Vyberte stránku

Kvalitní tepelná izolace je nedílnou součástí jakékoliv stavby. Slouží nejen k minimalizování úniku tepla z objektu jako takového, ale i k izolaci konkrétních stavebních částí, např. rozvodů vody. Hlavním úkolem tepelných izolací je vytvořit bariéru, která brání prostupu tepla stěnami, podlahami, stropy či střechami. Tepelné izolace mají nejen udržet teplo v domě, ale také zabránit přehřívání interiéru v letním období.

Při zateplování domu hraje výběr správného izolantu klíčovou roli. Právě na něm totiž závisí výše úspor za vytápění i chlazení, stejně jako míra účinnosti a životnost celého zateplení. Jak už to tak v životě bývá, neexistuje ani zde univerzální správná volba. Při výběru izolace by se mělo vždy přihlížet k individuálním okolnostem, dispozicím a vlastnostem konkrétní stavby.

Důležité parametry při výběru izolace

Při výběru tepelné izolace je důležité srovnávat různé parametry, jako jsou součinitel tepelné vodivosti, prostupu tepla, tepelný odpor a difuzní odpor, stejně jako požární odolnost. Ze strany stavebníků panuje velká nejistota zejména při srovnání jednotlivých parametrů různých izolantů. Pojďme si laicky vysvětlit, co jednotlivé pojmy, uváděné u každého zateplovacího materiálu, znamenají.

Součinitel tepelné vodivosti λ (lambda)

Součinitel tepelné vodivosti λ je asi hlavní parametr, který vás bude zajímat. Jednoduše řečeno osvětluje, jak je materiál schopen vést teplo. Čím je hodnota λ nižší, tím lepším je izolantem. Součinitel tepelné vodivosti je lokální, to znamená materiálová vlastnost stavebního termoizolačního materiálu o jednotce W/(mK). Například u PIR desky se obvykle uvádí λ 0,023 a u EPS (pěnového polystyrenu) 0,031-0,038, což ukazuje, že polyuretanové desky lépe izolují.

Součinitel prostupu tepla U

Součinitel prostupu tepla U je základní měrná jednotka při stanovení tepelných ztrát. Určuje, k jakým tepelným ztrátám skrze danou konstrukci či materiál dochází. Čím menší je hodnota U, tím lepší jsou izolační schopnosti. Tato hodnota se také používá pro navržení otopné soustavy. Stavíte-li dům či rekonstruujete, je součinitel prostupu tepla velmi důležitým kritériem, protože s tímto parametrem pracuje současná norma ČSN 73 0540-2, respektive vyhláška č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, a určitě se objeví v projektu pro stavební povolení.

Čtěte také: Izolace s asfaltovým lakem: Jak na to?

Tepelný odpor R

Tepelný odpor značený R určuje schopnost materiálu zadržet teplo. Čím vyšší hodnota R, tím pomaleji jím prochází teplo, a tudíž lépe izoluje. Tepelný odpor je ve stavebnictví vlastnost konstrukce, která na základě obou povrchových teplot popisuje její schopnost bránit prostupu tepla. Příklad: Je-li tepelný odpor obvodové konstrukce R = 5 m2K/W, pak při povrchové teplotě θI = 20 °C na její teplé straně a θE = -10 °C na straně studené protéká konstrukcí tepelný tok o hustotě (θE - θI)/R = -30/5 = -6 W/m².

Faktor difuzního odporu μ (mí)

Faktor difuzního odporu označovaný μ čte se mí a určuje prodyšnost či paropropustnost materiálu, tedy schopnost daného materiálu propouštět vodní páry. Čím nižší hodnota μ je, tím konstrukce lépe „dýchá“. Například u minerálních vat se uvádí μ 1, kdežto u EPS obvykle najdete 20-40. Z toho vyplývá, že vata je pro difuzně otevřené konstrukce ideálním materiálem, protože lépe propouští vodní páry.

