Při rekonstrukci či výběru nové střechy bychom neměli zapomínat na hydroizolaci. K té se nejčastěji používají asfaltové pásy či plastové fólie. V tomto článku se zaměříme na plastové fólie. Plastové fólie střechu chrání proti vodě, vlhkosti, ale i proti slunečnímu záření. Nejčastěji se s nimi setkáme při izolaci plochých střech. Další uplatnění mají i při hydroizolaci balkonů a teras. Plastových neboli umělohmotných fólií existuje na trhu velké množství. Jak tedy vybrat ty správné pro vaši střechu? Hydroizolační fólie se nejčastěji dělí dle použitého materiálu na PVC fólie a FPO/TPO fólie. Na trhu existují i další fólie na bázi jiných plastů (např. fólie na bázi EVA či PIB), které ale prozatím nemají až takové rozšíření. Pro potřeby doplňků plochých střech se často používá tzv. tekutá hydroizolace. Izolace z tekutého plastu se používá u více či méně komplexních průniků a detailů.
Fólie na bázi mPVC (monomerně měkčeného PVC)
Hydroizolační fólie obsahující ve své materiálové bázi PVC jsou v současné době nejpoužívanějším typem hydroizolačních fólií pro ploché střechy na českém i evropském trhu. Jsou jedním z nejstarších typů umělohmotných povlakových hydroizolací. Patří do skupiny termoplastických fólií spolu s fóliemi polyolefinickými, fóliemi s nízkým obsahem asfaltů (POCB, ECB) aj. Polyvinylchlorid (PVC) je ve své podstatě tvrdý a nepoddajný materiál vyráběný z 57 % kamenné soli a 43 % ropy, který je velmi odolný vůči vlivům povětrnosti. Pro změkčení výchozího materiálu se používají buďto monomerická nebo polymerická tekutá změkčovadla, přidávaná do výchozí směsi. Jako monomerická změkčovadla se v současné době obvykle používají ftaláty. V případě monomerně měkčených fólií mPVC se jedná o nejrozšířenější typ hydroizolačních fólií na našem trhu. K jejich širokému zavedení do praxe došlo v průběhu 60. let. Nejčastěji se plastové fólie vyrábí z PVC, tedy z termoplastu. Tyto fólie jsou obvykle používány na jednovrstvé hydroizolace plochých střech. Mohou se také použít pro hydroizolaci balkonu či terasy, zde se poté aplikují společně s nášlapnou vrstvou. Existují však také pochůzné varianty.
Nevýhody mPVC fólií a řešení kompatibility s polystyrenem
Nevýhodou takto měkčených fólií je, že monomerická změkčovadla mohou za určitých katalyzujících podmínek z materiálu fólie unikat. Důsledkem této migrace je snížení původní ohebnosti fólie a její křehnutí a současně i ztráta na objemu, která se prakticky projevuje jako její smrštění. Tento únik změkčovadel fólie na bázi monomerně měkčeného PVC (mPVC) způsobuje především její dlouhodobý přímý styk s asfaltovými a dehtovými výrobky a v poněkud menší míře i dlouhodobý styk s pěnovými polystyreny. V praxi se tato materiálová nesnášenlivost řeší konstrukčně vhodnou skladbou střešního souvrství, zpravidla vložením separační vrstvy. Pro tento účel se pro separaci fólií mPVC od asfaltů a dehtů používají desky z minerálních vláken nebo netkané rouno. Pro separaci od pěnových polystyrenů se obvykle používá rovněž netkané polyesterové nebo polypropylenové rouno nebo rohož ze skelného rouna o hmotnosti min. 120 g/m2. Při volbě vhodné separační vrstvy je však třeba uvažovat i hlediska požárně technická, především požadavek na schopnost střešní skladby šířit oheň, viz ČSN 73 0802 a 73 0804. Monomerickými změkčovadly jsou olejovité ftaláty. Problémem tohoto typu měkčení však je skutečnost, že tato změkčovadla mohou za určitých podmínek z hmoty fólie unikat. Tento jejich únik může být nepříznivě urychlen dlouhodobým přímým stykem monomerně měkčené fólie s asfaltovými a dehtovými výrobky a v menší míře rovněž i s pěnovými plasty (např. polystyreny používanými jako tepelná izolace plochých střech) a s půdními mikroorganismy. V případě separace od asfaltů a dehtů se používají tepelně izolační desky z minerální plsti nebo netkané polyesterové nebo polypropylenové geotextilie o hmotnosti 300 - 500 g/m2. Pro separaci fólií mPVC od pěnových polystyrenů se používají rovněž netkané geotextilie o hmotnosti 200 - 300 g/m2 nebo rohože ze skelného rouna o hmotnosti 120 g/m2, které mohou navíc plnit ve střešní skladbě i funkci požárně dělicí vrstvy, potřebné z požárně technických důvodů v případě rozsáhlejších střešních ploch (nad 1 500 m2) s tepelně izolační vrstvou z pěnového polystyrenu, blíže viz ČSN 73 0802 čl. 7.15.5 a ČSN 73 0804 čl.
