Gramofony, přestože se v jednom období začaly vytrácet, dnes se těší obrovské oblibě. Vinyl není jen nosič hudby, je to způsob, jak hudbu prožít jinak - fyzicky, vědomě a často i kvalitněji než v digitálu. Pro někoho návrat ke kořenům, pro jiného nový objev. Vinyl je analogový hudební nosič, který ukládá zvuk ve formě mechanických drážek vyrytých do povrchu desky. Gramofon pomocí přenosky tyto drážky „čte“ a převádí jejich vibrace zpět na zvuk. Na rozdíl od digitálních formátů, kde je hudba uložená jako data, je vinyl fyzický záznam zvuku.
Ne každý typ gramofonu lze ve všech aspektech nastavovat. Některé levnější přístroje jsou dokonce této možnosti zbaveny. V lepším případě jsou přednastaveny v továrně pro jednoduchost a komfort uživatelů, v tom horším pro špatně řešenou konstrukci. Ty špatné si vlastně ani název gramofony nezaslouží, jedná se spíše o frézy, které s Vašimi gramodeskami provedou krátký a smutný proces. Hovoříme o těch levných, kterých je plný internet a prodávají se i v obchodním řetězcích s potravinami za pár tisícovek. Správné nastavení gramofonu není zcela jednoduchou záležitostí a vyžaduje trochu studia, trpělivosti, zručnosti a také příslušenství v podobě šablon, šroubováku a případně i matematiky. Pokud nemáte čas a chuť, je lepší celou věc svěřit odborníkům.
1. Umístění a vyvážení gramofonu
V první řadě je velmi důležité vyvážit gramofon a uvést jej do stabilní vodorovné polohy. Gramofon je citlivý i vůči každému otřesu. V každém případě si ověřte, zda nezachycuje nežádoucí vibrace. I sousedova pračka či dupání nohou může způsobovat nežádoucí přeskakování desky. Přinejmenším se ujistěte, že povrch, na kterém je gramofon položen, je rovný. Pokud chcete zabránit okolním vibracím, je také vhodné umístit gramofon na stůl nebo polici dále od zdi. Skvělé jsou také komody, které nejenže poskytují dostatečnou plochu pro umístění gramofonu, ale díky své pevné konstrukci dokážou pohlcovat některé vibrace.
Rovné uložení lze kontrolovat pomocí speciální vícesměrové gramo-vodováhy, dostupnější zednické nebo např. vodováhy v mobilním telefonu (softwarová aplikace a čidlo v telefonu). Vodováha - váha na vyvážení gramofonu do roviny. Pokládá se přímo na otočný talíř. Bublinka vodní váhy musí být umístěna ve středu vodováhy. Jako nouzové řešení vyvážení lze použít např. kuličku, která se na relativně rovném povrchu nepohybuje. Levné a starší gramofony nemusí mít buď žádné nebo omezené možnosti nastavení v rámci nastavení výšky jejich podstavců.
2. Připojení a osazení přenosky
Pokud vlastníte gramofon s odnímatelným headshellem neboli skořepinou, demontujte jej od raménka. Z přenosky pro jistotu vyjměte hrot i s krytkou, aby při manipulaci nedošlo k poškození a připevněte přenosku ke skořepině. Vetšinou se jedná o dva šroubky s matičkami v otvorech headshellu (skořepiny), ale existují i jiné formy uchycení. Např. nasouvací mechanismus přímo do drážky držáku nebo šroubovací - rychloupínací přenoska apod. Připojte drátky vedoucí z headshellu ke konektorům přenosky, kabílky bývají barevně označeny. Drátky jsou čtyři, označeny barvami červená (pravý kanál +), zelená (pravý kanál -), modrá (levý kanál +) a bílá (levý kanál -). Stejný počet a barevné rozlišení mají barvy konektorů. K zasunutí kabílků lze použít pinzetu nebo malé kleště.
Čtěte také: Využití malých čerpadel na beton
| Barva drátu | Kanál | Polarita |
|---|---|---|
| Červená | Pravý | + |
| Zelená | Pravý | - |
| Modrá | Levý | + |
| Bílá | Levý | - |
3. Nastavení montážní vzdálenosti
Velmi málo gramofonů umožňuje nastavení tzv. montážní vzdálenosti. Jedná se o vzdálenost mezi osou otáčení raménka (pivot) a trnem gramofonu (osou otáčení talíře-spindl). Toto nastavení je poměrně složité a většinou se vyskytuje pouze u drahých high-endových konstrukcí. Většina gramofonů má tento parametr již pevně definovaný z výroby. K tomuto nastavení budete potřebovat šablonu nebo jiné měřítko v desetinách milimetru položené na talíř gramofonu, trpělivost a přesnost. Provádí se posunem přenosky v drážkách headshellu, tedy skořepiny, ve které je přenoska upevněna.
