Gotická architektura je architektonický styl, který se rozvíjel v Evropě během vrcholného a pozdního středověku. Vznikl ve 12. století ve Francii a postupně se rozšířil do většiny evropských zemí, kde přetrval až do počátku 16. století. Termín "gotický" byl původně pejorativní a poprvé ho použil italský renesanční umělec Giorgio Vasari, který jím chtěl označit "barbarské" umění Gótů, jež podle něj zničilo klasickou antickou architekturu.
Na rozdíl od ostatních slohů nečerpá gotika z antického tvarosloví, naopak vytváří tvarosloví vlastní. Gotické stavby jsou budovány především z kamene, kde kámen chybí, staví se z cihel (sever Německa, Polsko). Oproti románským stavbám působí gotické stavby lehčeji a to díky vnějšímu opěrnému systému tvořenému opěrnými pilíři a oblouky doplněnými ozdobnými prvky jako fiálami, kraby, kytkami a chrliči. Díky opěrnému systému mohli architekti jednak ve zdech prolomit velká zašpičatělá okna nebo kruhové rozety vyplněné vitrážemi, jednak hnát stavby do výšky. Závěr staveb často zdobil složitý věnec kaplí s chórovým ochozem.
Charakteristické rysy gotické architektury
Pro gotickou architekturu jsou typické prvky jako lomený oblouk, žebrová klenba a vnější opěrný systém, které společně umožnily stavět vyšší, prosvětlenější a vizuálně lehčí stavby než kdykoli předtím. Rysy gotiky se velmi liší od předchozího románského slohu. Na rozdíl od mohutné románské stavby působí gotické stavby téměř filigránově. Stabilita konstrukce není zajištěna okolním skeletem, ale vnějšími vzpěrami. Vnější stěny jsou typicky přerušovány jemně strukturovanými okny, zatímco ornamentální štíty, známé také jako wimpergy, umně překlenují prosklené plochy.
Klíčové prvky:
- Lomený oblouk: Na rozdíl od románského půlkruhového oblouku lépe rozvádí tlak do stran a dolů, což umožňuje stavět vyšší a užší otvory.
- Žebrová klenba: Hmotnost klenby je soustředěna do kamenných žeber, která tvoří její kostru. Prostor mezi žebry (kápě) je vyplněn lehčím materiálem.
- Vnější opěrný systém: Skládá se z opěrných pilířů a opěrných oblouků. Tento systém přenáší boční tlak klenby hlavní lodi přes boční lodě mimo stavbu do země.
- Vertikalismus: Celá stavba směřuje vzhůru k nebi.
- Odhmotnění zdiva: Stěny přestaly být nosným prvkem a staly se jen lehkou výplní mezi nosnými pilíři.
- Vitráž: Barevná skla zasazená do olova, která vyplňovala obrovská gotická okna.
- Fiála: Štíhlý jehlanovitý prvek, často zdobený kraby, který završoval opěrné pilíře.
- Chrliče: Odvádějí dešťovou vodu a dodnes jsou předmětem mnoha, často ponurých legend.
Gotickou stavbu, zvláště pokud má náboženský účel, lze také často rozpoznat z dálky podle takzvaných vrcholů. Jedná se o štíhlé výškové věže, které se většinou nacházejí po stranách budovy.
Vývoj gotické architektury
Vývoj gotické architektury lze rozdělit do tří hlavních fází:
Čtěte také: Použití kotevních prvků v betonu
- Raná gotika (12. století): Za první gotickou stavbu je všeobecně považován chór baziliky Saint-Denis u Paříže, přestavěný opatem Sugerem a vysvěcený v 1144. Suger chtěl vytvořit prostor naplněný světlem, které by symbolizovalo božskou přítomnost. Z Île-de-France se nový styl rychle šířil.
- Vrcholná (klasická a poklasická) gotika (13. a 14. století): Známá také jako klasická gotika nebo ve Francii jako Rayonnant (paprsčitá), dovedla principy rané gotiky k dokonalosti. Cílem bylo maximální odhmotnění zdiva a vytvoření co nejvyššího a nejprosvětlenějšího prostoru. Stěny byly téměř úplně nahrazeny skleněnou plochou vitráží. V českých zemích se v tomto období rozvíjela lucemburská gotika, například katedrála sv. Víta na Pražském hradě.
