Hydroizolace je klíčovým prvkem každé novostavby a komplexním úsilím projektanta v zajištění ochrany stavby proti určitému zdroji vody. Správně navržená a provedená hydroizolace je nezbytná pro ochranu stavebních konstrukcí před vlhkostí a prosakováním vody, což zajišťuje dlouhou životnost stavby a snižuje náklady na údržbu. Vlhkost, která se dostane do stěn nebo podlah, může způsobit plísně, hnilobu, poškození omítek, dlažby i konstrukčních prvků. V extrémních případech může dojít i k narušení statiky budovy.
Hydroizolace je soubor hydroizolačních konstrukcí a opatření zajišťující požadovanou ochranu stavby před nežádoucím vnikáním nebo působením namáhající vody nebo zabraňující nežádoucím únikům vody. Je důležité si uvědomit, že pro ochranu stavby proti nežádoucímu působení vody obvykle nestačí pouze hydroizolační konstrukce. Některá opatření je třeba realizovat již v prvopočátku přípravy investičního záměru.
Záměry revize normy pro hydroizolace
Současné znění normy Hydroizolace staveb vydané pod číslem 73 0600 je platné od roku 2000. Tato norma byla vydána k ověření, proto nese označení ČSN P. Během desetiletého užívání se ukázalo, že norma je velmi potřebná, zvláště pro projektanty. Proto technická normalizační komise TNK 65 Izolace staveb rozhodla, že norma má být po nezbytné revizi součástí systému českých technických norem. Platné znění obsahuje mnoho kvalitních informací potřebných k návrhu hydroizolací staveb, některé z důležitých informací jsou ale v přílohách, kde jim čtenáři nevěnují potřebnou pozornost. Součástí revize má být úprava struktury normy a její doplnění tak, aby norma ještě více přispívala k prevenci nedostatků, které se v návrzích hydroizolací stále ještě vyskytují.
Jedním ze záměrů revize je zdůraznit, že pro ochranu stavby proti nežádoucímu působení vody, tedy hydroizolaci, obvykle nestačí pouze hydroizolační konstrukce. Investor by si měl najímat architekta, který bude na řešení ochrany stavby proti podzemní vodě, na řešení tvaru a odvodnění střech, na hydroizolačním řešení fasád, na ochraně stavby před provozní vodou a na propojení všech obalových konstrukcí od počátku spolupracovat se specialistou v oboru hydroizolační techniky. Dalším záměrem revize normy je zvýšit povědomí o potřebě správného stanovení hydrofyzikálního namáhání. Stále se vyskytuje mnoho vad staveb způsobených nesprávným vyhodnocením hydrofyzikálního namáhání. Je třeba zpřehlednit definice jednotlivých druhů hydrofyzikálního namáhání přísným oddělením popisu zdroje vody od hodnocení tlakových účinků tohoto zdroje vody, časového hlediska a vydatnosti zdroje v případě výskytu poruchy hydroizolační konstrukce. V neposlední řadě si autoři kladou za cíl podpořit uplatnění hledisek spolehlivosti při navrhování hydroizolací.
Normy a legislativa
Při provádění hydroizolace je nutné dodržovat stavební normy, konkrétně ČSN 75 3415 (Ochrana staveb proti vodě) a ČSN EN 14891 (Hydroizolační výrobky pro použití pod obklady). Tyto normy určují, jaké materiály a postupy jsou vhodné a jak má být hydroizolace provedena. Nedodržení těchto předpisů může vést k neuznání reklamace nebo problémům při kolaudaci. V září roku 2019 vyšlo nové znění normy ČSN 73 0601 - Ochrana staveb proti radonu z podloží, která zohledňuje požadavky atomového zákona č. 263/2016 Sb a vyhlášky o radiační ochraně č. 422/2016 Sb. Nová metodika návrhu hydroizolace proti radonu podle ČSN 73 0601 není jedinou změnou této novelizované normy. Z nového znění normy v podstatě vyplývá, že ať už je radonový index stavby jakýkoli (nízký, střední nebo vysoký), je potřeba u hydroizolace spodní stavby navrhnout a na stavbě vybudovat tzv. protiradonovou bariéru.
