Omítky jsou zásadní součástí dokončovacích prací na stavbách, a to jak pro interiéry, tak exteriéry. Jedna vrstva nestačí. Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé. Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku, nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely. Omítky jsou totiž zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky.
Funkce hrubé omítky
Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu.
V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem.
Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.
Typy omítek
Existuje několik typů omítek, které se liší nejen svým složením, ale i vlastnostmi a vhodností pro konkrétní aplikace, jedno však mají společné - pro zachování vlastností zvolené omítky musíme dbát na to, aby byl povrch vždy pevný, suchý, soudržný a zbavený všech nečistot.
Čtěte také: Typy a využití hrubé omítky
Jedná se o klasické omítky, které jsou na bázi cementu, vápna nebo sádry. Minerální omítky jsou vysoce propustné pro vodní páry, což zajišťuje, že stavba „dýchá“. Jsou ideální pro vlhké prostředí nebo starší budovy. Pastové omítky jsou vyráběny na bázi syntetických pryskyřic a dodávají se v připravené pastovité formě. Jsou připraveny k okamžitému použití a nevyžadují žádné další míchání.
Silikonové omítky jsou považovány za prémiový produkt díky svým vlastnostem. Vyrábějí se na bázi silikonové pryskyřice. Díky vodoodpudivému povrchu se na nich méně usazuje prach a nečistoty, jsou extrémně odolné vůči povětrnostním podmínkám a znečištění. Podobně jako pastové omítky jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání.
Silikátové omítky jsou vyráběny na bázi draselného skla a mají unikátní vlastnosti spojené s jejich chemickým složením. Tyto omítky jsou velmi vhodné pro starší budovy, kde je třeba zachovat schopnost fasády „dýchat“.
Akrylátové omítky jsou syntetické omítky na bázi akrylových pryskyřic. Jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání, což je výhoda zejména u novostaveb nebo konstrukcí s možným, jakkoli drobným pohybem. Akrylátové omítky ovšem nejsou příliš propustné pro vodní páry, což může být nevýhodou při použití na fasádách, kde je nutná dobrá ventilace.
Vápenné omítky jsou tradiční materiál, který se používá především v historických a renovovaných stavbách. Jsou ideální pro starší budovy nebo tam, kde je potřeba, aby stěny „dýchaly“, jsou šetrné k životnímu prostředí a poskytují přirozenou regulaci vlhkosti.
Čtěte také: Tipy a triky pro dokonalou hrubou omítku
Speciální typy omítek
- Sanační omítky: Používají se pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov. Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů.
- Tepelně izolační omítky: Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren). Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.
- Kamnářská omítka: Kamnářská omítka ST - H je krycí finálová hrubá omítka vyvinutá speciálně pro kamnářské práce (omítání akumulačních a izolačních staveb). Jako jediná je vhodná i pro venkovní použití (zahradní krby, pece na pizzu, udírny). Prvotním předpokladem je perfektní odolnost vůči prudkým změnám teplot a tepelná odolnost 200°C. Také je kladen veliký důraz na vysokou pevnost a přídržnost k materiálům. Neobsahuje žádné plastické látky ani chemická pojiva. Jedná se o omyvatelnou omítku. Díky složení také perfektně přenáší teplo do vytápěného prostoru.
Příprava omítky
Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy.
Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Pro srovnání - 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná.
Baumit Jádrová omítka hrubá se smísí v kontinuální míchačce, příp. v samospádové míchačce s cca 4,5-5 l čisté vody na 25 kg suché směsi. Doba mísení 3-5 min. Vždy zamísit obsah celého pytle.
Pokud mícháte vlastní omítku, ta se skládá z hašeného vápna, cementu, písku a případně vody. Poměr složek je 1:1:3. Malta nesmí být příliš hustá, protože by poté opadávala. Nesmí však být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny. Je nutné, aby v maltě bylo předepsané množství pojiva, jinak malta při omítání špatně přilne a po zatvrdnutí není dost pevná a odolná. Proto se nesmí u omítek pojivem zbytečně šetřit.
Postup nanášení hrubé omítky
Zkušený zedník si s omítáním poradí hravě. Do realizace jádrových omítek se ale můžete pustit i svépomocí. I když je omítání dosti namáhavé a obtížné, může neodborník při určité zručnosti provést některé jednodušší omítkářské práce sám.
