Co je pergola a altánek a jak je naplánovat
Chybí vám u domu místo, kde byste si mohli v pohodlí a na čerstvém vzduchu užít ranní kávičku či grilování s přáteli, chráněni před pečícím sluncem i před letní přeháňkou? Pergola nebo altánek jsou jednoduché stavby, které při troše šikovnosti zvládnete i svépomocí. Zahradní pergoly i altánky jsou jednoduché, ale velmi šikovné stavby s mnohočetným využitím. Může pod nimi být například zahradní posezení, místo pro grilování i uložení dřeva, či parkoviště pro kola nebo třeba člun.
Ve starověkém Římě se slovem „pergula“ označoval přístavek nebo prodloužení střechy. Pergolou zde byly především sloupové ochozy před budovami a mezi nimi, které chránily domy před silným středomořským slunečním světlem. Sloupová konstrukce s otevřenou střechou je ideální pro pokrytí popínavými rostlinami. Jakmile rostliny pokryjí celou plochu střechy, bude se vám pod ní sedět jako pod přírodním baldachýnem. Pokud navíc necháte rostlinami obrůst jednotlivé boční prvky, získáte s pergolou dokonalou protipohledovou ochranu.
Rozdíl mezi pergolou a altánkem
Oproti tomu altánky stojí vždy samostatně. Mívají obvykle šikmou střechu (sedlovou nebo stanovou), složitější konstrukci stěn s rozličnými ozdobnými prvky a mohou mít také komplikovanější (např. mnohoúhelníkový) půdorys.
Plánování a příprava stavby pergoly
Výběr místa a rozměrů
V prvním kroku je třeba vybrat na pergolu nebo altánek správné místo. Ideální je, pokud budete mít zpod střechy pěkný výhled a nebude to moc daleko od domu (zvažte, jak daleko budete muset chodit například po suroviny při grilování). Kvůli dobrým sousedským vztahům nebývá také vhodné umístit altánek příliš blízko plotu.
Optimální rozměry si nejlépe určíte podle toho, jaké zařízení plánujete v altánku nebo pod pergolou umístit. Ideální je udělat si jednoduchý nákres altánku, respektive jeho půdorys, na čtverečkovaný papír. Kromě zahradního nábytku může mít altánek také pevné vybavení, například zděný krb s grilem nebo umyvadlo. V takovém případě je třeba promyslet si také souvislosti střechy altánku a komína (komín musí mít dostatečnou výšku a bude třeba vyřešit jeho prostup přes střechu), jakož i vhodné umístění altánku s ohledem na přístup k potřebným rozvodům a vzdálenost od nich.
Čtěte také: Stavba betonového plotu krok za krokem
Před samotnou stavbou pergoly věnujte dostatek času plánování: Kde na zahradě má pergola stát? Jsou tam už zdi nebo podobné konstrukce, které můžete začlenit do stavby? Má mít vaše pergola otevřenou střešní konstrukci z dřevěných krokví a/nebo přídavnou sluneční plachtu? Nejprve si ujasněte všechny nevyřešené otázky.
Materiál pro konstrukci a styl
Pokud jde o materiál (a s tím související konstrukci pergoly), v zásadě máte tři možnosti - altánek i pergola mohou mít zděnou, dřevěnou nebo ocelovou konstrukci. Asi nejčastěji se ke svépomocné stavbě využívá dřeva. Aby jim dřevo odolalo co nejdéle, potřebuje pravidelnou údržbu a obnovování ochranného nátěru. Zajímavým tipem je také kombinace zděných sloupů či stěn s dřevěnou konstrukcí střechy.
Chcete-li dřevěnou pergolu, ideální je pro ni borovicové nebo modřínové dřevo. Je lepší než smrkové, protože snáze odolá nepřízni počasí. Pro elegantnější pergoly se dají využít kovové profily s různě velkými průřezy.
