Renovace balkonů a lodžií byl donedávna velký problém. Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. V tomto článku najdete přehledně vysvětlené, kdy má smysl pustit se do omítky svépomocí, jaké omítky se používají, jak správně nahodit omítku krok za krokem a na co si dát pozor u starších zdí.
Příprava podkladu pro venkovní omítky
Správná příprava podkladu je zásadní pro trvanlivou a stabilní omítku. Než se pustíte do samotné práce, je dobré si celý postup krátce projít. Pokud řešíte, jak udělat omítku svépomocí, je důležité pochopit, že omítání má několik navazujících kroků. Každý z nich ovlivňuje výsledný vzhled i životnost omítky.
Obecně závazné podmínky
- Podklad musí být suchý (max. vlhkost zdiva 6 %, v zimním období max.).
- Materiály na bázi sádry se používají výlučně ve vnitřních prostorách a tam, kde nedochází k nadměrnému vlhkostnímu zatížení. Hmoty musí být chráněny před zemní vlhkostí a proti vodě obecně, poněvadž sádrové výrobky po kontaktu s vodou měknou, snižují své pevnosti, hmota nasává vodu a mírně bobtná. Pokud se sádrové hmoty použijí v koupelnách a sprchách, musí být opatřeny keramickým obkladem, aby se zamezilo vniku vody do hmoty.
- Všechny styky dvou různých podkladních materiálů (beton-cihla, pórobeton-cihla, heraklit-cihla apod.) ve vnějším i vnitřním prostředí by měly být vyztuženy rabitzovým pletivem nebo alkalivzdornou sklotextilní síťovinou s velikostí ok cca 8 x 8 mm.
- Pro vnější omítky platí, že se mohou provádět nejdříve dva měsíce po vnitřních omítkách, aby došlo k dostatečnému vysušení zdiva. Opět musí být splněna podmínka vlhkosti zdiva (zejména v jarním a podzimním období) podle ČSN 73 2310.
- Nedoporučuje se provádět vnější omítky v zimním období nebo při očekávaných mrazech, a to ani za použití mrazuvzdorných přísad, neboť podklad může být namrzlý a omítka by neměla dostatečnou přídržnost k podkladu.
Klíčové kroky přípravy
- Vyčištění a vyrovnání podkladu: Před samotným nahazováním omítky je potřeba zeď lehce navlhčit. Stačí jemné pokropení vodou, ideálně konví s kropicí hlavicí. Zaprášenou fasádu můžete nasucho omést, při silnějším znečištění pak vyčistit pomocí vysokotlakého čističe. V rámci příprav před venkovními omítkami bylo nutné vyškrábat pěnu vyplňující mezery v dořezech mezi cihlami do hloubky 3-4 cm a tuto mezeru vyplnit maltou. U cihel s poškozenou stěnou a viditelnou vatou jsme na vatu a v okolí cihly natáhli cementové lepidlo a zapravili do něj perlinku. U věncových cihel v místě krokví jsme do mezer aplikovali pěnu a po jejím vytvrdnutí ji zařízli. Na pěnu i na extrudovaný polystyren nalepený za pozednicemi jsme aplikovali cementové lepidlo s perlinkou. Lepidlo s perlinkou jsme natahovali také na boxy venkovního stínění u překladů Porotherm Vario Uni. Vnitřní ostění oken a nadpraží natahujeme vždy jako první - chráníme tím přilehlé plochy před zašpiněním a docílíme čistého a přesného zakončení omítky. Na rámy oken ani dveří tak nebylo nutné lepit plastové připojovací profily, tzv. apu lišty. Stačilo zakrýt okna fólií. Zakrýt bylo nutné také pohledové části krovu.
- Penetrací a adhezní můstky: Pro zajištění kvalitního povrchu, na který aplikovaný materiál kvalitně přilne, se používají různé penetrační nátěry nebo cementové postřiky. Na nesavý podklad se aplikuje weberpodklad haft a necháme cca 2 hodiny zaschnout. V absolutní většině případů se pro zlepšení přídržnosti jádrové omítky doporučuje provést cementový postřik nebo postřik vyráběný též jako suchá maltová směs, neboť právě na styku podkladu s omítkou vznikají největší pnutí. Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem. Po zaschnutí penetrace se omítkovina nanese.
