Fasáda je finální vrstva vnějších stěn, která tvoří estetickou stránku domu a chrání fasádu před povětrnostními vlivy, před UV zářením, před hmyzem a ptáky. Zateplení fasády je uceleným souborem činností, které na sebe navazují a společně tvoří zateplovací systém.
Příprava podkladu před zateplením fasády
Dokončit všechny práce související s fasádou je nutné ještě před zahájením montáže zateplení, jako je výměna oken, balkonových sestav, dveří, rozvody elektrické energie a sanace betonových částí.
Správně připravené podkladové zdivo pro lepení fasádního polystyrenu musí být čisté, suché a zbavené všech nečistot a mastnoty. Důležitá je soudržnost podkladu. Podklad musí být dostatečně rovný, protože každá nerovnost bude omezením při dalších pracích na zateplení. Takto připravený podklad je nutné penetrovat hloubkovým penetračním nátěrem. Penetrační nátěr sjednotí savost zdiva a zajistí lepší přilnavost lepícího tmelu. S přípravou podkladu souvisí i odstranění všech prvků, které na nové fasádě nebudou, nebo brání v zateplovacích pracích.
Způsoby zateplení fasády
Existují různé přístupy k zateplení fasády, které se liší svými vlastnostmi a způsobem instalace.
Kontaktní zateplovací systém
U fasády s kontaktním zateplením se může při nevhodně zvolené tloušťce izolantu zdiva nebo při neodborném provedení rosný bod posunout k povrchu vnějšího zdiva a hrozí vznik kondenzace mezi izolantem a zdivem. Při použití polystyrenu jako izolantu s vysokým difuzním odporem je sice dům zateplen, ale je také zamezeno přirozenému odparu vlhkosti ze zdiva, což obzvláště u starších domů může způsobit výskyt plísní v interiéru.
Čtěte také: Provedení pohledového betonu
Lepení izolantu
Nejběžnější založení zateplovacího systému je s použitím hliníkové zakládací LOS lišty. Tloušťka lišty je daná tloušťkou polystyrenu. Lišta se na zdivo montuje s pomocí natloukacích hmoždinek. Založení musí být perfektně vodorovné a v perfektní rovině vůči podkladovému zdivu. K vyrovnání nerovností zdiva slouží vymezovací podložky. Díky hliníkovému profilu vytvoříte rovnou a pevnou spodní hranu zateplovacího systému s estetickým vzhledem a okapovou funkcí, důležitou pro správný odvod vody z fasády.
Lepení polystyrenu vždy začíná od zakládací lišty směrem nahoru. Vždy se začíná od nároží stěny, kde je nutné dodržet dostatečný přesah (minimálně jako je použitá tloušťka izolace) pro správné provázání s další stranou domu. Takto zabráníte proudění vzduchu mezi izolantem a zdivem. Dalším důvodem je dodržení rozmístění tmelu pro následné kotvení talířovou hmoždinkou. Talířová hmoždinka musí při kotvení procházet právě skrze lepící tmel. Fasádní tmel vždy volte dle zvoleného polystyrenu. Další možností je lepení izolantu na montážní pěnu. Lepení pěnou šetří čas a je méně náročné. Zde jsou ale opravdu vysoké nároky na rovný podklad.
Kotvení PUR desek
Fasádní desky se po nalepení kotví fasádní talířovou hmoždinkou. Izolační deska se vždy kotví v rozích po obvodu desky a v ploše v místech, kde byl aplikován lepící tmel (buchty).
Nejprve se do polystyrenu vyfrézuje otvor 2 cm v místě, kde bude talířová hmoždinka. Talířovou hmoždinku následně nasadíme do předvrtaného otvoru a AKU šroubovákem dotáhneme. Na pevně zakotvenou hmoždinku nasadíme fasádní EPS zátku. Počet hmoždinek na 1 m2 fasády se liší dle použitého izolantu, zdiva a hmoždinky. Vždy je dobré toto konzultovat s dodavatelem zateplovacího systému.
Hmoždinky se osazují po zatvrdnutí lepící hmoty tak, aby nedošlo k posunu izolantu a k narušení jeho rovinatosti, zpravidla po 24 až 72 hodinách od nalepení. Hmoždinka musí být osazena pevně bez pohybu a její talíř je zapuštěn max. 1 mm pod povrch izolantu, nebo osazen do roviny s povrchem izolační desky.
