Malování bývalo v dávných dobách spojeno s vůní vyhašeného kusového vápna, které mistři malířského řemesla štětkami umně nanášeli na ne vždy zcela rovné stěny venkovských chalup. I když vyhasit si dnes klasické kusové vápno ve vápenném dole někde na zahradě už není možné, přesto se vápenné nátěry prodávají. Odborníci se shodují, že nejsou sice tak kvalitní jako ty z kusového vápna, svůj účel však přece jen splní.
Použití vápna a jeho vlastnosti
Vápno je vhodné zejména tam, kde bojujeme s plísní, kde je vlhko, nebo na místech, kde je malba namáhána například otěrem. Vápno přirozeně samo vysušuje a dezinfikuje. Hodně se tedy používá i ve sklepích, chlévech či jinak namáhaných prostorách. Je však i krásně bílé a odolné. Může sloužit i jako penetrace před dalšími nátěry na nových omítkách v bytech. Chybu neudělá ani ten, kdo si vybílí vápnem celý byt. Nátěr je čistý a vydrží docela dlouho, přičemž se dá i částečně umýt při menším znečištění.
Vápenné nátěry se dají používat i na venkovní omítky, například u starších stavení na venkově. Pro venkovní použití však rozhodně není vhodné míchat vápno s křídou. Lépe je sáhnout po speciálních vápenných nátěrových hmotách, které používají například památkáři. Jsou odolné proti povětrnostním vlivům a vydrží i poměrně dlouho.
U starších rekonstruovaných domů, pokud netrpí vlhkostí zdola, je vápno také vhodné. V případě starých chalup (včetně historických památek) často bez hydroizolací je vápno často nezbytné. A nejen vápenné nátěry, ale i vápenné omítky a štuky. Platí, že staré domy, kde bylo vápno používáno tradičně i sto let a více, snesou tuto medicínu i dnes. Vápenné nátěry se používaly i z hygienických důvodů. A nejen v domech, v místnostech uvnitř, ale všude, na fasádách, v chlévech, maštalích, stájích atd. Dokonce i staré roubenky se zevnitř natíraly vápnem, tedy jejich dřevěné povrchy.
Co se týká vápenných omítek ve starých chalupách, naši předci byli zvyklí omítky ze zdiva vlhnoucího od země v přízemí vždy po čase oklepat a nanést nové. Nová směs písku, hašeného vápna a vody (dnes se prodává především suchý vápenný hydrát) zmírnila potíže s vlhkostí, zasolením a plísněmi. A nějakou dobu to vždy vydrželo. Neznali injektáže, natavitelné hydroizolační asfaltové pásy, stěrkové či PVC hydroizolace a jiné sofistikovanější stavební výrobky a postupy. A vlastně jde dodnes ve starých chalupách o nejjednodušší postup.
Čtěte také: Kvalitní malta
Příprava vápna
Hašené vápno, tento tradiční materiál se používal k nátěrům a v maltových a omítkových směsích. Dříve si přitom lidé sami takzvaně „hasili“ vodou drcené vápno. Z chemického hlediska je hašené vápno hydroxid vápenatý (dříve se říkalo hydrát vápenatý). Velice důležitý byl při hašení správný poměr vody. Když jí totiž bylo mnoho, vápno se utopilo, když málo, vápno se spálilo. Při reakci páleného vápna s vodou vznikalo velké množství tepla, což byl právě důkaz správného hašení. Bylo navíc třeba si chránit nejen oči, ale vůbec pokožku celého těla. Hašení se muselo provádět v malé vrstvě (takzvaném plochém karbu), proto se kopaly plošně poměrně velké vápenné jámy, kde se pak vápno uchovávalo roky, samozřejmě shora zakryté a nějak izolované. Nesmělo zmrznout, jelikož by tak ztratilo svou plasticitu. Pokud by se pak z přemrzlého vápna připravila omítka, na stěnu by nechytla. Třeba v sudech se vápno hasit nesmělo, protože by hrozila při reakci vápna s vodou exploze. Po vyhašení se vápno nechávalo uložené (nejčastěji rovnou v zakryté vápenné jámě, případně v sudech) alespoň 1 rok, aby vyzrálo. Teprve takový materiál byl opravdu kvalitní.
Vápno se však dnes již v domácích podmínkách nehasí. Pro přípravu vápenných omítek a malt si kupujeme sypký a velmi prašný vápenný hydrát, pro výmalbu se prodává vápenný nátěr, což je vlastně dnes již opět vápenný hydrát smísený s vodou. Je jí však jen málo, je třeba vodu ještě přidávat. Pokud kupujeme suchý vápenný hydrát, doporučuje se několik dní před použitím smísit s dostatečným množstvím vody a nechat být. Může ještě obsahovat určité množství páleného vápna, jehož reakce s vodou není při omítání žádoucí. Tradiční hašené vápno se dnes nejčastěji používá jako nátěrová či stavební hmota při ochraně a obnově vzácných historických památek. A to nejčastěji na vsích, ale týká se to obecně různých typů objektů včetně hradů a zámků. Dokonce ještě zbyly nějaké vápenky, kde se dá hašené vápno koupit, ale je jich již pomálu.