Charakteristika a pokládka mPVC fólií
Předností fólií mPVC je vedle velmi příznivé ceny jejich ohebnost, tvárnost a především vynikající svařitelnost. Proto je tento typ fólií stále výrazně převažující především v případě těch projektů, kde dominuje důraz na rychlou a přitom spolehlivou a kvalitní montáž spolu s tlakem na maximální hospodárnost stavebních nákladů. Spojení jednotlivých pruhů PVC fólie se svařují horkovzdušnými svařovacími stroji (pistolemi). Fólie se vždy v místě přesahu zahřejí a následně spojí v jednolitou vrstvu. Venkovní teplota by při pokládce měla být nad +5 °C. Při pokládce je důležité pamatovat na separační vrstvu (většinou netkané textilie ze syntetických vláken). PVC fólie je nutné mechanicky kotvit či přitěžovat, aby neodlétly. V případě zatížení zelenou střechou či kačírkem (min. výška 50 mm) si s mechanickým kotvením nemusíte dělat velké starosti. Některé fólie lze i lepit, ovšem jedná se o nákladné řešení. Standardní barvou fólií mPVC je světlešedá barva, mnozí výrobci však nabízejí jejich různé barevné varianty. Fólie mPVC pro mechanické kotvení jsou obvykle vnitřně vyztužené mřížkou z polyesterových vláken, fólie určené pod zátěž (dlažbu, vrstvu oblázků, vegetační souvrství atd.) mají zpravidla vložku ze skelných vláken zaručující jejich rozměrovou stabilitu.
Fólie na bázi EVA/PVC
Koncem 60. let se začaly projevovat vážné poruchy tehdejších prvních konstrukčních generací povlakových hydroizolací typu mPVC, způsobené malými znalostmi a zkušenostmi s tímto typem fólií, především s jejich náchylností ke ztrátě změkčovadel. Byla proto hledána jejich náhrada, která by na jedné straně odstranila tuto jejich největší slabinu, ale která by si na druhé straně zachovala jejich jinak velmi dobré užitné vlastnosti, tedy vynikající zpracovatelnost a velmi nízký difúzní odpor. Řešením bylo nahrazení tekutých změkčovadel vhodnou pevnou a přitom flexibilní látkou, která by jinak tuhému PVC dodala potřebnou ohebnost a tvárnost. Začátkem 70. let tak byly vyvinuty ve spolupráci s chemickým koncernem DuPont fólie na bázi EVA/PVC. Fólie vyrobené legováním makromolekul PVC a EVA byly vyvinuty a uvedeny na trh v Německu počátkem 70. let v reakci na tehdejší dětské nemoci monomerně měkčených fólií jako jejich výrazně kvalitnější varianta. Základ materiálové báze těchto fólií tvoří směs 60 % etylen-vinyl-acetátu (EVA) a 35 % PVC, zbytek doplňují obvyklé stabilizátory a pigmenty. Principiální rozdíl mezi oběma těmito základními typy fólií na bázi PVC tedy spočívá ve skutečnosti, že fólie typu EVA/PVC neobsahují žádná tekutá, potenciálně migrující změkčovadla, jsou vyrobeny výhradně z pevných, netěkavých látek. Jejich životnost je rovněž díky tomu výrazně vyšší než u fólií mPVC. Zkoušky umělého stárnutí prokázaly jejich životnost delší jak 40 let. Současně si ale fólie EVA/PVC zachovaly díky obsahu PVC ve své materiálové bázi všechny příznivé vlastnosti fólií mPVC, také jejich faktor difúzního odporu je