Asfaltové šindele, výřezy ze speciálního asfaltovaného pásu, si v posledních letech vydobyly pevné místo mezi tzv. skládanými krytinami, používanými na šikmých až strmých střechách staveb. Na trhu jsou stále lidově označovány jako „kanadský šindel“ resp. „bonský šindel“ podle země jejich vzniku, respektive sídla německé firmy AWA, která jako první zavedla tuto výrobu na evropském území.
Díky rozmanitosti tvarů a barev, jednoduchosti zpracování, nízké hmotnosti krytiny a její dlouhodobé funkční spolehlivosti, asfaltové šindele úspěšně soupeří s ostatními druhy skládaných krytin. Vyrábějí se v mnoha zemích a jejich výrobci nabízejí zákazníkům širokou škálu střešních asfaltových šindelů v různých kvalitativních třídách, zejména však v různých tvarových i barevných provedeních.
DEHTOCHEMA BITUMAT: Kvalita a inovace
Největším českým výrobcem asfaltových šindelů je společnost DEHTOCHEMA BITUMAT, s.r.o. Na přelomu století vybudovala ve svém závodě v Oslavanech u Brna zcela nové výrobní zařízení. To jí umožnilo nejen výrazně expandovat na českém trhu i okolních trzích Evropy, ale zejména zákazníkovi nabídnout výrazně vyšší kvalitu požadovanou platnou evropskou normou ČSN EN 544. Samozřejmostí je komplexní nabídka celého izolačního systému, tedy kromě zmíněného podkladního pásu a vlastní krytiny také speciálních korozivzdorných lepenkových hřebů, asfaltového tmelu, střešních odvětrávačů, popř. dalšich prvků. Výrobce Dehtochema je na trhu už 150 let a vyrábí asfaltové pásy a šindele, XPS polystyreny, kamenné vaty, PIR a PVC folie.
Výhody modifikovaných asfaltových šindelů
Řada modifikovaných asfaltových šindelů představuje výrazný kvalitativní posun oproti šindelům z oxidovaného asfaltu. Pro zákazníka je nejdůležitější zvláště zvýšená tepelná stálost modifikovaných šindelů na +120 °C oproti 90 °C uváděným u šindelů oxidovaných (podle předepsané laboratorní zkoušky). V praxi to znamená výrazné snížení rizika nežádoucích změn na krytině při vysokých letních teplotách a intenzivním slunečním svitu na plochách o vysokém sklonu.
Modifikované šindele na druhé straně vykazují výrazně vyšší flexibilitu při teplotách nízkých (až do -10 °C), což v praxi znamená lepší zpracovatelnost krytiny zvláště na tvarově složitých podkladech, ale také podstatně vyšší odolnost krytiny proti mechanickému poškození kupř. padajícími kusy ledu - kroupami apod. (povlaková hmota šindelů „nekřehne“ při nízkých teplotách).
Čtěte také: Venkovní žaluzie: postup instalace
Pro praxi neméně podstatným vylepšením je také samolepicí úprava řady modifikovaných šindelů PREMIUM. U oxidovaných šindelů používané tzv. termobody, tj. asfaltové lepící terče sloužící ke spojení horního a podkladního výseku v místě jejich vzájemného přesahu, zde byly nahrazeny nanesením samolepicí asfaltové hmoty na spodní líc šindelového výseku v celé jeho ploše, určené k překrytí podkladního výseku. Tato skutečnost znamená výrazné zjednodušení vlastní pokládky šindelů, a to zejména v chladném a vlhkém počasí, kdy je klasické termobody nutno nahřívat plamenem. V neposlední řadě je zapotřebí zmínit také prodloužení sezóny pro aplikaci krytiny.
Jako podklad pro novou řadu samolepicích modifikovaných šindelů výrobce opět doporučuje speciální modifikované pásy SINDELIT SBS resp. nově také SINDELIT GV E 10, lišící se navzájem použitou nosnou vložkou (polyesterové rouno, resp. sklorohož), shodně s protiskluzovou a separační úpravou spodního líce pásu nízkogramážní textilií ze syntetických vláken.
Montáž asfaltového šindele DEHTOCHEMA
Správná pokládka střešního šindele hraje klíčovou roli v životnosti střechy. Asfaltová střešní krytina se pokládá od spodního okraje střechy - tedy od okapu nahoru. Instalace asfaltových šindelů na jednoduchou střechu je určena pro samouky a kutily. I když se snažíme o maximální přesnost informací, bohužel nemůžeme zaručit jejich 100% správnost. Uvedené informace jsou pouze orientační, před zakoupením ve vybraném obchodě doporučujeme ověřit, že prodávaný model má klíčové vlastnosti dle vašich požadavků.