Výběr materiálu přizpůsobte stávajícímu designu zahrady nebo záměrně vytvořte kontrasty. Obojí může vypadat velmi atraktivně. Základní rám pergoly může být vyroben z různých materiálů. Ty by měly odpovídat stylu vaší zahrady. V parkových zahradách jsou sloupky pergol často z přírodního kamene nebo kabřince. Kamenné nebo betonové sloupy působí masivně. Proto nejsou vhodné pro menší zahrady. Jako stabilní podpěry slouží také pozinkované ocelové trubky. Kovové konstrukce vypadají decentně a moderně. Dřevo je nejběžnějším stavebním materiálem pro pergolu, zejména na vlastní zahradě. Modřín, douglaska a červený cedr jsou ideální trvanlivé dřeviny. Kulaté dřevěné podpěry působí rustikálním dojmem. Naproti tomu hraněné dřevo se lépe hodí do zahrad, které se vyznačují jasnými liniemi.
Projektová dokumentace a povolení
Vhodný čas pro stavbu zahradního altánku nebo pergoly je od jara do podzimu. Nejprve budete potřebovat projekt altánku nebo pergoly, respektive podrobný plánek, ze kterého vyplynou nejen rozměry a druh konstrukčního materiálu, ale také způsob spojování a tedy množství a typ spojovacího materiálu. Teprve když máte dobře promyšlené všechny detaily stavby, se můžete pustit do práce. Na základě podrobného nákresu můžete poté správně nakoupit vše, co potřebujete, a postupovat při práci bez zbytečného zdržování.
Čtěte také: Zděný plot: Návod na stavbu
Stavbu běžné pergoly stačí ohlásit stavebnímu úřadu. Pokud plocha nepřesáhne 50 m², není nutné stavební povolení.
Projektová dokumentace pergoly je dostupná ke stažení a obsahuje tři důležité části:
- Kusovník: je výpis řeziva určený pro objednávku materiálu. Číslování v kusovníku nerozlišuje opracování dílců, rozlišuje jen šířku, výšku, délku dílce a materiál. Délka materiálu v kusovníku je prodloužena o nadmíru pro opracování.
- Výrobní seznam: je výpis sloužící jako přehled dílců, které je nutné vyrobit. Poziční čísla odpovídají číslům ve výrobní dokumentaci. Poziční čísla se neshodují s čísly v kusovníku, protože výrobní seznam kromě šířky, výšky, délky dílce a materiálu, rozlišuje ještě opracování jednotlivých dílců. Poziční čísla Vám zjednoduší přehled o tom co je či není hotové a zjednoduší samotnou montáž. Každý hotový (vyřezaný) dílec si na nepohledové straně označte pozičním číslem.
Základy a dřevěná konstrukce pergoly
Vytýčení a založení
Pomocí kolíků a provázku si vyznačte půdorys plánované stavby. Kolíky zatlučte do země v rozích budoucího altánku nebo pergoly. Sejmutí horní vrstvy zeminy cca 20cm je obvyklé. Ve většině případů půjde o úrodnou půdu, která je velmi cenná a je potřeba podle toho s ní i nakládat. Zeminu uskladníme odděleně od spodní zeminy z výkopu patek. Vyznačíme si polohu patek. Protože budeme patky betonovat do výšky, která je již nad terénem, musíme si připravit bednění, které nám ohraničí prostor betonáže. Horní hranu bednění zarovnejte s konečnou výškou patky. Horní hrana patky by měla být cca 9-10cm pod úrovní pochozí hrany finální zámkové dlažby. Překontrolujte výškové poměry mezi horními hranami pomocí vodováhy.
Vylijte bodové betonové základy, do kterých vložíte kovové kotevní patky. Základy musí být široké nejméně 30 x 30 cm a hluboké 80 cm (nezámrzná hloubka). Základy nechte vyschnout a umístěte na kotevní patky sloupky. Tloušťka dřeva závisí na tom, jak vysokou a širokou pergolu chcete postavit. Pergola je obvykle vysoká 2,20 m až 2,50 m. Pro pergolu vysokou 2,50 m jsou nejvhodnější hranoly 12 x 12 cm. Umístěte sloupky na patky zabetonované do základů tak, aby končily asi 10 cm nad zemí. Tak ochráníte dřevo před vlhkem. Díky tomu vydrží déle - zejména pokud jej natřete lazurou chránící před povětrnostními vlivy.