Čtěte také: Omítání OSB desek venku: Tipy a triky
Příprava podkladu
Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. V první řadě se musí zdivo zvlhčit vodou (obvykle postříkat štětkou). Elektrické a instalační drážky, spáry ve zdivu apod. je potřebné před omítáním zaplnit vhodným materiálem. Při zdění z různých materiálů, při dozdívkách z jiných zdicích materiálů nebo u velkoplošných stropních konstrukcí je třeba v omítce zhotovit proříznutím pracovní spáru až na podklad. Překlady nebo přechody různých materiálů vyztužit armovací sítí pro omítky.
Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku. Tradiční špricování, které se dělá pro zvýšení soudržnosti jádrové omítky s podkladem, lze u rovnějších stěn nahradit penetračními nátěry. Hloubkové penetrace snižují a sjednocují savost podkladů, jejich použití se určitě vyplatí i v kombinaci s nástřikem řídkou maltou (špricem). V případě potřeby nejdříve podklad navlhčit (nesmí být na povrchu vytvořen vodní film).
Omítníky
Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy. Rovná plocha se při omítání zajišťuje maltovými omítníky. Několik hodin před omítáním, s cílem jednoduššího zpracování, osadit na všech krajích a rozích rohové omítkové profily, resp. na plochách omítníky. Kovové prvky z důvodu ohrožení korozí je potřebné chránit trvalým antikorozním nátěrem. Jsou to svislé pruhy omítky, vzájemně vzdálené 1 až 1,5 m, nahazované po celé výšce místnosti, či fasády; široké jsou na jedno nahození malty.
Před samotným omítáním připevněte na stěnu latě, tzv. omítnice, které si pomocí provázku vyrovnáte. Tyto omítnice vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch. Jejich povrch se vyrovnává hranou latě, která se posouvá nahoru a dolů a tlačí se k jedné straně. Povrch všech pruhů se zkontroluje- pruhy musí být rovné a svislé a v jedné rovině. To se obvykle hned nepodaří a v některém pruhu je třeba maltu ubrat a v jiném zase přidat.
Nanášení omítky
Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Malta se nahazuje na stěny prudkým pohybem zednickou lžící. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Následně nahodit zednickou lžící na podklad. Tloušťka jedné vrstvy max. 25 mm, při větších tloušťkách omítky se doporučuje v každém případě dvouvrstvé zpracování s nanášením druhé vrstvy na čerstvý, avšak zavadlý podklad.
Potom se omítá mezi těmito pruhy a povrch omítky se srovnává latí, která se pohybuje po povrchu pruhů. Přitom se lať pohybuje střídavě doleva a doprava a současně se posunuje nahoru. Přebytečná malta se střásá do truhlíku. Prohlubeniny v omítce se uhladí dřevěným hladítkem. Takto se postupně omítají plochy mezi dalšími pruhy. Nanáší se tak první vrstva omítky, tzv.
Nanesenou omítku zarovnat a stáhnout hliníkovou latí (h - profil) do roviny. Malta musí mít správnou hustotu. Při nahazování hustší malty musíme vyvinout větší sílu k nahození, a proto je omítání hustší maltou namáhavější. Přilnavost hustší malty ke stěně je menší a kromě toho hustá malta vytváří na zdivu jakési kopečky.
Při omítání nejlépe poslouží zednická naběračka či zednická lžíce. Naberte maltu a uvolněným zápěstím ji naneste. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Stěnu vždy omítejte od spodu nahoru.
Dokončovací práce
Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.
Zabránit zrychlenému vysychání. Přímé vyhřívání omítky není dovoleno. Nedoporučuje se používat v soklových oblastech a v dosahu odstřikující vody. Při použití vyhřívacího zařízení, především plynových ohřívačů, je třeba dbát na dostatečné příčné větrání.
Doporučení
- Nezapomeňte, že kromě stavebních hmot budete potřebovat i pořádné zednické vybavení.
- Použití plošné výztuže nedokáže s úplnou jistotou zabránit tvorbě trhlin, avšak toto opatření riziko výrazně snižuje.
- Teplota vzduchu, materiálu ani podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí klesnout pod +5 °C. Vysoká vlhkost vzduchu a nízké teploty mohou nepříznivě ovlivnit zrání omítky.
tags: #hruba #omitka #venkovni #postup