Při stavbě nebo rekonstrukci domu se dříve či později každý setká s otázkou, jaké omítky zvolit. Na trhu je široká škála základních i speciálních omítek, vnitřních i fasádních, a vybírat lze z namíchaných omítkových směsí, vhodných i do strojních omítaček. Je důležité si uvědomit, že správně zvolená a kvalitně provedená omítka chrání stěny před mechanickým poškozením, zvyšuje jejich odolnost i životnost a plní i estetickou funkci.
Druhy omítek a jejich rozdělení
Omítky se dělí na vnitřní a venkovní a rozlišují se podle vlastností a způsobu aplikace. Směsi se dělí podle typu pojiva na minerální a organické a podle počtu nanášených vrstev na jednovrstvé, dvouvrstvé, vícevrstvé nebo nástřiky.
Vnitřní omítky
Vnitřní omítky a štuky přispívají ke zpevnění a ochraně stavby i k zateplení interiéru. Protože mají výrazný vliv na kvalitu prostředí, je důležité znát jejich složení. Na vnitřní omítání jsou vhodné omítky sádrové, vápenné, vápenocementové, hliněné nebo štukové, které se hodí pro všechny typy běžného zdiva.
Sádrové omítky
- Jsou nejoblíbenější materiál pro omítání, lákají nízkou cenou a snadnou aplikací.
- Lze s nimi snadno vytvořit hladký a atraktivní povrch.
- Nanáší se zpravidla v jedné vrstvě.
- Omítka na stropy je o něco tenčí, její tloušťka bývá 15 mm.
- Na dokonale hladké podklady lze nanášet tenkovrstvé omítky o tloušťce 3 mm.
- Hlavní složkou je sádra, dále se přidává vápno, změkčovadla a kalibrované kamenivo.
- Lze je používat ve většině místností, ale nejsou vhodné do prostor se zvýšenou vlhkostí (kuchyně, koupelny, prádelny).
- Vytváří ideální podklad pro nátěr nebo tapetování.
- Mají relativně krátkou dobu schnutí.
- U velkých ploch se nanášejí pomocí omítacích strojů.
Vápenocementové omítky
- Patří k nejoblíbenějším řešením pro úpravu stěn.
- Jejich velkou předností je odolnost vůči vlhkosti, proto jsou vhodné do kuchyní, koupelen, prádelen nebo garáží.
- Malta je směsí hašeného vápna, cementu a říčního či kopaného písku.
- Jednotlivé druhy se liší zrnitostí kameniva.
- Používají se v interiéru se zvýšenou vlhkostí, ale i tam, kde je omítka vystavena většímu mechanickému poškození a opotřebení.
- Vyžadují větší přesnost při nanášení a dokončovací úpravě pro dosažení hladkého povrchu.
- Prodávají se jako hotové omítkové směsi, vhodné pro ruční i strojní aplikaci.
Vápenné omítky
- Jsou vhodné na rekonstrukci starých objektů, odolné proti vlhkosti.
- Používají se pro vnitřní omítky stěn a stropů.
- Plnivem je kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát.
- Lze do nich přidávat přísady pro zlepšení vlastností.
- Míchají se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku.
- Při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky.
- Výhodou je dobrá paropropustnost.
- Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty a dokáže zachycovat soli.
- Vzhledem k vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm).
- Hrubá vápenná omítka je jednovrstvá o tloušťce 10-15 mm, povrch se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.
- Hladká vápenná omítka se nahazuje jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuku o tloušťce 5 mm.
Cementové omítky
- Nabízí větší odolnost vůči opotřebení a vlhkosti než sádrová.
- Používají se pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti (prádelny, sklepy).
- Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku.
- Zatřená cementová omítka je jednovrstvá a hodí se pro podřadné místnosti. Její povrch se vyhlazuje dřevěným hladítkem.
- Tzv. pálená cementová omítka je dvouvrstvá.
- Cementová hladká omítka má stejné složení jako zatřená cementová omítka, povrch se uhladí ocelovými hladítky.
- Cementová pálená omítka je dvouvrstvá omítka, kde jádro tvoří cementová malta tloušťky 15 mm a lícní vrstva je jemná cementová malta v tloušťce 5 mm, která se po zavadnutí navlhčí, popráší se cementem a vyhladí se ocelovým hladítkem.
Kromě těchto typů se používají i jiné vnitřní omítky, jako jsou hliněné omítky, tepelně izolační omítky, akrylátové omítky a ty na bázi silikonu.