Montáž nosné konstrukce
Dříve, než se pustíte do montáže dřevěných prvků, měli byste je ošetřit vhodnými přípravky. Ideální je napustit je biocidním přípravkem (napouštědlem) a jako ochrannou vrstvu použít nátěr tenkovrstvou lazurou, případně můžete sáhnout po tzv. přípravku 2 v 1, tedy napouštědle a lazuře v jednom nátěru. Nezapomeňte na správnou ochranu dřeva. V závislosti na typu dřeva může být vhodná lazura.
Čtěte také: Stavba plotu ve svažitém terénu
Dřevěná nosná konstrukce přístřešku sestává ze svislých sloupů, vodorovných trámů a šikmého zavětření. Jako sloupy obvykle slouží dřevěné hranoly, které se upevní do ocelových kotevních patek. Na sloupy se obvykle používají robustnější hranoly, případně rustikálně působící kulatina, ostatní prvky mohou být zhotoveny také z dvojice fošen.
Základní sloupy jsou vždy v rozích altánku nebo pergoly, při větších rozpětích nebo subtilnějších průměrech konstrukčních prvků je však mohou doplňovat i další sloupky. Dodržujte vhodné vzdálenosti. Rozteč sloupků by měla odpovídat tloušťce, a tedy i nosnosti vaznic. Sloupky pergoly je zpravidla třeba umístit ve vzdálenosti 1,50 m až 3 m od sebe s přesazením. Vodorovné trámy by měly být umístěny v obou směrech. Podélně jsou vazníky, protilehlé sloupy spojují příčníky. Zavětření tvoří šikmé vzpěry, které musí konstrukci vyztužit v příčném i podélném směru. Promyslete si také způsob spojování jednotlivých prvků (chytré je například tzv. čepování).
Nyní můžete ke sloupkům připevnit příčníky. Nosníky buď upevněte pomocí úhelníkových prvků, nebo je na boku spojte pomocí vratových šroubů.
Na rovném terénu v blízkosti místa kde bude pergola stát, sestavíme přední rám skládající se ze dvou sloupků, dvou pásků a vaznice. Sestavíme druhý nižší rám. Rámy můžeme sestavovat na sobě. V takovém případě doporučuji dbát opatrnosti, aby nedošlo k vzájemnému poškození povrchu rámů. Na vztyčené rámy vytáhneme krokev. Krokev vmanipulujeme do její výchozí pozice a shora přivrutujeme k vaznici. Doporučuji vrut nedotahovat úplně. Druhý konec krokve upevníme stejným způsobem. Vzájemnou vzdálenost vaznic můžeme při montáži ovlivnit mírným nakloněním rámů k sobě či od sebe dle potřeby. Stejný postup aplikujeme i pro druhou krokev. Po osazení krajních krokví osadíme pásky. Pásky ke sloupu i ke krokvi zajistíme dvěma vruty do každého spoje. (Nesedí-li pásky úplně přesně v sedlech, můžete si pomoc posunutím sloupu nebo změnou vzdáleností rámů, kterou Vám určuje připevněná krokev. Překontrolujeme rovinnost Vaznic vodováhou.
Konstrukce sedlové střechy na pergole
Charakteristika sedlové střechy
Historicky nejrozšířenějším druhem střechy na českém území je sedlová střecha, a to jak u samostatně stojících rodinných domů, tak i domů v řadové zástavbě. Je nejvíce voleným typem střechy. Podobou je stavebně variabilní. Sedlová střecha se skládá ze dvou šikmých ploch o stejném nebo různém sklonu. Ohraničena je okapy a štíty, vrchol sedlové střechy tvoří hřeben. Krov přenáší zatížení do obvodových zdí.
Náročnější možností je sedlová střecha, která mívá větší sklon. U šikmé, sedlové střechy jsou na vaznících osazeny prvky ve tvaru písmene A. Tvoří je šikmé krokve, které jsou ve hřebenu navzájem spojeny do tvaru obráceného V, a přibližně uprostřed zpevněny vodorovnými kleštinami (dvojicí fošen).
