Hydroizolace je klíčovým prvkem moderního stavebnictví, který chrání stavby před průnikem vody a vlhkosti. Ať už se jedná o ochranu proti atmosférickým vlivům, podzemní a kapilární vodě, nebo technologické vodě v koupelnách, prádelnách a kuchyních, spolehlivá hydroizolace je nezbytná pro dlouhodobou funkčnost a životnost konstrukcí. Minimalizuje rizika vzniku plísní, znehodnocování stavebních materiálů, rezivění i přímého prosakování vody.
Proč je hydroizolace nezbytná?
Díky hydroizolaci se voda nedostane do konstrukčních prvků, ve kterých nemá co dělat. Ve vnitřních i venkovních částech stavby je takových míst řada. Z dlouhodobého hlediska mnoho staveb bez hydroizolace fungovat nemůže. Asi 80 % poškození ve stavbě je přímo nebo nepřímo spojeno s problémy způsobenými vlhkostí. Na druhou stranu spolehlivá ochrana proti vlhkosti může mít hodnotu menší než 5 % z celkové ceny stavby. Investice do hydroizolace se vyplatí nejen pro ochranu stavby, ale i pro její hodnotu.
Ochrana základové desky
Hydroizolace základové desky je nezbytná u jakékoliv novostavby: chrání dům před vlhkostí (tlakovou i vzlínající) a zabraňuje pronikání nebezpečného radonu. Řemeslníci provádí hydroizolaci stavebních základů zpravidla pomocí asfaltových pásů, které nahřívají plynovým hořákem a lepí na napenetrovaný betonový podklad.
Hydroizolace střech
Zvýšenou ochranu proti prosakování vyžadují zejména ploché střechy, na kterých se hromadí větší množství vody. Ochranu zajistí různé materiály od asfaltových pásů přes PVC folie po tekuté lepenky. Ochranu však vyžadují i šikmé střechy - krytina ze skládaných prvků není sama o sobě vodotěsná.
Hydroizolace balkonů a teras
Postup hydroizolace balkonů a teras je podobný jako u plochých střech. Cílem je zabránit pronikání vody a vlhkosti do samotného podkladu i okolních částí stavby. U balkonů a teras je nejčastější příčinou poškození dlažby právě pronikání vody do podkladu. Voda a mráz časem způsobí drolení, vznik prasklin, oslabení betonu a nakonec i korozi ocelové výztuže. To vede k úplnému rozpadu konstrukce. V současnosti se hydroizolace balkonů a teras řeší nejčastěji pokládkou PVC fólií.
Čtěte také: Recenze hydroizolačních nátěrů pro OSB desky
Koupelny a vlhké prostory
V prostoru sprchového koutu i kolem vany dochází k přímému kontaktu vody s obkladem a dlažbou. Ty samy o sobě stoprocentně neochrání podklad proti vsakování. Voda se k němu může dostat přes špatně uzavřené spárovací hmoty a silikony. Rohy, okraje žlabů a další namáhaná místa doporučujeme zpevnit a utěsnit pomocí hydroizolačních pásek či bandáží. Kolem sprchového koutu, vany či umyvadla je aplikace hydroizolační vrstvy nezbytná, proto ji doporučujeme aplikovat po celé ploše stěn a podlah. Aplikaci hydroizolační vrstvy doporučujeme všude, kam proniká pára a může zatéct voda. Ochranu si zaslouží stěny a podlahy na toaletě, v technické místnosti, kuchyni nebo domácím wellness. Nekvalitní nebo chybějící hydroizolace koupelny přináší další problémy, například rozhněvaného souseda, kterému zatéká do koupelny. Je jen otázkou času, kdy vodou nasáklé stěny podlehnou degradaci. Zvýšená vlhkost podpoří tvorbu plísní, což bude mít negativní dopad na naše zdraví. Z praxe víme, že použití hydroizolace na místech jako jsou koupelny, balkony a terasy je dnes již nezbytností.
Bazény a zahradní jezírka
Bazény i zahradní jezírka mají vysoké požadavky na hydroizolaci. Jsou dlouhodobě v přímém kontaktu s vodou, navíc jsou často mechanicky namáhané a vystavené náročným klimatickým vlivům, jako jsou velké teplotní rozdíly, déšť, kroupy či sníh. Na rozdíl od tepelné izolace bazénu je hydroizolace nezbytná, protože chrání konstrukci před únikem vody.
Typy hydroizolačních materiálů
Hydroizolační materiály se rozdělují na povlakové a tekuté. Povlakové třídíme do dvou skupin (dle původu materiálu) na syntetické a živičné. Většina stavebních materiálů, kromě plastů z polymerů a přírodního kamene, má nedostatečnou odolnost vůči vodě. Pro ochranu těchto materiálů před vlhkostí se používají různé druhy vodotěsné ochrany.
Povlakové hydroizolace
- Syntetické materiály: Hydroizolace ze syntetických materiálů jsou vhodné pro hydroizolace střech, bazénů, balkonů, teras, spodních částí staveb a jiných venkovních konstrukcí. Kromě nejpoužívanější PVC izolace a nopových fólií patří do této skupiny i další plastové a pryžové materiály, jako jsou například geotextilie. Ty samy o sobě nezajišťují voděodolnost, ale chrání hydroizolační vrstvu před poškozením.
- Živičné materiály: Nejpoužívanějším typem živičných hydroizolací je asfaltová lepenka. Tento vrstvený materiál obsahuje vložku z tkaniny (obvykle skelného vlákna), která je obalená asfaltem. Plynovým hořákem na PB nahřejete pásy a natavíte je na betonové podklady. Pásy využijete pro hydroizolaci venkovních stavebních konstrukcí a základových desek.
Tekuté hydroizolace (nátěry a stěrky)
V současné době je rozšířené použití kapalné hydroizolace, která má schopnost zcela zaplnit všechny povrchové póry materiálu, protože má kapalný stav agregace. Taková hydroizolace může výrazně prodloužit životnost chráněného materiálu. Tekutá hydroizolace je relativně nový typ ochranného materiálu, který se již osvědčil. Mezi hlavní vlastnosti materiálu patří:
- Vysoká elasticita a vodoodpudivost.
- Odolnost proti UV záření a mechanickému poškození.
- Schopnost překlenout trhliny.
- Jednoduchá aplikace.
Hydroizolační stěrky a nátěry jsou vhodné pro vnitřní a venkovní použití, ale nejčastěji je využijete v koupelně. Jednoduše je aplikujete štětcem či válečkem na podkladní vrstvu. V exteriéru je využijete v místech, která nelze systémově ochránit povlakovou hydroizolací. Na výběr máte mezi jednosložkovými a dvousložkovými hydroizolacemi.
Čtěte také: Druhy hydroizolačních pásů
Typy tekutých hydroizolací:
- Tekuté sklo: Tento typ hydroizolace se dlouhodobě používá ve stavebnictví. Vytvoří se pomocí stejných materiálů jako pro výrobu obyčejného skla, tak dostal toto jméno. Taková hydroizolace proniká do všech dutin zpracovávaného materiálu, čímž se získá stejnoměrná vrstva ochrany. Tento materiál je bezbarvý a bez zápachu, takže jej lze použít jak uvnitř, tak vně místnosti. Sloučeniny jsou směsi roztoku křemičitanu draselného a sodného. Nevýhodou je, že neodolává vysokým teplotám, má nedostatek šetrnosti k životnímu prostředí a relativně vysokou cenu.
- Tekutý kaučuk (membrána): Hlavní složkou je latex, díky tomuto kaučuku má vysoké vodoodpudivé vlastnosti. Používá se k ochraně stěn, základů, střech. S kapalným kaučukem může pracovat pouze odborník, protože při práci se používá specializované zařízení, které může být nebezpečné. Taková hydroizolace je drahá, ale její výhody se vyplatí.
- Metody nanášení tekutého kaučuku:
- Pomocí speciálních instalací se na ošetřovaný povrch nastříká dvousložková pryž.
- Z vysokotlakého zařízení se stříká jednosložková pryž.
- Vyvinut speciální tekutý kaučuk, který lze aplikovat ručně.
- Metody nanášení tekutého kaučuku:
- Polymerní materiály: Základem kapalné hydroizolace je směs polymer-písek-cement, která je schopna proniknout hluboko do zpracovávaného materiálu. Před použitím této ochrany je materiál opatřen základním nátěrem. Příkladem je jednosložková, flexibilní hydroizolace vyrobená na bázi SMP - silanem modifikovaných polymerů, vhodná pro koupelny, balkóny, terasy, střechy a základy. Má vysokou mechanickou odolnost a schopnost překlenutí trhlin, kterou neztrácí ani při nízkých teplotách.
- Cementové hydroizolační nátěry: Jsou složené z cementu, křemičitých písků, polymerních modifikátorů a aditiv. Jsou vhodné pro ochranu betonových a jiných minerálních podkladů. Existují flexibilní varianty s přídavkem vláken, které zajišťují vyšší pružnost a schopnost překlenutí trhlin.
- Polyuretanové a epoxidové stěrky: Tyto stěrky poskytují vysokou chemickou a mechanickou ochranu betonových a jiných minerálních povrchů, vystavených velkému chemickému a mechanickému namáhání (např. v čistírnách odpadních vod, jímkách). Mají vysokou odolnost proti vodě a půdnímu prostředí.
Přípravky pro sanaci zdiva
Kromě hydroizolačních nátěrů existují i speciální přípravky pro sanaci vlhkého zdiva:
- Hasoft VYSUŠ ZEĎ KRÉM: Krém na odvlhčení zdiva pro zhotovení dodatečné vodorovné izolace.
- Hasoft Gumotěs: Vodotěsná izolace pro vodotěsné izolování stavebních konstrukcí jako je beton, sklo, omítka, cihla.
- Hasoft Základová izolace - gumoasfalt: Tekutá asfaltová hydroizolace vhodná k izolaci sklepů, základů staveb.
- Hasoft Těsnič páska: Páska, která ve vodě bobtná a mimořádně zvětšuje svůj objem, sloužící k utěsnění.
- PROFI HYDRO od ProfiBaustoffe: Kvalitní hydrofobizační nátěr, který je určený pro zpevnění a vytvoření vodoodpudivé úpravy stavebních hmot na minerální bázi (beton, cihla, pískovec, omítka atd.). Je vhodný pro vnitřní i vnější využití, snižuje nasákavost, zvyšuje odolnost ošetřeného povrchu proti atmosférickým vlivům a napadení biotickými škůdci, a navíc UV záření nesnižuje jeho hydrofobní účinek.
Aplikace hydroizolace
Při aplikaci hydroizolace je nezbytné dodržet správné technologické postupy a nechat hydroizolační hmotu před aplikací dalších vrstev dostatečně zaschnout. Jen tak docílíte dokonalého výsledku. Mezi časté chyby také patří aplikace na nesoudržný, savý a špatně napenetrovaný povrch, mezery v aplikaci a v neposlední řadě opomenutí těsnících pásů v rozích.
Příprava povrchu
Všechny povrchy je třeba připravit před aplikací hydroizolace. Ve většině případů určuje příprava povrchu kvalitu systému. U hydroizolačních systémů rovněž nelze přípravu povrchu podcenit. Povrch musí být očištěn od prachu, volných částic, zbytků nátěrů, oleje z bednění nebo jakýchkoli dalších látek, které by mohly negativně ovlivnit přilnavost. Povrch musí být obnažený na svou základní strukturu, tzn. odstranit rezidua, řasy, lišejníky atd. Trhliny a aktivní průsaky je nutné sanovat a zainjektovat vhodnou metodou. Pohyblivé spáry je nutné izolovat zvlášť, např. pomocí PolyJoint nebo ColFlex.
Penetrace
Povrch očistěte od prachu a pokračujte penetrací. Penetrací se nanese primer, který zlepšuje přilnavost hydroizolační vrstvy k podkladu. Jednosložková Penetrace S2802A vytvoří transparentní a nerozpustný film, který je základem pro další vrstvy. Je vhodná na betonové podklady, ale i na jiné stavební materiály jako jsou keramické cihly, pórobetonové tvárnice, omítky a další. U starších a zvětralých povrchů můžeme použít Systémovou hloubkovou penetraci NANO. Penetraci nanášejte válečkem nebo štětcem ve dvou vrstvách křížovou metodou. Druhou vrstvu aplikujte až po vyschnutí předešlé vrstvy (po 2 až 3 hodinách).
Aplikace hydroizolační vrstvy
Když už máme připravený podklad, můžeme přejít k aplikaci hydroizolace. Tekutá lepenka vytvoří vodotěsnou membránu a současně slouží i jako ochrana před radonem. Dvousložkovou hmotu jednoduše namícháte podle návodu a ihned aplikujete. Hydroizolace se nanáší válečkem alespoň ve dvou vrstvách do kříže vždy po vyschnutí předcházející vrstvy (po 12 až 24 hodinách). Do rohů se vloží těsnicí pásy nebo samolepicí pás FLEECEBAND.
Čtěte také: Vlastnosti asfaltových hydroizolací
Aplikace tekutých hydroizolací:
- Jednosložková hydroizolace: Je připravená k okamžitému použití a po zaschnutí vytváří elastickou voděodolnou vrstvu. Doba schnutí je u první vrstvy jen 3-6 hodin podle podkladu, druhá vrstva schne 6 hodin.
