Pohráváte si s myšlenkou pokládání nové podlahové krytiny na starou dlážděnou podlahu a nevíte, jak postupovat? Tento problém znají zejména nájemníci stěhující se do nového bytu: v krásném, čerstvě vymalovaném bytě často narazíte na starou nevzhlednou dlážděnou podlahu. Její odstranění obvykle není pro pronajímatele možné, a proto je alternativou položit na stávající dlaždice tvrdé podlahové krytiny.
Příprava podkladu pro pokládku nové podlahové krytiny
Nejprve je třeba si povšimnout výšky požadované konstrukce podlahy. Podlaha s novou krytinou nesmí být příliš vysoká, jinak by došlo k narušení podlahy, zejména v oblasti dveří, ale i na jiných místech v místnosti. V ideálním případě by podkladová deska měla být rovná a bez výškových rozdílů mezi jednotlivými dlaždicemi. Je proto nezbytné zkontrolovat rovnost staré krytiny.
Pro dokonalý výsledek nesmí nerovnosti dlaždic překročit 5 mm a výškový rozdíl jednotlivých dlaždic nesmí překročit 2 mm. Pokud zjistíte praskliny ve spárách, obvykle to znamená nedostatek dilatačních spár nebo vadný potěr. Trhliny můžete snadno utěsnit pryskyřicí pro větší pevnost. Možné nerovnosti můžete vyrovnat pomocí izolačních podložek nebo vyplněním. Lepené vinylové podlahy, zámkové vinylové podlahy a PVC podlahy jsou velmi vhodné pro pokládku na staré podklady. Předem je ale třeba připravit různé přípravky, aby se předešlo jakýmkoli rizikům.
Druhy podlahových krytin a jejich specifika při pokládce na dlažbu
- Celý elastický vinyl: Ten je přilepen přímo k podkladu, což slibuje vynikající stabilitu a robustnost. Před pokládkou lepeného vinylu vyžaduje podklad stabilní a hladkou vrstvu plniva, aby struktura dlaždic a spáry nebyly plné nerovností.
- Zámkový vinyl: Na rozdíl od instalované lepené vinylové podlahy má tloušťku 8 až 12 mm a pokládá se plovoucím způsobem na pěnový podklad nebo na izolaci proti kročejovému hluku přes dlaždice. To znamená, že hotová konstrukce může dosáhnout celkové výšky přes 15 mm a například narušit otevírání dveří v místnosti. Mezi další nevýhody plovoucí instalace vinylu na dlaždice patří možné tahání podlahy pod kolísající vlhkostí nebo velké teplotní rozdíly. Stejně tak i možná nestabilita na nerovných místech v podlaze. Při pokládání vinylu musíte také myslet na dilatační spáry, protože elastické podlahové krytiny mají tendenci se rozpínat a mohou se vydouvat nebo dokonce trhat, pokud není dostatečná vůle.
- Dřevěné podlahové desky (parkety): Ať už jsou to masivní parkety nebo prefabrikované parkety, jsou vhodné také pro pokládku na staré dlaždice. Nejdůležitějším krokem je i zde vhodná příprava podkladu. Odborníci doporučují celoplošné lepení plovoucí instalace, protože přímé připojení nevyžaduje žádné další použití izolace proti kročejovému hluku, je bezpečná pro chůzi a také snižuje hluk při chůzi. U dubových parket se vždy rozhodnete správně, protože toto dřevo má relativně nízké bobtnání a smršťování, a proto je robustnější a odolnější. Na rozdíl od plovoucí instalace „cvakacích“ parket eliminuje celoplošné lepení s obkladem dlaždice potřebu parozábrany. To znamená, že celá konstrukce je méně vysoká, podobně jako v případě lepeného vinylu. Kromě toho není vhodné pokládat parkety volně na dlaždice s podlahovým vytápěním, protože všechny další vrstvy mají silný tepelně izolační účinek a snižují tepelnou vodivost Vaší nové dřevěné podlahy.
Pokládka dlažby: od plánování po realizaci
Pokládku dlažby je třeba si důkladně naplánovat. Z ekonomického hlediska je důležitý zejména výpočet množství dlažby, které budete při práci potřebovat. Ovšem součástí příprav a plánování je i rozměření dlažby a stanovení směru pokládky.
Výpočet množství dlažby
Prvním krokem pro úspěšné zvládnutí pokládky je nákup vhodného množství dlaždic. Začněte proto změřením šířky a délky místnosti. Následně tato čísla mezi sebou vynásobte. Tímto výpočtem získáte základní údaj, který vám sdělí, kolik m² dlažby budete potřebovat. K tomuto číslu je ovšem nutné připočítat i rezervu (ideálně 10 %) - vypočtené m² pronásobíte číslem 1,1. Plochu podlahy (se započtenou rezervou) stačí podělit plochou, která je uvedena na balení.