4. Nastavení horizontálního snímacího úhlu (HTA) a offsetového úhlu
Pro zachování ideálního horizontálního - bočního snímacího úhlu by mělo být raménko vždy nad bodem, který právě snímá hrot jeho přenosky. Tangenciální raménka se pohybují celá, současně s hrotem jejich přenosky a dokáží tak chybu snímacího úhlu vyloučit. Gramofonů s raménky posuvnými po ose snímání drážky desky, tzn. lineární raménka, je však málo. Obvyklejší je použití radiálních ramének. Osa radiálního raménka je pevně uložena vedle talíře gramofonu a pohybuje se v rámci kružnice (respektive čtvrtkruhu). Boční snímací úhel (lateral tracking angle) raménka se v průběhu pohybu hrotu přenosky po drážce desky mění. Odchylka bočního snímacího úhlu způsobuje zpoždění signálu mezi pravým a levým kanálem.
Posunem přenosky v držáčku na konci raménka se nastavuje správný vodorovný snímací úhel (HTA - horizontal tracking angle). K nastavení budete potřebovat pravítko (šablonu) na nastavení přenoskové vložky, které se umístí na trn gramofonu. Na dvou místech, tedy na vnější i vnitřní díře pravítka by měl hrot přenosky přesně zapadat. Pokud přesně nesedí do obou otvorů, je třeba pozici přenosky změnit. Povolit matičky šroubků na držáku přenosky a posunout dopředu nebo zpátky dle potřeby. Případně matičky úplně odšroubovat, vysunout šrouby a přenosku upevnit do jiných otvorů headshellu (držáku přenosky). Pravítko má i zrcátko pro kontrolu nastavení úhlu hrotu vůči gramofonové desce. Papírové pravítko lze stáhnout i zdarma z internetu. Při tisku šablony dbejte na správný poměr (1:1) původní a tištěné šablony.
U radiálních ramének je nutné nastavit tzv. „offsetový úhel“, což je prakticky odchylka bočního snímacího úhlu, ke kterému při reprodukci dochází a který má na svědomí zkreslení zvuku a rozchod signálu obou kanálů i o několik milisekund. Nejznámější je nastavení podle Baerwalda, Loefgrena a Stevensona, pojmenované podle matematiků, kteří vypočítali odchylku a navrhli tato řešení. Toto nastavení souvisí s nastavením překrytí (tzv. převis) a s nastavením nulových bodů podle norem IEC, což je standard určující začátek a konec nahrávky na gramofonu. Rozdíl v jednotlivých způsobech nastavení geometrie raménka spočívá v odlišných místech, kde bude boční snímací úhel na hodnotě nula (null point) a v celkovém výsledku (součtu) zkreslení zvuku. Při nastavení přenosky podle Loefgrena je zkreslení zvukového záznamu v konečném součtu menší než u Baerwalda. Nastavení přenoskové vložky podle Baerwalda způsobí větší celkové zkreslení zvuku. Přenoska nastavená podle Stevensona bude mít nejmenší zkreslení na konci drážky desky.
Při nastavování offset úhlu se doporučuje nalepit na hranu přenosky nějaký úzký, rovný a lehký předmět. Ideální je použít například tuhu z pentilky, která váží pouhých 0,03 gramů při délce zhruba 7 cm. Nastavíme tak lépe rovnoběžku mezi přímkou natištěnou na šabloně a tuhou nalepenou na přenosce. Offset úhel se nastavuje v nulovém bodě šablony.
Čtěte také: Jak se vyrábí betonové panely?
5. Nastavení vertikálního snímacího úhlu (VTA)
Jedná se prakticky o výškové nastavení raménka rovnoběžně s povrchem desky. Po montáži musí snímací úhel hrotu přenosky s kolmicí na gramofonovou desku dosáhnout hodnoty 20°. Hodnota úhlu 20° (stupňů) byla v 70. letech 20. století uznána za standard. Ne všechny gramofony ovšem uvedenou funkci, tzn. svislý posun osy (ložiska) raménka mají.
