Vápenopískové cihly představují moderní a efektivní stavební materiál, který je oblíbenou volbou pro výstavbu energeticky úsporných domů. Vynikají pevností, dobrou akumulací tepla a zvukově izolačními vlastnostmi. Tento článek poskytuje podrobný návod, jak s vápenopískovými cihlami správně pracovat, od zakládání zdiva až po řešení detailů, jako jsou elektroinstalace.
Základní informace o vápenopískových cihlách
Vápenopískové zdicí prvky patří mezi moderní stavební materiály používané jako vnitřní i obvodové zdivo, pro nosné, dělicí i výplňové konstrukce. Jejich vysoká objemová hmotnost zaručuje pevnost cihel v tlaku a vynikající akumulační i akustické vlastnosti již při menších tloušťkách nosných stěn. Vápenopískové cihly jsou tradičním materiálem k výstavě moderního, energeticky úsporného domu. Jsou cenově dostupné, ekologické a zároveň jsou vzhledem na svoji štíhlost mimořádně únosné. Zdění s nimi je jednoduché. Materiál je tvořen pouze ze 3 složek - vápno, písek a voda. Bez dalších příměsí nebo chemie. Vápenopískové tvárnice se používají v kombinaci s ETICS a jsou oblíbenou volbou pro pasivní domy. Vápenopískové tvárnice Zapf Daigfuss jsou z našeho pohledu dobrou volbou pro pasivní a nízkoenergetické rodinné domy. Jedná se o masivní materiál, který má vyšší cenu za množstevní jednotku, než je tomu u porézních a vylehčených materiálů.
Výhody vápenopískových cihel
Při srovnání s jinými zdicími systémy jsou vápenopískové tvárnice Zapf Daigfuss velmi subtilní. Nosné zdi lze vyhotovit z tloušťky 175 mm. Náhradou jiného typu zdiva za vápenopískové tvárnice (včetně příček) lze získat až 8 % vnitřního prostoru navíc. Vápenopískové tvárnice KS-QUADRO lze zdít strojně. Jednou operací lze jeřábem umístit dvě vápenopískové tvárnice (0,5 x 0,5 m) najednou, což je 0,5 m2. Strojní zdění je extrémně zajímavá záležitost pro developery. Výstavba probíhá tak rychle, že největší důležitost hraje logistika materiálu na stavbě. Vápenopískové cihly vynikají vysokou akumulací, která je srovnatelné s betonem. To znamená v kombinaci s ETICS vysokou tepelnou stabilitu v létě i v zimě. Schopnost akumulace je papírově 4x vyšší než u pálené cihly. Váha materiálu má zásadní vliv také na akustiku. Vápenopískové tvárnice jsou také dobré pro vnitřní mikroklima. Zatímco plynosilikát má uzavřené, izolované póry a keramika má uzavřenou strukturu, vápenopísek tvoří na mikroskopické úrovni otevřené kaverny. Hladký povrch vápenopískových cihel je ideální pro nanášení omítek. Ty mohou být bez jádra v tenčím provedení a znamenají další úsporu množství materiálu a podlahové plochy. Zateplovací systém lze lepit u nižších objektů celoplošně. Obklady lze provést rovnou na zdivo. Tloušťka omítek se podílí na podlahové ploše i na ceně výsledného díla.
