Odhalte Tajemství Perfektního Nátěru: Kdy a Jak Stříkat Barvu na Tmel pro Bezchybné Výsledky!

Tmelení je nedílnou součástí každé opravy povrchu před lakováním. Ať už jde o automobilovou karoserii, plastový nárazník, kovové pouzdro nářadí nebo kryt motoru skútru, všude tam je potřeba před finálním lakem povrch dokonale vyrovnat. Samotné lakování je jen finále, jeho kvalitu určuje příprava: správné broušení, odmaštění, vhodné základy a dodržení technologických přestávek. Rozhodující je dobře připravený podklad. Pokud máte povrch karosérie připravený a bezvadně zbroušený, můžete přistoupit k finálnímu dílu - samotnému lakování.

Bezpečnost a prostředí

Pracujte v dobře větraném prostoru, používejte respirátor s filtry pro organická rozpouštědla, rukavice a brýle.

Typy tmelů a jejich použití

Kromě tradičních dvousložkových tmelů, které se nanášejí špachtlí a následně brousí, existují i modernější alternativy v podobě sprejových tmelů.

Klasický tmel: Má výhodu ve vysoké výplňové schopnosti a možnostech modelace. Je ideální na hlubší promáčkliny nebo při kompletním přetmelení plochy. Jeho aplikace ale vyžaduje určitý cvik, nástroje a hlavně více času na vytvrdnutí, broušení a kontrolu nerovností. Pro větší poškození a místa, kde chybí materiál, použijte tmel se skelným vláknem. Na střední defekty se hodí tmel s hliníkem. Pro jemné vyrovnání je ideální tmel jemný.
Sprejový tmel: Zjednodušuje opravy škrábanců a nerovností. Nabízí rychlejší a jednodušší aplikaci, zejména v případech, kdy není nutné vyrovnávat hluboké prohlubně, ale spíš drobné rýhy, škrábance nebo přechody mezi materiály. Umožňuje plynulé a rovnoměrné nastříkání větší plochy bez nutnosti špachtle a ručního rozprostírání. Lze ho využít i jako mezivrstva mezi antikorozním základem a vrchní barvou, čímž zajistí lepší přilnavost a rovnější povrch. Plnič ve spreji je praktická volba pro menší opravy a běžnou přípravu podkladu. Dorovná mikrodefekty (cca do 0,5 mm) a připraví hladký, rovnoměrně savý povrch pro barvu.

Kdy použít který typ tmelu

Důležité je zvolit správný typ podle povrchu a účelu použití. Pro výběr vhodného tmelu se můžete řídit následující tabulkou:

Typ tmelu	Použití	Výhody	Nevýhody
Tmel se skelným vláknem	Velké defekty, místa s chybějícím materiálem	Vysoká výplňová schopnost	Vyžaduje následné jemnější tmelení
Tmel s hliníkem	Střední defekty, dobrá tepelná vodivost	Pevnost, dobré broušení
Jemný tmel	Jemné nerovnosti, dokončovací práce	Velmi hladký povrch	Není vhodný pro velké defekty
Sprejový tmel / Plnič ve spreji	Drobné rýhy, škrábance, přechody, dorovnání mikrodefektů	Snadná a rychlá aplikace, rovnoměrné nastříkání	Nižší výplňová schopnost pro hluboké defekty

Plnič je savý - hotové díly neskladujte dlouhodobě jen v plniči.

Čtěte také: Tipy pro nanášení silikonové fasádní barvy

Příprava povrchu před tmelením a lakováním

Kvalitu lakování určuje především příprava. Pokud to shrneme do několika zásad:

Dokonale připravený a odmaštěný povrch.
Bezprašné a čisté prostředí, ve kterém lakujeme a necháváme povrch schnout.
Pravidlo 3×20 - teplota okolí, materiálu a lakovaného povrchu na stejné úrovni, ideálně 20°C (resp. rozmezí 18°C - 23°C).
Správná viskozita použitého materiálu dle míchacího poměru a měření.
Správný tlak a čistota přiváděného vzduchu.
Pravidlo 2×90 - úhel mezi povrchem a pistolí je 90 ° v obou směrech.
Odstup pistole od lakované plochy 10-15 cm.
Rychlost tahů pistolí 900-1200 mm/s.
Překrytí jednotlivých tahů o 1/3.
Řádné proschnutí všech vrstev mezi sebou.