Nastavení svislého snímacího úhlu lze měnit vertikálním nastavením osy otáčení raménka gramofonu. Výšku a sklon raménka (tedy i přenosky) k talíři gramofonu lze nastavit velkým otočným kolečkem. Otáčecí kolečko se nachází u vyústění raménka z šasi gramofonu (ložiska). Většinou se nejdříve musí povolit páčka pojistného mechanismu vysouvání osy raménka. Otáčením doleva a doprava se raménko vysouvá nahoru a dolů.
Přenoskový systém lze polohovat také v rámci podložek (slipmatů) mezi otočným talířem a gramofonovou deskou. Vyšší podložky pod desky se vyrábějí zejména z gumy a korku. Na podložky gramofonových desek s nižší výškou se používají spíše materiály jako pravá kůže nebo speciální filc. Podložkám s filcové látky se často přezdívá jen „slipmaty“ a jsou určeny zejména pro mixování DJ's. Na filcu lze desku zastavit a pohybovat s ní bez zastavení otočného talíře gramofonu. Polohu vertikálního úhlu (VTA) lze seřídit také způsobem uchycení k držáčku přenosky. Existují redukce s mírným úhlem sklonu uchycení přenoskového systému.
6. Nastavení přítlačné síly na hrot přenosky (VTF)
Vertikální přítlačná síla na hrot ovlivňuje také kvalitu zvuku a při jejím nedodržení může navíc docházet k nadměrnému opotřebení gramodesek i samotného hrotu. Její velikost a maximální rozsah jsou určeny výrobcem přenosky a hrotu. Tyto hodnoty naleznete v manuálu. Každá přenoska gramofonu má už od výrobce určenou hodnotu zatížení, která se udává v gramech.
Pokud závaží na raménku je opatřeno stupnicí, je třeba nejprve pomocí závaží na konci gramofonového raménka uvést celé raménko do vyvážené polohy, až se samo rovnoměrně vznáší nad povrchem talíře. Poté potočíte pouze kroužkem se stupnicí do pozice „0“ a následně otočíte celým závažím na požadovanou hodnotu přítlačné síly. Otočné závaží na konci ramene gramofonu se vyšroubuje a nastaví na okraj závitu na hodnotu „0“ nula. Na závaží je uvedena stupnice čísel od 0 gramů do 3,5 a více gramů. Správná hodnota přítlaku přenosky odpovídá nastavení čísla na závaží do roviny s ryskou na raménku. Doporučené hodnoty svislého přítlaku udávají výrobci přenosek v gramech, jednotkou je tedy jeden gram, značí se zkratkou „g“. Přítlak je někdy označován v milinewtonech, kdy jednotka, jeden milinewton se označuje zkratkou „mH“.
Čtěte také: Cementové mléko v praxi
Pokud raménko gramofonu nemá nastavitelné závaží, lze použít zatížení na headshellu (držáčku) přenosky. Obvykle se na headshell upevňuje malý placatý předmět.
- Větší svislý přítlak než doporučený podpoří hloubky a spodní středy.
- Menší svislá síla než doporučená podpoří výšky a čitelnost celého frekvenčního spektra.
Na ověření hodnoty síly tlaku raménka s přenoskou na desku se používá také mechanická nebo elektronická váha. Mechanická váha je malý přístroj na který se ukotví na trn gramofonu, nastaví hodnota doporučené přítlačné zátěže pro přenosku. Na destičku váhy se zlehka položí přenoska instalovaná na rameno gramofonu. Digitální váhy jsou přesnější a ukazují hodnoty přímo na displeji. Váhu umístěte na podložku otočného talíře gramofonu a zlehka položte hrot přenosky na vyznačené místo na váze.
7. Nastavení azimutu
Azimut je kolmá poloha hrotu přenosky vůči gramofonové desce v rámci čelního pohledu na přenosku. Azimut hrotu přenosky (kolmici k desce) lze kontrolovat prostým pohledem nebo pohledem do speciálního vodorovného zrcátka, které se pokládá na talíř pod hrot jehly. Takové zrcátko bývá někdy součástí šablony (pravítka) určeného k nastavení-vycentrování přenosky. Při kontrole čelním pohledem musí být hrot chvějky a její odraz v zrcátku v přímce. V případě, že přímku netvoří, zkontrolujte vodorovné seřízení raménka.