Čtěte také: Jak na dokonalé broušení betonu?
Pro správný výpočet materiálu je dobré vytvořit plán s rozmístěním dlaždic. Pomůže vám to také při výpočtu spotřeby spárovací hmoty, lepidla nebo vyrovnávací stěrky.
Doporučené rezervy materiálu dle způsobu pokládky:
- Na střih: 5 %
- Na vazbu: 10 %
- Diagonální pokládka (na koso): 15 %
- K celkové ploše přidejte ještě asi 3 % na spáry.
Příprava podkladu před pokládkou dlažby
Příprava celistvého, pevného a rovinného podkladu bez nečistot a mastnoty je pro pokládku dlažby zásadní. Nikdy se nespoléhejte jen na to, že je plocha nově vybetonovaná. Je třeba zkontrolovat rovinnost podkladu a případně plochu alespoň místy vystěrkovat a nechat před pokládkou dlažby stěrku pořádně vyschnout. Stejně tak je důležitá vzájemná kolmost ploch. Určitě se nesnažte vyrovnávat nerovnosti lepidlem. Pro ně je přímo určena maximální možná tloušťka vrstvy.
V mnoha případech je nejlepší nejprve vystěrkovat betonový podklad, poté pořádně napenetrovat gumoasfaltovou penetrací (v interiérech volíme zásadně hmotu bez zápachu) s přesahem alespoň 5 cm na stěny (v koupelnách se penetrace a hydroizolace někdy aplikují až ke stropu). Poté aplikujeme stěrkovou hydroizolaci, která se obvykle nanáší dvakrát. Po prvním nanesení, kdy materiál nejprve důkladně promícháme, musí hydroizolace uschnout a poté ji nanášíme podruhé, abychom měli naprostou jistotu vodotěsnosti hydroizolační vrstvy. Nakonec použijeme samonivelační hmotu, pomocí které dosáhneme dokonalé rovinnosti podkladu. Správná aplikace samonivelační hmoty je obzvláště náročná, je třeba přesně dodržovat předepsaný postup a mít s touto činností zkušenosti.
Před pokládkou keramických dlaždic důkladně připravte podklad. Podlahu zbavte mastnoty a nečistot a pečlivě ji zametejte. Pokud obkládáte stávající povrch, stačí ho odmastit, očistit a zdrsnit bruskou nebo hrubozrnným brusným papírem. Není-li podlaha rovná, naneste vyrovnávací maltu. Po úplném vyschnutí můžete začít s pokládkou.
Čtěte také: Jak na parkety
Výběr dlažby, lepidla a pomůcek
Co nás u interiérové dlažby zajímá nejvíce, to je odolnost vůči otěru. Především v chodbách, předsíních a kuchyních jsou na odolnost povrchu dlažby kladeny vysoké nároky. Všechny potřebné technické údaje o dlažbě najdeme na každém balení. Nejlepší je volba takzvané rektifikované dlažby, jejíž hrany jsou mechanicky broušeny do pravého úhlu a rozměry každé dlaždice jsou naprosto přesné. S rektifikovanou dlažbou se pracuje o řád lépe (snáze) než s dlažbou pouze kalibrovanou. Ano, prodraží se, ale vyplatí se to.
Spolu s výběrem dlažby vybíráme také vhodné lepidlo a to pak musíme mísit s vodou ve správném poměru. Pokud od podlahy očekáváte větší vibrace, je třeba si připlatit za hmotu flexibilní, standard by mohl popraskat. To samé platí i pro spárovací hmotu. Vybíráme také vhodné pomůcky, především nivelační spony, klínky a kleště, pomocí kterých se sponami a klínky pracujeme (levelingový systém). Kdo má trochu pod čepicí, zainvestuje do těchto propriet na úkor laciných plastových křížků, ty jen vymezují spáry, ovšem nivelační (levelingovou) sadou vyrovnáváme povrch.
Dále je většinou třeba zakoupit hydroizolační stěrku a gumoasfaltovou penetraci (zásadně volíme penetraci bez zápachu), dále samonivelační hmotu. A nářadí? Vlastně potřebujeme spoustu věcí. Potřebujeme dlaždice něčím řezat a brousit, dále potřebujeme gumovou paličku, vodováhy včetně dvoumetrové, kterou kontrolujeme rovinnost pokládané plochy, zubaté hladítko pro nanášení lepidla, míchací nástavec na vrtačku, případně rovnou míchací stroj na lepidlo, zednickou lžíci, špachtli a nakonec i nějaké hadříky pro potřebu utírání lepidla z dlažby.