- Dvousložková hydroizolace: Na bázi polymerové pryskyřice schne rychleji. Vyžaduje však náročnější přípravu, která souvisí s promísením dvou složek.
- Aplikace na cihlu: Při aplikaci na hydroizolační cihlu musí být suché a čisté, jinak se vytvoří kondenzace, což je nepřijatelné. Ve většině případů se proto mimo budovu aplikuje hydroizolační vrstva. U zděných cihel se používá hlavně kompozice, která se nanáší ručně.
- Hydroizolace na střechy: Při stavbě střechy lze použít tři základní metody:
- Hromadnou metodou: Jako základní materiál se používá bitumen-kaučuk, polymer nebo bitumen-polymerní tmel. Mohou být použity metody lití za studena i za tepla. Skladovatelnost tohoto nátěru je 20 let.
- Malířskou metodou: Jako polymerní hydroizolace působí smalty nebo barvy, které jsou založeny na polymerním živici. Tento povlak s kartáči nebo válečky se aplikuje na ošetřený povrch. Životnost takového povlaku není velká a trvá přibližně 5 let.
- Pronikající metodou: Aplikuje se v případě, že je zpracovaný povrch porézní. Tato metoda se používá, pokud je plocha ošetřeného povrchu malá nebo u obtížně dosažitelných povrchů.
Fabion pro kritická místa
Mnoho defektů hydroizolace se objeví ve styku stěna - podlaha, kde se setkávají dvě plochy pod úhlem 90°. Vzniká zde spoj pod úhlem 90°, což způsobuje velmi vysoká napětí na hydroizolaci. Za účelem omezení těchto napětí se instaluje zaoblený fabion. Pro vytvoření fabionu se doporučuje rychletuhnoucí opravná malta s krystalizační přísadou. Poloměr fabionu je obvykle 4-6 cm.
Hydroizolace pod kamenný koberec
Tekutá lepenka je nejlepším řešením přípravy betonových povrchů před aplikací Kamenného koberce PERFECT STONE v exteriéru. Otevřená struktura koberce propustí vodu k podkladu a právě Tekutá lepenka zabrání jejímu dalšímu vsakování. Tímto prodloužíme životnost celého systému a zamezíme případnému zatékání do konstrukce stavby.
Sanace zdiva a odstranění vlhkosti
Vlhkost můžeme ze zdiva odstranit čtyřmi základními způsoby: stavebními úpravami, dodatečným vložením hydroizolace, chemickými metodami a metodami elektrofyzikálními.
Sanace formou stavebních úprav
Aplikace sanačních omítek
První a nejznámější metodou je aplikace speciálních sanačních omítek. Nevystačíme s tradičními omítkami, které jsou vyrobené na bázi vápenné či vápenocementové malty. Sanační omítky se vyznačují malým difúzním odporem, nízkou tepelnou vodivostí, výbornými hydrofobními vlastnostmi (do zdiva neproniká srážková voda) a přitom jsou dostatečně pevné, značně pórovité (to zvýší odolnost vůči mrazu a působení solí) a drží na podkladu. Pro sanační omítky dále platí pravidlo, že by jejich součinitel tepelné roztažnosti měl být stejný či nižší než podkladní zdivo.
Sanaci zdiva je nutné začít odstraněním veškeré staré omítky do výšky alespoň 80 cm nad nejvyšší bod provlhčené omítky. Následně vyčistíme spáry mezi cihlami či jiným stavebním materiálem (kámen) do hloubky minimálně 2 cm. Poté se provádí chemická analýza obnaženého zdiva, která určí typ sanační omítky, případně však i jiné řešení. Před aplikací sanační omítky je nutné provést podhoz, který ji spojí s podkladem. Sanační omítku nakonec nanášíme v jedné či více vrstvách, celková tloušťka omítky však nesmí přesáhnout 2 cm a nesmí být menší jak 1 cm. Při aplikaci více vrstev omítky vždy musíme pořádně zdrsnit povrch spodních vrstev omítky po jejich zatuhnutí. Zdrsnění provádíme zásadně horizontálně. Před nanesením další vrstvy čekáme 1 den na 1 mm tloušťky omítky.
Odvětrání stěn profilovanou sanační fólií
Jde o fólie z polystyrenu o vysoké hustotě. Na ně je tepelně navařena nosná výztužná mřížka. Materiál připevňujeme (kotvíme) k podkladu speciálními hmoždinkami, případně pomocí podložek s nastřelovacími hřeby. U podlahy navíc stěnu osadíme provětrávací lištou. Profilování fólie (mřížka) vytvoří mezi vlhkým zdivem a novou vnitřní omítkou provětrávanou vzduchovou mezeru. Nové omítky nakonec natahujeme hladítkem. Případně můžeme místo omítky použít i sádrokartonové desky, které připevňujeme na maltové terče na fólii.