Prvky krovu sedlové střechy
- Pozednice: trámy položené na obvodových zdech, do kterých se uchytí krokve.
- Vazné trámy: trámy spojující protilehlé pozednice krovu. Ne vždy jsou však použity, na nových stavbách se tuhost krovu řeší upnutím pozednice do pozedního věnce.
- Krokve: trámy vytvářející sklon sedlové střechy. Krokve utváří střešní rovinu. Jsou uloženy na pozednici a vaznicích.
- Kleštiny: vodorovný dřevěný prvek spojující dvě protilehlé krokve.
- Sloupky: dřevěné trámky podepírající středovou, případně vrcholovou vaznici.
Minimální sklon sedlové střechy je 5°. Sklon sedlové střechy se volí s ohledem na využití podkrovních prostorů. Optimální sklon sedlové střechy s možností realizace podkroví je 35°. Pokud však chcete využít podkroví k bydlení, musíte počítat s vyšší podezdívkou.
Pokládka pálených střešních tašek
Příprava podkladu a laťování
Na připravenou hydroizolační fólii přichytíme kontralatě a následně střešní latě. Půdní prostory se již častokrát používají pro bydlení nebo kanceláře, které musí být dobře větrané. Proto se musí vytvořit funkční větrání mezi hydroizolační folií a střešními taškami. Parotěsná fólie je velmi důležitá, protože brání průniku vlhkosti a par z interiéru budovy do vnitřních částí tepelné izolace, kde by mohla zkondenzovat. Parotěsná fólie se montuje buď mezi podkrokevní a mezikrokevní tepelnou izolaci (z důvodu předejití poškození fólie při kotvení zařízení do střešní roviny), nebo na celoplošné bednění pod nadkrokevní izolaci.
Minimální průřez střešních latí, na které se tašky pokládají, je 50/30 mm. Ve většině případů se dnes používají latě o průřezu 60/40 mm. Silnější latě mají samozřejmě větší pevnost, snesou větší zatížení nejen vlastní tíhou krytiny, vrstvy sněhu, ale i pokrývačů, kteří se po latích pohybují při realizaci střechy. Latě 60/40 mm se mohou bez obav používat při osové rozteči krokví až do 1,2 m (platí pro běžné typy krytin, nikoli pro bobrovku či prejzy), při větších vzdálenostech je nutno dimenzi nechat staticky navrhnout. Rozteč latí závisí na vzdálenosti krokví, sklonu a zatížení střešního pláště. Vzdálenost latí je u každého typu krytiny odlišná (stejně jako spotřeba na m²) a vždy je nutné se řídit údaji výrobce. Většina typů běžně dostupných pálených tašek se pokládá na laťování v rozmezí 300-380 mm.
Pro potřebu přesného rozměření střechy je třeba dle zásad pokrývačského řemesla zjistit skutečnou průměrnou krycí šířku tašek. Nejdříve si 11 střešních tašek zavěsíme na střešní lať tak, aby do sebe jednotlivé drážky zapadaly. Tašky roztáhneme na největší možný dosah za podmínky, že nedojde k uvolnění spojů v drážkách. Změří se krycí šířka 10 tašek v roztaženém stavu (Cwd). Tašky se stlačí na nejmenší možný dosah a změří se krycí šířka 10 tašek ve sraženém stavu (Cwc). Důležitým bodem, který je nutné dodržet je stanovení průměrné krycí šířky. To umožní dilataci střešní krytiny v ploše, a to i při působení teplot.
Sklon střechy a typy pálených tašek
Pokládat pálené střešní krytiny je možné od určitého minimálního sklonu střechy. Každý typ má výrobcem určený minimální bezpečný sklon, což je úhel, od kterého není zapotřebí žádných doplňkových opatření pro správnou funkčnost střešního pláště. Většina pálených tašek s přerušovanou vodní drážkou má minimální bezpečný sklon 30°. Tašky se spojitou vodní drážkou mají minimální bezpečný sklon 22°. Bobrovky mají minimální bezpečný sklon 30°, prejzy dokonce 40°.