Požární odolnost

Požární odolnost je schopnost stavebních konstrukcí odolávat účinku plně rozvinutého požáru. Z popisku na izolačních materiálech se dozvíme pouze základní dělení do tříd podle reakce na oheň - od A1, A2, B až po F. Přičemž A1 jsou látky, které nepřispívají k růstu požáru, kdežto E se značí hmoty značně přispívající k vývoji požáru. Písmenem F jsou označeny výrobky, které nebyly zařazeny ani do jedné z tříd, protože u nich nebyla reakce na oheň stanovena.

Další faktory k zvážení

  • Potřebná tloušťka izolantu: Tloušťka izolace v důsledku ovlivní i celkové rozměry stavby - s tím je třeba počítat. U některých staveb lze bez problémů použít izolant o síle 20 cm i více, jinde tolik prostoru k dispozici není. Čím užší vrstva, tím efektivnější izolant by se měl použít.
  • Váha: Finální vrstva izolace bude také něco vážit. To je potřeba vzít v úvahu hlavně u starších staveb a nosnosti jejich konstrukce.
  • Životnost: Izolační materiál musí zvládnout vydržet výkyvy teplot, mráz, působení slunečních paprsků, déšť i další rozmary počasí.
  • Odolnost proti vlhkosti: Odolnost proti vlhkosti je zásadním aspektem pevnosti izolačního potrubí, protože pronikání vody může výrazně zhoršit izolační výkon a vést ke korozi spodní trubky. Izolační materiály s uzavřenými buňkami, jako je polyetylenová pěna nebo elastomerní pryž, nabízejí vynikající odolnost proti vlhkosti a často se používají v aplikacích HVAC a chlazení.
  • Cena: Finanční rozpočet projektu bude vždycky hrát důležitou roli. Při plánování zateplení je nutné počítat s kompletní cenou za materiál a práci. Cena materiálu obvykle představuje pouze třetinu celkových nákladů plánované konstrukce. Nejdražší položkou na stavbě je vždy lidská práce. Dále započítejte, kolik zaplatíte za kotvicí materiály, lepidla a další komponenty nutné k dokončení kompletní izolační vrstvy.

Typy izolačních materiálů

Na trhu narazíte na nespočet izolačních materiálů, které se liší svými vlastnostmi i způsobem použití. Základním hlediskem pro rozdělování tepelných izolací je vstupní materiál. Zásadně ovlivňuje výslednou hodnotu součinitele prostupu tepla a další parametry (paropropustnost, voděodolnost aj.). Obvykle izolace rozdělujeme na minerální, syntetické a přírodní.

Minerální izolace

Minerální tepelná izolace není organická, a tak příliš nepodléhá napadání hub, plísní a parazitů. Vyniká nehořlavostí a zpravidla i dobrou propustností par. Obvykle je také hydrofobní. Patří mezi nejpoužívanější izolační materiály vůbec.

