Československé opevnění, známé také jako Benešova linie, představuje soustavu pevností a pevnůstek, které Československo budovalo v letech 1935-1938 v pohraničí a na vybraných vnitrozemských příčkách. Toto opevnění bylo navrženo jako obrana proti nepřátelsky naladěným sousedním státům, zejména Německu, Maďarsku, Rakousku a Polsku. Klíčovou roli v odolnosti těchto staveb hrál použitý beton, jeho pevnost a hustota.
Typy opevnění a jejich odolnost
Opevnění se dělilo na objekty lehkého opevnění (LO) vz. 36 a vz. 37, popularly zvané „řopíky“, a objekty těžkého opevnění (TO), včetně dělostřeleckých tvrzí. Mezi těžkými objekty se rozkládal složitý překážkový systém. Těžké opevnění bylo projektováno v šesti různých stupních odolnosti, které se lišily například tloušťkou stěn či stropu.
- Lehké opevnění (LO): Tyto objekty, jako například „řopíky“, měly vydržet zásah 75mm polního děla. Jejich čelní stěny a stropy měly obvykle tloušťku 80 cm, v případě posílené obrany až 120 cm.
- Těžké opevnění (TO): Číslování římskými čísly určovalo odolnost, přičemž čím větší číslo, tím větší odolnost. Nejvyšší, čtvrtý „římský“ stupeň, byl určen pro nejtěžší tvrzové objekty, které měly být odolné i proti přímému zásahu těžkou leteckou pumou. Síla stěn a stropu u těchto objektů mohla dosahovat až 3,5 metru armovaného betonu vynikající kvality.
První dva stupně odolnosti těžkého opevnění, označované arabskými číslicemi 1 a 2 (odtud název „arab“), měly slabší stěny a některá konstrukční zjednodušení. Naopak, dělostřelecké tvrze, tvořené souborem objektů TO propojených podzemím s jednotným velením a taktickými úkoly, byly zpravidla budovány v nejvyšší odolnosti.
Kvalita betonu a proces výstavby
Kvalita betonu byla pro odolnost opevnění zásadní. Již u LO vz. 36 byla požadovaná pevnost 200 kg/cm², později se zvýšila na 450 kg/cm² (což je přibližně 4,5 MPa). Pevnost se zkoumala na odebíraných vzorcích, tzv. zkušebních kostkách.
Výroba a složení betonu
Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) kladlo velký důraz na kvalitu surovin. Kvalitní cement a betonářské železo (armatura) byly dodávány přímo ŘOPem. Pokud v místě stavby nebyly vhodné suroviny (lomový kámen, říční písek), firmy je dovážely. Dokumenty uvádějí například písek z Labe u Kolína, diorit z Dolní Hedče nebo Vítanova, křemenec z Dolní Moravy či litickou žulu. Cement pocházel z Králova Dvora nebo Maloměřic. Speciální armádní cement měl pomalejší dobu tuhnutí a snížené hydratační teplo, což bylo klíčové pro betonování velkých objemů a pro zamezení vzniku spár v betonu.
Čtěte také: Hodnoty objemové hustoty betonu a faktory, které ji ovlivňují
Písek, drť i kamenivo byly předem kropeny, aby se dosáhlo zavlhlé betonové směsi. Složení směsi bylo přesně určeno, včetně poměru cementu, písku, vody a štěrku (nebo štěrkopísku). Důležitá byla i volba poměru různých frakcí štěrku tak, aby v objemu betonu bylo co nejvíce kameniva a co nejméně volného prostoru.
Betonáž a hutnění
Betonáž nesměla být přerušena, aby v betonu nevznikla sebemenší spára. U těžkého opevnění, kde se betonáž protáhla na více dní, se dělící místa pečlivě řešila. Objekty se často betonovaly v celku, na tři směny, dokud nebylo hotovo. Výjimkou byly dělostřelecké sruby, které se mohly dělit kvůli velkému objemu.