Čtěte také: Správný poměr betonu
Pomůcka pro návrh a posouzení hydroizolací staveb
S vědomím, že nikdy nemůže postihnout všechny případy, vložili autoři do přílohy pomůcku pro návrh nebo posouzení hydroizolace stavby a pro výběr vhodných hydroizolačních konstrukcí a opatření do návrhu hydroizolace. Projektantovi, který není specialistou na hydroizolace staveb, by ale mohla pomoci zorientovat se ve složité problematice návrhu hydroizolace. Pomůcka podporuje vnímání hydroizolace jako systému i uplatnění hledisek spolehlivosti. Pomůcka je členěna do několika tabulek, které odpovídají jednotlivým krokům návrhu.
Hydrofyzikální namáhání
Návrhové namáhání vyjadřuje riziko proniknutí vody skrz případný defekt hydroizolační konstrukce a předpokládané množství vody proniklé do stavby. Stanoví se podle objemu vody nebo četnosti výskytu a podle vrstvy, v jaké se voda vyskytuje. Stále se vyskytuje mnoho vad staveb způsobených nesprávným vyhodnocením hydrofyzikálního namáhání.
V tabulce níže je přehled hydrofyzikálních namáhání:
| Označení | Název |
|---|---|
| A | vzlínající vlhkost (kapilární tlak) |
| B | voda volně stékající bez tlaku |
| BW | voda pod vlivem vnějšího tlaku (obvykle tlak větru) |
| C | voda dočasně nebo lokálně pod hydrostatickým tlakem |
| D | voda stále pod hydrostatickým tlakem nebo s velkou vydatností v případě poruchy |
| P | vodní pára |
Okolnosti, které je třeba vzít v úvahu při stanovení návrhové hladiny podzemní vody:
- vedení vody do území liniovými stavbami;
- klimatické cykly v území;
- geologická stavba území, propustnost jednotlivých horninových horizontů;
- historický a stavební vývoj území;
- zamýšlený rozvoj území a změny v tvaru terénu a horninovém profilu;
- rizika úniků technologické vody, zamýšlený způsob realizace stavby;
- propustnost povrchů terénních úprav;
- způsob likvidace srážkové vody v území, na vlastním pozemku a na přilehlých pozemcích;
- tvar území a osazení budovy do terénu;
- kolísání HPV, vazba HPV na blízký říční tok.
Třídy hydroizolačních požadavků
V tabulce níže jsou uvedeny čtyři třídy požadavků na hydroizolaci podle druhu chráněných prostor. Při zatřídění je třeba vycházet nejen z druhu prostor, ale také, mimo jiné, z významu předmětů v nich umístěných. Například prostory, ve kterých jsou umístěny vzácné „veterány“ nejspíš nebudou posuzovány jen jako garáže.
Čtěte také: Jak na betonování obrubníků: detailní návod
| Druhy chráněných prostor | Příklady | Třída požadavků |
|---|---|---|
| Prostory do kterých nesmí vnikat voda, ve kterých by případné vnikání vody způsobilo nenahraditelné škody. Obvykle s požadavkem na stav vnitřního prostředí. | muzea, galerie, archivy nemocnice, technologické provozy s cenným vybavením | P4 |
| Prostory do kterých nesmí vnikat voda. Škody vzniklé vniknutím vody lze pojistit. Obvykle s požadavkem na stav vnitřního prostředí. | byty, kanceláře, prodejny | P3 |
| Prostory do kterých může vnikat voda v malém množství ale nemůže odkapávat na osoby nebo zařízení. Nevadí odpar vlhkosti z povrchu konstrukcí. | garáže | P2 |
| Prostory do kterých může vnikat voda v malém množství a může odkapávat na osoby nebo zařízení. Nevadí odpar vlhkosti z povrchu konstrukcí. | kolektory | P1 |
Třídy přístupnosti hydroizolačních konstrukcí
V tabulce níže jsou popsány různé úrovně přístupnosti hydroizolačních konstrukcí. Přístupnost pro případnou budoucí opravu je jedno z hledisek pro volbu míry spolehlivosti konstrukce.