Kontrola dodávky dlažby
Ještě před pokládkou je prostě dobré celou dodanou sérii zkontrolovat. Kontrolujeme kvalitu dlažby, odstín a rozměry jednoduchým porovnáním dlaždic. Zároveň porovnáváme dlažbu z různých obalů (krabic). Často můžeme zjistit, že sice některé krabice není třeba vracet, ale musíme promíchat dlaždice z více krabic, aby se obložený povrch barevně nelišil na více místech. A nakonec může dojít i k omylu a v některých krabicích může být zcela odlišná dlažba. Na každém obalu (balení) by měly být uvedeny veškeré důležité informace (identifikační údaje produktu). Katalogový název, formát (rozměr), kvalita, barevný odstín, kalibrace, datum výroby a další. Především kvalita produktu je pak definována normou. Pokud v dodávce najdete více jak 5 vadných dlaždic na 100, nelze již takovou kazovost tolerovat.
Pokládka dlažby a spárování
Dlažbu pokládáme zásadně se spárami, které je po vytvrdnutí lepidla nutné vyspárovat (vyplnit) speciální spárovací směsí. Spáry jsou nezbytné, bez spár to nejde, i když mohou být jen minimální. Nesmíme zapomenout, že u keramických obkladů dojde k určitému nárůstu objemu. Ten je způsoben penetrací vody do obkladů. Navíc by se bez spáry a spárovací hmoty poškozovaly hrany dlaždic.
Čtěte také: Tipy a triky pro broušení betonu
Před obkládáním je navíc důležité si promyslet průběh spáry. Je třeba pořádně proměřit obkládanou plochu, zkontrolovat rozměry obkladového materiálu a pak musíme hodně počítat. Tedy kreslit a počítat. Ovšem zjistíme tak předem, jak široké budou dořezy a kde bude vhodné jejich umístění. A zároveň si vypočítáme šířku spáry. Zamyslete se také nad budoucím umístěním zařizovacích předmětů. Spáry by měly být vždy rozmístěné symetricky nebo uprostřed menších ploch. Špatně umístěné spáry poškodí celek z estetického hlediska.
Lepicí maltu naneste na připravený a suchý podklad pomocí špachtle vhodné pro daný typ malty. Pracujte po částech - vždy pokryjte maximálně 1 m² plochy. Nejprve uložte dvě paralelní řady dlaždic a poté přidejte jednu řadu kolmo, abyste zajistili stabilitu a zabránili posunutí. Při práci použijte vodováhu k ověření rovnosti a gumovou paličku k usazení dlaždic. Je důležité zvolit lepidla, spárovací hmoty a příslušenství pro pokládku keramických dlaždic se zvýšenou přilnavostí, určené pro zvolený typ podlahy. Lepidlo se nanáší pomocí špachtle a před úplným zaschnutím se odstraní distanční křížky.
Nejpohodlnější bude nanést spárovací hmotu gumovou špachtlí, protože pokryje všechny mezery. Pro kuchyně a koupelny stojí za výběr spárovací hmota, která chrání před tvorbou hub a plísně. Pro obtížná místa, jako jsou rohy a úhly, místa vystavené vlhkosti, se doporučuje použít sanitární silikon, který je k dispozici v široké škále barev (což usnadňuje přizpůsobení použité spárovací hmotě). Množství použité spárovací hmoty závisí na jejím typu a mezery mezi dlaždicemi. Každý výrobce uvádí na obalu produktu přesnou tabulku spotřeby injektážní malty. Dlaždice vyplněné spárovací hmotou je třeba po několika minutách otřít vlhkou houbou nebo hadříkem.
Máme-li již důkladně spočítaný prostor a pokládku promyšlenou, začínáme pokládáním celých dlaždic od jednoho z rohů místnosti. Toho rohu, který je při vstupu do místnosti a pobytu v ní vidět nejvíc. Je tedy třeba si představit i budoucí umístění nábytku. Pruhy s přířezy vždy končíme na opačných stranách. Zásadním pravidlem je pokládka dlažby až po položení a vyspárování dlaždic na stěnách. Nikdy nepostupujte opačně. Obkládání podlahy je posledním krokem, na který navazuje už jen usazování sanitárních předmětů a umisťování nábytku. Po obložení stěn a položení dlažby již nesmí přijít do prostoru žádný další stavební řemeslník. I stropní podhledy a další řemeslné práce již musí být dokončené. Stejně tak musí být před pokládkou dlažby vymalováno. Vždy se prostě začíná stropem, pokračuje stěnami a končí podlahou. Dlažba se pokládá do lepidla naneseného vždy ve stejné vrstvě na podklad. Vždy nanášíme jen tolik lepidla, abychom stačili dlažbu pokládat za jeho přípustné konzistence. Ihned po položení přitom vždy každou dlaždici důkladně očistíme od lepidla na jejím líci. Stejně tak při spárování musíme vědět, zda může spárovací hmota dlaždici trvale poškodit (přebarvit) či ne. Pokud ano, bude nutná povrchová ochrana dlažby např. lepenkou. Při pokládce dlažby používejte ukončovací lišty, zakryjí přechod mezi dlažbou a obkladem nebo soklovou dlaždicí či dlažbou a stěnou. Největším problémem je pro většinu kutilů provádění přířezů. U dlažby je to ještě obtížnější než u obkladů a pokud si nevíte rady se správným použitím řezačky, použijte raději rozbrus (úhlovou brusku) s diamantovým kotoučem.
Pokud je to ve vašem estetickém záměru, je možné dlažbu pokládat i na stěny. Nikdy však nepokládáme dlaždice určené na stěny na podlahu. Nevydržely by, zato dlažba na stěně obstojí hravě. V interiérech lze použít i dlažbu určenou do exteriéru. Kritérium mrazuvzdornosti hovoří ve skutečnosti o nasákavosti (resp. nenasákavosti) dlažby a ta nás zajímá i v interiérech. Při výběru dlažby sledujeme otěruvzdornost. Neglazované a slinuté dlažby však nejsou podle tohoto kritéria hodnoceny. U glazované dlažby se nejčastěji setkáme s 3., 4. a 5. stupněm otěruvzdornosti. Zakoupené obklady a dlažbu lze skladovat i venku (v exteriéru), musíme však celou dodávku ochránit před vlhkostí. Navíc je třeba za chladného počasí umístit materiál alespoň týden před pokládkou do interiéru, aby se ohřál. Pokud je podklad pod dlažbou vystaven deformacím, je nutné použít speciální elastické lepící malty. Pokud prostor vyžaduje dilatační spáry, musí se tyto spáry shodovat ve vrstvě obkladů s dilatací v podkladu. Neglazované obklady je třeba povrchově ošetřit před ušpiněním.
Pokládání dlaždic do pravého úhlu je nejjednodušším způsobem. Ovšem nejlépe funguje pouze tehdy, máte-li takovou místnost, kde jsou stěny v pravém úhlu - před pokládkou doporučujeme kontrolu úhloměrem. Základem je položit první řadu dlaždic podél stěny a dále pokračovat v pravém úhlu napříč středem místnosti. I při diagonální pokládce budete potřebovat úhloměr. Principem je pokládání dlaždic přes střed nejdelší části místnosti v diagonálním směru (kosočtverce) - určete si podélnou a příčnou osu v místnosti. Napříč tímto naměřeným úhlem následně pokládejte další řady dlaždic. Tímto způsobem dosáhnete zakrytí menších nesrovnalostí stěn a místnost se vám opticky rozšíří. Nevýhodou diagonální pokládky je poměrně složité měření - úhly musí dokonale sedět a také vám vznikne více odpadu při dokončování okrajů. U vzoru rybí kosti se první dlaždice položí pod 45° úhlem a pod tímto úhlem se pokračuje v celé řadě. Další řada dlaždic se pak pokládá do prostoru, který se mezi jednotlivými dlaždicemi vytvořil.
Co dělat, když dveře drhnou o dlažbu
V zimě není nic otravnějšího než nutnost otevírat vstupní dveře, které poškrábou dlažbu, nebo dveře do ložnice, které vrzají pokaždé, když do ní vstoupíte. Chlad a vlhkost, které jsou pro prosinec typické, často tento problém ještě zhoršují a proměňují i ty nejmenší dveře v opravdové mučidlo. Málokdo však ví, že existuje rychlé, účinné a snadno dostupné řešení, jak obnovit ticho, aniž byste museli vytahovat brusku a rozsypat piliny po celém domě.
Příznaky drhnoucích dveří
Když dveře začnou skřípat, první příznaky jsou zřejmé: zasekávají se, vrzají a někdy zanechávají na podlaze tenkou tmavou stopu. V zimě často zjistíte, že se dveře najednou hůře otevírají, zejména ráno, kdy je vlhkost vzduchu nejvyšší. Tento příznak není katastrofou, ale je třeba ho brát vážně, aby nedošlo k poškození dveří i podlahy. Nesprávně seřízené dveře lze rozpoznat pouhým okem: horní část křídla je nakloněna dopředu nebo mezera mezi dveřmi a zárubní je nerovnoměrná. Stačí několik pohybů dopředu a dozadu, abyste přesně určili místo tření: někdy se to děje pod klikou, jindy na okraji spodní části dveřního rámu. Pokud slyšíte vrzání nebo kovové skřípání, nemusíte hledat dál - příčina je v pantech!