Čtěte také: Cihly s tepelnou izolací

  • Minerální vlna (skelná a čedičová vata): Vyrábí se z minerálních vláken v podobě skelné vlny nebo čedičové vaty. Oba typy mají velmi podobné vlastnosti, rozdíl spočívá zejména ve výrobní technologii. Skelné vaty se produkují z recyklovaného borosilikátového skla, ty čedičové pak z čediče a dalších hornin (žuly, vápence, dolomitu). Výhodou skelné vlny je nízký difúzní odpor, což znamená, že izolace je vysoce paropropustná. Díky tomu může dům dýchat a vlhkost ze stěn má možnost se odpařovat. Součinitel tepelné vodivosti skelné vlny je zhruba 0,032 - 0,05 W/(m·K). Jedním z jejích negativ je např. poměrně velká nasákavost, což znemožňuje její využití ve vlhkých místech. Minerální vlna se často nachází při izolaci fasád, kolem oken, izolaci střech, jestli všude tam, kde je potřebný nehořlavý izolační materiál. Součinitel tepelné vodivosti minerální vlny je zhruba 0,035 - 0,042 W/(m·K).
  • Pěnové sklo: Moderní typ tepelné izolace, u kterého oceníte vysokou odolnost v tlaku. Na pěnové sklo narazíte v podobě drtě nebo izolačních desek. Vyznačuje se parotěsností, nenasákavostí, nehořlavostí a velkou tlakovou únosností, což přispívá k jeho využívání např. při izolaci základů či plochých střech. Dalším plusem pěnového skla je jeho ekologický původ - vyrábí se z mletého, často recyklovaného skla, které se napěňuje pomocí oxidu uhličitého. Součinitel tepelné vodivosti pěnového skla je od 0,041 do 0,048 W/(m·K), jeho granulát do základů v suchém stavu má výpočetní hodnotu 0,08 W/(m·K). K pozitivům pěnového skla patří, že jde o materiál s dlouhou životností a odolností vůči organickým rozpouštědlům.
  • Pěnové minerální desky: Mají porézní strukturu, a tak dokážou dobře pohlcovat vlhkost a současně ji odpařovat. Vyrábí se z různých plniv minerálního původu a zpravidla obsahují také vlákna celulózy.
  • Vápenosilikátové desky: Vstupními surovinami pro výrobu jsou vápno, písek, voda a zpěňovadlo. Materiály jsou velmi odolné proti napadení plísněmi. Desky jsou křehké a při neopatrné manipulaci se mohou lámat.
  • Perlit: Lehká pórovitá látka, která se vyrábí z křemičitanu hlinitého, látky sopečného původu. Perlit má velmi kvalitní tepelněizolační i akustické vlastnosti při poměrně nízké objemové hmotnosti, je nehořlavý a odolný vůči vlhkosti, mikroorganismům a plísním. Jako izolant se perlit používá pro izolaci podlah, zda pro výrobu tepelněizolační malty a omítky. Součinitel tepelné vodivosti perlitu je přibližně 0,04 W/(m·K).

Syntetické materiály

Tepelná izolace ze syntetických materiálů je vyhledávaná pro skvělé tepelněizolační vlastnosti a cenovou dostupnost.

  • Polystyren (EPS a XPS): Nejvyužívanějším druhem syntetického izolačního materiálu je bezpochyby polystyren. Podle technologie výroby jej rozdělujeme na pěnový (EPS) a extrudovaný (XPS). Vynikají skvělými hodnotami součinitele tepelné vodivosti, musí však být chráněny před UV zářením, které způsobuje degradaci materiálu.
    • Expandovaný polystyren (EPS): Pěnový polystyren je velmi lehká a pevná látka, která se vyrábí polymerizací styrenu. Je to materiál difúzně uzavřený, nedá se tedy použít ve všech typech konstrukcí (například není příliš vhodný pro starší domy s vyšší vlhkostí). Součinitel tepelné vodivosti expandovaného polystyrenu se pro typ EPS 100 pohybuje od λ = 0,037 W/(m·K) výše. Číslo "100" reprezentuje pevnost v tlaku v kPa. EPS se vyrábí v hodnotách pevností 50 až 250 kPa.
      • Šedý polystyren (např. Neopor®): Je novou generací EPS, která se od běžného EPS liší šedivým vzhledem, ale především lepšími tepelněizolačními vlastnostmi. Má součinitel tepelné vodivosti 0,032 W/(m·K). Této hodnoty bylo dosaženo přídavkem uhlíkových nanočástic do polystyrenu před vypěněním, které způsobují šedé zabarvení. Hlavně ale omezily prostup tepla sáláním. Při stejné tloušťce má tedy šedý EPS o 15-20 % lepší tepelněizolační účinek, než bílý.
    • Extrudovaný polystyren (XPS): Tento druh polystyrenu je dodáván nejčastěji ve formě desek s polodrážkou nebo hranou, využíván je zejména pro izolaci soklu, dále při izolování základových desek nebo ve skladbě střech s obráceným pořadím vrstev. Materiál má uzavřené póry, je proto nenasákavý a lze ho použít ve vlhkém prostředí, kde působí jako tepelná izolace, a také jako účinná součást hydroizolace. Je velmi pevný, na druhé straně je nutné ho chránit před UV zářením. Součinitel tepelné vodivosti extrudovaného polystyrenu je zhruba 0,030 W/(m·K).
    • Litý polystyren (Thermowhite): Vstupem je čistý odpad nespotřebovaných odřezků z desek EPS. Ve speciální míchačce se kuličky a pojivo v přesném poměru smíchají a pneumatickým hadicovým dopravníkem se dopraví na místo určení. Tato vlhká polystyrénová hmota neteče, je však tvárná s pomocí lehkého hladítka z PU pěny a pěchu.
  • Polyuretan (PUR) a polyisokyanurát (PIR) pěny: Jedná se o velmi účinné pěnové tepelné izolace se součinitelem tepelné vodivosti na úrovni až λ = 0,023 W/(m·K). Tepelněizolační pěny PIR pak vykazují ještě nižší součinitel tepelné vodivosti λ a vyšší tuhost. Za skvělou hodnotou λ stojí podstatné omezení sálavé, tedy infračervené složky šíření tepla pěnou, což "realizuje" velmi jemná struktura pórů a vysoká hustota přestupových rozhraní mezi tuhou fází PUR/PIR a vzduchem. Materiál v konkrétních aplikacích bývá opatřen Al-fólií. Polyuretanové desky se v současnosti kvůli nízkému součiniteli tepelné vodivosti používají též k izolování obvodových zdí. Mají velkou odolnost vůči nízkým i vysokým teplotám (od -50 °C až po 130 °C). Polyuretan koupíte buď ve formě tuhých desek, nebo ve formě polyuretanové pěny, která se vytvoří smícháním dvou komponentů a aplikuje se přímo na stavbě.
  • Fenolická pěna: Deska z fenolické pěny o síle 100 mm má podobné parametry jako deska z polystyrenu o síle 180 mm. Je tak vhodnou alternativou pro zateplení do míst s omezeným výplňovým prostorem.

