Pokládka střešní krytiny je klíčovým krokem při výstavbě nebo rekonstrukce domu, který ovlivňuje životnost střechy a tím i ostatních částí domu. Kvalitní a trvanlivá střecha s životností až sto let je dosažitelná, ať už zvolíte keramickou nebo betonovou tašku, ovšem je doporučeno svěřit ji odborné firmě, jelikož pokládka taškové střechy je náročná a časově náročná.
Příprava před pokládkou střešních tašek
Samotné pokládce tašek předchází rozměření střechy a zhotovení vhodného podstřeší. Pro funkčnost střechy je důležité správné provedení parozábrany, tepelné izolace, pojistné hydroizolace, provětrávané mezery i bednění pod krytinou. V dokumentaci od výrobce najdete popis požadavků na přípravu podkladu pro pokládku krytiny, jde především o informace k bednění, laťování a fóliím.
Sklon střechy a typ krytiny
Pokládat pálené střešní krytiny je možné od určitého minimálního sklonu střechy. Taškové krytiny jsou ideální pro střechy se sklonem minimálně 12° až 15°, přičemž bezpečný sklon se pohybuje kolem 22° a více, v závislosti na typu tašky. Každý typ má výrobcem určený minimální bezpečný sklon, což je úhel, od kterého není zapotřebí žádných doplňkových opatření pro správnou funkčnost střešního pláště.
- Většina pálených tašek s přerušovanou vodní drážkou má minimální bezpečný sklon 30°.
- Tašky se spojitou vodní drážkou mají minimální bezpečný sklon 22°.
- Bobrovky mají minimální bezpečný sklon 30°, prejzy dokonce 40°.
Při realizaci některého doplňkového opatření (těsné, vodotěsné podstřeší) můžeme tyto krytiny pokládat na sklon až o 10° menší, než je jejich předepsaný minimální bezpečný sklon. Nejmenší sklon, kam je možné použít pálené střešní tašky s vodotěsným podstřeším, je 12° (platí jen pro tašky s minimálním bezpečným sklonem 22°). Někteří zahraniční výrobci uvádějí možnost pokládky pálených tašek (za předpokladu zhotovení vodotěsného podstřeší) dokonce od 10°. Pokládka na svislé plochy je možná do sklonu 90°.
Montáž kontralatí a latí
Na takto připravenou střechu se nabijí kontralatě a latě. Následně se osazují kontralatě. Kontralatě se umisťují nad krokve, tj. kolmo na okapní hranu. Kontralatě se připevňují ke krokvím nejčastěji dostatečně dlouhými hřebíky. Pro vytvoření větrací mezery pod taškami je používána tzv. kontralať o výšce min. 4 cm. U běžných střech s délkou krokví do 10 m je výška kontralatě 40 mm dostačující. U střech s délkou krokví přes 10 m nebo u střech objektů, kde lze očekávat vyšší zatížení střešního pláště vzdušnou vlhkostí, je nutná větší výška.
Čtěte také: Správná instalace plotových sloupků
Dále následuje montáž střešních latí, které se osazují na kontralatě rovnoběžně s okapní hranou směrem od okapu k hřebeni. Vzdálenost latí je u každého typu krytiny odlišná (stejně jako spotřeba na m²) a vždy je nutné se řídit údaji výrobce. Většina typů běžně dostupných pálených tašek se pokládá na laťování v rozmezí 300-380 mm.
Minimální průřez střešních latí, na které se tašky pokládají, je 50/30 mm. Ve většině případů se dnes používají latě o průřezu 60/40 mm. Silnější latě mají samozřejmě větší pevnost, snesou větší zatížení nejen vlastní tíhou krytiny, vrstvy sněhu, ale i pokrývačů, kteří se po latích pohybují při realizaci střechy. Latě 60/40 mm se mohou bez obav používat při osové rozteči krokví až do 1,2 m (platí pro běžné typy krytin, nikoli pro bobrovku či prejzy), při větších vzdálenostech je nutno dimenzi nechat staticky navrhnout.
