Historie města Písku sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu řeky Otavy. Odtud také pochází jeho jméno. Později zde bývala trhová ves s královským dvorem. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl založen klášter, postaven děkanský kostel a kamenný most přes řeku. Na konci 13. století zde vznikla mincovna, jež byla později přeložena do Kutné Hory. Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Za vlády Karla IV. byla v Písku založena solnice a sklad obilí, tehdy největší v Čechách. Za husitských válek husité vyplenili písecký klášter a krátce nato město dobyli. Písek se pak stal důležitým centrem hnutí a byl pravděpodobně prvním českým městem, ve kterém byly umístěny pověstné husitské kádě, kam obyvatelé odevzdávali své cennosti. Největšího rozmachu dosáhlo město v 16. století, kdy mu připadl královský hrad a byla postavena řada renesančních měšťanských domů.
Za třicetileté války, v letech 1619-1620, bylo město dobyto a jeho obyvatelstvo vyvražděno vojsky Buquoyovými. Poté, co bylo město i s hradem v roce 1623 zastaveno císařskému generálovi Huertovi, připadl Písek zpět královské komoře. Již roku 1641 byl znovu povýšen na královské město a v 18. století se město opět stalo střediskem Prácheňského kraje. Proslulo zejména zdejší školství. V roce 1860 tu vznikla reálka, 1884 revírnická škola, 1899 vyšší škola lesnická. Po staletí bylo město Písek držitelem největšího městského panství v Čechách, zejména lesů.
Architektonické skvosty a památky Písku
- Písecký hrad: Hrad v jihočeském Písku byl ve druhé polovině 13. století vybudován v raně gotickém slohu pro krále Přemysla Otakara II. Dnes v západním křídle sídlí Prácheňské muzeum, které Rada Evropy v roce 1996 ocenila čestnou cenou „Evropské muzeum roku".
- Raně gotický kamenný most: Postavený koncem 13. století přes řeku Otavu je po zničeném mostě Juditině v Praze druhým kamenným mostem v Čechách a jedním z nejstarších dochovaných mostů v Evropě. Dříve se mu říkalo také Starý nebo Jelení most, neboť po něm nečekaně jako první přešel jelen. Je zapsán jako Národní kulturní památka a je dokonce starší než Karlův most v Praze.
- Děkanský kostel Narození Panny Marie: Dominantou města, založený současně s městem na nejvyšším místě městského jádra.
- Klášter s kostelem Povýšení svatého Kříže: Založen současně s městem, dnes se nachází v jihozápadním rohu Velkého náměstí. Klášter byl v roce 1787 zrušen. Původní kostel byl zničen za husitských válek, obnoven a upraven byl v letech 1636 a 1716. K jednolodnímu chrámu přiléhá hranolová věž z roku 1641.
- Barokní radnice: Stojí v západní části Velkého (spodního) náměstí, pochází z let 1737-1764. V průčelí je průchod, kterým se dá dojít na nádvoří hradu.
- Barokní mariánský sloup: Stojí na Alšově (Malém) náměstí a pochází z roku 1713.
- Městské divadlo Fráni Šrámka: Otevřeno od roku 1902 nedaleko náměstí.
- Stará elektrárna: Nachází se při Otavě kousek od centra v bývalém Podskalském mlýně. Sestrojil ji František Křižík v roce 1888 a byla první elektrárnou v Čechách určenou pro účely veřejného osvětlení. Dnes je elektrárna opět v provozu a je v ní umístěno muzeum.
Kromě toho do mozaiky architektury města patří i vily podle architektů Janáka, Jurkoviče a Kouly a moderní designová lávka od architekta a píseckého rodáka Josefa Pleskota, která se klene nad Otavou u sv. Václava a slouží pěším i turistům. Pískem žije Písek i dnes, a proto podél řeky můžete vidět sousoší a umělecká díla zhotovená z písku. Od r. 2007 každoročně vznikají na náplavce vedle Kamenného mostu obří sochy z tohoto materiálu, jejichž vernisáž se koná při akci Pískoviště v polovině května. Galerie pod širým nebem je pak volně přístupná obvykle do podzimu, v závislosti na stavu soch.
