Živý plot je vynikajícím řešením pro zajištění soukromí i ochrany pozemku, tedy zabránění nežádoucímu vstupu na něj. A je již méně podstatné, zda zvolíme kombinaci i s jiným způsobem oplocení a nebo si necháme narůst natolik hustý a neprostupný živý plot, že bude překážkou lidem i zvířatům. Živé ploty nás ochrání i před hlukem a také zadrží mnoho prachu.
Pro jejich rychlý růst však musíme řešit kromě zdobnosti listů, květů a plodů a možnosti řezu také výběr vhodného druhu a odrůdy právě s ohledem na schopnost vytvořit co nejméně prostupný porost za co nejkratší časový úsek. I tak ale obvykle uvažujeme minimálně v řádech let, existují však učinění rekordmani. Dále by nás měly zajímat i nároky na péči a půdu. Pokud se pak již pro vhodnou odrůdu rozhodneme, je klíčová správná výsadba.
Výsadba a péče o živý plot
Roli hraje hloubka výsadby, hustota (spon, resp. vzdálenost rostlin), ale i její správné provedení a to dokonce ve vhodnou dobu. Vše je přitom závislé právě na zvoleném rostlinném druhu. Navíc není důležitá pouze vzdálenost od sebe, ale také od případného pevného oplocení. Obvykle se doporučuje stejný rozměr. Pokud tedy vysazujeme rostliny určené k pravidelnému řezu od sebe cca 0,5 metru, měly by být vysazeny také alespoň 0,5 metru od pevného oplocení.
Dobrou zprávou však je, že veškeré důležité údaje získáme přímo od prodejce a často jsou uvedeny na informativním lístku u každé sazenice. Jestliže pak hledáte rychle rostoucí druhy, obvykle nepočítejte s tím, že vám za rok udělají 1,5 metru a víc. Sice existují i extrémně rychle rostoucí dřeviny, ovšem každý rok je pak třeba plot ostříhat o ohromné množství hmoty, navíc nikoli jen jednou, ale v některých případech i každý měsíc.
A pokud byste to v jednom roce vůbec nestihli, v tom dalším již na vás číhá doslova obluda, hromada stínu a vedle křovinořezu možná již i řetězová pila. Určitě se proto nerozhodujte impulzivně, ale dobře zvažujte a také dobře počítejte. U rychle rostoucích dřevin navíc nesmíme zapomenout, že porostou rychle pořád. Jakmile tedy dosáhnou požadované výšky, bude nás čekat o to častější řez.
Čtěte také: Nejlepší dřevo na plot
Ohled přitom musíme brát i na sousedy, váš živý plot nesmí zasahovat až na jejich pozemek, tedy s výjimkou případů, kdy se dohodnete o umístění plotu například přesně na hranici pozemků. Je dokonce možné se dohodnout i na spolufinancování a společnou péči, prostě každý z jedné strany. To je však ideální případ, ke kterému nemusí dojít. Není to obvyklé.
Prostor, kde rostly túje před výsadbou nových rostlin obohaťte kompostem nebo jiným organickým hnojivem. Při kombinaci živého plotu je dobré myslet na rozmanitost textur, barev a výšek, ale také na výběr rostlin podle podmínek. Rostliny hnojte až ve 2. Pěstěný, stříhaný živý plot se stříhá podle druhu rostlin, minimálně 1× ročně.
Výběr rostlin pro živý plot
Rychle rostoucí dřeviny
Opravdovým rekordmanem v rychlosti růstu je sibiřský jilm neboli turkestánský brest (Ulmus pumila), jehož roční přírůstky mohou být až 1,8 metru. Tato nejrychleji rostoucí dřevina snese bez problémů mrazy až -35 stupňů Celsia a je mimořádně vhodná k formování, čili řezu. Zdobný je malými zelenými až nažloutlými listy ve tvaru vejce a vyžaduje hojnou zálivku. Obzvláště v době sucha je třeba stále zalévat, je proto na zváženou, jaké jsou naše možnosti a hlavně zdroje vody.