| Označení, popis | Příklady | Třída požadavků |
|---|---|---|
| VVolně přístupné | nezakrytá hydroizolační konstrukce, přístupná z exterieru nebo interieru | - |
| PPřístupné | hydroizolační konstrukce zakrytá vrstvami, které lze odstranit, aniž by došlo k jejich znehodnocení (dlažba na podložkách, dlažby v zásypech, demontovatelné klempířské konstrukce, vegetační střechy s tloušťkou substrátu do cca 15 cm) | |
| OObtížně přístupné | hydroizolační konstrukce zakrytá vrstvami, které lze odstranit bez zásadního zásahu do nosných konstrukcí a při použití obvyklých technologií, odstraňované vrstvy jsou obvykle znehodnoceny nebo přístup k hydroizolační konstrukci znamená zásah do majetkových práv druhých osob (zásyp stavební jámy kolem suterénu, vegetační střechy, hydroizolace pod monolitickými ochrannými nebo provozními vrstvami, nosné stěny na vodorovné hydroizolační konstrukci, nad hydroizolační konstrukcí prostor patřícím jiným majitelům, hranice pozemku, veřejná komunikace podél stavby, technologická zařízení na střeše) | S3 |
| NNepřístupné | není umožněn přístup k hydroizolační konstrukci bez zásadních zásahů do nosných konstrukcí a/nebo je k zajištění přístupu nutné využít speciální technologie (pažení Milánskými stěnami, základová deska nad hydroizolační konstrukcí, půdorys suterénu menší než půdorys vyššího podlaží, zabudování ve střešní skladbě (parotěsnicí vrstva, pojistná hydroizolační vrstva)) | S3 |
Třídy účinnosti a spolehlivosti hydroizolačních konstrukcí
V tabulkách níže jsou pro potřeby posouzení hydroizolace stanoveny třídy účinnosti a třídy spolehlivosti hydroizolačních konstrukcí. Pro popsání hydroizolační účinnosti konstrukce a spolehlivosti, s jakou této účinnosti v daných podmínkách stavby bude dosaženo se provede zatřídění.
| Třída účinnosti | Popis |
|---|---|
| U1 | konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání propouští vodu tak, že z jejího chráněného povrchu nebo z vnitřního povrchu jí chráněných konstrukcí stéká voda, ovlivňuje vnitřní prostředí |
| U2 | konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání propouští vodu tak, že její chráněný povrch je vlhký, nestéká z něj voda, nebo z ní vlhkost proniká vzlínáním do chráněných konstrukcí, které jsou s ní v kontaktu, ovlivňuje vnitřní prostředí |
| U3 | konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání nepropouští vodu na svůj chráněný povrch |
| U4 | konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání nepropouští vodu pod svůj exponovaný povrch |
| Třída účinnosti | Popis |
|---|---|
| S1 | je velmi pravděpodobné, že nebude dosaženo potřebné těsnosti nebo v průběhu užívání dojde k neodstranitelné poruše |
| S2 | nelze odhadnout, zda hydroizolační konstrukce bude funkční |
| S3 | je velmi pravděpodobné, že bude dosaženo potřebné těsnosti nebo poruchy vzniklé v průběhu užívání budou odstranitelné |
V tabulce níže jsou doporučené minimální stupně spolehlivosti hydroizolačních konstrukcí podle jejich přístupnosti.