Fasádní omítky a barvy
Fasáda určuje konečný vzhled domu a omítka nebo obklad ovlivňuje jeho funkčnost i ekonomickou náročnost. Proto je důležité omítky vybírat s ohledem na všechny tyto aspekty, včetně klimatických podmínek, ve kterých se stavba nachází. Fasádní barvu si lze vybrat podle vzorníku, i když dnes už se prodávají fasádní omítky strukturované a probarvené. Před jejich aplikací by měl být podklad kvůli vlhkosti opatřen základním penetračním nátěrem. Konečný nátěr barvou na omítku nebo na zateplení se pak provádí pomocí válečku nebo nástřikem. S ohledem na dobré vlastnosti se dnes hojně používají omítky vyrobené na bázi silikonu, které jsou paropropustné a odolné vůči nečistotám. Jejich výhodou je i nízká nasákavost.
Čtěte také: Ochrana a dekorace kovu s Primalexem
Příklady venkovních omítek:
- Hrubá vápenná omítka: jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm. Malta se nanáší na zaschlý a znovu navlhčený postřik z vápenocementové malty a uhladí se dřevěnými hladítky.
- Hladká vápenná omítka: provádí se stejně jako předchozí, avšak povrch je hlazený, stříkaný apod.
- Štuková omítka: dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8-12 mm a štukem o tloušťce 3-5 mm. Povrch se uhladí plstěnými.
- Šlechtěná škrábaná omítka (břízolit): dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8-12 mm z malty vápenocementové, na které přijde lícní vrstva z malty vápenocementové s přísadou ostrých písků, slídy a barvy (dodává se jako suchá směs) o tloušťce do 1 mm. Nanáší se strojně nebo ručně. Po úpravě povrchu se omítka kartáčuje, čímž se vydrolí a obnaží slída.
- Cementová omítka: jednovrstvá omítka v tloušťce 15-20 mm, která se vyhlazuje dřevěnými hladítky.
- Umělý kámen: je šlechtěná dvouvrstvá cementová omítka, která patří mezi nejodolnější druhy omítek (odolná vůči mechanickému poškození a povětrnostním vlivům). Jádro tvoří cementová malta v tloušťce 15-20 mm a lícní vrstvu tvoří cementová malta s kamennou drtí.
Jednovrstvá nebo dvouvrstvá omítka?
Tradičně se omítka nanáší ve dvou vrstvách. Již celé generace stavitelů aplikují klasickou omítku stejným způsobem. Tradiční dvouvrstvá omítka je schéma, které se osvědčilo a které prověřily celé generace uživatelů.
Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé. Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely. Omítky jsou totiž zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu.
První vrstvu tvoří takzvané jádro, což je základní, spodní vrstva z hrubé, vápenocementové nebo cementové malty. Nejužívanější vnitřní omítkou je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou vrstev. První vrstva, tzv. jádro, je z vápenné malty, nanesené v tloušťce asi 1,5 cm. Druhá vrstva neboli štuk se provádí z jemné vápenné malty, někdy se používá sádra, hlína nebo moderní dekorativní stěrky. Po jejím zavadnutí se nanáší vrstva druhá, tzv. štuk, v tl. 0,2 až 0,3 cm. Tradiční štuk je z vápna a jemně prosátého písku. Povrch štuku se uhladí hladítkem s plstěnou vložkou. Jestliže se přidá do štuku trochu sádry, má omítka hladší povrch a štuková vrstva rychleji tuhne. Sádrová omítka se provádí rovněž jako dvouvrstvá. První vrstva je z vápenné malty s přísadou sádry a druhá vrstva je sádrový štuk. Zatřená cementová omítka je jednovrstvá a hodí se pro podřadné místnosti. Její povrch se vyhlazuje dřevěným hladítkem. Tzv. pálená cementová omítka je dvouvrstvá.
V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem. Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.
Čtěte také: Vlastnosti střešních krytin
Maximální a minimální tloušťka omítky pro konkrétní typ omítky se může lišit. Před zahájením omítacích prací si vždy prostudujte informace na obalu výrobku, abyste správně zvolili tloušťku omítky podle konkrétního typu materiálu. Optimální tloušťka omítky závisí především na druhu omítky. Tloušťka klasické omítky by měla být 15 mm, maximálně do 20 mm. Rozdíly vyplývají jak z vlastností omítek, tak ze způsobu pokládky omítek na stěny.
