Bezproblémová funkce šikmé střechy je podmíněna dostatečným větráním vzduchových vrstev ve střeše. Funkční střecha chrání stavbu před vlhkostí a také ji tepelně izoluje. Proto tašky a další krytiny vyžadují odvětrání, které odvádí vlhkost, aby nepronikala do tepelné izolace, krovů, či dokonce do podkroví. Odvětrávaná střecha však není jedinou možností, jak si poradit s nežádoucí vlhkostí. V současné době existují různé integrované izolační systémy, které mají všechny potřebné funkce sloučeny do jedné vrstvy. Větrání pak není zapotřebí a krov se může stát pohledovým prvkem interiéru.
Důležitost větrání a větrotěsnosti
Správné odvětrání střechy je základním předpokladem její dlouhé životnosti. V praxi se na to však často zapomíná. Pak ale vzniká problém zvaný kondenzace, který je velmi rizikový a je častou příčinou reklamací střech. Ve střeše vzniká vlivem vysokých rozdílů teplot a tlaků vodních par kondenzát. Tuto zkondenzovanou vlhkost je nutné co nejrychleji a co nejlépe ze střechy odvětrat. Vlhkost se do střechy může dostat buď ve formě páry prostupující z interiéru domu, nebo ve formě vody a sněhu z exteriéru. Prostupující vodní pára může zkondenzovat například na chladném vnitřním povrchu krytiny.
Negativní důsledky nedostatečného větrání
- Ohrožení dřevěných prvků: Ve vlhkém prostředí hrozí jejich hniloba a rozklad.
- Koroze kovových částí: Kovové části v této situaci korodují.
- Ztráta izolačních schopností: Pokud navlhne tepelná izolace, ztratí své izolační schopnosti.
- Zdravotní rizika: Vznik plísní, které ohrožují lidské zdraví a mohou vyvolat alergické reakce.
- Poškození interiéru: Při velmi silné kondenzaci se voda může dostat ještě dál než jen do střechy, projeví se zatékáním na stropech, zdech, sádrokartonech nebo izolacích.
Z tohoto výčtu možných poškození je jasné, že životnost nevětrané střechy musí být kratší.
Požadavek na větrotěsnost
Požadavek na větrotěsnost střech, zejména zateplených, jednoznačně vyplývá z normy ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky, kde pod bodem 7.1.3 je doslova uvedeno: „Tepelně izolační vrstva musí být účinně chráněna proti působení náporu větru“, což si můžeme vyložit i jako potřebu ochrany tepelné izolace proti působení proudění vzduchu. Vzhledem k tomu, že samotná střešní skládaná krytina (tašky či maloformátové šablony) nemůže tvořit větrotěsnící vrstvu (navíc se pod ní vytváří ventilační vzduchová mezera), pak jedinou vrstvou, která může ochránit tepelnou izolaci vůči takovému vlivu, je DHV = Doplňková Hydroizolační Vrstva (původně nazývaná PHI = Pojistná HydroIzolace), mezi řemeslníky známá jako „podstřešní fólie/membrána“. Pokud totiž „podstřešní fólie/membrána“ není slepena a jako střešní krytina je použita zejména maloformátová skládaná krytina, pak vzniká fenomén horizontálního „průvanu“ skrz střešní dutinu, který větrem hnané srážky, zejména ty sněhové, doslova nasává pod střešní krytinu a volným přesahem podstřešní membrány až do střešní dutiny. „Horizontální průvan“ skrz střešní dutinu totiž nastane v situaci, kdy na návětrné straně střechy vzniká tlak větru a za hřebenem či nárožím střechy na závětrné straně sání větru. Pokud větrotěsná vrstva pod krytinou tyto vlivy od sebe neoddělí, pak nastane zmíněný fenomén a důsledkem je pak extrémní nasávání větrem hnaných srážek do střechy. A to paradoxně i v případě, že střecha má poměrně vysoký sklon, tedy i pokud je sklon střechy výrazně nad bezpečným sklonem použité střešní krytiny. Zvláště to pak platí v případě, kdy tepelná izolace stropu není shora chráněna hydroakumulační vrstvou, např. vrstvou betonu. To nastává zejména u budov s podkrovím, kde část podkroví tvoří horizontální lehký zateplený strop, či u budov „bungalového“ typu, kde je použit pouze lehký zateplený strop. Mnohé chyby vznikají při navrhování a provádění ventilační mezery pod střešní krytinou ve vazbě na určitý typ použité vysoce paropropustné či slabě paropropustné střešní krytiny/skladby.