| Přístupnost | Třída spolehlivosti |
|---|---|
| V | S2 |
| P | S2 |
| O | S3 |
| N | S3 |
Hydroizolační koncepce
Pojem hydroizolační konstrukce se nově používá v revidované normě. Součástmi hydroizolační konstrukce jsou hydroizolační vrstvy, návaznosti na jiné konstrukce, řešení prostupů, prvky pro kontrolu těsnosti nebo pro utěsnění apod. Pro samotnou hydroizolační vrstvu lze obvykle stanovit třídu účinnosti a třídu spolehlivosti, pro vytvoření funkční hydroizolační konstrukce je ale často třeba kombinovat více hydroizolačních vrstev s dalšími prvky. Příkladem může být hydroizolační konstrukce na šikmé střeše. Hydroizolační vrstva skládaná z taškové krytiny obvykle sama nestačí pro zajištění potřebné účinnosti. Musí se do hydroizolační konstrukce kombinovat s doplňkovou hydroizolační vrstvou, kromě toho je nezbytné vyřešit návaznosti na jiné konstrukce, průniky střešních rovin, prostupy prvky větrání apod.
Rozhodující vliv na úspěch ochrany stavby před nežádoucím působením vody a vlhkosti má architektonické řešení tvaru budovy a jejího osazení do terénu, navržené využití podzemních prostor a jejich dispoziční řešení, významný je i vliv konstrukčního řešení (členění dilatačních celků, volba základové konstrukce a její propojení se stavbou apod.). Teprve na rozhodnutí a návrhy architekta může navazovat efektivní volba a návrh hydroizolačních konstrukcí.
Čtěte také: Stavba plotu: Kompletní průvodce
Zásady pro architektonické řešení a osazení do terénu:
- Ke spolehlivosti hydroizolační koncepce přispívá jednoduchý tvar podzemní části budovy a základová spára umístěná v jedné výškové úrovni.
- V podmínkách tlakové vody není vhodné částečné podsklepení, to ztěžuje přístup k případné opravě hydroizolačních konstrukcí a tím zhoršuje spolehlivost hydroizolační koncepce.
- V podmínkách tlakové vody by neměly být v konstrukci suterénu vytvářeny dilatační spáry. Pokud je jejich návrh nezbytný, nemají být zalomené, nesmí být vedeny kouty nebo rohy půdorysu stavby.
- Pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustných zeminách nelze zajistit absolutní spolehlivost ochrany před pronikáním podzemní vody. Proto se do podzemních částí budov pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustném prostředí bez odvodnění, v přímém kontaktu vnější obalové konstrukce s okolním horninovým prostředím nemají umísťovat prostory s požadavky P1 a P2.
- Je-li návrhová hladina podzemní vody v malé vzdálenosti nad úrovní základů suterénu, mělo by být upraveno výškové osazení objektu do terénu tak, aby hladina nezasahovala stavbu.
- Podsklepený objekt budovaný pod svahem má být orientován tak, aby tvořil co nejmenší překážku povrchové a vodě stékající po svahu a podpovrchové vodě prosakující po sklonitých a vodu vedoucích vrstvách horninového prostředí (vícekřídlé dispozice nenatáčet otevřenou stranou proti svahu).
- Objekt postavený na jiných než vysoce propustných zeminách na pozemku, kde se likviduje dešťová voda vsakem do zeminy, nemá být podsklepen.
- Osazení stavby, především polohu podlah a vstupů prvního nadzemního podlaží vůči terénu, je nutné přizpůsobit místním klimatickým podmínkám.
- Podsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2 se doporučuje výškově osadit tak, aby horní povrch nosné konstrukce nad prvním podzemním podlažím byl v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu. U podsklepených staveb s ostatními chráněnými prostory v prvním nadzemním podlaží se takové výškové osazení doporučuje.
- Nepodsklepené stavby, jejichž podzemní části jsou chráněny proti působení povrchové a podzemní vody a v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2, se doporučuje výškově osadit tak, aby vodorovná hydroizolační konstrukce pod prvním nadzemním podlažím byla v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu.
- Terén nebo zpevněné plochy kolem objektu se musí do vzdálenosti alespoň 1 m od objektu svažovat od objektu a alespoň v tomto rozsahu musí být účinně odvodněn. Sklon terénu nebo zpevněné plochy kolmo k nejbližší stěně objektu má být nejméně 2 %.