- Vyztužení problematických míst: V oblastech, kde jsou ve zdivu zazděny jiné prvky, které mají jiné fyzikální vlastnosti (překlady, vedení zdravotechniky, jiný druh zdiva), je potřeba vložit výztužnou síť pro jádrové omítky. Tato síť nám zajistí, že nebude docházet k dilatačním prasklinám v takto komplikovanějších místech. Výztuž se klade do jádrové omítky pod její povrch (krytí min. 3 mm), maximálně však do 1/3 tloušťky pod její povrch (jádrová omítka se provádí ve dvou vrstvách - do první se vmáčkne pletivo nebo tkanina a hned se nanese další vrstva).
- Lešení: Abychom mohli přípravu fasády provádět, zapůjčili jsme si s týdenním předstihem před realizací venkovních omítek lešení, které nám dovezla i namontovala firma ECOMONT lešení. Hliníkové lešení UTS 1450 je ideální volbou číslo jedna nejen při nanášení omítky, ale i při ostatních stavebních pracích.
Typy omítek a jejich výběr
Při výběru omítky je důležité zohlednit místo použití, stav podkladu i požadovaný výsledek. Ne každá omítka se hodí všude - některé slouží jako základní vrstva, jiné jako finální úprava a další řeší specifické problémy, jako je vlhkost nebo tepelná izolace.
Minerální omítky
Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou. Minerální omítky, které obsahují přírodní pojiva, jako je vápno nebo cement, jsou prodyšné, chrání před plísněmi a jsou ideální pro plné podklady, jako jsou cihly nebo vápenopískové cihly, stejně jako pro vlhké nebo deštivé regiony.
Pastovité omítky
Dalším typem omítek jsou tzv. pastovité, které se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.
Čtěte také: 56 modulové rozvaděče pod omítku
Silikátové omítky
Pojivem těchto omítek je silikát, tedy vodní sklo. Vzhledem ke zmíněné vysoké paropropustnosti se hodí pro použití na všechny typy zateplovacích systémů. Protože je použité pojivo zásadité, odolává vůči vzniku plísní a mechů. Na druhé straně je možné silikátové omítky aplikovat jen při dobrých klimatických podmínkách. Ideální je teplota kolem 20 °C a vlhkost 50 %.
Silikonové omítky
Vzhledem k vynikajícím vlastnostem patří silikonové omítky k nejlepším materiálům využívaným pro omítání fasád. Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností. Silikonové omítky také odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.
Akrylátové omítky
Na druhé straně jsou omítky akrylátové, které jsou cenově nejdostupnější. Jde o probarvený typ pastovitých omítek, které lze bez problémů namíchat i do velmi sytých a plných odstínů. Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou. Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují. Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Proto se doporučují jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.
Jádrová omítka
Jádrová omítka patří k nejpoužívanějším typům a tvoří základní vrstvu omítkového systému. Základní vrstvu venkovních omítek tvoří opět přednástřich materiálem Baumit Spritz. Na něj se poté stejným způsobem jako u vnitřních omítek aplikuje jádrová omítka Baumit Primo 1.
Štuková omítka
Pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu se používá štuková vápenná nebo vápenocementová omítka s velmi jemnou zrnitostí do cca 0,5 mm nebo jen jemnou zrnitostí do cca 1 mm, která se upravuje filcováním. Na vápenocementové omítky lze bez problémů lepit keramický obklad. Štukování ve vnějším prostředí - Ve vnějším prostředí se používá vápenocementový štuk opět o zrnitosti do 0,5 nebo 1,0 mm.
Čtěte také: Použití drátěného kartáče
Sanační omítky
Pokud se u zdiva dlouhodobě objevuje vlhkost nebo solné výkvěty, běžná omítka často nestačí. Staré zdi bývají zatížené vlhkostí, solemi nebo nestejnoměrnou savostí, což může výrazně ovlivnit přilnavost i životnost nové omítky. Při práci se sanační omítkou je důležité dodržet několik navazujících kroků, které zajistí její správnou funkci a dlouhou životnost. Dodržením tohoto postupu zůstane sanační omítka funkční, prodyšná a schopná dlouhodobě odvádět vlhkost ze zdiva.