Maximální přípustná vzdálenost střešních latí je určena sklonem střechy a příslušným modelem betonové tašky. Čím menší je střešní sklon, tím jsou střešní latě víc u sebe. Od celkové délky krokve se odečte vzdálenost střešních latí první řady tašek v okapní hraně VLO (u většiny modelů betonových tašek je VLO 330 mm, což zaručuje běžný přesah tašek do střešního žlabu cca 70 mm - změnou VLO lze přesah upravit podle místních podmínek). Dále se od celkové délky krokve odečte „konstanta“ v hřebeni VLH, která je u většiny modelů betonových tašek 40 mm. Jakmile je známá vzdálenost střešních latí, pomocí šňůrovače se na kontralatích umístí značky, na které se osazují střešní latě (tzv. vodorovné šňůrování).
Stanovení krycí šířky tašek a vytyčení linií
Nejprve se stanoví optimální krycí šířka tašek. Ta se zjistí tak, že se na střešní lať položí řada jedenácti základních tašek a zjistí se rozměr přes deset základních tašek, v tzv. sraženém položení a pak v tzv. roztaženém položení.
- Nejdříve si 11 střešních tašek zavěsíme na střešní lať tak, aby do sebe jednotlivé drážky zapadaly.
- Tašky roztáhneme na největší možný dosah za podmínky, že nedojde k uvolnění spojů v drážkách. Změří se krycí šířka 10 tašek v roztaženém stavu (Cwd).
- Tašky se stlačí na nejmenší možný dosah a změří se krycí šířka 10 tašek ve sraženém stavu (Cwc).
- Hodnota Cwd a hodnota Cwc se sečtou a výsledek se vydělí 20.
Pro zjištění hodnoty roztaženého položení Cwd a hodnoty sraženého položení Cwc je vhodné použít svinovací metr. Ten se jednoduše zachytí ve vodní drážce 1. tašky a výsledná hodnota se odečte dle polohy vodní drážky 11. Důležitým bodem, který je nutné dodržet je stanovení průměrné krycí šířky, to umožní dilataci střešní krytiny v ploše, a to i při působení teplot.
Čtěte také: Jak dosáhnout dokonalého malování
Nejprve se na střešní latě vytyčí kontrolní linie pravého úhlu, tj. přímka, která je kolmá na okapní hranu. Linii pravého úhlu na střeše provedeme jednoduše pomocí střešní latě se dvěma hřebíky, která nám nahradí kružítko používané při rýsování. Na spodní okapové střešní lati zvolíme výchozí bod, od kterého vlevo a vpravo vyznačíme optimální krycí šířku pro tři sloupce základních tašek: bod 1 a bod 2. Pomocí střešní latě s hřebíky kolem bodu 1 a bodu 2 opíšeme kružnicí. Průsečíkem obou kružnic vznikne bod, který po spojení s výchozím bodem tvoří linii pravého úhlu k okapní hraně. Rovnoběžně s linií pravého úhlu pomocí šňůrovače vyznačíme na střešních latích značky pro pokládku tří sloupců základních tašek.
Samotná pokládka střešních tašek
Pokládka tašek na správně nalaťovanou střechu je již poměrně jednoduchá. Po přibití latí, namontování okapnice, okapních větracích mřížek, okapních háků, klempířských prvků je možné započít s pokládkou tašek. Tašky se pokládají na střešní latě od okapu nahoru, po „sloupcích“ směrem od okapní hrany k hřebeni, zprava doleva. Levý okraj každé 3. tašky se rovná na značky na střešních latích.