velmi nízký pod úrovní 20 000 (-). Fólie typu EVA/PVC jsou určeny pro mechanické kotvení, lepení polymerními i asfaltovými lepidly i pro zátěžové střechy. Pro mechanické kotvení a lepení se tyto fólie vyrábějí v tloušťkách od 1,8 mm do 2,2 mm jako homogenní fólie kašírované na spodní straně polyesterovým rounem případně v kombinaci se skelnými vlákny. Skelná vlákna zde mají funkci požární nosné vrstvy a tento typ fólie se používá v případě montáže na desky z pěnového polystyrenu nebo na dřevěné spalitelné bednění. Standardní barvou tohoto typu fólií je bílá barva, vedle ní se standardně dodává i barva světlešedá. Základními barvami fólií typu PVC/EVA jsou bílá a světlešedá, další barvy (zpravidla cihlově červená, antracitová, olivově zelená, modrá atd.) mají obvykle mírně vyšší cenu danou obsahem příslušných pigmentů.
Čtěte také: Důležitost fólie pod beton
Ostatní typy hydroizolačních fólií
Polyolefinické fólie (FPO/TPO)
Hydroizolační fólie termoplastických (TPO) či flexibilních (FPO) polyolefinů se vyznačují vysokou pevností. Na rozdíl od PVC neobsahují změkčovadla, a tak si zachovávají svou pružnost po celou dobu životnosti. Neobsahují ani těžké kovy. Polyolefinické fólie neobsahují žádná migrující změkčovadla a jsou snášenlivé jak s asfalty, tak s pěnovými polystyreny. Při svařování tak nevznikají dráždivé výpary. Aplikace u těchto fólií probíhá podobně jako u fólií na bázi PVC. Avšak díky snášenlivosti s polystyrenem i asfaltem zde není potřeba separační vrstva. FPO/TPO fólie jsou vhodné i na tzv. Polyolefinické fólie neobsahují rovněž žádný chlór a jsou tedy plně „ekologické", z obdobných základních materiálů jako tyto fólie se vyrábějí mj. Nevýhodou polyolefinických fólií je ve srovnání s fóliemi na bázi PVC jejich podstatně větší tuhost a obtížnější svařitelnost. U některých jejich typů je nutno oblast svaru před vlastním horkovzdušným svařením očistit tzv. aktivátorem. Tento typ fólií se stává víc a víc oblíbenějším. Jejich životnost je přibližně 2x delší než u PVC fólií.
Fólie na bázi PIB (polyisobutylenu)
Fólie PIB byly historicky vůbec prvním typem hydroizolačních fólií vyrobeným v Německu. Mají vynikající užitné vlastnosti a mimořádně dlouhou životnost. Neobsahují ani změkčovadla ani chlór a jsou plně snášenlivé s asfalty a pěnovými plasty. Vyrábějí se jako homogenní fólie kašírované na spodní straně polyesterovým rounem. Spojování pásů se provádí velmi jednoduše a spolehlivě prostřednictvím samolepicích okrajů pásů, kdy po odtržení krycího ochranného proužku a přitlačení montážním válečkem na sousední pás dojde k jejich okamžitému vodotěsnému spojení. Fólie PIB jsou jedinými fóliemi pro ploché střechy, které je možno po položení natírat barvami. Tyto barvy jsou směsí kovových pigmentů, polyizobutylenu a speciálních benzínů a dodávají se v barvě titanzinku, mědi nebo ve zlaté barvě. Fólie se dodávají v tloušťkách od 1,15 mm až do 2,3 mm buďto v pásech do šířky 2,0 m nebo v plachtách až do 1 200 m2.