8. Nastavení „antiskatingu“
Vzhledem k tomu, že při přehrávání dochází zvláště u radiálních ramének k dostředivé síle, která posunuje raménko i přenosku směrem ke středu desky a hrot tak spočívá více na jedné straně drážky se záznamem levého kanálu, je třeba tuto dostředivou sílu vyrovnat úměrným tahem zpět tak, aby hrot byl co nejvíce ve středu drážky. Výrobci gramofonů toto nastavení označují jako „antiskating“ a jeho nastavení je úměrné na stupnici hodnotě vertikálního přítlaku na hrot přenosky. U některých gramofonů je ještě antiskating rozdělen na sférické a eliptické hroty, které vyžadují rozdílnou kompenzaci sil díky jejich tvaru a třecím silám. Hodnota boční síly se nastavuje dle hodnoty svislého přítlaku na přenosku.
Seřizování antiskatingu se u některých gramofonů provádí také pomocí malého závažíčka zavěšeného na konci raménka gramofonu. Výrobci gramofonů uvádějí v manuálech obsluhy postup nastavení pro anti-skating, vybírá se správná váha a místo pro zavěšení. U uložení raménka je většinou malá osa - čep s drážkami na které se uvazuje jeden konec vlákna. Dle doporučené míry zatížení hrotu přenosky se vlákno váže do příslušné drážky čepu. Eliptické hroty a hroty Shibata vyžadují menší zatížení a hroty sférické větší.
Kontrolu nastavení anti-skatingu lze provést poslechem monofonního záznamu. Mono záznam obsahuje zvuk, který je v obou kanálech stejný. Při poslechu by měl mít mono záznam v pravém i levém kanále shodnou hlasitost.
9. Finální doladění a kontrola poslechem
Konečné donastavení přenosky je vhodné provést přímo poslechem gramofonové desky. Deska musí být kvalitně nahrána a vylisována. Doporučuje se poslouchat komplexnější nahrávku ve smyslu nástrojového obsazení, intenzity, dynamiky, panoramy a hlasitosti hudby. Přímo pro kontrolu většiny aspektů kvality přenosu zvukového signálu lze poslouchat kontrolní gramofonovou desku, vydávanou pod názvem „testovací deska přenoskového ramene“. Jedná se o testovací audio záznam, který obsahuje různé zvuky: frekvence, mluvené slovo (i jen v jednom z kanálů), monofonní záznam, zpěv, hru na hudební nástroje samostatně i společně (souzvuky), zvuky přírody a civilizace. V případě, že testovací desku nemáte k dispozici, poslouchejte klasickou hudbu, jazz, rock či scénickou hudbu v podání orchestru.
10. Řešení běžných problémů
Problém s výškami
Pokud zapojíte gramofon, který má v sobě zabudovaný předzesilovač, k reproduktorům, pustíte si hudbu, a přesto nejste se zvukem spokojeni, má to několik řešení. Výrazné výšky nebo tzv. „šustění a škrábání“ zvuku lze odstranit nebo zredukovat několika způsoby.
Tím prvním je přidání receiveru do sestavy. Po opětovném spuštění by se měl zvuk krásně vyčistit a prohloubit. Pokud se problém zredukoval, ale úplně neodstranil, zbývá vám zkontrolovat samotné nastavení výšek nebo opravit výše zmíněné nastavení samotného gramofonu. Větší problém mohou představovat starší gramofony, u kterých bývá nevyhnutelné, připojit předzesilovač a receiver.
Pokud máte problém s výškami, ověřte si, zda jste při napájení nezvolili nesprávný kabel. I nekvalitní či dokonce příliš dlouhý kabel vám může ubírat z výšek a signálu.
Pukání a přeskakování vinylové desky
Máte doma desky, které vám zdánlivě pukají, přeskakují nebo hrají zkresleně? Většinu těchto problémů lze vyřešit velmi jednoduše. Drobné praskání může být způsobeno statickou elektřinou, kvůli které se do drážek desky dostane prach. Za výraznějším přeskakováním mohou stát hned dva možní viníci: méně kvalitní záznam nebo nastavení gramofonu. Druhý jmenovaný problém bývá častější.
Přeskakuje vinyl vždy na stejném místě? Pokud ano, pravděpodobně jde o chybu vinylové desky. Zkuste přehrát desku na jiném gramofonu, a pokud je zvuk lepší, je opět nutné podívat se na nastavení gramofonu. Přeskakování desky nejčastěji způsobují dvě důležité části gramofonu - rameno přenosky a jehla:
- Rameno přenosky: Bezchybný kontakt jehly a vinylové desky je klíčový. Pokuste se upravit závaží ramene tak, aby přenoska tlačila na vinyl optimální váhou. Proces úprav se liší podle typu gramofonu, takže je lepší prolistovat si také návod k samotnému gramofonu.
- Jehla: Častou příčinou nekvalitního zvuku je právě zaprášená a opotřebovaná jehla. Při kontrole se jí však nedotýkejte. K čištění používejte antistatický štětec nebo jemný kartáček.