Tabulka typů omítek a jejich vlastností
| Typ omítky | Počet vrstev | Tloušťka (mm) | Vhodné použití | Hlavní výhody | Nevýhody / Omezení |
|---|---|---|---|---|---|
| Sádrová | Jednovrstvá (někdy i dvouvrstvá) | 3 (tenkovrstvá), 15 (stropy), 15-20 (běžná) | Většina místností, hladký povrch pro nátěr/tapety | Nízká cena, snadná aplikace, hladký povrch, rychlé schnutí | Nevhodná do vlhkých místností (kuchyně, koupelny) |
| Vápenocementová | Dvouvrstvá (jádro + štuk) | Jádro 15, Štuk 0.2-0.3 | Interiéry se zvýšenou vlhkostí, exteriéry, prostory s vyšším opotřebením (schodiště) | Odolnost vůči vlhkosti a mechanickému poškození | Vyžaduje větší přesnost při dokončování pro hladký povrch |
| Vápenná | Jednovrstvá nebo dvouvrstvá | Jádro 10-15 (jednovrstvá hrubá), Jádro 15 + Štuk 5 (dvouvrstvá hladká) | Rekonstrukce starých objektů, půdy, štíty, komíny (hrubá); vnitřní stěny a stropy (hladká) | Odolnost proti vlhkosti, dobrá paropropustnost, zachycuje soli | Menší odolnost a pevnost než cementové omítky |
| Cementová (zatřená) | Jednovrstvá | 10-15 | Podřadné místnosti, místnosti s trvalou vlhkostí (prádelny, sklepy) | Větší odolnost vůči opotřebení a vlhkosti | Snižuje prodyšnost omítky |
| Cementová (pálená) | Dvouvrstvá | Jádro 15 + Lícní vrstva 5 | Místnosti s trvalou vlhkostí (prádelny, sklepy) | Větší odolnost vůči opotřebení a vlhkosti, velmi hladký povrch | Složitější aplikace pro "vypálení" |
| Jádrová | První, silná vrstva | Podle potřeby (až několik cm) | Vyrovnání a zpevnění podkladu, garáže, kůlny, sklepy (jako finální vrstva) | Vyrovnává velké nerovnosti, zajišťuje pevnost a odolnost | Hrubá struktura (pokud není překryta štukem) |
Technologický postup při omítání
I když je omítání dosti namáhavé a obtížné, může neodborník při určité zručnosti provést některé jednodušší omítkářské práce sám.
Příprava podkladu
Před aplikací omítky musí být stěny suché, čisté, zbavené prachu, mastnoty a zbytků starých nátěrů. Podklad by měl být pevný, stabilní, dostatečně drsný a rovnoměrně nasákavý. V první řadě se musí zdivo zvlhčit vodou (obvykle postříkat štětkou). V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. U starých, rekonstruovaných objektů, kde je zvýšená vlhkost, je nutné nejprve odstranit původní omítku a aplikovat penetrační nátěr nebo postřik, který zamezí vlhkosti a umožní, aby nová omítka na stěnu dobře přilnula. I tento postřik je nutné nechat alespoň jeden až dva dny vyschnout. Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy.
Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku. Rovná plocha se při omítání zajišťuje maltovými omítníky. Jsou to svislé pruhy omítky, vzájemně vzdálené 1 až 1,5 m, nahazované po celé výšce místnosti, či fasády; široké jsou na jedno nahození malty. Jejich povrch se vyrovnává hranou latě, která se posouvá nahoru a dolů a tlačí se k jedné straně. Povrch všech pruhů se zkontroluje - pruhy musí být rovné a svislé a v jedné rovině. To se obvykle hned nepodaří a v některém pruhu je třeba maltu ubrat a v jiném zase přidat.
Příprava malty
Malta musí mít správnou hustotu. Při nahazování hustší malty musíme vyvinout větší sílu k nahození, a proto je omítání hustší maltou namáhavější. Přilnavost hustší malty ke stěně je menší a kromě toho hustá malta vytváří na zdivu jakési kopečky. Je nutné, aby v maltě bylo předepsané množství pojiva, jinak malta při omítání špatně přilne a po zatvrdnutí není dost pevná a odolná. Proto se nesmí u omítek pojivem zbytečně šetřit.
Čtěte také: Volba oken: plast nebo dřevo?
Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy. Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky.