Konstrukční principy a skladba střechy
Skladba střešního pláště je vždy individuální a závisí na kvalitním návrhu, který zohledňuje různé faktory, jako je tvar a sklon střechy, klimatické podmínky, využití podkroví, typ střešní krytiny a další specifikace. V případě novostaveb i rekonstrukcí patří návrh skladby střešního pláště do rukou zkušenému projektantovi. Ten vypracuje návrh vhodné krytiny, skladby střešního pláště a větrací mezery v souladu s platnými normami a pravidly. Hlavně u budov s obytným podkrovím je nutné navrhovat (dvou i tříplášťové) odvětrané střešní skladby v souladu s normami. Tyto skladby musí být ověřeny tepelně technickým výpočtem.
Čtěte také: Jak vybrat zahradní domek se šikmou střechou
Typy střešních plášťů
Obecně můžeme střešní pláště rozdělit na:
- Paropropustné a větroprodyšné skládané střešní krytiny: Pálené, betonové, vláknocementové, keramické střešní tašky, dřevěné šindele, břidlice atd.
- Skládané, ale neprodyšné střešní pláště: Bitumenové šindele, velkoplošné či maloplošné plechové krytiny, falcované plechy, skládané plastové krytiny atd.
Vrstvy šikmé střechy
- Parotěsná zábrana: Často se klade na spodní plochu krokví, závisí to na uložení a síle izolace. Úlohou parotěsné zábrany je omezit vstup vodních par do skladby střešního pláště. Důležitou zásadou je utěsnění parotěsné zábrany na okrajích a u štítů. Pokud není parozábrana provedena kvalitně, stoupající páry si zcela určitě najdou netěsnost, kterou budou pronikat do prostoru pod krytinou. Tam se vysráží a ve formě kapek zatečou zpět do místnosti. Tak může nesprávně položená parozábrana střeše uškodit − způsobí kondenzaci pouze v jednom místě.
- Tepelná izolace: Současným trendem je navrhování stále silnější vrstvy izolačních materiálů, aby byla stavba maximálně ekonomicky výhodná. Omezení úniku tepla do vyšších vrstev střechy je velice důležité.
- Difuzní fólie (Doplňková Hydroizolační Vrstva - DHV): Z podstřeší tepelnou izolaci chrání difuzní fólie, dnes již standardní součást střechy. Má schopnost propustit vodní páry ze spodních vrstev a zároveň zabránit, aby se kondenzovaná voda dostala zpět. Neměly by se používat starší typy igelitových fólií s malým prostupem vodních par. Je ovšem nutné zvolit vhodný typ s dostatečným prostupem par. U moderních fólií stéká kondenzát po vrchní straně fólie mimo budovu. Některé z moderních fólií mohou být zespodu v plošném kontaktu s izolací. I na tento fakt je nutné se informovat. Mezi vysoce difúzní membrány patří např. membrány Jutadach, Jutatop, mezi nekontaktní fólie např. Jutafol D a Jutacon, a mezi nízkodifúzní kontaktní fólie např. JUTADACH 95.
- Větrací mezera: Aby střecha správně fungovala, je nutné zajistit pod samotnou krytinou cirkulaci vzduchu větrací mezerou. U masivní krytiny (např. falcovaného plechu) je to důležité, protože krytina nemá spáry a tudíž nepropouští páru. Síla větrané mezery by neměla klesnout pod 4 cm. Při návrhu větrané mezery se přihlíží ke sklonu střechy a možným rozdílům teplot vně a uvnitř domu. U nižších sklonů musí být mezera vyšší - asi 8-15 cm. Rovněž u střech dlouhých ve směru od okapu k hřebenu se musí mezera úměrně zvětšovat. Větrací vrstva musí být vždy napojena na nasávací a odtahové štěrbiny, které bývají umístěny do prostoru pod okapem a v hřebeni. Pokud je délka vzduchové vrstvy větší než 10 m, je třeba na každý 1 m délky navíc zvětšit tloušťku vrstvy o 10 %. Plocha odváděcích otvorů by měla být asi o 10 % větší, než plocha přiváděcích otvorů.