Kroky přípravy

Místo s poškozením vybrousíme do hladka. Zmatnění původního laku: stačí odstranit lesk a povrchové defekty. Kompletní odstranění nátěru je nutné u neznámých nebo reaktivních systémů, starých oprav a špatné přilnavosti. Zóna broušení by měla být dostatečně velká, aby se na ní vešla vrstva tmelu a plniče. Brusný papír s hrubostí P120-P180 je vhodný pro přípravu podkladu. Pro finální broušení použijte brusné rouno. Pokud je díl zrezivělý, odstraňte rez. Na obnažený plech je nutné aplikovat základní nátěr. Na nebarvené nebo nové díly použijte adhézní základ na plast (např. Epoxy). Pokud je díl vyroben z lehkých kovů, aplikujte washprimer, který je reaktivní základ a ošetří místo proti korozi. Pokud se na holý plech nanese tmel, nepřilnul by.
Důkladně odmašťujte před broušením i po broušení (kvůli odstranění brusného prachu). Povrch, který chcete tmelit, musí být vždy čistý, suchý a důkladně odmaštěný. K tomu doporučujeme použít technické čističe (např. Uni Degreaser). Univerzální čistič je nouzové řešení, kterému se raději vyhněte. Pro utírání použijte utěrku, která nezanechává chlupy a barvu (např. utěrka Tork).
V případě prohlubní a nerovností vyplníme kvalitním tmelem, který vybereme podle velikosti defektu. Klasický tmel se nanáší špachtlí. Sprejový tmel je potřeba důkladně protřepat alespoň dvě minuty. Aplikujte ho v několika tenkých vrstvách ze vzdálenosti přibližně 25 cm. Mezi jednotlivými vrstvami nechte materiál zavadnout (cca 10-15 minut). Po zaschnutí je možné tmel přebrousit do hladka - ideální zrnitostí P600 až P1000. Výsledkem je rovný, vyplněný a připravený podklad pro následný vrchní lak.
Aplikace plniče: Plnič srovná povrch s okolím. Kvalitní plniče dokáží i samy o sobě odstranit drobné nerovnosti povrchu. Plnič je potřeba nechat důkladně zaschnout, určitě čtěte návod, některé nátěry je třeba nanášet i vícekrát. Na holý plech aplikujte Epoxy primer, který uzavře povrch a ochrání ho před korozí. Na něj pak můžete aplikovat klasický plnič, jako při aplikaci na tmel. Práce s plniči Dynacoat je rychlá a výsledky spolehlivé. Doporučujeme 1K nebo jakýkoliv z naší nabídky. Plniče snižují spotřebu vrchní barvy. Plnič je hutnější materiál, proto se běžně používá tryska 1,8-2,0 mm. Plnič se rozstříkává do ztracena, aby na dílu nevznikla viditelná mapa tmelení.
Opakované broušení a čištění: Zopakujeme broušení a očištění povrchu před aplikací barvy.

Lakování

Pokud máte povrch karosérie připravený a bezvadně zbroušený, můžete přistoupit k finálnímu dílu - samotnému lakování. Teprve teď se pořádně ukáže, zda jste nepodcenili některý z předešlých kroků a zda bude výsledek mistrovským dílem.

Systémy lakování

Všechny možnosti lakování se obvykle odvíjejí od charakteru odstínu (buď metalický, nebo UNI - pastelový), požadovaného vzhledu auta, odolnosti a životnosti laku. Nejčastěji se můžete setkat se dvěma systémy lakování - jednovrstvým akrylovým systémem a dvouvrstvým bazickým (někdy také třívrstvým).

Bazický lak: V tomto systému je možno míchat metalické i pastelové odstíny. Abyste ochránili zvolený odstín a dodali mu jeho lesk, je třeba bazický lak ještě přelakovat bezbarvým lakem. Pokud nepožadujete lesklé provedení laku (typicky u motorových prostorů nebo vnitřků karoserie), můžete tento systém jen natužit a lakovat bez vrchního laku. Počítejte nicméně s tím, že odolnost je v tomto případě o něco nižší. Po nástřiku bazického laku je nezbytné aplikovat ještě finální vrstvu bezbarvého laku. Bezbarvý lak je možné nanášet na metalízu velmi záhy - asi po 15 minutách. Určitě ale není dobré nechat podkladový lak schnout déle než tři hodiny. Po této době se už s bezbarvým lakem nespojí dokonale a může hrozit jeho odlupování. Vrstva bezbarvého laku by měla být cca 50 µm silná. Pokud byste aplikovali bezbarvého laku více, mohlo by dojít ke změnám odstínu autolaku a také efektu lupy (zvětšování hliníkového zrna v odstínu).
2K Akrylátový lak: V tomto systému můžete lakovat pouze UNI - pastelové odstíny. Akrylátový lak je systém dvousložkový a tuží se převážně v poměru 2:1:10 % (2 díly laku, 1 díl tužidla a 10% ředidla). Pokud použijete akrylátový 2K lak, nemusíte jej následně přelakovat bezbarvým lakem, takže ušetříte čas i finanční prostředky. Akrylát se typicky používá na starší i nová užitková vozidla. Nedosáhneme s ním sice takového lesku a odolnosti jako s bazickým lakem, ale na první pohled není rozdíl poznat.
2K Akrylátový průmyslový lak: Tento systém je ideální na lakování kabin nákladních automobilů, užitkových vozidel nebo letadel. Poměr tužení je podobný jako u klasického systému akrylátového laku, tento lak však má vyšší obsah sušiny (a tedy i lepší krytí) a je třeba ho naředit 20 % akrylátovým ředidlem. Jasnou výhodou je větší flexibilita celého systému a až poloviční cena oproti klasickým autolakům. Nevýhodou je chudší koloristika a tedy i omezený výběr odstínů. Typicky se průmyslový akrylátový lak míchá v odstínech RAL, NCS a dalších průmyslových standardech.
Polyuretanový lak: U osobních automobilů nejspíše nevyužijete. Tento typ laku se totiž používá spíše v průmyslu. Lze ho namíchat v matném, polomatném nebo lesklém a vysoce lesklém provedení. Jde o dvousložkový systém a je to typickým zástupcem systémů používaných k průmyslové povrchové úpravě.

Kroky lakování

A konečně se jde lakovat. Buďte pečliví. Taky pozor na kapky laku, kazí výsledný vzhled. Je lepší aplikovat několik tenkých vrstev. Lak nechte opravdu dobře zaschnout. Během doby schnutí je prach a špína váš hlavní nepřítel, auto chraňte. Lakování je možné provést pistolí nebo sprejem.
Bezbarvý lak: Připravte si ho stejně jako barvu, přesně podle návodu. Použijte kvalitní bezbarvý lak, například Dynacoat 6000, který je univerzálním řešením s vysokým leskem. Dbejte na to, abyste nenanesli příliš silnou vrstvu nebo nevytvořili nevzhledné kapky. Spreje značky Spraymax jsou také dobrou volbou.
Finální leštění: Aby to autu slušelo, povrch je dobré na závěr vyleštit, samozřejmě po dokonalém zaschnutí autolaku. Okraje rozstřiku je nutné na závěr vyleštit.

Tipy pro lakování

Při práci se sprejem i pistolí platí stejně: rozhodující je dobře připravený podklad.
U lakování pistolí doporučujeme HVLP (High Volume Low Pressure) technologii, která stahuje až o 30% prostřik při vysokém nánosu.
Důležité je správné maskování. S maskováním si dejte opravdu záležet. Okraje maskujte úzkou lakýrnickou páskou, abyste si omylem při aplikaci autolaku nefoukli barvu pod papír. Utěsněte maskovací pásku molitanem. Pásku vyhlaďte, aby pod ní nezůstaly vzduchové bubliny, které by mohly propustit novou barvu. Pět minut maskování navíc, vám ve výsledku ušetří hodinu čištění a oprav. Pokud lakujete celý díl, můžete ho celý odmontovat a nalakovat zvlášť, ušetříte si tak čas na maskování.
Lakování části dílu rozstřikem je mistrovská práce s nejistým výsledkem. Tuto variantu doporučíme jen těm odvážným a zkušeným. Pokud rozstřikujete část kapoty, budete z 80 procentního výsledku opravdu zklamaní. Okraje opravy se pokuste rozstříknout do prostoru, abyste vytvořili neviditelný přechod. Okraje rozstříkněte naředěnou barvou. V případě použití sprejů ředíte barvu až při samotném lakování. Použijte ředidlo ve spreji na okraje barvy. Znovu se snažte vytvořit neviditelný přechod do ztracena.
Při lakování části dílu do hrany je zásadní správné zamaskování hrany. Zamaskujte díl tak, aby se vytvořil jemný přechod mezi opravovanou a původní částí dílu. Po správném maskování je postup už stejný jako při lakování celého dílu.
Důležité je udržovat čistotu pracovního prostředí. Při lakování se samozřejmě pohybujeme a víříme prach, který pak ulpívá na lakované ploše.
Znovu dodržujte pravidlo 3×20 - teplota okolí, lakovaného dílu i materiálu má být na stejné úrovni (ideálně okolo 20 °C).
Důležitou součástí je také správné nastavení a čištění přiváděného tlakového vzduchu. Typicky se provádí nízkotlaké lakování, takže tlak u pistole se bude pohybovat okolo 2 bar. Dejte si pozor na častou lakýrnickou chybu: je třeba si uvědomit, že na 1 m vzduchové hadice se ztratí 0,1 bar tlaku. Tlak tedy zásadně měřte těsně pod pistolí, ideálně malým manometrem s regulací.
Důležitá je také čistota přiváděného vzduchu (pozor na částečky oleje z kompresoru nebo kapičky vody v hadici). Nejlépe před lakováním nainstalujte na konec hadice pod pistoli malý odkalovací filtr. Tlaková nádoba kompresoru by také měla mít dostatečnou kapacitu, aby se kompresor nezahříval.
Před lakováním si zjistěte průměr trysky lakovací pistole a její typ. Ideální průměr se pohybuje mezi 1,2-1,4 mm. Stříkacích pistolí najdeme na trhu několik druhů - pro lakování se nejvíce hodí ty s označením HVLP (High Volume Low Press - 2 bar) nebo RP (zde se doporučuje tlak 2-2,2 bar). U pistolí se také udává spotřeba vzduchu v litrech za minutu. U HVLP je to cca 350 l/min a u RP 260-320 l/min. Podle tohoto údaje byste také měli volit kompresor, který zvládne pistoli dostatečně zásobovat vzduchem.
Kromě zmíněné zásady 3×20 je při aplikaci laku nutné dodržovat tzv. zásadu 2×90. To znamená, že úhel pistole s lakovaným povrchem by měl svírat úhel 90 °, a to jak horizontálně, tak vertikálně. Odchylky od tohoto sklonu mohou vést ke změnám odstínu barvy a to zejména u metalických odstínů, kde je důležité, pod jakým úhlem dopadne zrno povrch.
Důležitým faktorem je dále vzdálenost pistole od materiálu - ta by se měla pohybovat mezi 10-15 cm. Pro rychlou kontrolu můžete použít pomůcku: sevřenou pěst položte na povrch a vztyčte palec. Nyní máte míru cca 15 potřebných centimetrů, bez palce 10 cm. Po „pěstní kontrole“ nezapomeňte odmastit povrch.
Posledním důležitým pravidlem je správná rychlost lakování. Obecně lze říci, že rychlost pistole při lakování by se měla pohybovat asi okolo 900-1200 mm/s. Tento údaj však samozřejmě v praxi velmi těžko změříme. Nezbývá tedy, než správnou rychlost pohybu získat praxí, nebo ji odkoukat u zkušených lakýrníků (dobrou pomůckou mohou být třeba videa na YouTube, kterých tam najdete nespočet).
Aplikujte lak v jedné rovině tak, aby jeden střik (tah pistolí) překrýval druhý asi o jednu třetinu.
Po skončení práce je důležité ihned umýt použité nářadí.
Nedojíždějte plechovku až do konce, barva má pak tmavší odstín a další vrstva to nezakryje.

Časté chyby a jejich řešení

Krupice na povrchu: Příliš hustá barva. Obvykle je také použit vyšší tlak vzduchu. Barvu více zřeďte nebo upravte tlak vzduchu.
Louže na povrchu: Příliš naředěná barva, příliš mnoho barvy na jednom místě.
Kaňky: Pistole plive. Stává se to na začátku a na konci stříkání. Proto je nutné stříkání spouštět a zastavovat mimo stříkanou plochu, a pak teprve na ni pistoli namířit.
Šmouhy na okrajích plochy: Je to způsobeno pohybem zápěstí při stříkání.
Rozmazané kaňky po okrajích plochy: Příliš mnoho barvy stříkané z příliš malé vzdálenosti.
Cákance: Příliš rychlé puštění (uvolnění) spouště.
Křivé tahy: Ruka je příliš blízko ke stříkané ploše.
Nelze zastavit barvu při otevřeném vzduchu: Ucpaný hrot trysky. Vyšroubujeme trysku, odšroubujeme korunku, vyšroubujeme nebo vyjmeme hrot trysky a opatrně ho vyčistíme.
Pistole práší: Hustá barva a velký tlak vzduchu. Upravíme tlak vzduchu a ředění barvy. Prášení je také způsobeno tím, že barva zasychá ještě ve vzduchu.