- Pozdní gotika (15. století - počátek 16. století): Je charakteristická přebujelou dekorativností a složitými vzory. Konstrukční inovace ustoupily do pozadí a důraz byl kladen na estetický efekt. Ve Francii se tento styl nazývá Flamboyant (plaménková gotika) kvůli ornamentům připomínajícím plameny. V Anglii se vyvinul tzv. Perpendicular style (kolmý styl) s důrazem na vertikální linie. V českých zemích hovoříme o jagellonské a vladislavské gotice, příkladem je kostel sv. Barbory v Kutné Hoře nebo královská oratoř v chrámu sv. Víta.
Regionální rozdíly v gotické architektuře
- Francouzská gotika: Kolébka stylu, charakteristická logickou a jednotnou konstrukcí, výškou a prosvětlením.
- Anglická gotika: Často méně důrazu na výšku, ale větší na délku a dekorativnost. Typické jsou složité klenby (vějířová klenba) a velké věže nad křížením.
- Německá gotika: Ovlivněna Francií, ale s důrazem na obrovské halové kostely (všechny lodě stejně vysoké) a monumentální věže v průčelí (např. Kolínský dóm).
- Italská gotika: Silně ovlivněna klasickou tradicí. Důraz na široké prostory a barevnost fasád (použití mramoru různých barevných odstínů) spíše než na výšku a odhmotnění.
- Gotika v českých zemích: Prošla třemi hlavními fázemi - raná přemyslovská gotika, vrcholná lucemburská gotika (s působením Matyáše z Arrasu a Petra Parléře na katedrále sv. Víta) a pozdní jagellonská/vladislavská gotika.
Typické gotické stavby
- Katedrála: Nejvýznamnější typ gotické stavby, symbol moci církve i města.
- Hrad: Gotika přinesla zdokonalení obranných systémů (např. parkán, flankovací věže), ale také zvýšení obytného komfortu (větší okna, reprezentativní sály, hradní kaple).
- Radnice: Symbol rostoucí moci a bohatství měst.
Fasádní prvky gotických staveb a jejich ozdoby
Kromě základních konstrukčních prvků gotické fasády zdobily a obohacovaly i další architektonické detaily.
Architektonické prvky:
- Štuk: Na historických stavbách je slovem štuk označována hmota složená ze sádry, hašeného vápna, jemného písku, najemno drcených cihel či mramoru a vody. Jedná se tedy o speciální, velmi jemnou a přilnavou maltovou směs, která umožňuje vytvářet pomocí modelačních nástrojů nejrůznější plastické ornamenty. Vedle modelování z volné ruky je časté také formování.
- Kordonová římsa: Vodorovný prvek vystupující z líce průčelí a oddělující jednotlivá podlaží.
- Rizalit (též risalit, z italského risalto - výstupek): Označení pro středovou nebo boční část stavby vystupující po celé výšce z líce průčelí až o hloubku jedné okenní osy. Hloubka rizalitu může být zcela nepatrná, například pouze naznačená pomocí výstupku v omítce. Rizalit zpravidla zdůrazňuje střed nebo kraje budovy a proto bývá často bohatěji členěn architektonickým tvaroslovím. Často zde bývá hlavní portál, balkon, terasa. Rizalit může být také vyšší než ostatní části budovy. Může být též opatřen frontonem a nebo samostatně tvarovanou střechou, například mansardovou.
- Suprafenestra: Architektonický prvek, který je v klasické řádové architektuře umístěn nad oknem. Tento prvek je tudíž analogickým prvkem supraporty v případě brány či dveří. Tvar suprafenestry zpravidla výrazně spoluurčuje tvar nadokenní římsy, která je obvyklou součástí suprafenester. Nadokenní římsa má často trojúhelný, obdélný, půloválný či půlkruhový tvar. Prostor mezi nadokenní římsou a horní hranou okenního otvoru (který bývá téměř vždy též orámován šambránou) vyplňuje zpravidla figurální či ornamentální reliéf. Častou součástí suprafenester je též dvojice konzolek.
- Šambrána: Architektonický prvek, používaný v klasické řádové architektuře k orámování oken či dveří. Je zpravidla plastický, ale může být i pouze malovaný. Pokud není okno vybaveno podokenní římsou je šambrána vedena po všech čtyřech stranách otvoru.
- Pilastr: Sloupovitý architektonický prvek klasické řádové architektury vystupující ze stěny opatřený hlavicí a patkou.
- Maskaron: Plastický zdobný motiv v podobě lidské tváře (ženské i mužské), který je hojně využíván na fasádách, ale i v interiérech.
- Konzola: Nosný článek vystupující ze zdi a nesoucí klenební žebro, případně římsu, arkýř, balkon, pavlač, sochu apod., někdy jen v podobě výstupku ze zdi.