Fólie na bázi EPDM (etylen-propylen-dien kaučuk)
Jedná se o relativně úzkou skupinu vysoce kvalitních materiálů, které ve svých vlastnostech zahrnují jak pružnost elastomerních materiálů tak termoplastické vlastnosti, které umožňují jejich svařování horkým vzduchem. Výchozí materiálovou bází je varianta EPDM vykazující termoplastické chování. Pásy se na rozdíl od běžného vulkanizovaného EPDM svařují horkým vzduchem stejně jako termoplastické fólie. Materiál se vyznačuje vysokou chemickou odolností, neobsahuje žádná migrující změkčovadla, je rovněž snášenlivý s asfalty a pěnovými plasty. Vyrábí se jako homogenní fólie nekašírovaná v tloušťce 1,2 mm nebo kašírovaná na spodní straně polyesterovým rounem v celkové tloušťce 2,2 mm. Základní barva je světlešedá. Donedávna byla pro fólie EPDM typická výhradně černá barva, někteří výrobci však již na trh uvedli i fólie v barvě světlešedé. Pásy se vzájemně spojují speciálními lepidly nebo spojovacími páskami vloženými do spojů nebo lepenými přes spoj. Kotvení fólií na střešní ploše je možné jak všemi třemi výše uvedenými způsoby, tedy mechanickým kotvením, celoplošným nebo částečným lepením nebo volným položením pod zátěžovou vrstvu. Je možno využít i samolepicí varianty fólií EPDM, kdy na spodní straně fólie je nanesena samolepicí polymerbitumenová vrstva chráněná polyetylénovou fólií. Mezi vrchní EPDM vrstvou a spodní samolepicí polymerbitumenovou vrstvou je ještě zpravidla vložena výztuž ze skelných vláken. EPDM fólie mají v porovnání s PVC-P fóliemi životnost dokonce dvakrát tak delší.
Pěnový polystyren jako tepelná izolace
Polystyrenové dílce se mají klást vždy na vazbu (kromě spádových dílců). Tento požadavek se doporučuje zejména u kompletizovaných dílců, kdy jinak dochází ke styku čtyř nakašírovaných pásů v rozích dílců. Při volné pokládce dochází k pohybu jednotlivých dílců vyvolaných jak objemovými změnami z výroby, tak především jejich tepelnou roztažností. Výsledkem bývá posun desek po ploše střechy ke středu, vyvolaný i u výrobků ze stabilizovaného polystyrenu plošnými rozměrovými změnami desek z titulu tepelné roztažnosti polystyrenu (v závislosti na ročním období pokládky polystyrenových dílců na stavbě). Proto musí být polystyrenové dílce k podkladu vždy přilepeny nebo přikotveny pomocí mechanických kotevních prvků. K přilepení desek k podkladu se doporučuje používat vždy ověřená lepidla na bázi asfaltu za studena nebo polyuretanová lepidla. Při dodržení nezbytných bezpečnostních předpisů je možné použít k nalepení polystyrenu na podklad i horký asfalt AOSI 85/25. Je zde však určité nebezpečí poškození polystyrenu vysokou teplotou roztaveného asfaltu, která se obvykle pohybuje kolem 120 až 140 °C. Pokládat polystyrenové dílce do plamenem hořáku roztaveného povrchu asfaltového pásu tvořícího parozábranu je nepřípustné. Tepelná izolace musí být vždy spolehlivě uchycena k podkladu. Tento problém minimalizuje dodávka desek s polodrážkou, případně dvouvrstvá pokládka desek, u polystyrenových nakašírovaných desek také dodávka výrobků s příčnými nářezy. Dílce z polystyrenu mají být pokládány přesně na sraz, aby nedbalou pokládkou nevznikaly mezery, které vytváří tepelné mosty. Nejcitlivější na tepelné mosty jsou tzv. lehké střechy s nosnou konstrukcí z dřevěného bednění nebo z trapézového plechu. V těchto případech by měla být zásadně používána dvouvrstvá pokládka s přeložením spár nebo dílce s polodrážkou. U spádovaných dílců se doporučuje použití dvouvrstvého systému s vrchní vrstvou z kompletizovaných deskových dílců tl. min. 60 mm s polodrážkou. Nejvíce závad vzniká při neodborném svařování přesahů nakašírovaných asfaltových pásů kompletizovaných dílců propálením polystyrenu plamenem hořáku. Výsledkem jsou výrazné tepelné mosty, kondenzace difundující vodní páry a rychlé stárnutí i kvalitní vodotěsné izolace.