1. Základem je dobře připravený podklad
Podklad střechy (záklop) musí mít dostatečnou nosnost a musí být suchý a rovný. Pro záklop se proto nejčastěji používají dostatečně vyzrálá prkna nebo OSB desky o tloušťce alespoň 15 mm. Dobře připravený podklad pro asfaltový šindel poznáte tak, že je maximálně rovný a přiměřeně napnutý. Pracujte pečlivě, neboť každá případná nerovnost podkladu bude na povrchu střešního pláště zhotoveného z šindelů viditelná. Nedoléhání šindelů při nerovnosti podkladu též výrazně zhoršuje schopnost vzájemného slepení.
Na záklop je nutné instalovat podkladní pás, který slouží jako pojistná hydroizolace. Ta dokáže vyrovnat i drobné nerovnosti v záklopu. Jako podkladní vrstva se nesmějí používat asfaltové pásy, které mají nosnou vložku z papíru, protože lepenka může nasát vzdušnou vlhkost a šindele se zvlní, což sníží životnost střechy. Ze stejných důvodů se vůbec nesmí použít papírová lepenka. Platí, že na podkladní pás se musí používat materiály na bázi asfaltu.
Čtěte také: Drátěný plot: jednoduchý návod k instalaci
Podkladní asfaltové pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. Hřebíky pro kotvení asfaltových pásů na střeše používejte jen v nezbytně nutném množství.
2. Rozvržení pokládky
Před vlastním zahájením pokládky si provedeme rozměření, tzv. „linkování“ střechy. To nám slouží jako vizuální pomůcka k zajištění kolmosti šindelových tabulí (kolmé linky). V případě špatného rozměření hrozí, že šindele nebudou ležet vodorovně nad sebou v zákrytech a při pohledu na střechu zespoda bude tato estetická vada vidět. Tyto linky je třeba vždy respektovat i za cenu eventuální úpravy rozměru šindele či naopak nepatrného zvětšení mezery mezi dvěma šindeli.
Kolmé linky nám rovněž zajišťují pomoc při rozměření objektů, které přerušují souvislou plochu střechy (nalinkování na obou stranách vikýřů, komínů apod.) tak, aby se nad nimi šindele opět „potkaly“. Na dlouhých střechách doporučujeme začínat od středové kolmé linky, čímž se docílí perfektně symetrického vzhledu šindelů.
Jak vytvořit na střeše kolmou středovou linku?
- Na okapové hraně stanovíme středový bod S1.
- Napravo i nalevo ve stejné vzdálenosti si zvolíme dva body, např. 1 m ze středového bodu (A1 a A2) a z těchto bodů opíšeme např. pomocí provázku dva stejné kruhy.
- Spojením průsečíku těchto kruhů (S2) a středového bodu (S1) vznikne kolmice k okapové hraně.
U běžných sklonů se základním překryvem šindelů zcela rovné položení jednotlivých řad zaručí pouze stálá vzdálenost mezi spodními okraji tabulí a horními částmi výřezů předchozí řady šindelů, tzv. expozice. U menších sklonů, kde se šindele více překrývají, je třeba odměřovat stejnou vzdálenost mezi spodními okraji šindelů vhodnou měrkou. Důležité je, aby bylo přesně v zákrytu to, co bude vidět a nikoli to, co bude skryto!
3. Začátek pokládky a startovací řada
Vyvarujte se zejména silného větru, deště a teplot nižších 15° C. Vlivem nižších teplot (nebo při absenci slunečního záření) nedojde k dokonalému slepení spodních částí šindelů aktivními termobody a tím může dojít k poškození šindelů a zatékání. Během horkého počasí nechoďte na střeše po již položených šindelích, neboť se tím mohou poškodit.
Čtěte také: Jak správně izolovat krbovou obestavbu
Vždy kontrolujeme, zda jsou šindele dostatečně slepené. Pokud tomu tak není (např. na trvale stíněné části střechy), podlepíme je asfaltovým střešním tmelem nebo je při pokládce opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí - pozor, nikdy ne hořákem (termobody by pouze změkly, ale netavily se). Tímto způsobem pokládáme šindele v posledních pěti řadách pod hřebenem, na nárožích, hřebenech, úžlabích a při sklonech vyšších než 85°.
Pokládku zahájíme od středové linky, kterou jsme si předem vyznačili, postupem doprava a doleva tak, aby spodní část seříznutých šindelů přečnívala přes okapnici o cca 5 mm, tj. termobody budou nad okrajem okapnice. Zbylou přečnívající část seřízneme a spodní část šindele k okapnici přilepíme asfaltovým tmelem, event. nahřejeme termobody a poté přitlučeme hřebíky. Tím nám vznikne tzv. startovací řada.
První řadu šindelů pokládáme přes startovací řadu tak, aby spoje nebyly v jedné linii nad sebou. Od druhé řady zkracujeme první tabuli o polovinu, tím docílíme pokládky šindelů tzv. na skladbu.
4. Správné zatloukání hřebíků
Používejte pouze nerezavějící žárově pozinkované, tvrzené hliníkové či měděné hřebíky na asfaltový šindel o délce min. 25-28 mm, na hřebeni, okapech a úžlabích 32-35 mm a průměru hlavy min. 9 mm (tzv. lepenkáče). Povrch těla hřebíku musí být upraven tak, aby zabraňoval jeho samovolnému „vylézání“ (např. při snižování vlhkosti v prkenném záklopu nebo za silného větru). Běžná tloušťka ochranné vrstvy zinku na žárově zinkovaných hřebících je více než 50 mikronů. Správný typ použitých hřebíků určíme podle typu použitého záklopu, který by měl být min. tloušťky 25 mm:
- Prkenný záklop - slabší hřebíky (silnější mohou prkna naštípnout).
- Deskový záklop - hřebíky silnější FeZn, Cu nebo AlMg, eventuelně i kroucené (hřebíky se neohýbají).
Nedoporučujeme používat galvanicky pozinkované hřebíky, protože mají nižší antikorozní ochrannou vrstvu, kratší životnost a jdou lehce vytáhnout z bednění.
Hřebíky zatloukáme tak, aby procházely vždy dvěma šindeli do překrytých částí šindelů, aby nebyly vidět, 2 cm nad výřez, u krajů 2,5 cm od strany šindele. Zamezí se tím kromě jiného poškození povrchu šindele. V případě, je-li hřebík zatlučen nad správnou pozici, může dojít k zatékání do střešní konstrukce nebo k poškození šindelů či jejich odtržení vlivem silného větru. Naopak, zatlučeme-li hřebík pod správnou pozici, bude docházet k zatékání do střešní konstrukce, protože hřebík není zakryt a je vystaven povětrnostním vlivům. Oprava střešního šindele bude poté jen otázkou času.
Pokud je třeba hřebík vytáhnout (narazíme-li např. na suk či na spáru), buď použijeme nový šindel či původní otvor po hřebíku opravíme asfaltovým střešním tmelem.
5. Stanovení překryvu šindelů v závislosti na sklonu střechy
Plochy pokryté jedním balíkem uvedené v informačních materiálech platí pro základní překryv šindelů pro sklony střechy nad 25°. Se snižujícím se sklonem se překryv zvyšuje. Šindele lze použít pro střechy se sklonem 15° až 85°. Překryv má vliv na spotřebu, krytiny i hmotnostní zatížení střešní konstrukce. Pamatujte, že v případě pochybností a v klimaticky velmi nepříznivých oblastech (v horách, v místech se silnými větry a prudkými dešti), je vždy vhodnější zvolit větší překryv šindelů.
U sklonů pod 25°, nad 60° a v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami používáme více hřebíků a šindele podlepujeme asfaltovým tmelem, abychom zabránili jejich odtržení silným větrem. Nesmí se však používat nadměrné množství tmelu, které může způsobit jeho stékání a pronikání organického rozpouštědla obsaženého v tmelu do asfaltu v šindelích. To pak způsobuje rozpouštění asfaltu v šindeli a tvorbu tzv. puchýřů na šindelích!
6. Jak položit střešní šindel na hřebeni, nároží a v úžlabí
Pokrývání hřebenů a nároží
Hřebenáče, které používáme na hřeben a nároží, zhotovujeme nejlépe ze šindelů DEHTOCHEMA obdélník (delta, hexagonal) vyříznutím vhodného tvaru ze šablony a jejich ohnutím do tvaru hřebene. Dbáme na to, aby šindele byly dostatečně ohřáté, nebo je opatrně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a poté opatrně ohneme. V případě nedostatečného ohřátí šindelů dojde k popraskání v místě ohybu.
K výrobě hřebenáčů nepoužíváme tvar bobrovka, protože bychom nedosáhli dostatečného překryvu. U střech, kde je bobrovka použitá, použijeme k výrobě hřebenáčů jiný tvar (nejlépe obdélník) v odpovídající barvě.
Při aplikací hřebenáčů musíme dát pozor na to, aby hřebíky u poslední řady šindelů byly ve styku s hřebenáči zakryty (nebyly vidět). Jestliže tomu tak není, přidáme ještě jednu řadu šindelů. Hřebenáče pokládáme vždy proti směru převládajících větrů. Při pokládce je podmázneme asfaltovým střešním tmelem a tím je přilepíme. Hlavičku hřebíku v posledním hřebenovém prvku též zamázneme asfaltovým střešním tmelem.
Pokrývání úžlabí na oplechování
Připravené oplechování by mělo být souměrné podél osy středu úžlabí. Na toto oplechování si po obou stranách vyznačíme pomocné linky pro zakončení šindelů. Tyto linky by měly být rovnoběžné se středem úžlabí, avšak od okraje plechování vzdáleny min. 12 cm. Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana rovnoběžná s úžlabím. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na oplechování přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí. Hřebíky nezatloukáme do oplechování!
Pokrývání úžlabí s modifikovaným pásem
Po obou stranách úžlabí si vyznačíme pomocné linky pro zařezávání šindelů. U hřebene tato linka začíná 8 cm od středu úžlabí a směrem dolů se odchyluje od středu úžlabí o 1 cm na 1 m délky úžlabí. Při délce úžlabí 5 m linka začíná u hřebene ve vzdálenosti 8 cm od středu úžlabí a končí u okapové hrany ve vzdálenosti 13 cm od středu úžlabí.
Položené a přibité šindele zařezáváme podél vyznačených linek tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na modifikovaný asfaltový pás přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!
Nepřiznané úžlabí
Střídavě proplétáme šindele z levé a pravé strany úžlabím. Poslední šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Před přibitím šindel pořádně přimáčkněte ke středu úžlabí, v případě potřeby jej mírně nahřejeme horkovzdušnou pistolí a opatrně vytvarujeme. Do vzdálenosti 15 cm od středu úžlabí nepřitloukáme žádné hřebíky! Pozor na použití dostatečně dlouhých hřebíků!
Jednostranně zaříznuté úžlabí
U jednostranně zaříznutého úžlabí musí být první řada vždy oboustranně propletena podobně jako u nepřiznaného úžlabí. Teprve od druhé řady protahujeme šindele pouze z jedné strany, většinou té, která má menší sklon. Poslední přetažený šindel musí přesahovat alespoň 30 cm do protější strany úžlabí a tam se přibije hřebíkem v jeho pravém horním rohu. Položené a přibité šindele z druhé strany zařezáváme podél středu úžlabí ve vzdálenosti 5 cm tak, aby nám vznikla rovná hrana. Vrchní roh šindele seřízneme v úhlu 45°, aby se zabránilo zatékání vody na jednotlivé řady. Jednotlivé konce šindelů na přetažené řady šindelů přilepíme dvěma souvislými proužky asfaltového střešního tmelu. Při zatloukání hřebíků dbáme na to, aby hřebíky byly zatlučeny minimálně 15 cm od středu úžlabí!
7. Opracování složitějších detailů střechy
Asfaltové střešní šindele patří mezi materiály, se kterými je možné ideálně opracovávat velmi složité a náročné střešní konstrukce jako jsou například různé vikýře, arkýřová okna, zakřivená okna, věžičky, složitě tvarované střešní konstrukce a podobně. Díky své ohebnosti a možnosti snadného řezání jsou šindele velice vhodné i pro zpracování složitých střešních detailů s minimální pracností. Podmínkou je však dodržení základních zásad pro opracování těchto detailů. Správný postup řezání asfaltových pásů platí i pro šindele! Mezi tyto zásady patří nutnost vhodně a správně si rozměřit pokládku na jednotlivých detailech, dodržovat minimální sklony a překryvy na nich, správně volit seříznutí šindelů, jejich podlepení asfaltovým střešním tmelem, správné délky hřebíků a jejich umístění.