Čtěte také: Cihlový obklad fasády: Průvodce
Zápustné kotvení fasádní tepelné izolace je způsob kotvení, který odbourává tepelné mosty a eliminuje možné prokreslení kotvících hmoždinek skrz fasádu. Zápustné kotvení je moderní systém montáže, kdy je pomocí frézky vyhloubena kruhová výseč do tepelné fasádní izolace. Následně se fasádní deska ukotví talířovou hmoždinkou, jejíž talířek zůstává po zavrtání zapuštěn cca 2 cm od vnější části tepelné izolace. Vzniklý prostor je podle zvoleného izolantu vyplněn fasádní zátkou. Polystyrenová zátka 70mm šedá a polystyrenová bílá zátka 70mm slouží pro zápustnou montáž talířových hmoždinek ETICS (vhodná na všechny námi nabízené typy hmoždinek kromě EJOT STR-U). Zátka EPS malá pro EJOT STR - bílá slouží pro zaslepení otvoru u talířových hmoždinek Ejot STR-U 2G a Ejot STR-H.
Vlivem hlubokých zapuštění talířků hmoždinek vyplněných lepicí a stěrkovou hmotou dochází k vykreslování hmoždinek na fasádě v zimním období. Pokud to dovolí typ a tloušťka použitého izolantu, doporučuje se používat zapuštěnou montáž hmoždinek s překrytím talířků hmoždinek víčkem z izolantu. Zapuštěná montáž s víčkováním maximálně eliminuje vykreslování hmoždinek.
Tabulka 1: Typy hmoždinek a jejich použití
| Izolant | Orientace vláken | Průměr talíře hmoždinky | Doplňující talířek | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| EPS a XPS (perimetr) | - | min. 60 mm | - | Osazují se v místě styků desek i v ploše. |
| Minerální desky (MW) | Podélná, TR 15 kPa | min. 60 mm | - | Osazují se v místě styků desek i v ploše. |
| Minerální desky (MW) | Podélná, TR 10 kPa | min. 60 mm | rozšiřovací 90 mm | Osazují se v místě styků desek i v ploše. |
| Minerální lamely (MW) | Kolmá | - | rozšiřovací 140 mm | Hmoždinky se osazují pouze do plochy izolačních lamel. |
Standardy a normy pro kotvení ETICS
Při kotvení vnějších kontaktních zateplovacích systémů (ETICS) s izolantem z izolačních desek nebo lamel z minerální vlny MW se doporučuje použít hmoždinky s ocelovým trnem. Typ hmoždinek pro kotvení vychází z projektové dokumentace a je v souladu s certifikátem ETICS (Stavebního technického prohlášení). V technické dokumentaci každé hmoždinky je uvedena kategorie podkladu, pro který je hmoždinka určena, a minimální kotevní hloubka. Minimální kotevní hloubka se měří od nosného materiálu bez omítky, protože omítka se nepovažuje za nosný materiál. Pro kotvení do podkladu kategorie E (autoklávovaný pórobeton) se vždy používají šroubové talířové hmoždinky.
Upevnění kontaktních zateplovacích systémů (ETICS), v nichž tvoří tepelnou izolaci desky z pěnového polystyrenu EPS nebo z minerální vlny MW, se navrhuje dle ČSN 73 39 02 - Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) - Návrh a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem. Norma ČSN 73 29 02 navazuje na ČSN 73 29 01 a podrobně specifikuje postup při návrhu mechanického upevnění ETICS hmoždinkami pro systémy s charakteristickou plošnou hmotností vnějšího souvrství nejvýše 20 kg/m2.
Čtěte také: Realizace OSB fasády
Zjednodušený návrh mechanického upevnění hmoždinkami na účinky sání větru
V obvyklých případech lze provést návrh mechanického upevnění ETICS zjednodušeným postupem pro budovy v I. až IV. větrové oblasti podle ČSN EN 1991-1-4, u nichž proudění větru není nepříznivě ovlivněno jejich tvarem, polohou nebo překážkami v okolí a jejichž výška nad okolní terén po horní hranu atiky nebo římsy nepřesáhne 38 m. Pro zjednodušený návrh se účinky zatížení větrem uvažují pro celý vnější plášť jedinou nejméně příznivou hodnotou podle největší výšky, tvaru budovy, větrové oblasti a kategorie terénu příslušející jejich poloze. U budov vyšších než 15 m lze plochy pláště členit na dvě výšková pásma: první pásmo do výšky 15 m včetně a druhé pásmo od 15 m do celkové výšky budovy. Účinky zatížení větrem v prvním pásmu se uvažují hodnotou příslušející výšce 15 m, účinky zatížení větrem v druhém pásmu se uvažují hodnotou příslušející největší výšce budovy.
Plochy pláště se rozdělí na okrajové oblasti (A1, případně A1 a A1) a vnitřní (B1, případně B1 a B2). Toto rozčlenění ploch na okrajové a vnitřní oblasti se provede pro všechny strany budovy, účinky větru se uvažují ze všech stran. Parametr e pro stanovení šířky okrajové oblasti se uvažuje jako menší z hodnot b nebo 2h. Při stanovení délky a šířky budovy se při zjednodušeném návrhu používají její největší půdorysné rozměry. Pokud je budova součástí bloku, vychází se při stanovování okrajové a vnitřní oblasti z rozměru a tvaru celého bloku.