Jinak je samozřejmě lepší, tedy rychlejší a praktičtější, ale i vhodnější, použít moderní stavební směsi. Ty se pouze mísí s vodou v potřebném poměru. Vápno má jako tradiční nátěrový materiál mnoho negativních vlastností. A právě ty zmírnil až vývoj dispergovaného vápenného hydrátu. U vápenného hydrátu se výrazně zvýší měrný povrch a spolu s ním chemicko-fyzikální aktivita materiálu. Vápenný nátěr má pak dobrou přídržnost a můžeme i přimíchávat barvivo, čili tvořit barevné odstíny. A barva pak není při venkovním použití z povrchů tolik vyplavována.
Tradiční vápenné nátěry nebyly dostatečně pevné a též méně odolávaly klimatickým vlivům. Jejich životnost byla proto vždy pouze omezená. A třeba venkovní nátěry se obnovovaly téměř každý rok, protože vápenný povrch silně křídoval, odíral se a šupinatěl. A to vše se dělo kvůli vlhkosti. Navíc bývala velmi častá i nesprávná aplikace na suchý podklad.
Přesto však vápno dosud dosahuje u starších objektů zvláštní estetiky a navíc se i výborně snáší s historickými stavebními substancemi. Vápenný nátěr je jedinou existující opravdu minerální nátěrovou hmotou přírodního původu. Problematické je ale značné hutnění nánosu při vícenásobném nátěru. A to byl problém, který bylo třeba řešit spolu s potřebou zvýšení pojivosti nátěru a také snížení jeho nasákavosti. Nejprve se do vápenného nátěru přidávala fermež (lněný olej, říkalo se mu vápenné líčko nebo kasein). Dnes se to řeší takzvaným dispergovaným vápenným nátěrem. Hmota se vyrábí rozmělněním částeček vápna pomocí rotace ozubeného kotouče v suspenzi vápenného hydrátu. Zvětšuje se tím vnitřní povrch dispergovaného vápna a narůstá tak rychlost jeho karbonizace. Vápno se dispergováním aktivuje. V současnosti se navíc vápenné nátěry modifikují akrylátovou disperzí (organickými pojivy) v poměru menším než 2%. Dosáhne se tak stálosti barev včetně barvy bílé, tedy přirozené barvy vápna.
Čtěte také: Jak se vyrábí cement?
Jak správně aplikovat
Aplikace vápenného nátěru však má i svá omezení. Tím nejdůležitějším je, že ho lze nanášet pouze na novou omítku, nebo na omítku, kde bylo před tím malováno zase jen vápnem. Pokud nanesete vápno na starý nátěr například primalexu či jiných hmot, vápno popraská a sloupne se. V takovém případě se musí starý nátěr pečlivě odstranit až na omítku, a pak teprve aplikovat vápno.
Vápenné nátěry je nutné nanášet štětkou, váleček není vhodný. Pro jednodušší nanášení je ideální vápenný nátěr doplnit křídou rozpuštěnou ve vodě v poměru cca 1:10, podle potřeby kryvosti nátěru. Dále je pak vhodné do nátěru vmísit i lněnou fermež v poměru cca 1:100. Pak se vápno lépe nanáší. I tak je nutné počítat s více aplikacemi.
Natíranou plochu je třeba důkladně očistit a provlhčit, aby proběhla požadovaná reakce. Nátěr se pak provádí opakovaně, dokonce až 5 a 6 krát, a to vždy po zaschnutí toho předchozího. Začínáme hodně řídkým roztokem, až ten další může být hustší, ale ne moc. Příliš silná vrstva by praskala. Hydroxid vápenatý reaguje při zasychání vápenného nátěru se vzdušným oxidem uhličitým, načež se tvoří uhličitan vápenatý. A ten je pojivem. Na hladké povrchy se vápenný nátěr dosud nanáší malířskými štětkami, v případě velice hrubých povrchů (třeba ostrých omítek) se dříve používala košťata. Dělalo se to tak, že se o hůl koštěte kleplo, aby z něj vápenné mléko odstříklo na zeď. Vápenný nátěr nanášíme zásadně na vlhký podklad. U suchého podkladu by hlavně za slunného počasí vůbec nedošlo k reakci. Vápno by jen uschlo a pak takzvaně „spráškovalo“ (ze stěny by spadalo v podobě prášku).
A pozor i na dobré zakrytí podlah a dalších částí zařízení při malování. Jakmile vápno jednou zaschne, je velmi těžké jej odstranit dokonce i ze zcela hladkých povrchů.