Tašky se kladou přes sebe s dostatečným délkovým překrytím ve směru stékající vody a s bočním překrytím ve směru rovnoběžně s okapní hranou. Délkové překrytí určuje vzdálenost střešních latí. Požadované minimální délkové překrytí závisí na sklonu střechy a příslušném modelu betonové tašky. U betonových tašek se nejčastěji pohybuje mezi 80 mm až 140 mm. Pro jistotu se pak během pokládky kontroluje dodržení optimální krycí šířky přes 10 základních tašek.
Zkracování tašek
Pokud není možné střechu rozměřit na celé řady, lze tašky zkrátit (uřezáním pomocí vysokorychlostní úhlové brusky a adekvátního řezacího kotouče). Tašky se vždy zkracují tak, že se odřezává jejich horní část (spodní pohledová zůstává) a tyto tašky se umísťují do poslední řady k hřebeni. Řezaná hrana je tak schována pod hřebenáčem. Pokud se na střeše použije střešní fólie, může prach ucpat póry a způsobit, že paropropustná membrána ztratí svoji funkčnost. Proto je řezání tašek nejlépe provádět mimo střechu.
Způsob pokládky
Pokládka tašek na latě se provádí buď na vazbu nebo na střih. Obecně platí pravidlo, že tašky s vlnou se pokládají na střih (na vazbu by ani do sebe nezapadly), zatímco tašky v pohledové části osově symetrické se pokládají na vazbu. Některé typy tašek je možné pokládat obojím způsobem. Správný způsob pokládky se vždy řídí pokyny výrobce.
Čtěte také: Výhody podložky pod plovoucí podlahu
Kotvení tašek
Tašky se na latě zavěšují za dva výstupky umístěné na zadní straně tašky v horní části (lidově zvané pupky). Kotvení střešní krytiny má svá pravidla a vyplatí se je dodržet. Při nedostatečném kotvení totiž hrozí, že tašky při silnějším větru začnou létat. Keramické tašky kotvíme na štítech (každá krajní taška), na nárožích a úžlabích.
- Pokud je sklon střechy do 45°, není nutné tašky již dále kotvit.
- Pokládáme-li tašky na střechy se sklonem 45-60°, je nutné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu).
- Při sklonu 60-70° musíme kotvit každou tašku v ploše pomocí stranové příchytky (nebo vrutu).
- Nad 70° se musí kotvit každá taška pouze pomocí vrutu v hlavové části a zároveň pomocí stranové příchytky. Každá taška je tak přikotvena příčně na dvou místech.
Jako ochrana před větrem se musí kotvit i všechny tašky po obvodu střechy, tedy tašky okrajové, poslední řada u hřebene i první řada u okapu. Totéž platí pro všechny tašky řezané, tj. tašky v úžlabí, nároží, kolem prostupů, střešních oken apod. Kotvení tašek po obvodu střechy a tašek řezaných se musí tedy provádět vždy, při jakémkoli sklonu střechy.
Tašky se kotví nejlépe originálními příchytkami dodávanými výrobci krytiny nebo též pomocí vrutů, někdy je nutné některé řezané tašky přivázat drátem (jinak je jednoduše není k čemu přikotvit). Kotvení pomocí hřebíků je též možné, ale tento způsob vykazuje nejmenší pevnost v tahu.
Odvětrání střešního pláště
Jedním z klíčových bodů dobře fungujícího střešního pláště je jeho odvětrání. Protože není možné zcela zabránit vlhkosti proniknout do konstrukce střechy, je třeba ji odtud vhodně odvětrat. Vlhkost, která se dostane do vzduchové mezery ve střeše, je odváděna větrací mezerou pod taškami a větracími taškami mimo střešní plášť. Aby se zajistilo účinné odvětrání je třeba zajistit vstup a výstup vzduchu v okapu a hřebeni.
- V okapní části musí být velikost otvoru pro přívod vzduchu min. 200 cm²/bm a zároveň musí otvor tvořit min. 1/500 přilehlé plochy střechy.