Počet hmoždinek na 1 m2 v okrajové oblasti se stanoví u budovy s jedním výškovým pásmem pro desky z izolačního materiálu o rozměrech 500x1000 podle třídy únosnosti hmoždinky podle 5.4.3.3. pro celkovou výšku budovy a příslušnou větrovou oblast a kategorii terénu podle tabulek v příloze D ČSN. U budov členěných na dvě výšková pásma se počet hmoždinek v okrajové oblasti stanoví podle výškového pásma pro příslušející větrovou oblast a kategorii terénu podle tabulek v příloze D ČSN. Pro první výškové pásmo (oblast A1) se použijí hodnoty platné pro výšku budovy 15 m, pro druhé výškové pásmo (oblast A2) se použijí hodnoty platné pro celou výšku budovy. Počet hmoždinek na m2 ve vnitřní oblasti plochy (B1, případně B1, B2) se může proti okrajové oblasti snížit nejvýše o 25 %, ale počet hmoždinek na celou desku izolantu musí být vyjádřen vždy celým číslem.
Počet, typ, druh a rozmístění hmoždinek pro kotvení ETICS vychází z projektové dokumentace. Při návrhu hmoždinek projektant postupuje v souladu s ČSN 73 29 01, ČSN 73 29 02, ETAG 004, ETAG 014, ČSN EN 1991-1-4 Zatížení konstrukcí Část 1-4: Obecná zatížení - Zatížení větrem a technickou dokumentací ETICS. Počet kotev je závislý na výšce budovy, tvarových charakteristikách budovy, umístění budovy, větrné oblasti dle mapy větrných oblastí a kvalitě podkladu pro kotvení, která se stanoví pro danou hmoždinku výtažnou zkouškou dle ETAG 014. Izolační desky rozměrů 1000x 500 mm (EPS, XPS, perimetr) se kotví talířovými hmoždinkami po obvodě a do plochy. Minimální množství hmoždinek, aby deska byla zakotvena po obvodě i v ploše, je 6 ks/m2. V oblasti nároží a atiky se počet hmoždinek zvyšuje.
Vyrovnání povrchu
Po nalepení izolačních desek a jejich zakotvení je nutné celou plochu fasády sjednotit a srovnat. Fasádní desky mají už z výroby určité procento tolerance v rovinnosti. Proto dochází po nalepení desek ke vzniku malých spár a škvír. Spáry do 2 mm je nutné vypěnit izolační PU pěnou, která je na to určená. Vytvrzenou přebytečnou pěnu zařízneme zalamovacím nožem a můžeme přistoupit k celoplošnému přebroušení fasády. Účelem broušení je dosáhnout předepsané rovinnosti fasády, protože ostatními úkony se takto dosažená rovinnost už jen kopíruje.
Lišty a profily
Použití lišt a profilů je důležité pro stabilní a funkční založení zateplovacího systému, zpevnění všech rohů a koutů fasády, správné napojení fasády na otvorové prvky a další části domu, správný odvod vody z povrchu fasády, dilataci větších ploch fasády a eliminaci prasklin v kritických místech fasády.
Výztužná vrstva (armovací vrstva)
Výztužná vrstva, lidově nazývaná také "STĚRKA", je jednou z nejdůležitějších částí souvrství kontaktního zateplovacího systému. Armovací vrstvu tvoří stěrkový tmel (většinou stejný jako pro lepení izolantu) a armovací tkanina “Perlinka”. Lepicí hmota se nanáší nerezovým hladítkem s velikostí zubů 10 x 10 mm. Do takto naneseného tmelu vložíme ve směru shora dolů armovací tkaninu. Vzájemných přesah pásů musí být nejméně 100 mm (na tkanině barevně znázorněno).
Aplikace penetrace a finální omítky
Po správně vytvořené stěrce přichází na řadu nanesení finální pastovité omítky. Penetrace pod fasádní finální omítky je nedílnou součástí zateplovacího systému. Každý výrobce má ke svým pastovitým omítkám předepsané penetrační nátěry. Tyto nátěry jsou probarvené do stejného nebo podobného odstínu jako následná finální omítka. Penetrace zvýší přilnavost omítky k podkladu a probarvení do podobného odstínu eliminuje prosvítání podkladu při nedokonalém nanesení finální omítky. Fasádních omítek je celá řada a výběr je dobré vždy konzultovat s dodavatelem zateplení. Pro správné a vzhledově pěkné nanesení omítky je zapotřebí zajistit odpovídající počet pracovníků. Omítka se musí natahovat v jedné ploše stěny na jeden zátah. Natahuje se shora směrem dolů. Pracovní záběr pro jednoho pracovníka je 2-3 m2. Omítka se při natahování musí napojovat v čerstvém mokrém stavu.