Přírodní materiály

Izolaci pro zateplení podlahy, půdy a dalších stavebních konstrukcí vyřešíte také použitím izolace z přírodních materiálů. Izolanty čistě přírodního původu jsou hypoalergenní a šetrné k životnímu prostředí. Přesto musí obsahovat speciální látky, které materiály ochrání před škůdci, plísněmi či houbami a minimalizují hořlavost.

  • Sláma: Izolační vlastnosti prověřené staletími má další z řady alternativních izolačních materiálů - sláma. Součinitel tepelné vodivosti se při slámové izolaci pohybuje kolem 0,052 - 0,08 W/mK. Sláma se dnes jako izolant používá především u tzv. ekologických staveb. Její požární odolnost lze zvýšit spojením s hliněnou omítkou, problémem však zůstává špatná odolnost vůči vlhkosti. Při slámové izolaci ale počítejte s větším množstvím práce - její aplikace je náročnější.
  • Celulóza: Stále oblíbenějším izolačním materiálem vyráběným recyklací novinového papíru představuje celulózová izolace. Ta poskytuje tak tepelnou, tak zvukovou ochranu a využívá se nejčastěji pro stropní konstrukce. Díky své jednoduché aplikaci - foukáním - je ale vhodná i do dalších těžko dostupných míst, které je třeba zateplit. Celulózová izolace je v poslední době oblíbená především v dřevostavbách. Součinitel tepelné vodivosti celulózové izolace je přibližně 0,04 W/(m·K). Protože je vstupním materiálem recyklovaný papír, je výroba ekologická.
  • Konopí: Izolace, vyrobené z vláken technického konopí se používají nejčastěji pro izolaci podkrovních prostor, jelikož zabraňují přehřívání. Její nespornou výhodou je i schopnost izolovat hluk. Součinitel tepelné vodivosti izolačních desek z konopí se pohybuje mezi 0,035 - 0,050 W/(m·K). Konopné desky dobře propouštějí vodu a aby vykazovaly větší ohnivzdornost kombinují se s retardéry hoření.
  • Dřevovláknité a dřevocementové desky: Patří sem především dřevovláknité a dřevocementové izolace. Vzhledem k velké objemové hmotnosti mají dobrou schopnost tepelné akumulace. Používají se zejména jako vnější izolace, případně izolace ze strany interiéru, a důležitou roli hrají při zateplování dřevostaveb. Jsou také alternativou k sádrokartonu pro zhotovení vnitřních příček. Součinitel tepelné vodivosti dřevovláknitých desek je 0,038-0,05 W/(m·K).
  • Ovčí vlna: Čistá ekologická a zdravotně neškodná tepelná a akustická izolace je ovčí vlna. Vlákno ovčí vlny je velmi trvanlivé a tento typ izolace je vhodný i do různě tvarovaných míst a prostor, kterým se díky pružnosti dokáže vlna přizpůsobit. Izolace z ovčí vlny musí být ošetřena látkami, které zajišťují její odolnost vůči hmyzu, plísním, a zvyšují její požární odolnost. Součinitel tepelné vodivosti ovčí vlny je zhruba 0,04 W/(m·K).