Příčiny drhnutí dveří
Na co si dát pozor v chladném ročním období: v prosinci dochází k největšímu roztažení a smrštění materiálů. Plíseň na podlaze, mírně deformované rámy - stačí pouhý milimetr, aby došlo ke kontaktu… a problémy mohou začít. Vlhkost vzduchu od listopadu do února hraje důležitou roli. Dřevo, které je ze své podstaty chemicky aktivním materiálem, bobtná a absorbuje vlhkost ze vzduchu. Příčinou mohou být také některé staré budovy: časem se mírně deformují, což vede k posunutí prahu nebo mírnému prohnutí dveřních zárubní. Hlavní příčinou jsou však panty. Časem se jejich osa opotřebuje, šrouby se uvolní a samotné panty se deformují v upevnění. Výsledkem je, že dveře klesnou o milimetr nebo dva a narážejí o podlahu. Tento detail je často přehlížen, ale právě on je klíčem k rychlé opravě!
Rychlý způsob, jak zvednout dveře: správné seřízení závěsů
Zapomeňte na motorovou pilu nebo elektrický pilník: u většiny dveří, které škrábou podlahu, stačí jednoduše seřídit závěsy. Je to nejrychlejší, nejčistší a nejúčinnější řešení, které vám ušetří drahocenný čas! Není to žádná vysoká matematika: nejprve opatrně (ale pevně) utáhněte šrouby v pantech na rámu a na dveřích. Začněte s horním pantem: opatrným otočením šroubováku o čtvrt otáčky a dveře již obnovily svou výšku! Tajemství spočívá v tom, že za desku vložíte tenký klín (kovovou podložku nebo dokonce kousek silného kartonu), aby se vyrovnal vůle. Zašroubujte ji zpět a zkontrolujte: rozdíl se často měří v milimetrech… ale pokaždé, když dveře otevřete, budou vypadat jako nové!
Pokud závěs přestal být rovný, bez váhání jej vyměňte za nový nebo nainstalujte další, zejména u starých nebo těžkých dveří. Moderní modely se instalují během několika minut a někdy umožňují mikrometrické nastavení díky vestavěnému nastavovacímu šroubu. Pro ty nejpečlivější je vždy možné použít závěs o něco větší, aby se dveře mírně zvedly a nebylo nutné sundávat dřevěnou lištu!
Správné vybavení a přesnost
Než začnete pracovat se závěsy, je důležité připravit si potřebné vybavení. Ujistěte se, že máte po ruce následující:
- Křížový šroubovák a/nebo plochý šroubovák
- Vodováha (pro kontrolu vyrovnání dveří)
- Tenké klíny nebo podložky (kartonové, plastové, kovové)
- V případě potřeby nainstalujte nové šrouby.
- Lehké kladivo (pro případ, že je obtížné sejmout hřídel závěsu)
Profesionální rada: během práce vždy podepřete dveře dřevěným klínem nebo klínem, aby nespadly a netlačily na vyměněné panty. Buďte také opatrní s krabicí: pracujte odvážně, ale ne hrubě, hlavně nepoškodit barvu a dřevo kolem ní. Podložením látky nebo silného koberce pod dveře zabráníte vzniku škrábanců během práce. A pro citlivé prsty tenké rukavice ochrání před třískami a zajistí přesnost!
Další kontroly a údržba
V některých případech se dveře i přes všechna bezpečnostní opatření nadále škrábou. V takovém případě je třeba provést několik kontrol:
- Zkontrolujte stav prahu dveří: i malá deformace může být příčinou vrzání.
- Zkontrolujte, zda se podlaha nebo dlažba neodlepily kvůli vlhkosti.
- Pokud dveře nabobtnaly, zvažte možnost důkladného vyvětrání místnosti v obdobích zvýšené vlhkosti nebo umístění absorbentu vlhkosti v blízkosti.
Po dokončení opravy je nutná pravidelná údržba: jednou za měsíc očistěte panty od prachu, jednou za čtvrt roku je namažte mazivem a při každé změně ročního období zkontrolujte utažení šroubů. Tím zabráníte opakovanému výskytu problému příští zimu nebo po deštivém období!
tags: #jak #brousit #dlazbu #pod #dvermi