8. Zpracování větrání střechy
Střechy s krytinou z asfaltových střešních šindelů navrhujeme zásadně jako větrané. Důvodem je vznik velkého množství závad u střech, kde je větrání nedostatečné nebo zcela chybí. Důsledkem toho dochází u nevětraných střech ke kondenzaci vzdušné vlhkosti, která:
- napadá dřevěný podklad i nosnou střešní konstrukci a může být příčinou vzniku plísní a hnilob,
- způsobuje nižší účinnost tepelné izolace,
- výrazně snižuje životnost krytiny z asfaltových střešních šindelů.
V zimě dochází na okraji střechy ke vzniku ledových valů při odtávání spodních vrstev sněhu ohřívaného z interiéru, poškozování okraje střechy a k zatékání. Náklady na sanaci škod nevětraných střech pak mnohonásobně převyšují nevelkou investici na její odvětrání. U odvětrávané střešní konstrukce navrhujeme vzduchovou mezeru mezi dřevěným záklopem a tepelnou izolací. Větrací otvory umísťujeme do spodní části střechy a ke hřebeni. Tímto způsobem je zajištěno proudění chladného vzduchu, který je nasáván ve spodní části a komínovým efektem stoupá směrem ke hřebeni, kde je odvětrán. Případná vlhkost v takto větrané střeše je odvětrána, nedochází k její kondenzaci a tepelná izolace má zajištěnu izolační schopnost. Navíc v letních dnech dochází vlivem proudění vzduchu k ochlazování střešní krytiny, naopak v zimním období není střešní krytina zahřívána, čímž nedochází ke vzniku ledových valů.
Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou. Celková průřezová plocha ventilátorů je závislá na sklonu střechy a celkové ploše střechy. U střech s parozábranou je možné plochu ventilátorů snížit o 40 %.
U stanových či podobných střech, které mají krátký či žádný hřeben, je třeba použít deskový záklop na kontralatích ve výši požadované větrací mezery, přičemž je třeba mít mezi kontralatěmi mezery tak, aby vzduch mohl volně proudit mezi všemi mezikrokevními prostorami. Vzduch pak opouští střechu pomocí konstrukce na vyřízlém vrcholu a kontralatích. U běžných střech doporučujeme odvětrání hřebenem, kde provedeme tzv. zdvojený hřeben. Odvětrávání umisťujeme na závětrnou stranu střechy. Tímto způsobem zajistíme rovnoměrné odvětrávání s omezením možnosti zatékání do střešní konstrukce.
Výpočet spotřeby krytiny a příslušenství
Základem výpočtu je stanovení čisté plochy střešního pláště. K tomuto množství je nutné přičíst spotřebu krytiny na zhotovení detailů. Postupuje se dle následujícího vzorce: "čistá plocha střechy + bm okapu * 0,15 + bm štítových lemování * 0,25 + bm hřebenů a nároží * 0,25 + bm úžlabí = celková potřeba krytiny". Výslednou spotřebu je nutné zaokrouhlit nahoru, šindele jsou prodávány jen po celých baleních.
Na montáž 1 m2 krytiny se doporučuje použít cca. 120 g pozinkovaných hřebíků "lepenkáčů" a bitumenové lepidlo. Jedna kartuše lepidla by měla vystačit cca na 10 m2 krytiny.
Jednotlivé šindele jsou vyrobeny na bázi skelného vlákna, na nějž se z obou stran nanáší speciální bitumenová směs. Z horní nebo přední strany mají šindele barevný posyp. Na šindelích jsou teplem aktivovatelné částečné samolepicí štěrbinové body, na kterých jsou vyznačené vstupy pro hřebíky, u nichž zajistí tyto body dokonalé obklopení pro perfektní utěsnění. Základní příslušenství pro správnou pokládku šindelů jsou hřebíky a asfaltová lepidla. Ostatní prvky se stanoví individuálně dle konkrétního střešního pláště. Pro správné hydroizolační vlastnosti použijte podkladní pás.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Tloušťka šindele | 2,7 mm |
| Hmotnost balení (3m2) | 30 kg |
| Dostupný rozměr | 100 x 31,7 cm |
| Spotřeba hřebíků na 1 m2 | cca 120 g pozinkovaných "lepenkáčů" |
| Spotřeba bitumenového lepidla | 1 kartuše na cca 10 m2 |
| Záruka | 10 let |
tags: #instalace #sindelu #dehtochema