- Ve střední části plochy střechy musí být větrací průřez min. 200 cm²/bm a musí mít výšku min. 20 mm. Kontralatě tak musí být vždy vysoké min. 20 mm, nicméně většinou se dělají ze střešních latí na výšku 30-60 mm.
- V části hřebene nebo nároží musí tvořit větrací průřez min. 1/2000 přilehlé plochy střechy.
Čím delší jsou krokve, tím více vzduchu musí větraná mezera obsahovat a tím větší větrací průřez musí jednotlivé části střechy mít. Pro větrání střechy pomohou střešní tašky větrací, větrací mřížky a pásy hřebene. Nejčastěji se větrací tašky pokládají v druhé řadě pod hřebenem nebo nárožím. Jejich počet závisí na odvětrávacím průřezu každé tašky a u každého typu krytiny je odlišný (většinou 10-50 cm²).
Doplňkové prvky a ukončení
Hřebenová část
Hřebenová část se řeší různě. V dnešní době se hřeben pokládá na sucho. Přes krokevní pole se upevní hřebenová lať, na kterou se umístí plastový větrací pás hřebene (též nazývaný kartáčová lišta). Na nároží se musí vždy použít kovový větrací pás, který je dodáván v rolích. Tento kovový větrací pás se může použít též na montáž hřebene. Důležitá zásada je rovněž nutnost položení ventilačně-těsnícího podhřebenového pásu.
Za pomoci kovových příchytek upevníme k hřebenové lati (přes plastový nebo kovový větrací pás) jednotlivé hřebenáče. Hřebenáče vždy pokládáme po směru převládajících větrů. Průřez odvětrání hřebenové části střechy je závislý na větracím průřezu hřebenového větracího prvku a mezery mezi hřebenáči a poslední řadou tašek. Většinou je ale nedostatečný a do střechy je nutné osadit ještě větrací tašky. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, resp. nároží.
Pokud je již dokončena pokládka střešních tašek, začneme s instalací hřebene. Nad ucpávku připevníme hřebenovou příchytku pro první hřebenáč. Hřebenáč nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě. Po dokončení pokládky v ploše se na již hotovou krytinu osadí speciální větrací hřebenová lišta ve tvaru Z s boční perforací, která zajišťuje odvod vzduchu z provětrávané mezery.
Okrajové a půlené tašky
Pro napojení komínů, střešních oken, úžlabí střech se nabízí půlená střešní taška. Okrajové střešní tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran. Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory a každá taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel. Pro založení okapové hrany je nejosvědčenějším řešením napojení krytiny na okapní plech, který se umisťuje s přesahem do 1/3 šířky žlabu.
Štítové lemování neboli závětrnou lištu je nutné osadit z důvodu ochrany před povětrnostními vlivy a také kvůli vytvoření pohledového detailu. Jednotlivé lišty se vzájemně překrývají o 100 mm. Před osazením je však nutné připravit také okrajové hliníkové šablony, a to tak, že se ustřihne krajní zámek krytiny a následně se krajních 40 mm ohne vzhůru.
Spotřeba střešních tašek
Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny. Při montáži střešních tašek Beta nebo Hodonka je třeba 10 ks na metr čtvereční, u tašek Rota spotřeba činí pouhých 8 ks na metr čtvereční.
| Typ tašky | Spotřeba (ks/m²) |
|---|---|
| Beta | 10 |
| Hodonka | 10 |
| Rota | 8 |
Protisněhová ochrana
Sněhová pokrývka v zimě představuje potenciální nebezpečí pro konstrukci střechy i pro okolí. Úkolem protisněhové ochrany je zajistit, aby sníh nepadal nekontrolovaně a ve velkých masách ze střechy. K tomu slouží protisněhové háky a mříže. Je třeba celoplošné rozmístění se správným počtem prvků, což závisí na sklonu střechy a sněhové oblasti. U některých typů krytin můžete využít keramické protisněhové tašky.
tags: #jak #pokládat #střešní #tašky #postup #návod