- Záklop: Nad větraný prostor vymezený kontralatí příslušné výšky se klade záklop z prken nebo desek. Dřevěná prkna nebo fošny jsou výhodnější, protože přirozené absorbují i uvolňují vodu v závislosti na klimatických poměrech v konstrukci. Impregnované překližky a dřevotřískové desky tyto vlastnosti nemají, nedokážou vodu nasáknout. Dřevěná prkna však nemusí být dostatečně rovná a nekvalitní nebo mokré dřevo se může zkroutit či odhalit hrany a ty otisknout například do plechové krytiny.
- Hydroizolace: Poslední vrstvou větrané střechy je hydroizolace. Je vložená mezi krytinu a podklad a může jí být prostá nepískovaná lepenka. Hydroizolace vyrovná menší nerovnosti (podle použitého typu) a připraví podklad pro kladení krytiny.
Dvouplášťové a tříplášťové řešení
- Dvouplášťové řešení: Paropropustná fólie je položená přímo na tepelnou izolaci, která vyplňuje prostor mezi krokvemi v celé jejich výšce. Ventilační mezera je vytvořena pouze mezi podkladem střešní krytiny a pojistnou hydroizolací v případě, kdy je jako pojistná hydroizolace (chránící tepelnou izolaci) použita vysoce paropropustná membrána a zároveň i případné bednění, na kterém membrána leží, musí být paropropustné, tj. ideálně prkenné. Ventilační mezeru pak většinou vytváří výška kontralatě.
- Tříplášťové řešení: Na vnější stranu krokví přijde difuzní fólie, pak kontralatě (mezi nimi vzniká žádaná vzduchová mezera, zajišťující trvalou cirkulaci vzduchu) a na ně latě či bednění, hydroizolace a vlastní krytina včetně dostatečného počtu speciálních střešních prvků (větracích tašek, větracích pásů hřebene a nároží apod.). Tříplášťová střecha umožňuje odvětrat i tepelnou izolaci, která je ukončena několik centimetrů pod horní hranou krokví a mezi ní a difuzní fólií tak vzniká další vzduchová mezera.
Dimenzování větrací mezery a prvků
Ventilační vertikální vzduchová mezera pod střešním pláštěm je potřeba buď pro zajištění životnosti nebo stálého vzhledu použitého střešního pláště nebo zároveň pro zajištění bezproblémového odpařování vodních par ze zateplené konstrukce či prostoru pod střešním pláštěm. Ventilační mezera však může fungovat jen v tom případě, pokud může dostatečným otvorem dole do mezery vstoupit venkovní vzduch, nepřerušeně proudit ve vlastní mezeře o dostatečné tloušťce až k vrcholu střechy, a u vrcholu střechy nějakým ventilačním elementem (ventilační taškou či ventilačním hřebenáčem s dostatečnou ventilační kapacitou - otvorem) se z ventilační mezery dostat zpět do exteriéru. A to zvlášť pro každé pole mezi krokvemi či kontralatěmi, na kterém střešní plášť leží.
Tloušťka ventilační mezery
Dimenzace tloušťky ventilační mezery pak záleží zejména na sklonu střechy, tj. podle toho zda sklon střechy je < 5°, 5°-25°, 25°-45° či > 45° a zda ventilační mezera má řešit jen pronikající vodní páry či také provozní či zabudované vodní páry uvnitř konstrukce. Dále tloušťka ventilační mezery závisí na délce střechy od vrcholu střechy (hřebene) ke spodnímu okraji (okapu), kde pokud je tato délka střechy delší jak 10 m, pak za každý další délkový metr přesahující délku 10 m se tloušťka ventilační mezery navyšuje o 10%. Tj. v případě délky sklonu např. 15 m, se tloušťka ventilační vzduchové mezery navyšuje o 50%.