Moderní a speciální izolace

  • Reflexní (termoreflexní) izolace: Odrazivé (reflexní) materiály se používají po celém světě. Tyto izolace pracují s tepelným zářením. Jejich základem je odrážení tepelného záření. Když slunce ohřeje střešní krytinu na 70 °C, bude pojistná hydroizolace ohřátá na 30 °C sáláním absorbovat energii o intenzitě 307 W/m². Pokud spodní plochu krytiny natřeme barvou (stříbřenkou), která sníží emisivitu spodní plochy krytiny z původní hodnoty ε = 1 na desetinu, tzn. na úroveň ε = 0,1, pak na pojistnou izolaci bude krytina sálat jen s intenzitou 30,7 W/m². Reflexní izolační materiály jsou navrženy tak, aby snižovaly přenos sálavého tepla, díky čemuž jsou zvláště účinné v horkém klimatu nebo v oblastech vystavených přímému slunečnímu záření. Tyto materiály se typicky skládají z reflexní fóliové vrstvy, jako je hliník, připojené k substrátu, jako je polyethylen nebo kraftový papír.
  • Vakuové izolační panely (VIP): Vakuová izolace se objevuje v podobě vakuových izolačních panelů. Vnitřní strukturu panelů tvoří částice oxidu křemičitého, zvenku je materiál uzavřen ve vzduchotěsném obalu vytvořeném z fólie. Tento mechanicky tuhý obal umožňuje manipulaci, nesmí však být narušen, jinak materiál ztrácí své izolační vlastnosti. Tloušťka VIP se pohybuje od 2 do 8 cm a desky se vyznačují mimořádně výbornými tepelněizolačními vlastnostmi. Součinitel tepelné vodivosti se pohybuje kolem 0,006 - 0,008 W/(m·K), což představuje desetkrát lepší izolační schopnost, než jakou nabízí většina běžných izolantů. Velký potenciál má vakuová izolace při řešení problematických detailů, např. při těsnění oken, dveří, nebo při rekonstrukci do podlah.
  • Nanomateriály (aerogely a nanopěny): Oblast izolací zažívá revoluci s integrací nanotechnologií. Nanomateriály, jako jsou aerogely a nanopěny, jsou vyvíjeny za účelem vytvoření superizolačních materiálů s výjimečně nízkou tepelnou vodivostí. Tyto pokročilé materiály mohou poskytnout vynikající izolační výkon s výrazně sníženou tloušťkou, díky čemuž jsou ideální pro aplikace s omezeným prostorem. Konkrétně nanoporézní síť SiO2, neboli aerogel aplikovaný jako nevakuovaná, tzn. běžná vzdušná izolace, dosahuje hodnot λ až 0,016 W/(mK), u uhlíkatých aerogelů jen na 0,012 W/(mK)!
  • Inteligentní izolační systémy: Koncepce inteligentních izolačních systémů se prosazuje a nabízí adaptivní schopnosti tepelného managementu. Tyto systémy obsahují materiály s fázovou změnou (PCM) nebo slitiny s tvarovou pamětí, které mohou aktivně reagovat na kolísání teploty a poskytují optimální izolaci v různých podmínkách.