Tabulka typů omítek
| Typ omítky | Pojivo | Vlastnosti | Použití |
|---|---|---|---|
| Minerální | Vápno, cement | Vysoká paropropustnost, odolnost vůči plísním, náročná aplikace, nutnost barvení | Plné podklady (cihly), vlhké/deštivé regiony |
| Silikátová | Vodní sklo | Vysoká paropropustnost, odolnost vůči plísním/mechům, aplikace za dobrých klimatických podmínek | Všechny typy zateplovacích systémů |
| Silikonová | Silikonová pryskyřice | Dobrá pružnost, odolnost vůči vodě/špíně, UV záření, chemicky stabilní, snadná aplikace, dlouhá životnost | Fasády, zateplovací systémy |
| Akrylátová | Syntetická pryskyřice | Nízká cena, mechanická odolnost, snese kontakt s vodou, snadné tónování, nízká paropropustnost | Fasády s dobrými izolačními vlastnostmi |
| Jádrová | Vápenocementová | Základní vrstva omítkového systému | Vnitřní i vnější omítky |
| Štuková | Vápenocementová, vápenná | Velmi jemná zrnitost, podklad pod malbu, úprava filcováním | Konečná vrstva vnitřních a vnějších omítek |
| Sanační | Speciální pojiva | Prodyšná, odvádí vlhkost, odolná proti solím | Zdivo s vlhkostí a solnými výkvěty |
Postup omítání
Omítání se zpravidla provádí ve třech vrstvách ručním nebo strojním způsobem.
- Spojovací vrstva (špric): Nejprve se nanáší spojovací vrstva z řídké cementové malty. Postřik se provádí síťovitě s minimálním pokrytím 50%. Pokud je podklad velmi suchý, je vhodné jej podstříknout lehce vodou, aby se tzv. nespálil. Pro postřik (tzv. „špric”) se používá cementová nebo vápenocementová malta. První vrstva plní spojovací funkci mezi omítkou a zdivem. Pokud jsou spáry po zdění hlubší než 10 mm, je nutno použít cementovou postřikovou maltu o přídržnosti min. 0,3 MPa. Spotřeba této řídké malty je cca 4 kg·m-2. Doba schnutí: 6-24 hodin dle počasí.
- Jádrová omítka: Po našpricování si omítkáři do malty umístili a urovnali rohové omítkové lišty z pozinkované oceli. Do ostění otvorů, tedy oken a dveří, se vloží rovná prkna, která jsou vystrčena ven podle požadované tloušťky omítky. Pro nanášení jádrové vrstvy použijeme omítku lehkou s objemovou hmotností v zatvrdlém stavu pod 1 300 kg·m-3 nebo tepelněizolační se součinitelem tepelné vodivosti λ max. 0,2 W·m-1·K-1 nebo se součinitelem tepelné vodivosti λ max. 0,1 W·m-1·K-1. Tloušťka těchto omítek se pohybuje od 10 do 20 mm. Jádrová omítka se nanáší ve dvou vrstvách bezprostředně za sebou. První vrstva se pouze nechá chvílí „zavadnout“, a pak se již nahodí vrstva druhá. Pro vnější omítky bychom si měli vybírat suché maltové směsi s vyššími hodnotami pevnosti v tahu za ohybu a přídržnosti k podkladu. Pro rovnoměrné stažení omítky a vytvoření pevného podkladu je důležité mít kvalitní nářadí. No a nakonec mohla přijít na řadu rutina v podobě nástřiku omítky na stěnu a jejího urovnání hliníkovou stahovací latí ve tvaru písmene H, tedy tzv. háčkovou latí. Před nahazováním jádrové omítky musíme vydřevit prkny okenní otvory a výdřevu pečlivě vodováhou provážit svisle i vodorovně. Po nahození stěn výdřevu otočíme na stěny kolem oken a nahodíme maltou ostění okna - špaletu.