Pokud by hrozilo v dané lokalitě riziko, že bude v období sucha dokonce zakázáno zalévání zahrádek (a mnohde se to již stalo), nemá smysl do této dřeviny investovat. Při výsadbě sázíme sazenice ve vzdálenosti alespoň 25 cm. Sibiřský jilm vytvoří poměrně hustý porost, je však opadavý, proto na zimu dosti prořídne. Miluje sluníčko, ale snese i polostín, preferuje dobře propustné, ale vlhké půdy. Pěstovat jej lze i jako solitér, dorůstá výšky až 25 metrů.
Pravidelně tvarovaný živý plot však snadno udržíme v požadované výšce a šířce, počítejte ale se značným množstvím biologického materiálu, který bude dobré nějak zpracovávat. Na turkestánský brest se aktuálně objevují na internetu až tak líbivé reklamy, že to vypadá jako podvod.
Čtěte také: Vlastnosti a typy cihel
Ptačí zob (Ligustrum)
Ptačí zob (Ligustrum) z čeledi olivovníkovité (Oleaceae) je dlouhodobým králem dřevin vhodných pro živé ploty. Jelikož je stálezelený, zajistí nám soukromí trvale, výborně přitom snáší řez, je odolný vůči nízkým teplotám a není náročný na půdu. Hustou korunu si však udrží pouze díky stálé (tedy pravidelné) prořezávce, jako volně rostoucí se proto nedoporučuje. A v prvních letech musí být řezy opravdu radikální, aby koruny zhoustly.
Zdobný je tmavě zelenými kožovitými listy, ty však mohou být u některých kultivarů i žluté. Pokud požadujete celoročně neprostupnou zelenou (a nebo nažloutlou) bariéru přesného geometrického střihu, je ptačí zob skvělou volbou. Využít však můžete i ptačí zob volně rostoucí, jelikož bez řezu vytvoří ve volně rostoucí zahradě bez vysokých nároků na geometrii naopak rozvolněnou hranici. Prostě působí rozevlátě, neučesaně a je řidší.
Ptačí zob Atrovirens je stálezelený keř vhodný pro výsadbu živého plotu nebo k vytváření dekorativních stříhaných tvarů. U ptačího zobu máte na výběr zelené, zlaté nebo panašované listy. Neopadavý keř se sytě zelenou barvou, kterému nevadí exhalace a může být blízko silnice. Vysazují se 3 sazenice na metr a je dobré ho 2x ročně stříhat.
Hloh (Crataegus)
Dalším oblíbencem pro živé ploty je hloh (Crataegus) z čeledi růžovité (Rosaceae). Dorůst dovede běžně až šesti (dokonce i osmi metrů), ovšem pravidelně střižený bude mít kompaktní požadovaný tvar. Bohužel je opadavý, což však na podzim přinese změnu barvy zelených listů na červenooranžové až červené. Na jaře nás pak odmění nádhernými bílými nebo růžovými květenstvími, která se v létě změní v sytě červené plody, jež se na keřích udrží obvykle až do zimy.
Pokud budete u hlohu rezignovat na řez, nic se nestane, pouze vytvoří opravdu bujnou hráz. Při pořizování hlohu je důležitá volba kultivaru, některé hlohy dorostou nejvýše tří metrů, jiné dovedou vytvořit až osmi metrové solitéry. Výborně se pak obzvláště vysoké hlohy vyjímají v parcích i krajině. Nakonec je na našem území rozlišováno 9 původních druhů hlohu a všechny jsou léčivé.
Čtěte také: Jak správně pěstovat túje na živý plot?