Následující tabulka shrnuje klíčové vlastnosti vápenopískových cihel a porovnává je s jinými materiály:
| Vlastnost | Vápenopískové cihly | Pálená cihla | Plynosilikát | Dřevo |
|---|---|---|---|---|
| Tloušťka nosných zdí | Od 175 mm | Větší tloušťka | Větší tloušťka | Různá |
| Zisk vnitřního prostoru | Až 8 % navíc | Standardní | Standardní | Standardní |
| Možnost strojního zdění | Ano (4 m2/hod a více) | Ne | Ne | Ne |
| Akumulace tepla | Vysoká (4x vyšší než pálená cihla) | Standardní | Standardní | Standardní |
| Akustické vlastnosti | Vynikající | Standardní | Standardní | Standardní |
| Vnitřní mikroklima | Otevřené kaverny (prodyšné) | Uzavřená struktura | Uzavřené, izolované póry | Standardní |
| Ekologie | 3 složky (vápno, písek, voda) | Standardní | Standardní | Problematická udržitelnost |
| Životnost | Dlouhá | Dlouhá | Dlouhá | Omezená |
| Omítky | Tenčí, bez jádra | Standardní | Standardní | Standardní |
Příprava před zděním
Když bych měla hned na úvod zmínit to nejdůležitější ohledně stavby z VPC, tak bych zmínila nutnost dobrého projektu. Je to totiž podobné jak s recepty v cukrařině, u kterých je potřeba postupovat přesně podle návodu a vyhnout se experimentům, které by mohly pokazit celý výsledek.
Čtěte také: Lepením betonové dlažby krok za krokem
Nejprve bylo nutné provést hydroizolace na očištěný podklad. Na vyzrálé betonové základové desce je již připravena izolační vrstva lepenky. Pruhy jsou natažené po obvodu i uvnitř stavby pod všemi nosnými stěnami, s přesahem přes šířku zdiva pro budoucí napojení vodorovné izolace. Rozměřte si budoucí zdivo. Pomocí provázku a vodováhy si přenesením měr z laviček vyznačte na izolaci vnější rohy. Pásmem překontrolujte rozměry stavby. Nivelačním přístrojem zjistěte skutečné výšky v rozích.
Zakládání zdiva
Zdivo z vápenopískových cihel se zakládá na vysokopevnostní cementovou ruční zdicí maltu se zvýšenou smykovou pevností. Nanáší se v jedné vrstvě v tloušťce minimálně 10 mm. K výškovému založení první řady zdiva lze použít tzv. zakládací soupravu. Alternativní a nejpoužívanější založení je výškové založení rohů, kdy se zakládá roh v nejvyšším naměřeném místě na minimální vrstvu malty. Vrstvy malty v dalších rozích musí zajistit potřebnou rovinu. Výchozí bod se určí nivelizací - naměříme nejvyšší místo. Pomocí šroubů, vodováhy a nivelačního přístroje se nastaví minimální výška maltové vrstvy a potřebná rovina. Přibližně dva metry od první zakládací soupravy se umístí druhá. Zdicí malta se připraví v bubnové kontinuální míchačce nebo v mísicí nádobě pomocí nízkootáčkového elektrického mísidla smícháním suché směsi s předepsaným množstvím vody (4,5 až 5,2 l vody/40 kg).
První vápenopísková cihla se pokládá přímo do malty. Začíná se vždy od vazby rohů, u zdiva s tloušťkou 24 cm prvkem KMB SENDWIX 2 DF-LD (písmeno L v názvu cihly označuje prvky určené pro zdění na lepidlo). Prvek uložte do čerstvé malty a srovnejte pomocí vodováhy a napnutých provázků. Na zakládací soupravě nastavte šířku zdiva (zpravidla 24 nebo 17,5 cm + cca 1 cm navíc). Přibližně dva metry od první zakládací soupravy umístěte druhou - mezi soupravami je položena hliníková stahovací lať. Maltu rozprostřete do připraveného prostoru mezi dvě zakládací soupravy a latí strhávávejte maltu do krajů, až vznikne rovná plocha. Pokračujte tak, že první zakládací sadu přemístíte do vzdálenosti 2 m od zakládací sady druhé. Maltu opět pomocí latě a nivelačního přístroje vyrovnávejte do roviny. Tak postupujte po celém obvodu stavby. Šířka vyrovnané malty odpovídá šířce připravených vápenopískových prvků. Při založení na XPS se nemusí používat tepelně izolované cihly do prvního řádku ani následná izolace podlahy.
