, respektive statický výpočet. Zatížení stropních bednění se vypočítá obvyklým způsobem. Plošné zatížení formy bednění (kN/m2) tvoří převážně tíha čerstvého betonu s tloušťkou budoucí desky.
Menším podílem se na zatížení zúčastňuje výztuž uložená na plošné jednotce (1 m2) bednění, hmotnost pracovníků pohybujících se po bednění během betonáže a prvky vkládané do konstrukce. Ve speciálních případech se mohou započítat i účinky zhutňování. Maximální hodnoty dosahuje zatížení v momentu ukládání a zpracovávání čerstvého betonu.
Podle zatížení formy bednění se navrhuje vzdálenost nosníků. Ty spolu se zatížením formy bednění představují zatížení podpěrného systému bednění - teleskopických stojek. Maximální povolené zatížení na jednu teleskopickou stojku je dáno její konstrukcí a aktuálním požadovaným vysunutím.
Čtěte také: Podrobný návod: plot ze ztraceného bednění
Protože stojky jsou štíhlé (prutové) tlačené prvky a s jejich vysunutím roste vzpěrná délka, nosnost je determinována především vysunutím. Zatížení stěnových bednění je specifické v důsledku charakteru (skupenství) čerstvého betonu. Pokud jde o stěnová bednění, nezanedbatelným zatížením může být účinek větru, hlavně v případě velkých stěn výškové stavby, a to především v době, kdy je bednění ještě prázdné.
Instalace a kontrola bednění
Tvar, funkčnost, vzhled a trvanlivost trvalých konstrukcí se nesmí narušit a poškodit v důsledku nesprávně zhotoveného podpěrného lešení, bednění a jejich zpětného uvolnění nebo odstranění. Instalace bednění, takzvané obedňování, je stavební proces (soubor činností), jehož výsledkem je bednění monolitické betonové konstrukce na místě jejího zhotovení.
Před samotným instalováním bednění je třeba vytýčit budoucí konstrukci, respektive polohu jejího bednění, a to tehdy, není-li poloha bednění dána konstrukcí vybetonovanou v předcházejícím záběru [1]. Při přepravě smontovaných částí bednění je nutné dodržovat zásady BOZP, které se vztahují na vázání a manipulaci s břemeny v podvěsu jeřábu.
V případě stropních bednění se začíná rozmístěním a výškovým uspořádáním podpěrného systému (stojek). Začíná se od rohů místnosti. K bednění stropů se v současnosti nejvíce využívají nosníková bednění. Na stojky se uloží primární nosníky. Na ně se rozmístí (v kolmém směru) sekundární nosníky.
Na vrch se uloží a připevní forma (překližka). Po zafixování se pokračuje zhotovením bočnic. V případě bednění stropů s rozponem přibližně nad 6 m je třeba zhotovit bednění s mírným vzepětím, které bude kompenzovat celkové přetvoření hotové konstrukce způsobené vlastní tíhou [1]. Následně přicházejí na řadu procesy jako vyztužování a podobně.
Čtěte také: Využití ztraceného bednění
Při bednění svislých konstrukcí se nejprve na stykovou výztuž připevní výztuž budoucí konstrukce. Po částečné nebo úplné přípravě výztuže nové konstrukce se na vytýčenou pozici přesune (osadí a stabilizuje) jedna strana bednění.
Před betonáží musí být bednění řádně zhotoveno. Formy bednění je třeba natřít odformovacím (separačním) prostředkem. Nanáší se před ukládáním výztuže. Podle STN EN 13670 se odformovací prostředky musejí vybírat a používat tak, aby nepůsobily škodlivě na beton, ocelovou výztuž, předpínací výztuž nebo formu bednění a aby neměly škodlivý vliv na trvalou konstrukci.
Též nesmějí vyvolávat neplánované změny barevnosti a kvality povrchu. Musejí se zkontrolovat tvar, poloha, rozměry i spoje bednění. Ty musejí být těsné, aby se zabránilo úniku jemných složek (cementového tmelu) z čerstvého betonu. Samostatně musí být zkontrolována čistota formy, hlavně když existuje požadavek na vzhled povrchu konstrukce, respektive jde-li o pohledový beton.
Speciální pozornost se věnuje kontrole polohy zabudovaných prvků - dočasných (bednění otvorů) a trvalých (např. trubky na vedení kabelů, injektážní hadičky, těsnicí pásky). Aby se při ukládání betonu neposunuly, musí se zkontrolovat poloha, připevnění. Je-li forma bednění z materiálu umožňujícího absorbovat značné množství vody nebo umožňujícího její vypařování, musí se vhodně ošetřit (např.
Kdy odstranit bednění
Bednění betonové konstrukce je možné odstranit až tehdy, když beton dosáhl pevnosti, která zabezpečí, že v době odstranění bednění bude schopna přenášet všechna zatížení vyplývající z dalších fází výrobního procesu a v době jejího používání bude mít konstrukce vlastnosti požadované projektem. Požadavek na dobu odstraňování bednění se stanovuje v STN EN 13670.
Bednění se musí odstranit takovým způsobem, aby trvalá konstrukce nebyla vystavena rázům, přetížení nebo poškození. Pozornost se musí věnovat způsobu (pořadí) odstranění bednicích prvků. Jako první se odstraňují bočnice bednění. Následně se uvolní a odstraní dno bednění konstrukce.
Bednění se musí odstraňovat tak, aby odstraněním části podpěrného systému nedošlo k přetížení zbylé jeho části a aby v trvalé konstrukci nevznikla neočekávaná napětí v důsledku změny zatěžovacího schématu a ani dynamická zatížení rázy. Například při odstraňování bednění stropů se proto podpěrný systém uvolňuje směrem od středu rozpětí k podpěrám.