Pámelník (Symphoricarpos)
Pámelník (Symphoricarpos) je rodem patřícím do čeledě zimolezovité (Caprifoliaceae) a je v podobě živých plotů tak trochu neposlušným neurvalcem. Roste totiž strašlivě rychle, jednoduše řečeno, řez je třeba provádět několikrát v sezóně a po každém řezu zcela obnoví svůj chuligánský vzhled nejdéle do dvou měsíců. Ideální je proto řez každý měsíc. Navíc silně odnožuje, pod zemí má dlouhé kořeny, které není možné ze země téměř dostat. Prorůstá proto vlastně všude a všemi směry. A dovede i poškodit základy plotu zděného.
Dalším rizikem jsou jedovaté kuličky, které děti rády používají jako náhražku kuliček bouchacích, nesmí se však dostat do jejich úst a šťáva na ruce, které by si pak, nedej bože, olizovaly. Přesto je však pámelník velmi oblíbeným prvkem živých plotů, občas ale někoho přivede téměř k šílenství.
Kromě neustálého řezu je třeba též neustále sekat trávu okolo a spolu s ní nové výhonky pámelníku. Pokud se přesto pro pámelník rozhodnete, můžeme doporučit například pámelník okrouhlý (Symphoricarpos orbiculatus) se zdobnými bílými květy a růžovými plody a nebo Pámelník Doorenbosův (Symphoricarpos doorenbosii) s plody světle růžovými.
Zimostráz (Buxus)
Pokud uvažujete o pámelníku, možná bude vhodnější vsadit raději na zimostráz (Buxus). Tohoto krasavce lze řezem upravit až do neuvěřitelných geometrických tvarů, ale třeba i živých soch. V podobě živých plotů jde doslova o fenomén, který prostě nemůže nudit. Stinnou stránkou zimostrázu je však pomalý růst, roční přírůstky jsou opravdu velmi malé, obzvláště při náročném tvarování.
Pokud však již dosáhnete po mnoha letech požadovaného tvaru a vzrůstu, je doslova věčný a zavděčí se vám. Do té doby se ale musí stát vaším koníčkem, jinak jej začnete nenávidět! Pořídit lze samozřejmě i již dosti vzrostlé sazenice, kterými si finální podobu oplocení značně přiblížíte, připravte se však na úžasnou finanční částku.
A o mnoho let se doba pěstění do požadovaných "roztotvarů" nezkrátí. Buxus je prostě pro náročné. A do skupiny rychle rostoucích dřevin rozhodně nepatří! Je stálezelený a má velmi půvabné, drobné kvítky a nenápadné zelené plody. Zimostrázů jinak najdeme ve světě asi 100 druhů rostoucích v přírodě Evropy, Asie, Afriky i Ameriky.
Zerav (Thuja)
Zerav (Thuja) z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) je vlastně takový tak trochu otloukánek. Jedni bez něj nemohou žít, jiní jej doslova nenávidí a to především pro jeho všudypřítomnost. V některých lokalitách máte dokonce pocit, že snad nic jiného ani neexistuje, není proto divu, že na zerav již mají políčeno i mnozí zahradníci. Přesto jde však o velmi vhodnou stálezelenou dřevinu pro živé ploty, která roste dosti rychle a výborně se tvaruje, tvarování je u mnoha odrůd dokonce nezbytné.
Obzvláště doporučené jsou pro živé ploty kultivary „Smaragd“ a „Brabant“, každý zerav ale pro živé ploty využít nelze, prodává se ohromné množství kultivarů. V přírodě rostou zeravy po celé planetě s výjimkou Antarktidy, jsou velmi odolné, životaschopné a přizpůsobivé.
V prvním roce nám čerstvě vysazený zerav poroste velice rychle, bude však třeba systematické prořezávání, díky čemuž poroste v dalším roce pomaleji, ale vytvoří si elegantnější formu koruny. A pozor, zeravy snadno vytvoří neprostupné, jednotné a vysoké zelené stěny, které se ovšem nehodí pro malé zahrady.
Prostě nuda, květy i plody se v zeleni ztrácí a ohromná zelená hmota často nezajímavého odstínu vás na malém prostoru utluče. Oblíbená hustá dřevina, kterou můžete mít ve žluté, zelené a modrošedé barvě. Sází se většinou 3 až 4 kusy na metr.
Cypřišovec Leylandův (Cupressus × leylandii)
Cypřišovec Leylandův (Cupressus × leylandii), známý také jako notkacypřiš Leylandův a nebo nesprávně cypřišek Leylandův, je stálezelený jehličnan, který roste velice rychle. Vznikl na konci 19. století v Leighton Hall ve Walesu spontánním sprášením dvou vedle sebe rostoucích jedinců cypřiše nutkajského (Xanthocyparis nootkatensis) a cypřiše velkoplodého (Cupressus macrocarpa).
Rychle rostoucí cypřišovec Leylandův dorůstá výšky 20 až 25 (vzácně i 30) metrů, má pravidelnou, kompaktní a široce kuželovitou korunu a husté zavětvení, které sahá až k zemi. V podobě živých plotů je tak vyřešen obvyklý problém jehličnanů, kterým bývá vyholování zdola. Olistění je šupinovité, velmi drobné šupiny mají rozměr okolo 1 mm. Jsou nejčastěji tmavě zelené, na spodní straně světlejší, někdy dokonce s bílým lemem.
Borka dospělých stromů je hnědočervená a hluboce zbrázděná. Šištice jsou poměrně drobné a nenápadné, ve zralosti tmavě hnědé. Vzhledem k hybridnímu původu taxonu jsou ale semena téměř vždy sterilní.
Tento jehličnan je vhodný obzvláště do vyšších živých plotů, kde hravě nahradí často již nudné zeravy. Navíc roste o mnoho rychleji (v průměru 1 metr za rok). Výborně odolává mrazu, suchu i městskému znečištění a snadno se množí řízky, což vyvažuje vyšší cenu za zakoupené jedince.
Pozor však, silice obsažené v pletivech rostliny mohou citlivým jedincům způsobit podráždění pokožky podobně jako třeba jedovatý tis. Nejrychleji vám poroste cypřišovec Leylandův (Cupressocyparis leylandii), ale je potřeba ho intenzivně stříhat, jinak bude průhledný a to určitě nechcete. Další variantou pro vždyzelený živý plot je cypřišovec Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana).
Tis červený (Taxus baccata)
Tis červený a nebo také obecný (Taxus baccata) je též diskutabilním, přesto ale hojně využívaným druhem v živých plotech. Tato dvoudomá stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých (Taxaceae) je stínomilná, roste velmi pomalu a je celá silně jedovatá. Při potřísnění šťávou způsobuje puchýře, semena způsobí až smrt, jedovatý není pouze červený dužnatý nepravý míšek (epimatium).
V přírodě jsou tisy chráněné, ovšem o to hojněji je potkáváme v sadech a zahradách v dlouhé řadě různých kultivarů. Původní botanický druh tisu se vyskytuje nejčastěji v historických zámeckých zahradách, ovšem nikoli v podobě živých plotů, ale mohutných věkovitých exemplářů s velmi tvrdým a těžkým dřevem.
Při vhodné volbě kultivaru a pravidelném řezu však dosáhneme pomocí tisu geometricky přesných ohraničení pozemků, na finální podobu si ale počkáme dosti dlouho. Nevýhodou je, že kromě plodního míšku uzavírajícího semeno, je úplně celý jedovatý. U nás se nejčastěji používá tis červený (Taxus baccata L.).
Jalovec (Juniperus)
Pro živé ploty z jehličnanů obecně platí pomalejší růst snad s výjimkou právě výše zmíněných zeravů (ale také to není žádný sprint) a opravdu rychle rostoucího cypřišovce Leylandova, přičemž řez růst u většiny druhů ještě více zpomaluje. Ostatně mnohé druhy nejsou pro řez příliš vhodné. Dalším takovým příkladem je jalovec (Juniperus) z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae).
V přírodě planety roste až 60 druhů jalovců a jde o nejpočetnější rod čeledi cypřišovité. Charakteristickým rysem tohoto rodu jsou zdobné zralé šišky (jalovčinky, odborně galbuly), které mají zdužnatělé semenné šupiny a připomínají bobule.
Jalovce vytvoří doslova neproniknutelné živé stěny, ovšem právě jako živé ploty jsou vysazovány jen zřídka. Při přesazování se totiž dosti špatně ujímají. Nejlépe snesou přesazování dřeviny pěstované ve školkách, jejichž růst je rychlejší, jsou však dosti drahé. Navíc na jižních stranách často promrzají.
Nejvhodnější je pro živé ploty rozsochatá odrůda čínského jalovce Juniperus chinensis pfitzeriana. Ta dorůstá výšky 2 metry a šířky až 3 metry, roste přitom dosti rychle, obzvláště v případě, že budeme vyvazovat střední větve. Živý plot z tohoto jalovce ale vyžaduje dost místa (šířka až 3 metry) a tedy větší pozemky. Nehodí se však k řezu, čili je ideální pouze pro živé ploty volně rostoucí.
Jako okrasné dřeviny jalovce jinak nacházejí široké uplatnění. V mnoha kultivarech je pěstován především jalovec obecný (Juniperus communis), jalovec čínský (Juniperus chinensis), jalovec viržinský (Juniperus virginiana), jalovec prostřední (Juniperus x media), jalovec chvojka (Juniperus sabina) a jalovec polehlý (Juniperus horizontalis).
Pokud pěstujete hrušně, bylo by nejlépe vykácet i jalovce sousedů a to do vzdálenosti i několika kilometrů od vaší zahrady. Jsou totiž hostitelem houby Gymnosporangium sabinae, která způsobuje rez hrušňovou.
Dřišťál (Berberis)
Velmi vhodný je pro živé ploty dřišťál (Berberis). Tento rod zahrnuje až 500 druhů opadavých nebo stálezelených keřů, vysokých 1 až 5 metrů a s otrněnými výhony. Dřišťály rostou po celé planetě kromě Antarktidy a mnohé jsou silně invazivní. Blízce příbuzné jsou s rodem Mahonia, který je některými botaniky zařazován právě do rodu dřišťál (Berberis).
Výška dřišťálu je závislá na volbě odrůdy a pokud chcete živý plot celoročně neprostupný a neprůhledný, pak je třeba zvolit stálezelený kultivar dřišťálu. Živý plot z dřišťálu může být vysoký až 2 metry, ale také jen 0,3 metru, kdy vlastně tvoří jen geometrický předěl v zahradě či parku. Dřišťály nemají vysoké nároky na půdu, dobře zvládají i sucho a existuje mnoho zajímavých odrůd, které se liší nejen barvou listů.
Hodí se podle kultivaru i k řezu, nejčastěji však jako volně rostoucí.
Mochnovec křovitý (Dasiphora fruticosa)
Velmi zajímavým řešením pro živé ploty je mochnovec křovitý (Dasiphora fruticosa), jinak též mochna křovitá (resp. byl dlouho znám pod vědeckým jménem mochna křovitá (Potentilla fruticosa)). Dosáhneme jím celkem nízkých a půvabných živých plůtků se zlatavě žlutými květy. Jedinou stinnou stránkou takového živého plotu je pak jeho opadavost.
Mochnovec křovitý dorůstá v průměru jednoho metru (zdroje uvádějí od 0,5 do 1,5 metru), kvete v létě a dosti dlouho (od června 2 až 3 měsíce) a v naší přírodě není původním druhem (neofyt). Na pěstování je nenáročný, pozor však, postupně rád zplaňuje a utíká nám do okolní přírody.
Další rostliny vhodné pro živé ploty:
- Bambus: Rychle roste a brzy vám vytvoří celoroční soukromí.
- Bobkovišeň: Potřebuje zálivku koncem podzimu i v průběhu zimy, když nemrzne.
- Hlohyně šarlatová: Trnitý keř s barevnými bobulkami, který přiláká na vaši zahradu ptáky.
Kvetoucí živé ploty
Pestré živé ploty se záplavou květů nebo plodů zahradu opticky obohatí. Volně rostoucí kvetoucí živé ploty jsou pastvou pro oči po celý rok. Kvetou a plodí velmi dlouho - některé z nich dokonce i v zimě. Kromě toho se mnoho živých plotů na podzim pyšní atraktivním zbarvením listí.
Díky širokým odstupům mezi keři je k založení kvetoucího živého plotu potřeba méně rostlin než u tvarovaných živých plotů. Myslete na to, že volně rostoucí kvetoucí živý plot potřebuje do šířky minimálně 100 až 200 cm. V porovnání s tvarovaným živým plotem to může být nevýhoda. Hustota kvetoucích živých plotů se v zimě tolik neprojevuje. I když je řez nutný pouze každé tři až čtyři roky, vzniká velké množství odpadu z listí.
Rododendron
Při správné výsadbě se můžete od dubna do června těšit z nádherných květů. Keři se daří v kyselé půdě s kyprou humózní zeminou. V případě potřeby ho můžete přihnojit hnojivem na rododendrony a azalky. Vzhledem k tomu, že pěnišník je obvykle pomalu rostoucí a reaguje citlivě na řez, raději ho stříhejte co nejméně. Pro maximálně hustý živý plot se doporučuje vzdálenost rostlin 100 cm.
Zlatice
Žlutozlaté květy a nádherné podzimní zbarvení listů činí z této zlatice obzvlášť pestrobarevný keř pro živý plot. Má šířku 100 cm a dosahuje výšky 200-250 cm. Zlatici se nejlépe daří na slunném až polostinném stanovišti. Pokud chcete hustý živý plot, vysaďte keře v řadě ve vzdálenosti přibližně jeden metr. Pro nektarodárnou zahradu se však zlatice nehodí, protože navzdory velkým květům neposkytuje hmyzu žádnou potravu. To samé platí pro stálezelené rostliny pro živé ploty, které nemají žádné plody.
Meruzalka krvavá
Meruzalka krvavá nemá žádné plody vhodné ke konzumaci, v dubnu však potěší sytě červenými nebo růžovými květy. Meruzalka krvavá je jako kvetoucí živý plot mrazuvzdorná, relativně snáší řez a preferuje slunné až polostinné stanoviště. Výškou a šířkou vzrůstu se téměř neliší od zlatice. Má však plody a je proto na rozdíl od stálezelených živých plotů dobrou volbou pro nektarodárnou zahradu. Pro živý plot vysaďte keře do řady ve vzdálenosti asi jednoho metru.
Šeřík
Šeřík je známý svým bohatým, barevným květenstvím a díky snášenlivosti sucha je oblíbenou rostlinou pro živé ploty. Opadavý keř upřednostňuje podle druhu jílovitou půdu bohatou na živiny nebo vlhkou půdu s malým obsahem vápna. V každém případě je však nutno zabránit přemokření. Za ideální čas výsadby živého plotu platí podzim. Dbejte na to, aby měly jednotlivé rostliny dostatek místa. Ve srovnání s azalkou vyžaduje šeřík následně pouze málo vody.
Tavolník
Ať už druhy tavolníku japonského, nebo čechrava, keře nadchnou od dubna do května nápadnými a obzvláště početnými květy. Výška je cca 150-200 cm, šířka vzrůstu je cca 125 cm. Vzrůst většiny tavolníků je vzpřímený, některé druhy však rostou polštářovitě a jsou proto vhodné i jako půdokryvná rostlina. Řez provádějte pouze v případě potřeby, většinou jednou ročně. Ideálně stříhejte na podzim po odkvětu klasickými nůžkami na živý plot.
tags: #jaké #rostliny #na #živý #plot