- Arkýř (z latinského arcere - opevňovat, ohrazovat): Architektonický stavební prvek. Arkýř rozšiřuje vnitřní prostor budovy a umožňuje výhled podél fasády do strany. Ve středověku byly arkýře důležitou obrannou součástí budov. Zabezpečovaly lepší výhled na obrannou zeď a umožňovaly chráněnou střelbu proti útočníkům.
Omítky a výzdoba
V nejstarším středověkém období převažovala poměrně hrubá, hranou lžíce stržená nebo stříkaná omítková vrstva, která však postupně v mladším gotickém období získává stále hladší podobu.
V polistopadovém období byla na základě sondážních nálezů obnovena šablonová výmalba v poměrně velkém rozsahu např. na Českokrumlovském zámku v severních pokojích horního hradu v bývalé mincovně a Hrádku. Značný počet šablonové výmalby se dnes uplatňuje také v nedávno opraveném klášteře klarisek a minoritů, především v bývalém hospodářském dvoře, jižním křídle a ambitu klarisek. Příkladem starší šablonové výzdoby je barokní motiv z ambitu kláštera minoritů, dále šablona na torzu renesančního stropního trámu z Trčkova paláce na Malé Straně v Praze.
Jednoduché členění pomocí přímek, doplněných drobným dekorem. Výzdoba, užívaná asi od počátku 19. století, zaměřená především na dekorativní pásy v dolní části stěn po obvodu místnosti. Uplatňují se zde často klasicistní vzory, složené z geometrických a vegetativních motivů, nebo také např. černé dekorativní pásy, složené z palmetek a stylizovaných květů na vícebarevném podkladu. Byl zjištěn také jednobarevný vlys s motivy vinné révy, listových úponků, pletenců nebo mořských vln.
Od druhé poloviny 19. století se (zřejmě po vzoru zámeckých interiérů) začal také na celých stěnách uplatňovat tzv. nekonečný motiv, oddělený vlysem od stropu a drobným soklem od podlahy. Strop byl členěn obvodovým malovaným rámem se středovým terčem a dekorativními výsečemi v rozích. Jako základní vzory se nejčastěji uplatňovaly geometrické a rostlinné motivy. V několika objektech byla zjištěna také výmalba z poloviny 19. století s abstraktními motivy, připomínajícími boltcový ornament. Přibližně z období 80. let 19. století pochází poměrně velkoryse koncipovaný neorenesanční dekor, zjištěný v několika domech. V krátkém období secese, tj. na počátku 20. století začaly být nově používány charakteristické stylizované květy v kombinaci s „kouřovými“ křivkami.
Čtěte také: Prvky z prostého a železového betonu
Příklady významných gotických staveb
Lomené oblouky, vysoko se tyčící věže a bohatá výzdoba zdobí gotické katedrály středověku. Mnohé z těchto impozantních staveb, které byly postaveny jako znamení moci a vlivu, přetrvaly stovky let.
| Stavba | Místo | Zahájení stavby | Dokončení/Důležité fáze | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Chór baziliky Saint-Denis | Paříž, Francie | 1144 (vysvěcení) | 12. století | Považován za první gotickou stavbu |
| Katedrála sv. Štěpána | Vídeň, Rakousko | 1147 | 14. století (jižní věž) | Nejvyšší kostel v Rakousku, ovlivněn barokem |
| Kolínský dóm (Vysoká katedrála v Kolíně nad Rýnem) | Kolín nad Rýnem, Německo | 1248 | 19. století (oficiální dokončení) | Zapsán na seznam UNESCO, symbol města |
| Katedrála Notre-Dame | Paříž, Francie | 1163 | 1345 (vysvěcení) | Významné dílo, poškozeno požárem v roce 2019 |
| Dóm ve Štrasburku | Štrasburk, Francie | 12. století | Více než 200 let | Severní věž dlouho nejvyšší kostelní věží na světě, má jeden z nejstarších orlojů |
| Katedrála sv. Víta | Praha, České země | 1344 | 1929 (celkové dokončení) | První katedrála francouzského typu v českých zemích |
Po staletích, kdy byla gotika považována za barbarskou, ji znovuobjevilo období romantismu na konci 18. a v 19. století. Vznikl styl zvaný novogotika (nebo gotický revival), který se snažil napodobit formy a ducha středověké gotiky.
Čtěte také: Návrh a vyztužování betonových prvků
tags: #goticke #prvky #na #fasadach #charakteristika