- Štukování a finální úpravy: Štuk se nanáší na podklad z jádrové omítky pomocí ocelového hladítka nebo hladítka z PVC. Fasádní omítky pastovité konzistence se standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění. Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka. Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídíte vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy.
Pokládka dlažby na balkoně
Na nášlapnou plochu balkonu, kde se osadí okapový profil na sucho, a přes perforaci tohoto plechu nanášíme lepidlo weberfor flex nebo weberfor profiflex R. Přes perforovanou část profilu, kterou proniká lepidlo, přiložíme těsnicí pás Schlüter®-KERDI-KEBA, a to tak, že jednu část pásu položíme do lepidla a druhá část je uložená v izolační hmotě terizol. Spojování balkónového profilu se provádí pomocí spojky, která je lepena na dilatační mezeru mezi profily pomocí tmele webercolor POLY. Mezera mezi profily musí být min. V přechodu nášlapné plochy a soklu je použit pás weberBE 14 s tím, že pás je usazen v terizolu. Po 6 hod. po položení první vrstvy terizolu můžeme přistoupit k nanesení druhé vrstvy téže hmoty. Nanášení lepidla a pokládání dlažby se provádí běžným způsobem, oboustranného nanášení lepidla. Doporučený typ a rozměr používaných dlaždic je TAURUS (označení pro slinutou dlažbu) 300 × 300 mm - (63S, 73S, 76S…), a to kvůli většímu množství spár. Maximální dilatační celek nesmí překročit 3 × 3 m. U ploch s jedním rozměrem výrazně převažujícím (úzké a dlouhé plochy) je nutno dilatace posuzovat individuálně (max, však dvojnásobek kratší délky). Minimální souvislá vrstva lepidla je 5 mm.
Spárování dlažby a prevence problémů
Vyspárování dlažby se provádí speciálními maltami, které dělíme podle nasákavosti cihelného materiálu. Vyspárování dlažby maltou webercolor comfort, nebo webercolor premium. Spáry v ploše dlažby a svislé spáry soklu se spárují flexibilní spárovací maltou webercolor comfort. Do spáry mezi soklem a nášlapnou plochou vložíme distanční miralonový provazec prům. Webercolor POLY použijeme i pro spáru mezi okapovým plechem a první řádkou dlažby (ta je o cca. délky).
Trhlinky v omítkách
Omítky jsou náchylné ke vzniku poruch, které mohou snižovat estetickou hodnotu (vzhled) díla, případně mohou ovlivnit kvalitu konstrukcí (např. zatékáním vody) a vznik následných poruch. Příčinami poruch mohou být teplotní a vlhkostní změny, působení vody a atmosférických vlivů, kvalita a podmínky provádění a vyzrávání a další. Z hlediska aplikace omítek zejména na zdivo z cihel typu THERM při současném obvyklém tempu výstavby (při nedodržování technologických postupů a přestávek) lze pro hladké povrchové úpravy a nátěry vyslovit jednoznačný požadavek na použití buď lehkých nebo tepelněizolačních omítek s hydrofobizovanou krycí (uzavírací) vrstvou nebo použití výztužné síťoviny pod štukovou omítku.
Čtěte také: Detailní přehled podomítkových třífázových zásuvek
Výkvěty
Tzv. výkvěty vznikají na neomítnutém i omítnutém cihelném zdivu vynášením vodou rozpustných solí a vápenných sloučenin ze zdiva na jeho povrch. Zdrojem vyplavitelných částic mohou být jak cihly, tak zdicí malty a omítky. Výkvěty na zdivu vznikají pouze tam, kde je ve zdivu zvýšená až nadměrná vlhkost, která soli uvolní a pak je vynese k povrchu zdiva ve směru difuzního toku. Na povrchu zdiva se vlhkost odpaří a zůstane solný či vápenný povlak - výkvět. Je nutné odstranit příčinu zvýšené vlhkosti zdiva.
tags: #jak #provést #omítku #na #balkoně