Při realizaci některého doplňkového opatření (těsné, vodotěsné podstřeší) můžeme tyto krytiny pokládat na sklon až o 10° menší, než je jejich předepsaný minimální bezpečný sklon. Nejmenší sklon, kam je možné použít pálené střešní tašky s vodotěsným podstřeším, je 12° (platí jen pro tašky s minimálním bezpečným sklonem 22°).
Při volbě typu pálené krytiny je poměrně zásadní posuvnost či neposuvnost v hlavovém zámku. Posuvné tašky mají v laťování vůli větší než 3 cm, rozměření střešní roviny je pro tento typ tašek tedy jednodušší než pro tašky neposuvné s vůlí v hlavovém zámku jen několik mm. Na střechy hodně členité nebo s krátkými krokvemi je lepší navrhovat tašky posuvné. Samozřejmě je možné prakticky každou střechu pokrýt i taškami neposuvnými (pokud to dovoluje sklon střechy), ovšem někdy za cenu velmi vysoké pracnosti.
Postup pokládky tašek
Pokládka tašek na správně nalaťovanou střechu je již poměrně jednoduchá. Tašky se na latě zavěšují za dva výstupky umístěné na zadní straně tašky v horní části (lidově zvané pupky). U sedlové střechy se začíná kladením pravých tašek u okapní hrany a v dalších řadách v kombinací s půlenými taškami, aby byla dodržena převazba. Pro napojení komínů, střešních oken, úžlabí střech se nabízí půlená střešní taška, okrajové střešní tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran. Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory. Každá taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel.
Pokládka tašek na latě se provádí buď na vazbu nebo na střih. Obecně platí pravidlo, že tašky s vlnou se pokládají na střih (na vazbu by ani do sebe nezapadly), zatímco tašky v pohledové části osově symetrické se pokládají na vazbu. Některé typy tašek je možné pokládat obojím způsobem. Správný způsob pokládky se vždy řídí pokyny výrobce.
Pokud není možné střechy rozměřit na celé řady základních tašek, doporučujeme střešní tašky zkrátit vysokorychlostní úhlovou bruskou s adekvátním řezacím kotoučem. Tašky se vždy zkracují tak, že se odřezává jejich horní část (spodní pohledová zůstává) a tyto tašky se umísťují do poslední řady k hřebeni. Řezaná hrana je tak schována pod hřebenáčem.
Kotvení střešních tašek
Pokud je sklon střechy do 45°, není nutné tašky již dále kotvit. Pokládáme-li tašky na střechy se sklonem 45-60°, je nutné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), při sklonu 60-70° musíme kotvit každou tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu), nad 70° se musí kotvit každá taška pouze pomocí vrutu v hlavové části a zároveň pomocí stranové příchytky. Každá taška je tak přikotvena příčně na dvou místech.
Jako ochrana před větrem se musí kotvit i všechny tašky po obvodu střechy, tedy tašky okrajové, poslední řada u hřebene i první řada u okapu. Totéž platí pro všechny tašky řezané, tj. tašky v úžlabí, nároží, kolem prostupů, střešních oken apod. Kotvení tašek po obvodu střechy a tašek řezaných se musí tedy provádět vždy, při jakémkoli sklonu střechy. Tašky se kotví nejlépe originálními příchytkami dodávanými výrobci krytiny nebo též pomocí vrutů, někdy je nutné některé řezané tašky přivázat drátem (jinak je jednoduše není k čemu přikotvit). Kotvení pomocí hřebíků je též možné, ale tento způsob vykazuje nejmenší pevnost v tahu.