Následující tabulka pomáhá určit velikost vstupního otvoru u okapu, výstupního otvoru u hřebene střechy a velikosti průběžné větrané mezery. Tabulka je určena do délky krokve střechy 10 m. Pokud je krokev delší než 10 m, zvětšuje se nejmenší tloušťka vzduchové vrstvy o 10% hodnoty připadající k nejmenší tloušťce a příslušnému sklonu. Do délky krokví 6 m ve sklonu střechy plochy > 25° je přípustná minimální tloušťka vzduchové mezery 40 mm (*). Plocha nasávacího otvoru je myšlená jako plocha pro neomezený vstup vzduchu.
| Sklon střechy | Minimální tloušťka ventilační vzduchové mezery (do délky krokve 6 m) | Plocha otvorů pro vstup vzduchu (na každý metr spodního okraje a vrcholu střechy) |
|---|---|---|
| < 5° | 100 mm | 600 cm²/bm |
| 5°-25° | 60 mm | 300 cm²/bm |
| 25°-45° | 40 mm | 200 cm²/bm |
| > 45° | 40 mm | 150 cm²/bm |
Větrací otvory a prvky
Přiváděcí a odváděcí větrací otvory by u okapu a v hřebeni měly být pokud možno průběžné, chráněné proti vlétání živočichů. Plocha odváděcích otvorů by měla být asi o 10 % větší, než plocha přiváděcích otvorů. Intenzivnější větrání se také doporučuje, pokud je pojistná hydroizolační vrstva (u tříplášťové střechy) a krytina tvořena difuzně nepropustným materiálem (např. falcovaný plech). Pro každý model tašky jsou vyráběny větrací tašky (větrací průřez 12-25 cm²), které se pokládají v patřičném množství ve druhé řadě od hřebene. Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. Minimálně jedna větrací taška je nutná do každého krokvového pole.
Čtěte také: Vše o šikmých střechách a krovech
Doporučené množství větracích tašek:
- Velkoformátové tašky: Dostatečné odvětrání zaručuje 10 odvětrávacích tašek na 100 m² plochy střechy, položených ve 2. řadě pod hřebenem.
- Maloformátové tašky: Dostatečného odvětrání dosáhneme pomocí odvětrávací soupravy s klenutým krytem umístěné do 2. až 3. řady pod hřebenem (25 ks na 100 m² plochy střechy).
Zvláštní pozornost dostatečnému množství odvětrávacích otvorů je třeba věnovat při pokládání hřebene a nároží do malty a při malých sklonech střechy a dlouhých krokvích. V případě valbových, stanových apod. střech se odvětrávací tašky umisťují podél linie nároží. V případě dlouhých úžlabí se odvětrávací tašky umisťují oboustranně podél linie úžlabí.
Důležité detaily a časté chyby
Každá střecha je originál. Návody výrobců střešní krytiny a dalších nezbytných prvků a jednotlivých vrstev střechy nemůže zohlednit všechna možná řešení detailů. Střecha je společným dílem výrobce či výrobců, projektanta a klempíře či pokrývače, kteří pokládku provádějí. Všechny práce a použité součásti musí odpovídat normám, předpisům a doporučením výrobce pro montáž střešní krytiny platným v době zalaťování. Výrobci podmiňují záruku na střešní krytinu dodržením aplikace předepsaného počtu odvětrávacích prvků nebo konstrukcí hřebene podle technické normy. Záruční nebo technický list ke střešním krytinám obsahuje obvykle také údaj o přesném počtu odvětrávacích tašek potřebných na plochu střechy. Počet je třeba dodržet! V opačném případě zákazník ztrácí nárok na záruku. Ohrožuje tak nejen životnost střešního pláště, ale i své dobré jméno.
Chyby při návrhu a provádění ventilace
- Nevhodná výška ventilační mezery: Mnoho chyb vzniká při navrhování a provádění ventilační mezery pod střešní krytinou ve vazbě na určitý typ použité vysoce paropropustné či slabě paropropustné střešní krytiny/skladby. A to nejen při stanovení výšky ventilační mezery (kontralatě), ale zejména při dimenzaci a použití dostatečné ventilační kapacity (plochy otvoru)/počtu ventilačních prvků u vrcholu střechy (hřebene/nároží) pro výstup ventilace zpět do exteriéru.