Kulturní dědictví a osobnosti Písku
Město mělo velmi bohatou kulturní historii. Zejména jeho školy navštěvovala řada později známých a významných umělců i vědců. Studovali zde např. August Sedláček, Karel Klostermann, Antonín Sova, Mikoláš Aleš, Čeněk Zíbrt, Fráňa Šrámek, Ladislav Stroupežnický, František Ladislav Čelakovský či Jan Čarek. Hudební tradici Písku reprezentoval především houslový pedagog profesor Otakar Ševčík.
Mezi významné osobnosti spojené s Pískem patří:
Čtěte také: Krása a funkčnost dřevěných obkladů
- Fráňa Šrámek (1877-1952) - je téměř synonymem města, studoval na zdejším gymnáziu a bydlel nedaleko mostu a řeky v domě U Koulí.
- Adolf Heyduk (1835-1923) - žil zde od roku 1860 jako učitel kreslení a krasopisu. Dnes je možné navštívit básníkův secesní byt.
- Kateřina Neumannová (1973) - olympijská vítězka v běžeckém lyžování ze ZOH v Turíně 2006, sportovní funkcionářka.
Historie rybářství v Písku
Královské město Písek mívalo od nepaměti od českých králů výsady rybolovu. Rybaření bylo tehdy živností, zdroj a základní pramen obživy. Lovení ryb samo se provádělo způsoby dnes těžko pochopitelnými a cizími. K lovení ryb, jak uvádějí prameny, se používalo sítí střelby, hrotivých i řídkých, svrchnic, vazeb, čeřenů a provazců, kronglí, ne zřídka se používalo k lovu i výbušnin. Řeky byly bohaty na ryby všeho druhu a tyto rybolovné mravy se udržely i po vydání zmíněného živnostenského řádu. Chytání ryb dnešním způsobem - udicí - bylo věcí skoro neznámou. Tento způsob, tehdy pod termínem sportovní, k nám začal pronikat ze západu na sklonku devatenáctého století. Tyto nové směry se začaly uplatňovat také v Písku a první krok byl učiněn onoho památného dne 23. dubna 1882, kdy v hostinci „U zlatého páva“ se sešlo několik přátel rybářského sportu, aby položili prvé základy ku zřízení rybářské organizace.
Tito první průkopníci rybářských snah mají především zásluhu v tom, že poprvé zavedli pořádek do rybaření na tekoucích vodách. Mezi zakládající členy patřili Josef Slavík, Antonín Cimbura, Václav Smutný, Karel Brandejs, Josef Kříž, Hynek Kapr, Dominik Mařík, Jan Albrecht, František Podlešák, Antonín Kápovský, Dominik Hauf a další. Rybářská organizace si stanovila cíle jako oživování tekoucích vod Otavy a případně i Blanice rybami, přirozené pěstování a umělý chov ryb.
Vývoj Píseckého rybářského spolku
Spolek byl řízen předsedou s výborem, který se skládal z pěti členů a dvou náhradníků. Předseda, jednatel, pokladník, dva výboři a dva náhradníci se volili hromadně tajným hlasováním prostou většinou přítomných hlasů na dva roky.
Valná hromada se svolávala jednou v roce v měsíci prosinci. Mimořádná valná hromada se konala, když to vyžadovaly důležité příčiny a zájmy spolku, anebo když o to požádalo 10 členů spolku a předložili předsedovi spolku program, o kterém se mělo na schůzi jednat.
Předsedové Píseckého rybářského spolku (výběr):
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
- 1882: Smutný Václav
- 1885: Mudr. Hefsler
- 1886: Cimbura Antonín
- 1888: Slavík Josef
- 1890: prof. Sochor Antonín
- ...
- 1979: Řeřich Josef
- 1982: Dvořák Augustin
- 1990: Pavlovský Luděk
- 2001: Kvasnička Jaroslav
- 2007: Marek Jiří ml.
Rybářské revíry a úlovky
Písecký lidový rybářský spolek hospodařil na revírech jako VLTAVA 17 (od jezu mlýna Technice až pod jez mlýna ve Žďákově), VLTAVA 17 (od mlýna na Žďákově u Chrástu až k soutoku Vltavy s Otavou) a VLTAVA 19 (od Podolského jezu až pod jez hydroelektrárny Nový mlýn v Údraži). Dále na revírech Otava 1, Otava 2 a Blanice 1 u Putimi a pískovnách u Kestřan. Byla prováděna aktivní činnost v zarybňování, například v roce 1982 bylo vysazeno 20 000 kaprů, 5000 línů, 4600 štik, 1300 sumců a 8000 úhořího monté v celkové hodnotě 77 979 Kčs.