Mechanické metody - dodatečné vložení hydroizolace
V principu jde o vytvoření prostoru ve zdivu, do kterého vložíme hydroizolaci, která zabrání pronikání vlhkosti výš do konstrukce stěny. Hovoříme o mechanické hydroizolační zábraně. Mezi mechanické sanační metody patří podsekávání a ruční podřezávání, kdy ve zdivu vznikne ve vhodné výšce vodorovná spára, ke které musíme mít pro účinné vložení izolace přístup zevnitř i zvenčí. Podřezávání probíhá řetězovou, lanovou či kotoučovou pilou. Pozor však, nesmíme mechanickým zásahem jakkoli ohrozit statiku stavby. Veškeré mechanické metody sanace provádí zásadně odborná firma. Jako hydroizolace se nejčastěji dosud používají asfaltové pásy, ale i PVC, desky ze sklolaminátu, fólie z polyethylenu a dokonce i nerezový plech.
Podřezávat lze pouze objekty, které mají zdivo s pravidelnou vodorovnou maltovou spárou. Postupuje se po 0,8 až 1,2 metrech. Vždy se vloží izolace a pokračuje se dál. Obdobný postup je při podsekávání s tím rozdílem, že ve zdivu „vysekáváme“ otvory přes celou tloušťku stěny. V otvoru vyrovnáme dno, uložíme hydroizolační materiál a dozdíme. Na rozdíl od podřezávání při podsekávání nepostupujeme po linii, nýbrž nejprve podsekáme úseky, které jsou nejvíc zatížené. Teprve ve chvíli, kdy dostatečně zatvrdne malta vyzdívky, pokračujeme dál a otevřeme další úseky zdiva.
Chemické metody sanace
V zásadě napouštíme do provlhlého zdiva látku, která pronikne do jeho pórů. Vznikne tak nepropustná vrstva, která zamezí vzlínání vody ve stěnách. Běžně jsou používané metody Tizol, Injektol E a Tosil - hydrofob.
Při použití hydroizolace ve výstavbě, bez ohledu na typ, je nutné dodržovat všechna pravidla pro její použití, která jsou uvedena v návodu.
Přehled chemických sanačních metod
| Metoda | Složení sanační směsi | Aplikace |
|---|---|---|
| Tizol | Vodní sklo, hydrofobní látka | Řada zešikmených otvorů (15-30°, ø 3-4 cm, rozteč 16-20 cm), injektáž 8-10 hodin. |
| Injektol E | Křemičitan draselný, hydrofobní látka, fungicidní látka, ředidlo | 7 vrtů na 1 m zdiva ve 2 řadách (ø 25-38 cm, sklon 30-45°, hloubka 75 mm od protilehlého povrchu); vrty se čistí, zalévají vápennou vodou, nakonec sanační směs (1:3 s vodou nebo neředěná). |
| Tosil - hydrofob | Hydrosol oxidu křemičitého (TOSIL), hydrofobizátor, hydrolyzační složka (etylalkohol, voda, kyselina fosforečná) | 4-7 vrtů na 1 m zdiva (ø 35-42 mm, sklon 15-30°, hloubka 100 mm před protější líc stěny); 5 dní po injektáži se vrty plní jemnozrnnou vápenocementovou maltou s hydrofobním prostředkem. |
Metody elektrofyzikální
Jde o metody založené na principu elektroosmózy. Tekutá fáze se pohybuje pórovitou pevnou fází díky účinku stejnosměrného elektrického proudu. U záporného pólu (katody) voda vystoupí mnohem výš než u kladného pólu (anody). Do vlhkého zdiva jsou zabudované elektrody, které jsou nakrátko vodivě spojené s elektrodami zemními. V případě tzv. aktivní elektroosmózy je navíc třeba přídavný zdroj elektrického napětí. Ten usměrňuje působení síly proti vzlínající vodě. Vysušování elektroosmózou můžeme urychlit vytvořením elektrického pole s větším spádem. Pro elektroosmózu je používáno napětí 1 až 24 V.
Vlastnosti sanační omítky
Slovy čísel: objemová hmotnost sanační omítky musí být nižší jak 1400 kg/m³, součinitel difúzního odporu nižší jak 12, pevnost v tlaku 1,5 až 5 MPa a pórovitost musí být vyšší jak 40 % objemu.
tags: #hydroizolační #nátěr #skle #informace