- Liniové podzemní stavby, jejichž dno se svažuje ke stavbě, obvykle přivádějí ve svých zásypech vodu k objektu.
Typy hydroizolací
Existuje několik typů hydroizolací, které se používají v koupelnách a dalších částech staveb. Každý má své výhody a specifické použití:
- Tekuté hydroizolace - nejčastěji používané, snadno se aplikují štětcem nebo válečkem. Po zaschnutí vytvoří pružnou a vodotěsnou vrstvu.
- Hydroizolační fólie - používají se především v kombinaci s dlažbou a obklady. Jsou velmi odolné, ale vyžadují přesnou aplikaci.
- Cementové stěrky - vhodné pro větší plochy, často se používají jako podklad pod obklady.
- Asfaltové pásy - často se používají při zakládání staveb pro vodorovnou i svislou hydroizolaci.
- Bentonitové rohože - vhodné pro náročné podmínky s vysokou hladinou spodní vody.
- Krystalizační hydroizolace - reaguje s vodou a vytváří krystaly, které ucpávají póry v betonu.
- Stříkané polyuretanové izolace - bezešvé a vysoce odolné řešení.
Zásady návrhu obvodové drenáže pro jednoduchý případ stavby
Pro efektivní ochranu podlah sklepů, garáží, teras, balkonů nebo spodních částí staveb před vlhkostí je vhodné použít gumoasfaltovou hydroizolaci. Drenážní systém má pravoúhlé uspořádání a po obvodu kopíruje chráněný objekt. Obvodový drén by měl být uložen nejvýše 1 m od stěny objektu. Výklenky šířky do 2 m lze považovat za součást stěny, pokud nejsou na návodní straně. K zajištění spolehlivé ochrany by hloubka uložení systému měla minimálně odpovídat úrovni vodorovné hydroizolace, v lepším případě by měla zasahovat pod její úroveň. V místech změny směru drénu se navrhují kontrolní šachtice. Před odvedením nashromážděné vody do recipientu nebo kanalizace se umísťují kalové jímky se zpětnou klapkou. Jímky slouží k údržbě a kontrole drénu a umožňují jeho čištění. Plošné vertikální drény kolem suterénních stěn se navrhují tak, aby bezpečně odvedly očekávané množství vody z horninového prostředí do liniového drénu. Namáhání suterénní stěny nesmí být vyšší, než je odpovídající dimenze hydroizolační vrstvy.
Zásady obvodové drenáže vzorového uspořádání:
- Povrchové odvodnění: V okolí objektu je provedeno řízené odvodnění přilehlých ploch, které jsou vyspádovány směrem od objektu. Podél obvodových stěn je provedena betonová úprava se spádem od objektu. Voda je odváděna povrchově k recipientu.
- Hutněný nepropustný zásyp: Zásyp stavební jámy má mít co největší nepropustnost pro vodu, aby bylo omezeno množství vsakující, popř. přitékající vody do spáry mezi objektem a přilehlým prostředím. Výjimku tvoří mělké propustné vrstvy pod betonovými deskami, které je chrání proti poškození mrazem. Tyto vrstvy je třeba odvodnit do recipientu.
- Separační vrstva: Separační vrstva se umísťuje do kontaktu zemního tělesa se svislou drenážní vrstvou a zásypem kameniva kolem drenážního potrubí. Separační vrstva končí 150 mm pod úrovní terénu společně s drenážní vrstvou. Separační vrstvu tvoří netkaná textilie z polypropylenových vláken o plošné hmotnosti 300 g/m². Textilie je bodově svařena s přesahy o šířce 100 mm. Funkce separační vrstvy spočívá v omezení transportu jemných částeček zeminy do drénu a do svislé drenážní vrstvy. I v případě, že dojde k zanesení textilie, je zajištěna ochrana objektu proti vodě. Největší množství zeminy se do drenáže dostane zpravidla v průběhu jejího provádění. Je proto třeba dbát na čistotu zabudovávaných prvků, zamezit vydrolování zeminy do nezakrytých štěrkových násypů a zajistit spojitost ochranných textilií.