Aplikace omítky
Malta se nahazuje na stěny prudkým pohybem zednickou lžící. Potom se omítá mezi těmito pruhy a povrch omítky se srovnává latí, která se pohybuje po povrchu pruhů. Přitom se lať pohybuje střídavě doleva a doprava a současně se posunuje nahoru. Přebytečná malta se střásá do truhlíku. Prohlubeniny v omítce se uhladí dřevěným hladítkem. Takto se postupně omítají plochy mezi dalšími pruhy.
Druhá vrstva, tj. vrchní, štuková, se zpravidla nanáší tzv. natahováním. Štuková malta bývá řidší než malta na jádro. Při natahování se nabere zednickou lžící na dřevěné nebo kovové hladítko, které se přiloží těsně ke stěně, mírně se skloní a v tomto sklonu se při mírnějším tlaku na stěnu nanese v tenké vrstvě na jádro. Po natažení větší plochy se štuková vrstva uhladí hladítkem s plstí. Jestliže některé místo zaschne rychleji, pokropí se mírně vodou, aby povrch omítky nepopraskal.
Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.
Omítky lze aplikovat na stěny, když teplota není nižší než 5 stupňů a vlhkost nepřesahuje 3 %. Pokud je nutné nanést druhou vrstvu omítky, používá se princip „mokré na mokré“.
Strojní omítání
Omítání strojní omítačkou má řadu výhod. Umožňuje snadné, rychlé a kvalitní omítání vnitřních i venkovních stěn, zejména velkých ploch. Značnou výhodou strojního omítání je dosažení ideálně rovného a hladkého povrchu, hlavně před závěrečným malováním interiéru nebo nátěrem fasády. Do omítačky se používá namíchaná omítková, pytlovaná směs, která se mísí s vodou. Nástřik se provádí pomocí hadice napojené na omítačku. Při práci se strojní omítačkou lze snadno zakrýt nerovnosti zdiva, elektroinstalaci, vodovodní nebo odpadní přípojku. Výhodou je, že každou várku omítkové směsi namíchá omítačka vždy stejně a kvalitně ve správném poměru s vodou, což zaručuje vyšší životnost omítky než při ručním zpracování.
Když omítka částečně zatuhne, povrch se seškrábne, stáhne a vyhladí jako při ručním omítání. Při strojním omítání se nepoužívají omítníky, jako při ručním omítání, kdy se na zeď upevňují omítací lišty z jeklů nebo dřevěných latí, pomocí nichž se vymezuje požadovaná tloušťka omítky před nahazováním. Lišty se vyrovnávají do roviny pomocí vodováhy, hliníkové latě a olovnice. Teprve pak se nahazuje omítka. Po zaschnutí první vrstvy se aplikuje druhá, štuková omítka, a až po jejím důkladném vyschnutí se mohou se stěny vymalovat.
Speciální situace a opravy
Někdy se na omítce na komínu objevují hnědé skvrny, které jsou prostoupeny dehtovými zplodinami z vlhkých sazí v komíně. Pak se doporučuje tuto omítku otlouci, spáry v komínovém zdivu vyškrábat do hloubky asi 3 cm, potom zdivo očistit koštětem, pokropit a omítnout cementovou maltou v poměru 1:3,5. Dříve, než vrstva malty zcela ztuhne, přetáhne se štukovou maltou a uhladí.
Vyskytují-li se na omítce skvrny od ohně, kouře, zatékání, apod., pak se malba na poškozených místech seškrábne, omítka se řádně vymyje čistou vodou a po zaschnutí se doplní připravenou omítkovou směsí. Při opravě starých omítek, kde se zjistí, že štuk šel lehce odstranit a jádrová omítka drží, je možné udělat novou jádrovou omítku a štuk. Pokud se omítka drolí, je možné ji nastříkat nebo natřít zpevňující penetrací, která ji zpevní a zajistí lepší soudržnost.
Omítání akustických příček
Pro akustické příčky jsou kromě použitého materiálu důležité i správně zvolené a provedené omítky, které stěnu akusticky utěsní. Malta i omítky by měly být svými vlastnostmi blízké materiálu, který byl použit na stěnu. Na omítání akustických příček jsou vhodné těžké vápenocementové omítky s ideální tloušťkou 15 mm, které zajišťují dobrou vzduchovou neprůzvučnost. Optimální je i lehká sádrová omítka. Akustické stěny se omítají z obou stran, aby zvukově-izolační vlastnost stěny byla co nejlepší. Na omítání se používají zvukově absorpční akustické omítky nebo nástřiky.
tags: #jednovrstva #nebo #dvouvrstva #omitka #co #je