Aplikace a doporučení

Konkrétní typ výrobku tepelné izolace volte podle způsobu zpracování a umístění. Nejčastěji narazíte na izolanty ve formě desek, rohoží nebo volného násypu.

  • S deskami se vám bude dobře manipulovat a oceníte i jejich větší pevnost v tlaku. Pěnový polystyren a minerální vlna jsou také k dispozici v různých velikostech a panely lze řezat na míru.
  • Rohože jsou pak kompaktnější, a tak vám umožní snazší izolaci prostorů nepravidelného tvaru.
  • Volně sypané izolanty pak můžete použít při zateplení spodních vrstev podlah.

Doporučení pro konkrétní části stavby:

  • Základy a podlahy: Při zateplování spodních částí stavby je nejdůležitější zajistit, aby materiál snadno nenasával vodu. Vzhledem k tomu, že základy jsou umístěny pod zemí, jsou neustále vystaveny kontaktu s vlhkostí. Do základů a podlah se často používá pěnové sklo nebo extrudovaný polystyren (XPS).
  • Vnější stěny: Požadavky na součinitel tepelné vodivosti U stěn jsou stále více omezující. Pro jejich dodržení mohou stavební projektanti volit mezi dvěma řešeními: buď použít silnější materiál, nebo zvolit řešení, které zajistí předpokládané parametry s tenčí izolací. Silnější izolační vrstvy jsou obvykle vyrobeny z polystyrénových panelů (u dvouvrstvých stěn) nebo minerální vlny (u třívrstvých stěn). To lze vyřešit aplikací tenčí izolace z PIR panelů.
  • Střechy: Šikmé střechy se běžně izolují pomocí minerální vlny, která dokáže velmi dobře vyplnit mezery mezi krokvemi. Pro ploché střechy je nejlepší použít polystyren nebo PIR panely. Protože jsou střešní roviny obtížně přístupné, lze je pohodlně izolovat PUR pěnou.
  • Podkrovní prostory: Izolace vyrobené z vláken technického konopí se používají nejčastěji pro izolaci podkrovních prostor, jelikož zabraňují přehřívání.

Tabulka: Orientační parametry vybraných izolačních materiálů

Materiál Součinitel tepelné vodivosti λ [W/(m·K)] Poznámka
PIR desky 0,023 Velmi dobré izolační vlastnosti
Polyuretan (PUR) 0,023 - 0,032 Vysoká odolnost vůči teplotám, nízká nasákavost
Extrudovaný polystyren (XPS) 0,021 - 0,030 Nenasákavý, pevný, odolný vlhku
Šedý polystyren (EPS) 0,032 O 15-20 % lepší účinek než bílý EPS
Pěnový polystyren (EPS) 0,031 - 0,045 Nejčastěji používaný pro nízkou cenu
Skelná vlna 0,032 - 0,050 Vysoce paropropustná, nasákavá
Minerální vlna 0,035 - 0,042 Nehořlavá, paropropustná, nasákavá
Konopí 0,035 - 0,050 Zabraňuje přehřívání, dobrá zvuková izolace
Dřevovláknité desky 0,038 - 0,050 Ekologický původ, propouští vodní páru, akumulace tepla
Ovčí vlna 0,040 Ekologická, hypoalergenní, přizpůsobivá
Celulóza 0,040 Ekologická, vhodná pro foukanou izolaci
Perlit 0,040 Nehořlavý, odolný vlhkosti a mikroorganismům
Pěnové sklo 0,041 - 0,048 Parotěsné, nenasákavé, nehořlavé, vysoká tlaková únosnost
Sláma 0,052 - 0,080 Ekologická, náročnější aplikace, problém s vlhkostí
Vakuové izolační panely (VIP) 0,004 - 0,008 Výjimečně dobré izolační vlastnosti, vysoká cena

Poznámka: Hodnoty součinitele tepelné vodivosti jsou orientační a mohou se lišit v závislosti na výrobci a konkrétním typu produktu.

Čtěte také: Jaké jsou druhy a vlastnosti izolačních betonů?

tags: #izolacni #vlastnosti #stavebnich #materialu #prehled

Oblíbené příspěvky: