Většina lidí si již zvykla třídit plasty, papír a sklo. Velkou část odpadu ale tvoří bioodpad, který se dříve házel na kompost. Málokdo žijící v bytě má dnes po ruce kompost nebo alespoň popelnici na bioodpad. Přitom důvodů k třídění biologického odpadu je několik. V domácnosti se tím sníží množství směsného odpadu, a to až o čtyřicet procent. Odpadkový koš přestane zapáchat, vznikne kvalitní hnojivo pro vlastní potřebu a člověk alespoň vrátí do půdy to, co si z ní vzal. Pokud se rozhodnete pro kompostování, máte hned několik možností.
Kdo bydlí v bytě a nemá k dispozici zahradu, kam by si umístil kompostér, může kompostovat rovnou doma v nádobě, které se říká vermikompostér. Vermikompostér slouží ke kompostování bioodpadu za pomoci žížal. Díky vermikompostéru můžete výrazně snížit množství odpadu produkovaného vaší domácností, navíc získáte kvalitní hnojivo. Můžete ho mít i v kuchyni či na balkóně, nezapáchá. Žížaly promění odpad v úrodné hnojivo.
Co je vermikompostér a jak funguje?
Vermikompostér se hodí jako kompost, i když nemáte vlastní zahradu. Protože je vermikompostér menší než kompost, můžete jej umístit i na balkon. Protože žížaly rozkládají organický materiál relativně rychle, nevzniká při kompostování v bedně na rozdíl od popelnice na bio odpad téměř žádný zápach. Žížalí humus poskytne vašim rostlinám výživné hnojivo.
Systém vermikompostéru je velmi jednoduchý. Základem je vícepatrová nádoba, která nemusí být ani příliš velká. Vermikompostér se obvykle skládá z několika navzájem propustných pater, skrze něž mohou žížaly vertikálně prolézat. Spodní nádoba slouží k zachytávání tekutiny tzv. worm tea, kterou lze využít na hnojení. Tato tekutina je tekuté hnojivo bohaté na živiny, které vzniká při kompostování a které můžete po naředění použít k zalévání vašich rostlin. Druhý box se plní bioodpadem, pokud je plný, zavře se a další část odpadu putuje do boxu nad ním. Jakmile žížaly dokončí svou práci, sami si přelezou do horního boxu. Ze spodního boxu vybereme kompost a poté box přesuneme, jako nový horní díl. Celý proces se tak opakuje skoro bez součinnosti člověka.
Výběr a příprava žížal pro vermikompostér
Žížaly chované v kompostéru jsou většinou kalifornské hybridy (Eisenia andrei), tzv. Kalifornské žížaly. Tyto hybridy jsou celkově drobnější, přesto ale mají větší chuť k jídlu a rychleji se rozmnožují. Tuzemské žížaly hrají oproti kalifornským druhou ligu - jsou pomalejší. Druhy „Eisenia fetida“, „Eisenia andrei“ a „Dendrobena veneta“ se obzvláště dobře hodí jako žížaly na kompost.
Čtěte také: Žáruvzdorný beton: postup
Násadu kalifornských žížal si koupíte, nebo ji můžete dostat darem od úspěšného chovatele, stačí třeba na serveru komunitních zahrad Mapko zadat heslo „žížaly“. Na rozjezd žížalí farmy budete potřebovat základní asi půlkilogramovou násadu kalifornských žížal, která by měla obsahovat asi 300 jedinců v různém stádiu vývoje i další druhy rozkladačů (chvostoskoky, stínky, svinky, hlístice, roztoče, stonožky i mnohonožky). Kalifornské žížaly jsou hybridem speciálně vyšlechtěným pro vermikompostování. K jejich základním charakteristikám patří, že nejraději ze všeho jedí a rozmnožují se, což je pro účinnou práci vermikompostéru ideální. Když se jim u vás bude líbit, budete jich mít během tří měsíců dvojnásobek.
Žížaly potřebují k životu vlhko, ale zase ne úplně mokro - dýchají totiž povrchem těla. Ideálně by se vlhkost měla pohybovat cca kolem 80%. Optimální teplota pro žížaly je kolem 20°C. Při této teplotě jsou žížaly nejaktivnější, budou tedy odpad nejrychleji zpracovávat. Čím nižší/vyšší teplota oproti optimální, tím bude aktivita žížal slabší. Teplota pod 7°C nebo nad 30°C už začíná být pro žížaly smrtící.
Žížaly snášejí teploty od 5 do 30 °C, nejčilejší a nejpracovitější jsou ale při pokojové teplotě kolem 20 °C. Uložte je na suché, teplé a dobře odvětrávané místo, například pod kuchyňskou linku. Pokud budete chtít vermikompostér umístit venku na terase, myslete na to, že ho buď bude nutné tepelně izolovat nebo na zimu a v létě (kdy teploty klesnou pod bod mrazu nebo se vyšplhají přes třicítku) „uklidit“ dovnitř.
Jak si vyrobit domácí vermikompostér z kyblíků Primalex
Průměrná cena nového vermikompostéru se pohybuje kolem 2 000,- Kč, což není zrovna nejlevnější. Pokud si takový kompostér vyrobíme sami, ušetříme nejméně polovinu ceny kupovaného výrobku. Na internetu najdete řadu návodů, jak si žížalí farmu vyrobit. Některé z nich navíc radí, jak zkonstruovat vermikompostér z odpadu. Tak například na stránkách českého výrobce Primalex v sekci Když je vymalováno najdete upcyklační dílnu z kyblíků od barev. Na jeho výrobu potřebujete 3 nádoby, které do sebe zapadají a víko (plastové boxy nebo kbelíky např. od Primalexu).
Postup výroby:
- Jako základ výborně poslouží tři plastové kbelíky opatřené pevným víkem. Kbelíky postavíme na sebe.
- Do dvou nádob vyvrtáme drobné díry do dna (tak akorát aby jimi mohly prolézt žížaly). Spodní nádobu necháme bez děr, případně ji opatříme kohoutkem, kterým budeme stáčet tekutinu tzv. žížalí čaj (jinak bychom museli vermikompostér při odlévání rozebírat).
- Do nádoby s otvory vložíme na dno podestýlku např. natrhaný karton a přisypeme trochu hlíny.
- Sem nasadíme žížaly, které si buď koupíme nebo vyhrabeme na zahrádce.
- Nádobu zasuneme do té s odtokem tak, aby mezi dny zůstal prostor na tekutinu (můžeme podložit např. betonovými kostkami).
- Nakonec vše přiklopíme víkem s otvory pro dýchání.
Doporučujeme vám (z mnoha jiných) právě tenhle návod od Primalexu na výrobu. Obvodový zbytek víka přiložíme ke dnu jednoho z kbelíků (otočíme si jej vzhůru nohama) a po obvodu zbytku víka vyvrtáme několik děr tak, aby vrtačka prorazila zároveň dno kbelíku. Lem víka potřeme tmelem a přilepíme ho ke dnu kbelíku, aby se vyvrtané díry překrývaly. Zároveň obě části upevníme nýty nebo šroubky. Tento postup opakujeme ještě jednou s dalším víkem a kbelíkem a oba sety složíme na sebe. Zbývající kbelík (s neprovrtaným dnem) přijde na dno vermikompostéru. Víko s dírami, které jsme si připravili jako první, pasuje na první kbelík.
Čtěte také: Podzimní dekorace z betonu
Péče o vermikompostér a žížaly
Příprava pelíšku pro žížaly
Když máte vyrobený nebo koupený domeček, připravte si podestýlku z trávy, suchého listí, kokosového vlákna, rašeliny nebo natrhaného kartónu a začněte shánět nájemníky. Středový kbelík vystelte asi 3cm vrstvou natrhaného papíru (plata od vajíček), přidejte násadu žížal a trochu domácí bioodpadu. Měl by dostatečně udržovat vlhkost a zachovávat si také určitou vzdušnost. Skvěle funguje směs natrhaného papíru, kokosových vláken a starého listí. Oproti očekávání je celkem kontraproduktivní dávat do směsi hlínu nebo třeba substrát pro květiny. Žížaly chované v kompostéru nejsou uzpůsobeny životu v hlíně. Její hrubší složení jim silně opotřebovává zažívací ústrojí a tak rychleji hynou. Lůžko, které jste tak pro žížaly ve vermikompostéru vytvořili, se snažte udržovat přiměřeně vlhké a provzdušněné.
Krmení žížal
Každá žížala prý dokáže denně pozřít potravu o váze poloviny vlastní hmotnosti. Pro vás je ale důležitější údaj, který říká, kolik odpadu můžete žížalám servírovat tak, aby si s ním zvládly poradit. Začněte s 250 gramy materiálu týdně, potravu rozkrájejte na drobné kousky. Žížaly krmíme shora rostlinnými zbytky, ocení také kávovou sedlinu. Nadrobno nakrájený bioodpad servírujte žížalám na podestýlku a jemně jej zakryjte. Zpočátku krmte jen jednou až dvakrát týdně a potravu žížalám važte.
Často se spokojí jen s jídlem v podobě čajových sáčků a kávové sedliny. Žížaly si pochutnají na slupkách od zeleniny a ovoce, kávové sedlině, sáčcích od čaje, zbytcích pokojových rostlin či papírových ubrouscích od svačiny, chlebových kůrkách, částečně zkompostovaném listí nebo trávě a nadrobno nadrcených skořápkách od vajíček. Žížaly si naopak pochutnají třeba na kávové sedlině (lógru) - klidně i s filtrem, čajových sáčcích (pozor na ty plastové!) rostlinných zbytcích z kuchyně a zahrádky a papíru (kancelářský papír, noviny, rulička od toaletního papíru, plata od vajec, papírové ubrousky a pod.) s mírou můžeme přidat třeba i staré pečivo. Některé zdroje uvádějí, že se máte vyhnout ostrým chutím, například odřezkům ze zázvoru nebo česneku, jiné totéž popírají.
Doporučuji taky omezit, nebo vůbec nepřidávat citrusy, cibuloviny a další silně aromatické rostlinné zbytky. Žížalám totiž jednoduše nechutnají a tak se do nich nepustí, dokud budou mít v kompostéru jiný gáblík. Opatrnost bychom měli věnovat cibuli, česneku či zbytkům pórku, přesto že se řadí mezi povolný bioodpad, žížalám nedělá jejich aroma příliš dobře. Dalším úskalím pro žížaly mohou být skořápky od vajíček. Žížalám trvá dlouho je zpracovat. V žádném případě je nekrmte masem, mléčnými výrobky, tuky nebo oleji. Každopádně se ale vyhněte odpadu živočišného původu - masu a kostem, mléčným výrobkům, tukům a olejům. Do vermikompostéru nepatří také vařené zbytky jídla, tuky, nápoje.
Tip: Docela se mi taky osvědčilo odpad před „servírováním“ nechat v mrazáku zmrznout a rozmrznout. Zabrání to např. zavlečení octomilek do kompostéru. Jako bonus mohou žížaly „ovozel“ rychleji a snáze konzumovat (způsobuje to narušení buněk mražené rostlinné suroviny krystalky ledu). Rozmrazený „ovozel“ změkne a rychleji se rozkládá, tudíž jej žížaly rychleji zpracují. Je třeba totiž vědět, že žížaly nemohou konzumovat žádné rostlinné složky v čerstvém, pevném stavu. Okamžitě zpracovat dokáží jen velmi měkké části.
Čtěte také: Velký betonový květináč – DIY
Později, až se žížaly rozmnoží, můžete přidat patra a také začít víc krmit. Dobře rozjetý vermikompostér by měl zvládnout zpracovat veškerý kuchyňský bioodpad čtyřčlenné domácnosti.
Kontrola vlhkosti a řešení problémů
Důležité je udržovat ve vermikompostéru správnou vlhkost substrátu, v příliš mokrém materiálu se mohou žížaly utopit (když například zapomenete ventilem vypustit žížalí čaj), v příliš suchém se jim špatně dýchá. Pokud se ukáže, že je ve vermikompostéru příliš sucho, napravte to pomocí rozprašovače. Častějším problémem je ale vysoká vlhkost, kterou můžete kompenzovat, když do kompostéru natrháte např. kartón od vajíček.
Občas se v něm přemnoží mušky (smutnice, octomilky nebo koutule) nebo jsou na povrchu plísně. V tom případě zahrnujeme nové krmení substrátem, někdy přidáváme natrhaný kartón a v nejhorším pochytáme mušky vysavačem (na pár dní to pomůže). Plísně a namnožení broučci zcela jistě poukazují na vysokou vlhkost v kompostéru. V tomto případě přidejte natrhané plato od vajec nebo papír a vlhkost dále sledujte.
Když se ve vermikompostéru vytvoří žížalí čaj, můžete ho průběžně čerpat pomocí kohoutku. Toto vynikající kapalné hnojivo doporučujeme smíchat s vodou v poměru 1:1 a použít na rosení nebo zálivku pokojovek. Skvěle se uplatní i v případě, že chcete organicky přihnojovat bylinky, ovoce nebo zeleninu, které pěstujete v truhlících na terase nebo na záhonech na zahradě.
Sklizeň vermikompostu
Až bude nádoba s žížalami plná, přidáme nahoru novou nádobu s trochou hlíny a podestýlky. Žížaly potravu ucítí a postupně přelezou nahoru. Kompost ze spodní nádoby použijeme do květináčů či na záhony. Vermikompost „vyrobený“ žížalami je považován za nejúčinnější organické hnojivo vůbec, obsahuje živiny, enzymy a růstové hormony, které příznivě ovlivňují vytváření kořenového systému rostlin a jejich celkový růst.
Kompost vzniklý pomocí vermikopostu můžeme použít k hnojení pokojových rostlin, nemusíme tak kupovat drahá hnojiva. Nevyužitý kompost můžeme bez starostí vysypat na trávník před domem nebo ho darovat. Vyrobený kompost žížalami absolutně nezapáchá, naopak jeho vůně nám může připomenout lesní půdu. Hnojením rostlin zlepšuje jejich kořenový systém, podporuje jejich růst, obohacuje půdu o mikroorganismy, zvyšuje výnosnost půdy, zlepšuje také její strukturu a schopnost zadržovat vodu.
tags: #jak #vyrobit #vermikomposter #primalex #návod