Vápenné nátěry na ovocné stromy
Natírání stromů vápenným mlékem je tradiční metoda, která pomáhá chránit ovocné stromy před mrazem, škůdci i nemocemi. Jakmile zima odezní, stromy se probouzí k životu a v jejich kmenech se začne předčasně tvořit míza. A to může být problém, obzvlášť pokud předpověď počasí počítá s jarními mrazíky. Tato nedočkavost přírody by pak ve finále pro zahrádkáře znamenala riziko poškození stromu a nižší úrody. A aby se tak nestalo, potírají se kmeny ovocných stromů vápnem. Bílá barva nátěru je výhodná hned z několika hledisek. Díky světlému odstínu odpuzuje teplé odpolední slunko, takže se strom jen tak neprohřeje a netvoří se v něm míza. Zároveň je odolný i vůči nízkým nočním teplotám. Vápenný nátěr slouží také jako přírodní dezinfekce kůry, kterou ochrání od případných škůdců, kteří by mohli v jejích útrobách přečkat dlouhou zimu. Také pomáhá v boji proti houbovým chorobám, které mohou napadnout kmen přes drobné praskliny v kůře. Natírání stromů také snižuje riziko přehřívání kmene na jaře. Brzké slunce může kůru zahřát natolik, že se strom začne probouzet dříve, než je vhodné. Nátěr tento proces zpomalí a pomáhá stromu lépe zvládnout přechod ze zimního klidu do vegetačního období.
Čtěte také: Recenze hydroizolačních nátěrů pro OSB desky
Kdy a jak natírat stromy
Ideální doba pro natírání stromů je podzim nebo začátek zimy, tedy v listopadu a prosinci. Pokud jste to nestihli, můžete nátěr aplikovat i v lednu. Vyberte si den, kdy teploty neklesají pod bod mrazu, aby nátěr mohl dobře zasychat a vytvořil na kmeni ochrannou vrstvu. Vápnění stromů si načasujte na suchý den, kdy teplota bude dosahovat více než 0°C.
Postup krok za krokem
- Nejprve z kmene odstraňte starou odlupující se kůru a mech. Použijte kartáč nebo ostrou špachtli. Pořádně kmen stromu očistěte drátěným kartáčem a odstraňte z něj všechny odlupující části, včetně staré kůry. Pokud jste zaznamenali, že se v kůře tvoří první trhliny, raději ji spalte, abyste tím zničili zárodky případných škůdců!
- Smíchejte hašené vápno s vodou, abyste vytvořili 20% roztok (přibližně 1 kg vápna na 10 litrů vody). Pokud používáte hotovou směs, připravte ji podle návodu na obalu. Z vápna a vody si namíchejte středně hustý roztok. Konzistence nesmí být příliš kašovitá, aby strom nezadusila a zbytečně ho nepřipravila o vnější část kůry. Pokud ale namícháte směs příliš řídkou, rychle vám steče a prakticky ztratí svůj účel. Pro lepší přilnavost můžete do směsi přidat trochu hlíny.
- Nátěr aplikujte pomocí štětce nebo postřikovače. Samotné natírání není žádná věda. Použijte malířský váleček nebo štětku a snažte se, aby se vápenný nátěr dostal i do mezírek v kmeni. Pokryjte celý kmen stromu až do výšky přibližně 1 metru. Pokud má strom silnější větve (o průměru nad 15 cm), natřete také jejich spodní části.
- Po zaschnutí zkontrolujte, zda jsou všechny důležité části stromu zakryté. Pokud je třeba, nátěr opakujte.
- Během zimy pravidelně kontrolujte stav nátěru. Pokud se vám stalo, že během dne náhodou sprchne, raději celé natírání zopakujte. Je totiž docela možné, že liják by mohl vápennou vrstvu narušit a celá akce by byla zbytečná.
Vápennou proceduru dopřejte všem ovocným stromům a keřům. Vhodná je i pro popínavé keře jako je například angrešt nebo rybíz.
Typy vápna pro stromy
| Typ vápna | Popis | Vlastnosti |
|---|---|---|
| Hydroxid vápenatý (pálené vápno) | Silný a rychle účinkující | Vyžaduje opatrnou manipulaci, může být agresivní. |
| Hydratované vápno (hašené vápno) | Vhodné pro přímé použití v zahradnictví | Stabilnější a bezpečnější. |
| Zahradnické vápno | Speciálně balené vápno | Připravené k použití na rostliny. |
Při práci s vápnem vždy používejte rukavice a ochranné brýle, abyste zabránili podráždění pokožky a očí. Správné používání vápna na stromy vám pomůže udržet vaše stromy zdravé a odolné. Vápno je přírodní a efektivní způsob, jak chránit kůru před škůdci, chorobami a výkyvy počasí.
tags: #jak #redit #vapno #pro #nater