Možnost odstranění bednění konstrukce se zpravidla řídí aktuální pevností betonu. Dá se stanovit destruktivními zkouškami na vzorcích (obvykle krychlích) vyrobených během betonáže pro tento účel nebo nedestruktivně (například tvrdoměrnými metodami).
Bude-li konstrukce po odstranění bednění přenášet částečné zatížení, bednění lze odstranit, když konstrukce dosáhne přiměřeného násobku 28denní pevnosti. V případě konstrukce, která bude po odstranění bednění přenášet plné návrhové zatížení (a projekt nepředepisuje takzvanou odbedňovací pevnost), lze bednění odstranit až tehdy, kdy pevnost betonu vyhoví z hlediska spolehlivosti.
Podle už zrušené STN 73 2400 pevnost v tlaku vyhovuje z hlediska spolehlivosti, když každá hodnota individuálně zjišťované pevnosti neklesne pod 85 % zaručené krychlové pevnosti v tlaku betonu dané třídy. V některých případech bednění plní i funkci ošetřování betonu trvalé konstrukce.
Dobu tvrdnutí významně ovlivňuje vodní součinitel betonu. Čím více je v betonu vody, tím déle tvrdne. Mimo to je betonová konstrukce náchylná na tvorbu trhlin vlivem nadměrného smršťování betonu.
Ideální teplota pro betonování by je v rozmezí 15 - 25 °C. Při této teplotě dochází k optimálnímu procesu zrání betonu. Čím je teplota vyšší, tím beton rychleji tvrdne. Minimální teplota pro betonování je 5 °C. Teplota by rozhodně neměla klesnout pod bod mrazu.
Dobu tvrdnutí betonu ovlivňuje výše zmíněná teplota okolního prostředí, ale také jiné povětrnostní podmínky, jako je intenzita větru a slunečního záření, které se podílí na rychlosti odpařování vody z konstrukce. To je však v mnohých případech nežádoucí a betonovou konstrukci je třeba před slunečním zářením chránit přikrytím plachtou či kartonem. Vhodné je také konstrukce ošetřovat vodou, aby nedocházelo k nadměrnému vysychání betonu.
Všeobecně platí, že čím déle se beton ošetřuje, tím lépe. Nicméně je nutné vzít v úvahu i náklady na toto ošetřování a jeho rentabilitu. Nezbytná doba potřebná pro ošetřování betonu je závislá na vývoji vlastností betonu v povrchové vrstvě (ČSN EN 13670). Třída ošetřování musí být stanovena v prováděcí dokumentaci (tab. 1).
Konkrétní dobu pak lze určit dvěma způsoby. Prvním z nich je výpočet konkrétní hodnoty zralosti (pevnosti) betonu v povrchové vrstvě na základě vhodné funkce, vyzkoušené pro použitý druh cementu nebo pro kombinaci cementu a příměsi. Jde o výpočet zralosti, zkoušky pevnosti nedestruktivními metodami apod.
Další, jednodušší možností je použít tabulku z přílohy F ČSN EN 13670 (tab. Minimální teplota betonu v době dodávání nesmí být nižší než +5 °C. Při poklesu teploty pod 5 °C se totiž hydratace výrazně zpomaluje a při 0 °C se zastaví. Pokud je teplota okolí při ukládání nižší než 5 °C, pak by měl mít dodávaný beton teplotu alespoň +10 °C. Beton může teoreticky i zmrznout, a to za předpokladu, že jeho pevnost již dosáhla alespoň 5 MPa (dříve se uvádělo 5 MPa pro CEM I a až 8 MPa pro CEM II a III).
Tabulka uvádí orientační lhůty pro odstranění bednění v závislosti na typu konstrukce a dosažené pevnosti betonu:
| Konstrukce | Dosažená pevnost betonu | Orientační lhůta pro odstranění bednění |
|---|---|---|
| Nenosné bočnice | - | 3 dny |
| Stěny | 50 % charakteristické pevnosti | - |
| Podhledové stropní bednění desek | 60-70 % návrhové pevnosti | - |
Při odbedňovacích pracích je nutné zajistit prostor proti vstupu nepovolaných osob a zajistit bezpečný přístup na odbedňovanou konstrukci. Při odbedňování nosných částí stavby je třeba věnovat velkou pozornost (např. sloupům, stěnám, stropům, deskám, průvlakům apod.). Nižší pevnost betonu je povolena pouze po dohodě s projektantem v případě, že se jedná o částečně zatíženou konstrukci.
Stěny lze odbedňovat již při dosažení poloviční hodnoty charakteristické pevnosti dané třídy betonu. Nejprve se uvolní přírubové matky a spínací tyče. Dílce bednění, které nejsou zajištěny vzpěrami, se musí ihned odebrat nebo provizorně zajistit proti pádu.
Bednicí dílce se odebírají po sejmutí bednicích zámků. Dílce bednění, které se odstraňují pomocí zdvihacího zařízení, se nemohou od betonu odtrhávat. Části bednění se bezprostředně po odstranění ukládají na určená místa tak, aby nepřetěžovaly odbedňovanou konstrukci a nemohly být příčinou úrazu.
Pokud při odbedňovacích pracích hrozí pád z výšky nebo do hloubky větší než 10 m, musí být podle nařízení vlády č. 591/2006 Sb. Prostory, nad kterými se odstraňuje bednění, musí být zajištěny vždy takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení osob, jež pracují pod nimi. Práce v takových prostorech je možná pouze výjimečně, pokud se bez ní nelze z technických důvodů obejít.
tags: #kdy #sundat #bedneni #z #betonu