Když chcete při glosování pevnosti fotbalové obrany sáhnout po přiléhavém termínu, dost možná vyberete jeden z léty prověřených pojmů, jako je italské catenaccio nebo Mourinhův autobus. Na česko-slovenském území se mnohem dříve ujal jiný termín: „prešovský beton“. Pojmy jako prešovský beton nebo žižkovská pentle mají vůni, náladu a šmak.
A jako mnohé fotbalové legendy i reálný základ, skutečné příběhy a hrdiny. „V Prešově nelze vyhrát!“ vybaví si pamětníci.
Co je to „prešovský beton“?
Prešovský beton. Termín, který zní jako stavební zakázka, ale ve fotbale byl spíš výstraha: tady se nebude hrát na krásu, tady se bude přežívat.
Coby terminus technicus značí prešovský beton systém vycházející z výrazné preference obrany. Číselně vyjádřeno, z rozestavení 5-3-2 nebo 5-4-1. Venku bez výjimky, doma často. Coby metafora jde o fotbal založený - tak jako stavební materiál - na pevnosti a neprostupnosti.
Základní recept? Pět obránců, před nimi další tři-čtyři pracanti a nejvýše dvojice vpředu - někdy ani ne útočník, spíš posel, který má občas přinést míč přes půlku. Počet hráčů pověřených defenzívou přinejmenším čtyřikrát převyšoval počet plejerů na polovině soupeře. Osm zbrojnošů vzadu, nejvýše dvojice vpředu. Mnohdy byl útočník jediný. Většinou se zametačem, jistícím čtveřici v linii srovnaných obránců. Se zónovou, později s osobní obranou. Zbytek mužstva mezitím dělá to, co beton umí nejlíp: tvrdne, nepropouští, dusí.
Čtěte také: Složení betonu
Betonářskému fotbalu, řečenému též murovačka, vládl zvlášť doma a na vlastní polovině důraz, neboť jak známo, hráč, který leží, neběží. Střed vyklidili borci v zelené a bílé jako území zasažené cholerou. Mezihra se netrpěla, postupný útok nevedl. Presink neznali a nepěstovali. Ceněnými výkony byly dalekonosný, přes půlící čáru směřující odkop, mnohaminutové ošetření, balon na tribuně. Soupeřovi fanoušci při nekonečných malých domů mezi gólmanem a zametačem běsnili.
Původ a vývoj
Otcové-zakladatelé nevymysleli murovačku z leknutí, rozmaru ani z pohnutí v šestinedělí. Úvaha, kterou se řídili, byla veskrze pragmatická. Metropole Šariše, proslulá velkovýrobou talentů, po válce chabrovala. Nestačila na Malacky, spadla na krajskou úroveň. Nejlepší dorostenci, trojnásobní přeborníci Slovenska, odešli a zářili jinde.
Dějiny „prešovského betonu“ začínají v roce 1951, kdy taktovku převzal rodák z Humenného, dorostenec Slavie Prešov a centrhalv ŠK Bratislava Jozef Karel. Poválečný reprezentant, který si zahrál s Josefem Bicanem nebo László Kubalou. Po zranění kolene, které utrpěl při mexickém zájezdu, však ze všeho nejvíc paběrkoval a laso, které přisvištělo z Prešova, nešlo odmítnout. Vystudoval elektrotechnickou fakultu v Bratislavě a postgraduál v Paříži, kde oblékal dres Cercle Athlétique. Na hřišti i mimo něj se setkával s jistým Helenio Herrerou, věrozvěstem catenaccia. Ze studií si přivezl nepřehlédnutelný baret a zejména - „obrannou hru se dvěma útočníky“. Uspěl hned při premiéře.
Prešovský beton slaví tři čtvrtě století. Vznikl v padesátých letech, názvu se dočkal a největších úspěchů dobyl v šedesátých. Beton musel ztuhnout. Ten prešovský uzrál v polovině šesté dekády, kdy vyválčili třetí (1964) a druhou (1965) příčku v československé lize.