- Zavření ventilace: Typickým příkladem je například skutečnost, že v případě vznikající střešní dutiny pod podstřešní fólií/membránou je nutné vytvořit průběžné 5-10 cm přerušení fólie/membrány pod vrcholem střechy, kdy se nad tímto otvorem pak z obdobné „podstřešní fólie/membrány“ vytváří „krytka“ chránící tento otvor (s přesahem 15-20 cm). Je však nutné si uvědomit, jaký ventilační komponent střešní krytiny u vrcholu střechy vlastně umožňuje výstup ventilace z ventilační mezery. Pokud to kompletně dimenzačně zabezpečují ventilační tašky v druhé řadě krytiny od hřebene, není problém tuto „krytku“ umístit mezi běžnou kontralať a střešní lať. Pokud se ale na výstupu ventilace má podílet i/jen ventilační hřeben střešní krytiny, pak je nutné tuto krytku umístit mezi 2 kontralatě, jež mají poloviční výšku než je výška běžné kontralatě na ploše střechy. Je třeba dbát, aby nevhodně umístěná krytka membrány DHV nezavřela přívod ventilace k ventilačnímu hřebeni střechy.
- Nezajištěná ventilace střešní dutiny: Správnou ventilaci střešní krytiny si již mnozí realizátoři uvědomují, ale často se zapomíná na skutečnost, že pokud zejména u „bungalovů“ vzniká nad zatepleným stropem vysoká nezateplená střešní dutina, je naprosto nezbytné zabezpečit i další ventilaci tohoto prostoru mezi „podstřešní fólií/membránou“ střechy a tepelnou izolací stropu. Výstup vzduchu pro tuto ventilaci tedy zabezpečí výše uvedené přerušení membrány. Kromě toho je ale nutné zajistit ve spodních přesazích střechy i dostatečné nasávání vzduchu přes ventilační komponenty v podhledu přesahu střechy, a dodržet mezi „podstřešní fólií/membránou“ a obvodovou stěnou (či jejím zateplením) i dostatečnou vzduchovou mezeru pro proudění této ventilace.
- Vydutí pojistné fólie: K problémům s odvětráním střechy může dojít i tehdy, když je správně navržené. Obvykle ho způsobí vydutí pojistné fólie. Tento problém vzniká při neprofesionálním natlačení tepelné izolace mezi krokve. Kvůli vyboulenému tvaru fólie stéká kondenzát či zafoukaná vlhkost do boků - ke kontralatím. Pokud pod nimi není použité těsnění, tak se přes díry pro hřebíky dostává velmi intenzivně do podstřeší. Druhým problémem je, že vydutí sníží větrací průřez, někdy i větrání zcela uzavře.
Kvalitní materiály a systémová řešení
Střecha musí být kvalitní v celé své skladbě. Ke střešní krytině s dlouhou předpokládanou životností (50 let a více) je třeba vybrat materiály s odpovídající životností. Na trhu je obrovské množství různých druhů střešních krytin určených do šikmých a strmých střech, které zároveň mají nejen různý bezpečný sklon, ale i různý způsob montáže. Proto i JUTA a.s. vyrábí podstřešní membrány s integrovanými lepícími páskami (u membrán JUTA s přízviskem 2AP) pro jednoduché a rychlé spojení přesahů podstřešních membrán. Řešení promyšlené do detailu nabízí například Komplexní střešní systém Tondach od Wienerbergeru, který zajišťuje správnou funkčnost víceplášťové šikmé střechy, a tedy dlouhodobou ochranu domu. Zahrnuje všechny potřebné prvky, jako jsou krytina, větrací tašky, doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV) i systémové doplňky, a zabezpečuje kontinuální proudění vzduchu od okapu po hřeben. Systém lze přizpůsobit typu střechy a umožňuje jak liniové, tak bodové větrání. Německý výrobce Creaton nabízí celokeramický systém, u kterého větrací hliníkové pásy a klasické větrací tašky již nejsou potřebné. Taška zabezpečí odvětrání v poměru až 230 cm²/m, což je dvojnásobek odvětrání požadovaného normou.
Čtěte také: Držáky antén na šikmé střechy
tags: #jednoplastovou #nevetranou #sikmou #strechu #s #podhledem