Odvětrání a hřeben střechy
Jedním z klíčových bodů dobře fungujícího střešního pláště je jeho odvětrání. Odvětrávací otvor je vymezen výškou kontralatí. V okapní části musí být velikost otvoru pro přívod vzduchu min. 200 cm²/bm a zároveň musí otvor tvořit min. 1/500 přilehlé plochy střechy. Ve střední části plochy střechy musí být větrací průřez min. 200 cm²/bm a musí mít výšku min. 20 mm. V části hřebene nebo nároží musí tvořit větrací průřez min. 1/2000 přilehlé plochy střechy. Kontralatě tak musí být vždy vysoké min. 20 mm, nicméně většinou se dělají ze střešních latí na výšku 30-60 mm. Čím delší jsou krokve, tím více vzduchu musí větraná mezera obsahovat a tím větší větrací průřez musí jednotlivé části střechy mít. S větráním střechy pomohou střešní tašky větrací, větrací mřížky a pásy hřebene.
Hřebenová část se řeší různě. V dnešní době se hřeben pokládá na sucho. Přes krokevní pole se upevní hřebenová lať, na kterou se umístí plastový větrací pás hřebene (též nazývaný kartáčová lišta). Na nároží se musí vždy použít kovový větrací pás, který je dodáván v rolích. Tento kovový větrací pás se může použít též na montáž hřebene. Za pomoci kovových příchytek upevníme k hřebenové lati (přes plastový nebo kovový větrací pás) jednotlivé hřebenáče. Hřebenáče vždy pokládáme po směru převládajících větrů. Průřez odvětrání hřebenové části střechy je závislý na větracím průřezu hřebenového větracího prvku a mezery mezi hřebenáči a poslední řadou tašek. Většinou je ale nedostatečný a do střechy je nutné osadit ještě větrací tašky. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, respektive nároží. Jejich počet závisí na odvětrávacím průřezu každé tašky a u každého typu krytiny je odlišný. Tato hodnota se většinou pohybuje v rozmezí 10-50 cm².
Pokud je již dokončena pokládka střešních tašek, začneme s instalací hřebene. Nad ucpávku připevníme hřebenovou příchytku pro první hřebenáč. Hřebenáč nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě. Počet kusů na běžný metr délky hřebene určujeme v závislosti od délky krokve a sklonu střechy.
Spotřeba střešních tašek
Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny.
| Typ střešní tašky | Spotřeba (ks/m²) |
|---|---|
| Beta | 10 |
| Hodonka | 10 |
| Rota | 8 |
Pro zjištění spotřeby tašek právě na tu vaši střechu můžete využít webové kalkulačky materiálu. Zde zjistíte cenu a spotřebu materiálu a to včetně slev.
Závěrečné práce a doplňky
Podlaha a boční stěny pergoly
Na některých stěnách altánku či pergoly může být vhodné zrealizovat také výplň, která bude chránit před větrem či zvědavými pohledy. Můžete k tomu použít dřevěný perodrážkový profil (tzv. tatranský profil), nebo vzdušnější laťování či rastr ze šikmých dřevěných lamel, který bude oporou pro popínavé rostliny. Boční stěnu umístěte na stranu, odkud nejčastěji fouká vítr nebo prší pod střechu, případně tam, kde potřebujete více soukromí (sousedé, ulice).
Můžete zvolit dřevěné nebo dřevoplastové desky, které se používají na terasách a upevňují se na rošt uložený ve štěrkovém lůžku. Do štěrkového lůžka lze položit také betonovou dlažbu nebo pálené cihly, ale i dřevěné špalky či kamenné šlapáky. V tomto případě však bude třeba zhotovit betonovou desku, na kterou dlažbu nalepíte. Pokud beton vyztužíte kari sítí, postačí plotna o tloušťce kolem 10 až 15 cm na asi stejně silném štěrkovém podkladu. Zasypání výkopu kamenivem a následné zhutnění. Pokládka obrubníků. Obrubníky klademe do cementové malty zvlhlé konzistence třídy C12/15 o tloušťce 10cm. Pokládka zámkové dlažby. Dlažbu klademe do štěrkového lože z kameniva o frakci 4-8 cm v tloušťce 3-4 cm. Po vyrovnání štěrkového lože provedeme pokládku zámkové dlažby.
tags: #jak #postavit #sedlovou #strechu #pergola #palena