Zdění vápenopískových cihel
Spoj mezi první a druhou řadou zdiva tvoří lepidlo. Nanášíme jej opět pomocí zubové stěrky. Pak pokračujeme od rohů a ostění do stran, stejně jako u první řady. Druhou řadu začněte obdobně vazbou pomocí dvou prvků 2 DF-LD nad sebou. Jejich půdorysná orientace je ale v rohu kolmo na tyto dva prvky v předchozí řadě. Zubovou stěrkou a lepidlem vytvořte spoj na boční straně spojených prvků 2 DF-LD a poté přiložte další vápenopískový prvek (na snímku KMB SENDWIX 8 DF-LD). Postupujte od rohů a ostění do stran po celém obvodu stavby. Svislé spáry u prvků se systémem pero-drážka se nemaltují. Každý blok tohoto typu má na sobě kapsy pro snadnější manipulaci a pokládání. Při postupu od rohů do stran může zůstat ve zdivu mezera pro dokončení řady. Tuto mezeru lze zaplnit přesně doříznutým kusem ze základního prvku. Při dodržení půdorysného modulu 125 mm již při navrhování stavby však není řezání nebo sekání cihel nutné. Pokud jste zvolili zdění na lepidlo, lze použít lepidlo KM BETA FLEX SX-L v takovém množství, abyste jej stačili zpracovat do předepsané doby zpracovatelnosti uvedené na obalu. Zubovou stěrkou rozprostřete lepidlo v celé šířce na horní části vápenopískové cihly a pokračujte v realizaci rohové vazby tak, že na vápenopískový prvek 2 DF-LD položíte na lepidlo další prvek stejných rozměrů. Pro rovnoměrné nanesení malty se používají speciální maltové dávkovače (saně), které si musíte koupit.
Zdění na tupo a stěnové spony
Náš pasiv z VPC jsme zdili na tupo - rohy se neprovazují, ale přidávají se speciální nerezové stěnové spony. Důvod, proč se provádí spoj na tupo je, aby si obvodové zdivo dostatečně rychle posedalo, kvůli nerovnoměrnému zatížení od stropu (ve většině případů jsou stropy uloženy pouze na dvě protilehlé stěny a z tohoto důvodu si tyto zdi sedají rychleji než ostatní). Pokud by se zdivo provazovalo, dochází ke vzniku většího napětí a díky vysoké pevnosti zdiva vzniká velká prodleva mezi postupným sesedáním. Výsledkem je pak popraskaná omítka na konci 1 roku užívání. Při zdění na tupo se provádí pouze promaltování svislé spáry, která má být cca do 5 mm tlustá s tím, že se do každé ložné spáry dávají ocelové nerez plíšky (hlavně ne sádrokartonářské !!!), které zachytí síly nutící zdivo se vyboulit a zároveň umožní rychleji sesednout. Technologie tupých spojů s uplatněním stěnových spon příznivě ovlivňuje odolnost zdiva proti vzniku trhlin, neboť vzhledem k poddajnosti tohoto spojení dochází k eliminaci části rozdílu deformací vnitřní a vnější stěny. Jestliže vzdálenosti stěnových spon nejsou v projektové specifikaci určeny, nemá být svislá vzdálenost mezi dvěma ložnými spárami, v nichž jsou osazeny stěnové spony, větší než 600 mm (ČSN P ENV 1996-2, 3.7.6.1 (2), přičemž stěnové spony mají být rozmístěny střídavě.
Čtěte také: Spojování betonu
Řezání vápenopískových cihel
I když se většinou dočtete o tom, že se dají projekty naplánovat tak, aby se nemuselo řezat, tak realita bývá jiná a ani my se řezání nevyhnuli. Kvalitní pomůcky na řezání a broušení se vám budou hodit, takže na nich nešetřete. Vzhledem k tomu, že je potřebujete během celé hrubé stavby, tak si je těžko budete dokola půjčovat, ale spíš si je koupíte. Na samotné řezání potřebujete drážkovačku a na zásuvky a vypínače vykružovák. Řezání cihel je nutné provádět velkou flexou, při kterém se hodně práší, ale jde to docela dobře. Nejlepší možností, kterou doporučujeme, je použití pily na řezání cihel. Vyjde vás na nějaký tisíc, ale ušetříte si hodně práce. Díky pile nám zabralo řezání všech cihel na přízemí a půlek na první patro necelé 4 hodiny.