- Svislá drenážní vrstva: Svislá drenážní vrstva slouží k nejrychlejšímu odvedení vody přitékající do spáry mezi objektem a přilehlým prostředím k drenážnímu potrubí. Od horninového a půdního prostředí je oddělena separační vrstvou. Svislá drenážní vrstva je zavedena do kameniva nad drenážním potrubím a zajišťuje beztlakové předání vody do potrubí. Svislá drenážní vrstva je ukončena 150 mm pod úrovní terénu tak, aby bylo vyloučeno přivádění povrchové vody nebo vody z fasády do obvodové drenáže.
- Hydroizolace: Hydroizolace se navrhne podle zásad uvedených v předchozích kapitolách.
- Drenážní potrubí: Drenážní potrubí vzorového jednoduchého případu je provedeno z plastové tvarované perforované flexibilní trubky z PVC DN 100. Trubka má otvory po celém svém obvodu o velikosti 1,3 mm. Minimální plocha otvorů činí na běžný metr trubky 25 cm². Dno potrubí je v hloubce 200 mm pod rovinou vodorovné hydroizolace nebo níže (dle podélného spádu). Proudění vody v potrubí je z hlediska času neustálené. Potrubí slouží pro rychlý odvod vody směrem k recipientu a k případnému pročištění drénu.
- Podkladní beton: Podkladní beton je proveden v tloušťce alespoň 100 mm pod dnem drenážního potrubí a v šířce alespoň 600 mm. Tím je zajištěn pracovní prostor pro provádění hydroizolace suterénních stěn a drenáže. Beton musí mít pevnost alespoň C 8/16. Příčný spád betonové mazaniny je 3 %, podélný spád 0,5 %. Ve dně betonové mazaniny je provedena rýha pro uložení drenážního potrubí. Význam betonové mazaniny spočívá zejména ve vytvoření stabilního podkladu pro drenážní potrubí a jeho zásyp; odvodu vody směrem k recipientu; spolehlivém vytvoření definovaného spádu drénu; zpevnění dna stavební jámy pro pohyb pracovníků ve stavební jámě a omezení rizik zanesení drénu zeminou zvláště při provádění.
- Kamenivo nad drenážním potrubím: Kamenivo nad drenážním potrubím je provedeno do výšky alespoň 300 mm nad drenážním potrubím, z kameniva frakce 16/32 bez prachových částic, které by mohly zbytečně zanášet drenážní potrubí. Tato vrstva slouží pro beztlakové předání vody ze zemního tělesa a svislé drenážní vrstvy do potrubí a zároveň zabraňuje jeho pohybu tlakem vody. Slouží rovněž pro pohyb vody směrem k recipientu. Počítá se se zaplavením kameniva.
- Kontrolní a čisticí šachtice: Kontrolní šachtice z plastových prefabrikátů jsou osazeny v místech změny směru vedení drenáže. Mají průměr 300 mm. Slouží pro kontrolu drenážního potrubí. Vzdálenost mezi nimi nepřekračuje 50 m. V nejnižším místě drenáže je osazena průlezná čisticí šachtice z betonových skruží o průměru 1000 mm, která slouží pro sběr vody z drenážních souřadů a má kalový prostor pro zachycení jemných částeček zeminy. Nazývá se předávací jímka. Voda je z této jímky odváděna do recipientu. Drenážní šachtice se zřizují na styku tří a více drénů a v místě náhlé změny jejich směru a sklonu. Maximální vzdálenost mezi dvěma šachticemi nesmí přesáhnout 50 m. Rozlišujeme drenážní šachtice čisticí a kontrolní. Doporučuje se navrhovat všechny šachtice v systému čisticí.
tags: #zásady #správného #návrhu #hydroizolace