Údaje o úlovcích (revír VLTAVA 17, 1953-1958):
| Revír | Průměr úlovků na 1 rybáře | Průměrná váha na 1 rybáře |
|---|---|---|
| VLTAVA 17 (Technice-Žďákov) | 27 ks ryb | 26 kg |
| VLTAVA 17 (Žďákov-soutok) | 14 ks ryb | 13 kg |
V roce 1990 ulovili členové spolku celkem 9330 ks ryb o váze 9241 kg, z toho 3051 ks kaprů (5626 kg), 503 ks štik (896 kg), 165 candátů (253 kg) a 12 sumců (149 kg). V roce 1991 bylo uloveno 10848 ks ryb o váze 10515 kg, z toho kaprů 3042 ks o váze 5954 kg. V roce 1992 bylo uloveno 10411 ks ryb o váze 11553 kg.
Činnost a akce spolku
Spolek se aktivně věnoval pořádání rybářských závodů a školení nových členů. Například v roce 1984 proběhlo školení 80 nových členů. V květnu se v Putimi konaly tradiční rybářské závody. Rybolovná technika dosahovala velmi dobrých výsledků v soutěžích a získávala ocenění. V roce 1986 měla MO ČRS Písek registrováno 1183 dospělých, 79 dorostu a 272 dětí do 15 let. Rybářská stráž prováděla kontroly rybářů a zaznamenala porušení rybářského řádu a pytláctví.
V roce 1992 vstoupil v platnost nový RŘ ČRS s úpravami zákazů lovu, minimálních měr ryb a počtu úlovků. Písecká MO aktivně hospodařila na rybnících, kde bylo vychováno tisíce kusů rybí násady. Děti z rybářských kroužků se podílely na úklidu břehů Otavy.
Čtěte také: Použití malých betonových žlabů v praxi
Těžba zlata v Píseckých horách
Hlubinná těžba zlata v Píseckých horách začala na přelomu 13. a 14. století, ale již v pravěku jí předcházelo intenzivní rýžování na jihočeských zlatonosných tocích. Vrchol těžby v Havírkách je kladen do 15. a 16. století. Na konci 60. let 20. století zde byl proveden první archeologický výzkum hlubinného dolu u nás. I další zkoumání této lokality bylo unikátní - archeologický výzkum v polovině 70. let prováděli potápěči v podzemních prostorách zaplavených vodou. Na povrchu jsou ze zlatodolu patrné dvě řady propadlých šachet a štol, kromě nich ale byly objeveny i pozůstatky nejméně dvou kováren, hornické nářadí (želízka a mlátky, hornické lampičky) a doklady života horníků v podobě menších obytných stavení, keramických střepů a úlomků kamnových kachlů.
Historie a vývoj lapačů střešních splavenin
Lapače střešních splavenin mají dlouhou historii spojenou s odváděním dešťové vody ze střech a ochranou kanalizačních systémů. V některých městech byla instalace lapačů střešních splavenin povinná a jejich použití bylo přesně definováno místními stavebními nebo kanalizačními předpisy. Naproti tomu v Brně se jejich osazování nedoporučovalo, protože zabraňovaly správnému větrání stokové sítě přes dešťová odpadní potrubí.
Jedním ze známých typů byl tzv. Geigerův lapač, pojmenovaný podle svého konstruktéra. Tento typ se od ostatních odlišoval konstrukčními prvky. V horní části koše na splaveniny byly umístěny velké otvory, které umožňovaly přepad vody v případě, že se koš zanese nečistotami. Nevýhodou Geigerova lapače však bylo jeho mělké umístění pod terénem, což v minulosti vyvolávalo obavy ze zamrzání vody v zimním období.
V dnešní době se lapače střešních splavenin instalují pouze na vnější dešťové odpadní potrubí, kde nejsou vystaveny riziku zamrzání a zároveň nepřekážejí větrání kanalizační sítě. Zatímco historické lapače plnily svoji funkci v době, kdy technické možnosti byly omezené, dnešní řešení, například od firmy Chuděj, s.r.o. přinášejí moderní a spolehlivé způsoby, jak ochránit dešťové kanalizace před zanášením a prodloužit jejich životnost.
tags: #historicky #zlab #pisek #informace