Tým z východu Československa býval proslulý tuhou obranou. Hlavně při venkovních zápasech. Tam prostě Tatran namíchal beton. „Přijeli do Prahy a betonovali. Těžko se do nich dostávalo,“ uvedl trenér Petr Rada, jenž tehdy válel v dresu pražské Dukly. „Hráli systémem 1-9-1, na hrotu byl utopený útočník Ladislav Pavlovič,“ zavzpomínal jeden z historiků. „Takto hrál Prešov od postupu do první ligy v padesátých letech. Táhlo se to s ním po celou existenci. Ti hráči stáli na velkém vápně a zazdili to,“ popsal jednoduchý plán.
Čtěte také: Betonová dlažba Brož
Typickým představitelem „betonu“ byl zadák s příznačným jménem Jozef Bomba, jedna z legend nejstaršího slovenského klubu a nehrající člen stříbrného týmu Československa na MS 1962. „Já si ještě pamatuju obránce Vargu, pozdějšího manažera,“ připojil Rada. „Když vyjel Prešov do Čech, víceméně jenom bránil. Byl slušně řečeno podělaný a poloviční. Hrál antifotbal,“ vybavil si bývalý obránce Bohemians Stanislav Levý. „O prešovském betonu se mluvilo už předtím, než jsem začal hrát ligu já. Je to podobné, jako když se říkalo „italské catenaccio.“
Prešovský beton v praxi
Prešovský beton byl chladný pragmatismus slabšího klubu, který po válce přišel o talenty i možnosti soupeřit penězi. Trenér Jozef Karel, vzdělaný, zkušený, inspirovaný tehdejšími obrannými trendy, postavil systém, díky němuž se z provinčního týmu stala značka, kterou favorité proklínali a zároveň respektovali. A pak je tu paradox, který by v betonu nikdo nehledal: Laco Pavlovič. Král střelců, 164 ligových gólů, člověk, který dokázal, že i v obranné pevnosti může žít kanonýr - když má prostor pro jediný výpad, jedinou chybu soupeře, jediný okamžik.
Na svém stadionu působil Tatran, jenž hrál v lize po většinu sezon o holou záchranu, úplně jinak. Využíval znalosti svého stadionu, divokých diváků i přízně slovenských rozhodčích. Navíc neměl v kádru špatné fotbalisty. „V naší trnavské éře jsme se báli tam jezdit,“ přiznal Karol Dobiaš. „Oni velmi dobře bránili. Organizoval to stoper Bomba. Další hráče už si nepamatuju, je to dávno. Musel bych se podívat do kronik.“ Každopádně platí, že před svými fanoušky získával Tatran většinu bodů. „Doma byl Prešov strašně nebezpečný a nepříjemný. Dovolil si, bylo strašně těžké tam hrát,“ podotkl Levý.
Divadlo potřebuje kulisy. A fundus Prešova jich skrýval přehršel. V první řadě - cestování. Dobrodružný výlet vábil málokoho, ačkoli česká mužstva nezřídka putovala letecky a pokud vlakem, potom lůžkovými vozy. Jak pravila legenda, prohrávala už v Kysaku, obvykle gólem z penalty. Obec leží v údolí Hornádu, dvacet kilometrů od Prešova, na trati košicko-bohumínské dráhy. Stadion, který vlídností neplýtval. Ani nejstarší ligový stadion vlídností nepřekypoval. Zejména uzoučký koridor, prešovský tunel, kterým mužstva chodila na hřiště. Ve vzduchu odér borovičky, ve vlasech pivo. Nadávky, kterým nerozuměli ani nájezdníci z Trnavy, Trenčína nebo Bratislavy.
„Bylo dané, že domácí vždycky dostanou od rozhodčího nějaká procenta. Nedávno jsem viděl záběry, že jsem kdysi v Prešově udělal penaltu. Hráč Anina skočil šipku do vápna a rozhodčí, myslím, že Valach, to zapískal. Když pak přijeli do Prahy, rozhodli jsme o zápase do patnácti minut. Tahle dvě utkání si osobně pamatuju. Prešov doma a venku byl fakt obrovský rozdíl,“ dodal Stanislav Levý. Na východ Slovenska týmy z české metropole standardně lítaly. Na tu cestu se nikomu nechtělo. Všichni věděli, jak nepřátelské prostředí je čeká. „Prešov hrál agresivně, kopal. Báli jsme se o nohy,“ nezapomněl Dobiaš.
Čtěte také: Půjčovna pil na beton – vyplatí se?