Rozvody a elektroinstalace
Uvnitř zdiva se nachází svislé elektrokanály o průměru 40 mm a rastru 125 mm. Kanály uvnitř tvárnic eliminují zasekávání elektroinstalací, bourání i vyvážení stavebního odpadu. Z pohledu akustiky a statické funkce je každý zásah do konstrukce vážným narušením a totéž platí i pro vzduchotěsnost. Vodorovné rozvody mohou být vedeny v podhledu, podlaze či speciální tvarovce ETRONIC. Kabely na elektřinu můžete vést ve VPC speciálními kanálky, ale my je nevyužili. Jestli se rozhodnete stejně, musíte myslet na to, kde a jak hluboko budete dělat drážky, abyste stěny příliš nenarušili (připomínám, že rozměr našich cihel je 175 mm), proto je asi jistější elektrokanálky využívat (najdete je snadno, protože jsou na každém bloku vyznačeny). Voda a odpady jsou řešené v projektu tak, aby se vůbec nemuselo do zdiva sekat. Abychom nenarušovali statiku stavby, tak i v koupelně a na WC vede voda a odpady opět před zdivem a vše je schované v obezdívce. U Kalksandstein jsou kanálky na elektroinstalaci, ale pro toho, kdo to nikdy nedělal je to hrozný opruz a jde to pomalu. Zkoušeli jsme to a nakonec jsme vzali do ruky flexu a udělali to klasicky.
Prevence trhlin a dilatace
U vzájemně spojených vnitřních a vnějších stěn mohou při rozdílném zatížení nebo rozdílných deformačních vlastností příslušného zdiva vznikat rozdíly v deformacích. Tahová napětí vznikají v té stěně, jejíž objem se vzhledem k navázané stěně více zmenšuje. Velikost vznikajících napětí a tím i nebezpečí vzniku trhlin v podstatě závisí na velikosti deformačního rozdílu mezi vnitřní a vnější stěnou a druhu spojení obou stěn, na míře omezení jejich volné deformace a poměru jejich tuhostí. Je-li rozdíl svislých deformací jednotlivých stěn příliš vysoký, pak vznikají trhliny ve vnitřní stěně, které probíhají od vnější stěny šikmo směrem dovnitř. V místech, kde se ve zdivu koncentrují tahová napětí, jako např. u parapetního zdiva, zdiva nad okny nebo v okolí jiných otvorů, se doporučuje vkládat pomocnou tahovou výztuž. Tato výztuž se vkládá minimálně do každé druhé spáry a má přesahovat do sousedního pilíře alespoň o 500 mm, a to souvisle přes celou šířku otvoru. Výztuž je vhodné vložit do nejbližších dvou ložných spár pod otvorem a nad ním. Při provádění tenkých dlouhých rovinných konstrukcí (příčky délky nad 6 m), tj. výztužné pruty, žebříčky nebo sítě se vkládají ve středních 3/5 délky stěny. Příčky mají být založeny na separační vrstvě, například lepence, a od stropní konstrukce se doporučuje ji oddělit poddajnou vrstvou (nutno respektovat průhyb vodorovné nosné konstrukce).
Ve všech místech, kde v důsledku objemových změn zdiva lze očekávat vznik a rozevření trhlin nebo vzájemné posuny zdiva nebo nestejnoměrné sedání základů jako je tomu při rozdílných podmínkách zakládání mezi přístavbou a stávající budovou a při náhlé velké změně výšky objektu, je nutné navrhnout dilatační spáry. Šířka dilatačních spár má být taková, aby odpovídala velikosti objemových změn zdiva. Největší přípustné vzdálenosti mezi dilatačními spárami ve vnější vrstvě vrstvených stěn se mají určit na základě zvláštních šetření.
Čtěte také: Návod na lepení stříšek na plot
tags: #jak #lepit #vapenopiskove #cihly