Srovnávací tabulka hydroizolačních fólií
| Typ fólie | Měkčovadla | Kompatibilita s asfalty a polystyrenem | Životnost | Svařitelnost | Požadavky na separační vrstvu | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|
| mPVC | Monomerická (ftaláty) | Nízká (nutná separace) | Standardní | Vynikající (horkovzdušné) | Ano (od asfaltů a polystyrenu) | Nejrozšířenější, příznivá cena |
| EVA/PVC | Žádná (pevná změkčovadla) | Vysoká | Velmi vysoká (>40 let) | Vynikající (horkovzdušné) | Ne (pro pokládku na polystyren nebo dřevo se používá s skelnými vlákny jako požární nosná vrstva) | Kvalitnější varianta mPVC, bez migrace změkčovadel |
| FPO/TPO | Žádná | Vysoká | Vysoká (cca 2x více než PVC) | Standardní (někdy aktivátor) | Ne | Bez změkčovadel a těžkých kovů, "ekologické" |
| PIB | Žádná | Vysoká | Mimořádně dlouhá | Samolepicí okraje, nelze svařovat horkým vzduchem | Ne | První typ, plně "ekologické", natíratelné |
| EPDM (termoplastické) | Žádná | Vysoká | Velmi vysoká (2x více než PVC) | Horkovzdušné svařování | Ne | Vysoká chemická odolnost, kombinuje pružnost s termoplastickými vlastnostmi |
Střešní hydroizolační fólie jsou jednou z variant materiálového řešení povlakových hydroizolací střech. Nejčastěji se uplatňují na objektech velkého rozsahu jako jsou obchodní, skladovací či administrativní budovy. V poslední době se však jejich použití hojně rozšiřuje i na menší objekty - bytové a rodinné domy. Oproti hydroizolacím z asfaltových pásů, které je ve většině případů nutno provádět ve dvou vrstvách, se hydroizolační fólie pokládá pouze v jedné vrstvě. Hydroizolační fólie mají napříč materiálovými bázemi rozdílné životnosti. Vhodný materiál hydroizolační fólie je nejlepší vybírat na základě požadavku životnosti a spolehlivosti stavby či jejích jednotlivých konstrukcí. Při požadavku delší životnosti střechy, doporučujeme volit materiály s tomu odpovídající materiálovou bází. Při volbě výrobku neopomínejte ani dlouhodobé zkušenosti s výrobkem a jeho reference. Při koupi naopak není vhodné uplatňovat pouze kritérium nejnižší ceny. Při výběru je nutné zohlednit i parametry prostředí, kterému bude fólie vystavena.
Čtěte také: Stínící tkanina: využití a instalace
Čtěte také: Betonová fólie – snadná aplikace
tags: #folie #mpvc #a #penovy #polystyren #informace