Pro hutnění betonu se používaly ocelové tyče nebo pěchy. Tento způsob se aplikoval při stavbě opevnění před druhou světovou válkou. Nedostatečné zhutnění (obsah vzduchových pórů nad 3 %) významně snižuje pevnost betonu, přibližně o 6 % na každé procento vzduchových pórů. Proto byl na stavbách přítomen Vojenský stavební dozor (VSD), který dohlížel na dodržování technologických postupů.
K lícům stěn a všude kolem bednění se měla dávat betonová směs se štěrkem o frakci 20-40 mm. Při betonování stropu se nejprve nanesla třícentimetrová vrstva betonu bez větších kamenů, poté armatura a další vrstvy betonu, první z nich opět jen s kamenivem 20-40 mm.
Odběr a zkoušení zkušebních kostek
Z každé namíchané betonové směsi se bral vzorek, ze kterého se vyráběla kostka - krychle o hraně 20 cm. Tyto kostky sloužily k testování pevnosti betonu. Záznamy o zhotovení kostek obsahovaly datum, teplotu vzduchu a počasí. Po odbednění (obvykle po 24 hodinách) se kostky 6 dní kropily a následně byly uloženy ve vlhkém prostředí pro ideální zrání betonu.
Čtěte také: Použití OSB desek dle hustoty
Zkoušky pevnosti v tlaku se prováděly kolmo na směr dusání betonu. Na Slovensku se na kostky dokonce psalo číslo vzorku inkoustovou tužkou.
| Fáze výstavby | Požadovaná pevnost v tlaku |
|---|---|
| Zpočátku LO vz. 36 | 200 kg/cm² |
| Později u LO vz. 36 | 450 kg/cm² (cca 4,5 MPa) |
Poválečné testování a osud opevnění
Němci po záboru Československa v roce 1939 zkoušeli různé možnosti, jak bunkry zničit, ať už dělostřelecky, navrtáním a zavedením trhaviny, nebo jinými metodami. Během jejich návštěv československých opevnění se Hitler obával přímého útoku. V súvislosti s testovaním pevnostných stavieb vlastne prebiehali testy zbraní na nemeckej vojenskej testovacej strelnici v Kummersdorfe. Členovia oddelenia WaPruf 4 testovali odolnosť československých, belgických i francúzskych pevnostných stavieb. Známý je pokus ze 14. června 1940, kdy se testovalo, kolik střel ráže 88mm z Flaku je potřeba k demolici stěn belgické pevnosti Neufchateau.
Při mé návštěvě Dobrošova mě zaujala na jednom panelu věta: "odolnost objektu byla zkoušena výbuchem ekrazitové nálože na střeše objektu". Jedná se o testování prvních LO vz.36, při kterém se zjistily nedostatky v kvalitě. Někdy se však informace o těchto testech zkreslovaly, a ne vždy šlo o souvislé testy s určitými stupni odolnosti.
Po válce byla většina opevnění v žalostném stavu. Armáda rozhodla o využití některých vybraných objektů na severní hranici státu, především tvrzí. Dnes se stavby zachovaly v různém stavu: většina chátrá, některé však byly restaurovány a proměnily se v muzea (např. dělostřelecké tvrze Bouda, Hanička, Stachelberg či pěchotní srub N-S 82 Březinka), jiné jsou užívány Armádou ČR a vstup do nich je zakázaný.
Československé opevnění je dodnes zvláštním krajinným prvkem, turisty vyhledávaným, ačkoli se v době jeho stavby jednalo o nejednoznačný způsob obrany země. Beton je velice trvanlivý materiál, a když je navíc stavěn podle „vysokopevnostních“ vojenských norem, je jisté, že vydrží hodně. Tyto stavby budou stát určitě ještě v roce 2100, a pokud se budou udržovat, tak jistě i déle, podobně jako středověké hrady.
Čtěte také: Beton a kamenivo
tags: #hustota #betonu #československé #opevnění