Tato stránka obsahuje upřesňující, vysvětlující a studijní informace k tématu jílových břidlic a metamorfovaných hornin obecně. Je určena jako doplňkový materiál k článku "Metamorfované (přeměněné) horniny na Ašsku", kde horní indexy v textu odkazují právě sem.
Horniny přeměněné - metamorfované
Horniny přeměněné se tvořily přeměnou starších usazených, vyvřelých, popřípadě již předtím přeměněných hornin. Přeměna probíhala nejčastěji pod zemským povrchem hluboko pod zónou zvětrávání nebo na styku s magmatem.
Metamorfóza: Proces přizpůsobení
Celý děj přeměny, při kterém se starší horniny přizpůsobovaly svým nerostným složením, slohem a stavbou novým podmínkám, se označuje jako přeměna neboli metamorfóza. Metamorfóza je proces, kterým se horniny v zemské kůře pod úrovní zóny zvětrávání přizpůsobují svojí stavbou a minerálním složením odlišným fyzikálně chemickým podmínkám, do nichž se dostávají během geologických procesů.
Při přeměně horniny překrystalovaly v podstatě v pevném stavu. V průběhu metamorfózy nedochází v převážné většině případů k tavení hornin. K metamorfním přeměnám nepatří pochody probíhající v zóně zvětrávání.
Základní činitelé přeměny
Základními činiteli přeměny jsou:
Čtěte také: Jílová břidlice ve výuce FSV ČVUT
- teplo zemské kůry, popřípadě teplo intrudujícího magmatu,
- všesměrný geostatický tlak (tlak nadloží),
- orientovaný tlak horotvorný (stress),
- chemická aktivita roztoků a plynů.
V některých případech byla přeměna způsobena v různé intenzitě všemi činiteli, v jiných jen některými z nich. Proto se mezi přeměněnými horninami najdou přechody od silně metamorfovaných hornin k horninám, které se od výchozích hornin liší jen málo.
Termodynamické podmínky metamorfózy
Za hranici mezi metamorfózou a diagenezí je považována teplota ~ 200 ºC, při teplotě 650-1100 ºC již dochází k tavení.
Břidlice: Skupinové označení
Břidlice je skupinové označení pro horniny různého původu a složení, vyznačující se výraznou foliací (kliváží).
Typy břidlic
Rozlišují se zejména následující typy břidlic:
-
Jílovitá břidlice (shale): Je zpevněný jíl se štěpností rovnoběžnou s vrstevnatostí, obsahující zejména illit a křemen, případně kalcit (slinitá břidlice) nebo grafit (tzv. černá břidlice). Ve starší literatuře, slovnících i v moderních výukových skriptech je používán termín "jílovitá břidlice", správněji je dle Petránka (2018) jílová břidlice.
Čtěte také: Vlastnosti a využití betonového obkladu
Jílová břidlice je usazená hornina převážně složená z jílových minerálů nemetamorfně rekrystalizovaných, často obsahující blány organických látek nebo jemně laminovaná. Destičkovitý až tenkolupenný rozpad bývá vyvolán především navětráním.
-
Jílovitá břidlice zčásti přeměněná (slate): S velmi dobrou štípatelností podél ploch kliváže. Překrystalování postihuje méně než 50 % jílu (P. T. Flown 1953).
-
Metamorfované horniny (schist) různého původu:
-
Kontaktně metamorfované břidlice: Plodová (spotted slate), skvrnitá, uzlíková apod.
-
Regionálně metamorfované břidlice: Fylitová (clay slate, slate) či aspidní se rozlišují podle minerálního složení, např. vápnitá (calc schist, carbonate schist), kyzová (s pyritem), chloritoidová (bohatá Al2O3 a chudá K2O a CaO), černá břidlice s grafitem. Poněkud vyšším metamorfním stupňům odpovídá např. staurolit-granát-biotitová břidlice (v české literatuře = svor).
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o betonových plotech s imitací břidlice
Odlišné složení mají:
-
Břidlice zelená (greenschist): Má bazický chemismus a obsahuje chlorit, minerály epidotové skupiny aktinolit či hornblendu. Vzniká regionální metamorfózou bazických vyvřelin. Název zavedl G. F. Neumann (1849).
-
Břidlice modrá (blueschist): S glaukofanem, zpravidla vysokotlaková přeměna bazických vyvřelin. Termín zavedl V. Holger (1840).
-
Břidlice bílá: Vysokotlaková s mastkem a kyanitem (W. Schreyer 1976).
-
Břidlice chloritová: Na rozdíl od břidlice zelené obsahuje jen chlorit a má ultrabazické složení, podobně jako břidlice mastková.
-
-
Podle specifických vlastností se uvádějí břidlice: Hořlavá (viz kukersit), pokrývačská (štípatelná v tenkých deskách) nebo roubíková (roubíkový rozpad způsobuje křížení laminární vrstevnatosti a kosé kliváže). Podle obsahu zkamenělin se uvádí břidlice graptolitová nebo diatomitová.
Přehled typů břidlic a jejich charakteristiky
| Typ břidlice | Charakteristika | Minerální složení / Vznik | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Jílovitá břidlice (shale) | Zpevněný jíl se štěpností rovnoběžnou s vrstevnatostí | Illit, křemen, případně kalcit nebo grafit. Usazená hornina. | Správněji jílová břidlice. |
| Jílovitá břidlice zčásti přeměněná (slate) | Velmi dobrá štípatelnost podél ploch kliváže | Překrystalování postihuje méně než 50 % jílu. | |
| Břidlice plodová (spotted slate) | Kontaktně metamorfovaná, skvrnitá, uzlíková | ||
| Fylitová břidlice (clay slate, slate) | Regionálně metamorfovaná | Minerální složení se liší (např. vápnitá, kyzová, chloritoidová, grafitická). | Vyšší metamorfní stupeň je svor. |
| Zelená břidlice (greenschist) | Bazický chemismus, regionálně metamorfovaná | Chlorit, minerály epidotové skupiny, aktinolit, hornblend. Vzniká z bazických vyvřelin. | |
| Modrá břidlice (blueschist) | Vysokotlaková přeměna | Glaukofan. Vzniká z bazických vyvřelin. | |
| Bílá břidlice | Vysokotlaková | Mastek a kyanit. | |
| Chloritová břidlice | Ultrabaické složení | Obsahuje pouze chlorit. | Podobná mastkové břidlici. |
| Hořlavá břidlice | Specifické vlastnosti | Viz kukersit. | |
| Pokrývačská břidlice | Štípatelná v tenkých deskách | ||
| Roubíková břidlice | Roubíkový rozpad (křížení laminární vrstevnatosti a kosé kliváže) | ||
| Graptolitová/diatomitová břidlice | Obsah zkamenělin |
tags: #jilova #bridlice #wikipedie