Fylit je pozoruhodná hornina, ceněná pro svůj saténově stříbřitý a někdy až zlatavý lesk. Tento lesklý vzhled je způsoben vysokým obsahem slídy - sericitu, což je jemnozrnná odrůda muskovitu. Další šupinkatý minerál, chlorit, dodává této hornině nazelenalý odstín. Křemen a biotit jsou další důležité minerály tvořící tuto horninu.
Charakteristika a složení fylitu
Fylity jsou obvykle tmavě šedé, zelenavé nebo tmavě zbarvené horniny s výrazně plošně paralelní nebo tence břidličnatou texturou. Plochy foliace mohou být svraštělé nebo detailně provrásněné, často mají perleťový lesk. Typické struktury jsou blastopelitické, lepidoblastické nebo granolepidoblastické. Hornina je většinou jemně nebo drobně zrnitá.
Tuto krystalickou břidlici tvoří základní asociace minerálů křemen, albit a sericit. Obecně tyto horniny odpovídají velmi nízkému stupni metamorfózy a vznikají metamorfózou pelitických sedimentů a volně navazují na fylitické břidlice. Složení fylitů závisí na hodnotách teploty a tlaku během jejich vzniku ve facii zelených břidlic. Při vyšších metamorfních podmínkách vzniká muskovit a chlorit. Při horním okraji facie zelených břidlic (300-450 °C) se ve fylitech setkáme s biotitem, mikroklinem, granátem, chloritoidem nebo i kyanitem. Fylity vzniklé ze sedimentů s vyšším podílem organické hmoty obsahují grafit a označují se jako grafitové fylity. Vysoký podíl karbonátů mají kalcitové fylity. Je-li přítomen jako vedlejší minerál chloritoid, používá se označení chloritoidový fylit, existují i tzv. ottrelitové břidlice, které obsahují chloritoid s vyšším podílem manganu (tzv. ottrelit).
V metamorfovaných komplexech fylitů se běžně vyskytují čočky sekrečního křemene, někdy o mocnosti až několika decimetrů. Skládají se převážně z jemně šupinkatého muskovitu (sericitu), chloritu, který barví horninu do zelena, a křemene. V malém množství bývá přítomen plagioklas. Některé fylity mohou obsahovat i granát, staurolit, magnetit nebo grafitickou substanci, která je pak barví do šedočerna. Břidličnaté plochy bývají hladké, někdy s drobnými vráskami na povrchu. Pokud není hornina provrásněná a snadno se štípe v tenkých rovných deskách, stává se hledanou surovinou pro výrobu kvalitní střešní krytiny.
Málo přeměněné horniny, jež stojí na přechodu mezi břidlicí a fylitem, označujeme jako fylitické břidlice. Vznikají zpravidla metamorfózou jílových břidlic a obdobných sedimentů, o čemž svědčí postupné přechody mezi jílovými břidlicemi a fylity, přičemž hranice mezi těmito horninami není jednoznačně stanovena - přechodné horniny se často označují jako fylitické břidlice. Na složení fylitů se podílí především křemen, muskovit (sericit), albit a často též chlorit, někdy však fylity mohou obsahovat větší množství kalcitu (jde o tzv. kalcitické fylity), v silněji metamorfovaných fylitech bývá přítomen biotit, jehož přibýváním při rostoucím stupni metamorfózy fylity plynule přecházejí do svorů. Značně rozšířené jsou fylity s příměsí grafitu - grafitické fylity.
Čtěte také: Instalace asfaltové střešní krytiny
Další charakteristickým rysem fylitu je jeho jemnozrnná, jemně břidličnatá textura. Tato textura je zodpovědná za deskovité štěpení hornin, díky čemuž jsou fylity využitelné jako dlažby, obklady a střešní tašky. Barva fylitů je odrazem jejich nerostného složení - obvykle jsou šedé nebo zelenavě šedé, fylity s výraznou převahou muskovitu nad chloritem a biotitem bývají stříbřitě bílé nebo šedobílé; grafitické fylity mají šedočernou až černou barvu. Pokud fylit obsahuje jemné šupinky hematitu, bývá zbarven červeně. Barva horniny je v závislosti na složení šedobílá, stříbřitá, nazelenalá nebo hnědočerná. Textury bývají obvykle plošně paralelní nebo břidličnaté, foliace může být málo výrazná. Hornina je jemnozrnná až masivní, struktura hoemoblastická - lepidoblastická nebo granolepidoblastická.
Minerální složení fylitu
| Minerál | Charakteristika |
|---|---|
| Křemen | Základní minerál, tvoří čočky a sekrece. |
| Sericit (Muskovit) | Jemnozrnná slída, dodává hornině lesk. |
| Chlorit | Šupinkatý minerál, způsobuje nazelenalé zbarvení. |
| Albit (Plagioklas) | Živec sodno-vápenatého složení. |
| Biotit | Slída, přítomná v silněji metamorfovaných fylitech. |
| Grafit | Při vyšším podílu organické hmoty, způsobuje tmavé zbarvení. |
| Kalcit | V kalcitových fylitech. |
| Chloritoid | Může být přítomen jako vedlejší minerál. |
| Ilmenit | Identifikován rentgenografickou analýzou. |
Vznik a výskyt fylitů
Fylity vznikají regionální metamorfózou z aleuro-pelitických sedimentárních hornin - jílovců a břidlic. K přeměně na fylit dochází za nízkých teplot a tlaků. Zvýšení teploty a tlaku by vedlo k tvorbě slídnatých břidlic a nakonec rul namísto fylitů. Fylity jsou rozšířené v okolí Hranic u Aše, Chebu a Kraslic. Známé Holubí skály u Českého mlýna nedaleko Potůčků jsou spektakulárním příkladem fylitů. Fylity také tvoří starověké podložní horniny jihovýchodní části Karlovarského kraje, v okolí Žlutic a Chyše.