Úspěchy „betonu“
Mužstvo ze Šariše dosáhlo pozoruhodných výsledků. Ve společné česko-slovenské tabulce figurují výše pouze Sparta, Slavia, Dukla, Ostrava a Bohemians a ze slovenských rivalů Slovan s Trnavou.
Zůstaly u vzpomínky na souboje se slavnou cizinou. V roce 1958 prešovští rozstříleli Partizan Bělehrad a pokořili MTK Budapešť. S Liverpoolem v roce 1961 remizovali, ačkoli přijel s budoucími mistry světa Gerry Byrnem nebo Rogerem Huntem. Víc než plichtu nevyválčil na Šariši ani Bayern Mnichov! Sepp Maier, Franz Beckenbauer a Gerd Müller se museli na jaře 1967 hodně snažit, aby doma vyhráli a přes druholigový Prešov v Poháru vítězů pohárů postoupili. Ještě víc potrápili v Poháru UEFA VfB Stuttgart, který na podzim 1973 rozhodl teprve v prodloužení.
Celý příběh vysvětluje, jak se beton míchal, kdo ho vynalezl, proč vydržel tak dlouho a jaké legendy po sobě zanechal. Jde vlastně o předchůdce „zaparkovaného autobusu“, fotbalového stylu, kterým se proslavil José Mourinho při úspěšných angažmá v Interu Milán a poté v Chelsea. Na česko-slovenském území se mnohem dříve ujal jiný termín. Často ho doteď používá slávistický kouč Jindřich Trpišovský. Jasně, „prešovský beton“. Takhle označil striktní defenzivní styl polského Rakówa i rumunské Kluže. Web iSport.cz zapátral mezi pamětníky, jak vlastně populární sousloví vzniklo. „V Prešově jsme se báli o nohy, oni kopali jako baníci,“ vrátil se do minulosti legendární hráč Karol Dobiaš.
Současný stav Tatranu Prešov
Armatury prešovského obranného bloku od dob společné československé ligy značně zkorodovaly. Tatran Prešov schytal v nedělním duelu s Trenčínem sedm branek. Nejstarší slovenský fotbalový klub tímto mimořádným debaklem spíš jen podtrhl, jak špatnou obranou se v poslední době prezentuje. Sám kouč přitom ještě pár hodin před svým odvoláním připustil, že se mohlo ze strany jeho svěřenců jednat o snahu zbavit se jeho osoby. Svědčí o tom podle něj i přístup hráčů, kteří odmítli plnit pokyny, které jim před zápasem i během něj zadal. Na přímou otázku, zdali se jednalo ze strany hráčů o sabotáž, ale přitakat nechtěl. Od loňského návratu mezi elitu vyhrál jen pět zápasů, z nichž jako jediný posel lepších zítřků vykukuje senzační vítězství nad Žilinou.
Fanoušci Prešova jsou napnutí, kdyby tohle klaplo, nejspíš by klub čekala hodně zajímavá budoucnost. Polská veřejnoprávní televize TVP teď přišla s informací, že by šestačtyřicetiletý Michał Świerczewski, majitel polského Rakówa, měl mít zájem o vstup do slovenského Tatranu Prešov. Zprávu převzala i další polská média. Zpráva pochopitelně rezonuje i na Slovensku, podnikatel vytáhl Čenstochovou mezi elitu během devíti let.
Raków, kde dlouhá léta působil i český obránce Tomáš Petrášek, se ze třetí ligy posunul mezi polskou elitu, následně vybojoval postup do evropských pohárů a cestu vzhůru završil mistrovským titulem i vítězstvím v polské pohárové soutěži. Zní to jako pohádka, která se stala realitou.
Slovenský klub hraje momentálně ve druhé nejvyšší soutěži, kde je aktuálně na druhém místě se ztrátou sedmi bodů na lídra. Kromě toho, že od sezony 2016/17 chybí Prešov mezi slovenskou fotbalovou elitou, má i problémy se stadionem. Moderní Tatran Arena už se ale staví a je v plánu, že by se právě zde mělo hrát finále ME hráčů do 21 let v roce 2025. Pokud se informace potvrdí, v zádech se silným investorem by Tatran mohla čekat hodně zajímavá budoucnost.
| Ročník | Umístění v československé lize |
|---|---|
| 1964 | 3. místo |
| 1965 | 2. místo |
tags: #jak #hrat #beton #fotbal