Gramofony nižší třídy jsou obecně náchylnější k přeskakování desek. Kromě toho, že nemají nastavitelná ramena, nemusí zvládnout přehrávat novější desky s hlasitějším záznamem.
Zkreslení zvuku
Zkreslení zvuku u radiálních ramének je často způsobeno nesprávným nastavením offsetového úhlu (viz bod 4).
Pokroucený vinyl
Příčinou pokroucení vinylové desky bývá působení vysoké teploty nebo tlaku. Obvykle se jedná o výrobní chybu nebo nespolehlivé doručení. V obou případech vám nezbývá nic jiného, než vyměnit desku za funkční kus. Pokroucený vinyl totiž narovnáte jen velmi těžko.
Prach a nečistoty
Pokud chcete z vinylové desky odstranit prach a nečistoty, použijte jemný kartáček nebo antistatický štětec. Ten je cenově dostupný i pro běžného uživatele. Pokud jste náročnější posluchač, doporučujeme vám investovat do specializované čističky gramofonových desek.
11. Údržba vinylových desek
Vinyl je překvapivě odolné médium. Pokud se k němu chováte správně, může bez problémů vydržet desítky let a pořád hrát skvěle. Zároveň je ale citlivý na prach, teplo, tlak a špatné zacházení. Dobře udržovaný vinyl hraje čistěji, méně praská a zachovává detaily. Největší chybou je brát vinyl jako běžnou knihu nebo dekoraci.
Pravidla skladování
- Skladujte vždy ve svislé poloze. Pokud desky leží na sobě, postupně se deformují a mohou se prohnout.
- Chraňte je před teplem a sluncem. Vinyl je plast a reaguje na teplotu.
- Udržujte stabilní prostředí. Ideální je suché místo bez velkých výkyvů teploty a vlhkosti.
- Nevytvářejte tlak.
Péče o obaly
Obaly nejsou jen design. Vnitřní obal chrání samotný vinyl před prachem a poškrábáním. Ideální jsou antistatické nebo papírové obaly s polyethylenovou vrstvou. Vnější obal chrání kartonový cover. Prach se dostane do drážek velmi snadno. A právě v drážkách vzniká zvuk. Čistá deska není jen hezčí.
Čištění vinylů
- Základní údržba: Před přehráním stačí jemný kartáček z uhlíkových vláken nebo antistatický hadřík.
- Mokré čištění: Pokud je deska znečištěná, má šum nebo byla dlouho skladovaná, pomůže speciální čisticí roztok a hadřík.
- Hloubkové čištění: Sběratelé a náročnější posluchači používají čisticí stroje, které dokážou odstranit nečistoty z hlubších vrstev drážek.
12. Vinylové formáty
Ve světě vinylů se setkáte s několika základními formáty, které se liší délkou, účelem i způsobem použití. Rozdíl mezi nimi není jen v počtu skladeb.
- LP (Long Play): Je nejznámější a nejrozšířenější formát. Jde o klasické album, které obvykle obsahuje 8 až 14 skladeb a délku kolem 30-50 minut. LP desky jsou základem každé sbírky. Většina ikonických alb v historii hudby vyšla právě v tomto formátu - od rocku a jazzu po hip hop nebo elektroniku.
- EP (Extended Play): Je formát, který stojí někde mezi singlem a plnohodnotným albem. Obvykle obsahuje 3 až 6 skladeb a délku kolem 10-25 minut. Pro posluchače je EP zajímavé tím, že nabízí koncentrovanější zážitek.
- Single: Je nejkratší formát - obvykle obsahuje jednu hlavní skladbu a na druhé straně buď další track, remix nebo instrumentální verzi. Historicky měl single obrovský význam. Byl to hlavní způsob, jak se hudba dostávala do rádií a mezi posluchače.
LP bývá nejdražší, ale nabízí nejkomplexnější zážitek. EP je dostupnější a často experimentálnější. Menší formáty se často vydávají v omezených nákladech, což zvyšuje jejich sběratelskou hodnotu. Velikost desky a rychlost přehrávání mohou ovlivnit i kvalitu zvuku. Například desky přehrávané rychlostí 45 otáček za minutu (typicky singly a některá EP) mají často větší dynamiku a detail. Pro začátečníka má největší smysl LP, nabízí plnohodnotný zážitek a pomůže pochopit, proč vinyl funguje jinak než streaming.
tags: #jak #prehrat #male #vinylove #desky #navod