Fylitická břidlice tvoří přechod mezi nemetamorfovanými sedimenty a nízkým stupněm metamorfních přeměn reprezentovaným fylitem. Je pokládána za typickou anchimetamorfovanou horninu. V minerálním složení převládá křemen, plagioklas (albit), hydromuskovit, hydrobiotit, sericit nebo pyrofylit. V různém množství může být přítomen grafit, chloritoid nebo pyrit. Původně klastické minerály jsou částečně rekrystalované. Za přechod sedimentární horniny do metamorfované se považuje přeměna organické substance na grafit, přeměna illitu na sericit, případně vznik některých zeolitů.
Fylity jsou produkty metamorfózy (jílovité břidlice a prachovce) usazené ve spodním paleozoiku. Jde o typické anchimetamorfované horniny (semipelitů) nízkého stupně regionální metamorfózy, obvykle odpovídá facii zelených břidlic (tzv. epizóna). Typický je hedvábný lesk na foliačních plochách, způsobený jejich pokrytím velmi jemnými šupinkami sericitu a (nebo) chloritů. Ve fylitech bývají časté čočky až čočkovité žilky tzv. sekrečního křemene. Na plochách foliace je často vyvinuto jemné svraštění. Fylity s rovnými foliačními plochami se používají jako pokrývačské břidlice, běžnější jsou ale fylity silně provrásněné.
Fylit jako střešní krytina v Rabštejně nad Střelou
Největší tři lomy na pokrývačskou břidlici se nacházejí přímo pod Rabštejnským zámkem v Rabštejně nad Střelou, na jižním svahu skalnatého ostrohu. Nejrychlejší přístup k lomům je po naučné stezce (proti směru značení) od východiště cest u malého parkoviště u kláštera, po cestě kolem starého židovského hřbitova. Tyto opuštěné lomy na pokrývačskou břidlici jsou důkazem bohaté historie těžby.
Čtěte také: Srovnání cen betonových tašek
Největší z lomů je asi 50 × 50 m velký stěnově-jámový lom s výškou stěny alespoň 20 m. Větší část stěny je ohraničená výraznými puklinami a je převislá, dole jsou spadlé bloky až 4 m velké. Z lomu vede zbytek odvodňovacího kanálu, který odvodňoval lom o cca 5 m níž pod dolní hranou. Asi o 70 m dál na západ, oddělen malým předělem, se nachází další, zřejmě starší lom o velikosti cca 50 × 20 × 15 m. Pod oběma lomy jsou zarůstající odvaly odpadní břidlice; halda s menším lomem je i na protějším břehu Střely.
Petrograficky je pokrývačská břidlice chlorit-sericitický fylit s podřízeným až akcesorickým biotitem. Příhodné vlastnosti pokrývačské břidlice mu dává hlavně nepřítomnost křemenných sekrecí a rovnoplochá foliace, podle které se dá hornina štípat na tenké desky. Foliace je rovná a strmá a udržuje směr SSV-JJZ, lineace je subhorizontální nebo mírně zapadá k SSV. Podle výsledků terénní gamaspektrometrie fylit obsahuje 3.05 % K, 2,3 ppm U a 10,9 ppm Th, magnetická susceptibilita se pohybuje v rozmezí 0,25-0,36 (10-3 SI). Rentgenografickou práškovou analýzou byl identifikován křemen, albit, chlorit a muskovit, což dobře koresponduje s mikroskopií, kde ještě přistupují biotit a ilmenit.
První zmínky o lámání břidlice pocházejí z počátku 16. století. Kromě běžného místního použití jako střešní krytina byla použita i na větších stavbách - zámek v Chyši a Manětíně, kostel v Jáchymově, na Karlštejně. Jižně od Rabštejna probíhají dvě největší polohy pokrývačských břidlic o mocnosti 80 - 100 m. Jsou odděleny drobami a břidlicemi se špatnou štípatelností. Východně od obce se nachází v několika pruzích s proměnlivou délkou i mocností (x - 100 m) pruhů.
Lokalita Rabštejn nad Střelou je součástí PR Střela. Vyhlášení ZCHÚ: MK ČSR, 28. 4. 1976. (Žáček et al. (2015): Vysvětlivky ke geologické mapě 11-244 list Žlutice. Fediuk F. Databáze významných geologických lokalit: 3816 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2026-05-12]).
Vlastnosti fylitové střešní krytiny
Krytina se vyrábí zpracováním metamorfované horniny - slabě bituminózního jílovitého sedimentu, který byl po zpevnění (diagenezi) slabě až velmi slabě metamorfován. V důsledku metamorfózy vznikly výrazné plochy foliace (břidličnatosti), podle kterých je hornina snadno dělitelná na tenké desky. Vzhled horniny je variabilní v závislosti na lokalitě, z které pochází, a také na poloze v těženém ložisku. Dobrá štípatelnost umožňuje výrobu kamenů v tloušťce v rozmezí 4 - 8 mm. Kameny jsou velmi snadno opracovatelné osekáním, jsou tedy velmi vhodné pro pokrývání členitých střech, kde je nutno upravovat větší množství kamenů. Břidlice DEKSLATE je kontrolována podle Materiálového standardu DEKSLATE, který vychází z požadavků a zkušebních metod definovaných v ČSN EN 12326.
Čtěte také: Velux plastová střešní okna - recenze
Uvažovaná spotřeba je přibližně 21 ks/m2. Cena za m2 krytiny dále narůstá vzhledem k zvýšené spotřebě materiálu při snižování sklonu střechy.
tags: #fylit #stresni #krytina