Vysoká vlhkost ve sklepě může být příčinou nepříjemných jevů, jako je růst plísní, zápach, vydouvání či opadávání omítek. Vlhké sklepy nemusí být problémem jen ve starých domech; pokud je spodní stavba zrealizovaná nesprávně, může vás nepříjemně překvapit i v novostavbě.
Příčiny vlhkosti a jejich řešení
Důvodů vlhnutí zdiva může být více, proto musí být prvním krokem zjištění příčiny. Na vině může být například nedostatečné větrání, prasklé potrubí nebo nesprávně odvedená srážková voda. S rozličnými příčinami, různou mírou zavlhnutí a odlišně využívanými sklepními prostory souvisí i různé způsoby řešení problému.
Možnosti sanace
- Doplnění hydroizolace: Jednou z možností je doplnit vodorovnou a svislou hydroizolaci spodní stavby.
- Chemické metody - injektáž nebo infuze: Tyto metody zahrnují navrtání otvorů do stěn, do kterých se aplikuje hmota reagující s vodou. Tím se vytvoří izolační bariéra, která brání pronikání vlhkosti.
- Místo, kde se bude vykonávat injektáž, se viditelně označí. Zároveň se pomocí detektoru lokalizuje případné elektrické vedení, aby se při odstraňování původní omítky nepoškodilo.
- Do zdiva se navrtají otvory na injektáž, které sahají až do 70 % tloušťky zdiva. Při plošné injektáži tvoří otvory pravidelnou síť s rozestupem 20 až 30 cm. Do otvorů se potom vloží speciální injektážní ventily.
- Injektážní ventily se po aplikaci ponechají ve zdivu, kde slouží jako těsnicí zátky.
- Sanační omítky: Jelikož jsou vysoce porézní a paropropustné, dokážou zabezpečit velmi rychlé odpařování vlhkosti ze zdiva. Sanační omítky však pouze zlepšují jeho vysušování, ale nebrání pronikání vlhkosti do konstrukce, tedy neřeší příčinu, ale zmírňují následek.
Sanační omítkový systém by měl být logickým pokračováním i po použití zmíněných technologií na odvlhčení. I po odstranění příčiny vlhnutí totiž může ve zdivu zůstat vysoký obsah hygroskopických solí, které budou pronikat do nové povrchové úpravy. Tím primárním je vyhledání a eliminace příčiny vlhkosti a zasolení zdiva.
Příprava podkladu pro omítání
Než ale začnete s pracemi, je nutné si pro omítání připravit potřebné zednické nářadí. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla +35 °C.
Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou.
Čtěte také: Hotové betonové garáže
Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Starou omítku je nutné odstranit do výšky cca 1 metr nad viditelné poškození. Dále vyškrábat spáry do hloubky minimálně 2 cm a vyměnit poškozené cihly. Celou plochu pečlivě očistit ocelovým kartáčem, stlačeným vzduchem, popřípadě opískovat; v žádném případě nelze použít vodu nebo páru.
Penetrace nebo špric?
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky.
- Špric: Je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi zdrsní, aby na ni lépe držela nahazovaná omítka. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání.
- Penetrace: Je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.
Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
Seznam nářadí pro omítání
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat.
Čtěte také: Průvodce výběrem hotového živého plotu
| Kategorie | Nářadí |
|---|---|
| Základní | zednická lžíce, vodováha, olovnice, zednické hladítko, zednická naběračka, velkokapacitní vědro, zednická stěrka, míchadlo, stahovací lať, zednická skoba |
| Doplňkové | ruční omítačka (pro špricování), míchačka (pro větší plochy), stavební kolečko, omítníky, fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky) |
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí.
Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm.
Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá.
Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny.
Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí.
Čtěte také: Hotové plotové dílce
Natažení fajnové omítky (štuku)
Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu.
Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování.
Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti; rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
tags: #hotove #omitky #sklep #průvodce