Zavěšené (provětrávané) fasády
Provětrávané fasády jsou konstruovány tak, že povrchová vrstva fasády není v přímém kontaktu s izolací zdiva. Mezi izolantem a fasádním povrchem je vzduchová mezera s komínovým efektem, pomocí které se odvádí vzduch a vlhkost. Výhodou tohoto řešení je mimo jiné zamezení přehřívání zdiva a izolantu v letních měsících. Fasáda je však stále součástí obvodové stěny, a proto se musí konstrukce posuzovat jako celek z hlediska konstrukčního, tepelně technického, vlhkostního a statického.
Tepelná izolace pro provětrávané fasády
Součástí skladby fasády je tepelná izolace. Ta musí být vhodná do provětraných fasád a opatřena hydrofobní úpravou. Nejčastěji jsou používány tepelné izolační desky z minerálního vlákna, jejichž rozměru se přizpůsobuje podkladní rošt. Variantně lze použít i tepelné izolace na bázi EPS, XPS či jiné, ale tyto izolanty však mají vysoký difuzní odpor, a brání tak snadnému pronikání vodní páry z interiéru do exteriéru. Tím se významně znehodnocují přednosti provětrávané fasády.
Při posouzení a výpočtu celkového koeficientu prostupu tepla je nutné vzít v úvahu i negativní vliv kotvicích prvků nebo kotvení použitého roštu. Do skladby fasády se často navrhuje krycí difuzně otevřená fólie, která z exteriéru zakryje tepelnou izolaci a zabraňuje jejímu poškození nebo zaprášení. Při realizaci je třeba pečlivost při fixování izolace, desky musí být na sraz, bez jakýchkoliv škvírek. Křížový dřevěný rošt má výhodu v provedení izolace z desek ve dvou vrstvách kolmo na sebe, takže veškeré spáry jsou vzájemně překryty druhou vrstvou izolantu.
Obkladové materiály
Obkladových materiálů pro provětrávané fasády je ohromné množství - od dřeva, hliníku, cementových, vláknocementových, kompaktních desek, kompozitních desek, po keramické, betonové, umělý kámen nebo kamenné desky. Před rozhodnutím o jejich použití je nutné ověřit si výhodnost a ekonomičnost pro daný tvar fasády objektu. Např. při použití obkladových desek je vhodné respektovat rozměry dodávaných desek a předcházet zbytečným prořezům, jednoznačně je třeba před realizací zpracovat obkladový spárořez.
Definice zastavěné plochy
V souvislosti se stavbami se setkáváme s potřebou určení a vymezení jejich ploch. Nejčastěji se setkáváme s pojmem zastavěná plocha, která je definována v různých právních předpisech odlišně. Cílem je podrobně rozebrat toto ustanovení stavebního zákona a nalézt pravděpodobný způsob správného stanovení zastavěné plochy. S pojmem zastavěná plocha se pracuje např. v rámci stavebního zákona, zákona o oceňování majetku a jeho prováděcí vyhlášky, zákona o dani z nemovitostí a v jejich relevantních podzákonných předpisech.
Novelizací stavebního zákona (dále jen „zákon“) zákonem č. 350/2012 Sb. měla být odstraněna nejistota ve výkladu pojmu zastavěná plocha. Tato definice by měla zajistit jednoznačný postup při jejím stanovování a odstranit pochybnost o tom, jak tuto plochu stanovit, respektive podle kterých právních předpisů postupovat, respektive jestli vůbec postupovat podle právních předpisů anebo se přiklánět spíše k technickému výkladu tohoto pojmu.
Definice zastavěné plochy v právních předpisech
- Oceňovací vyhláška č. 3/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů [2] uvádí ve své příloze č. 1 postup stanovení zastavěné plochy stavby: „Zastavěnou plochou stavby se rozumí plocha ohraničená ortogonálními průměty vnějšího líce svislých konstrukcí všech nadzemních i podzemních podlaží do vodorovné roviny.“
- Zákon č. 338/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů [3] uvádí v § 10, že za zastavěnou plochu se považuje výměra půdorysu nadzemní části stavby.
- Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) [1] pracuje ve svých ustanoveních s pojmem zastavěná plocha v souvislosti se zastavěnou plochou pozemku a zastavěnou plochou stavby. Správné vymezení zastavěné plochy stavby je pro stavebníka vysoce významné.
Definice v zákoně č. 350/2012 Sb.
Zákon č. 350/2012 Sb., který mění stavební zákon, doplnil nový odstavec (7) do § 2 stavebního zákona. Doplněný odstavec (7) zní:
- „Zastavěná plocha pozemku je součtem všech zastavěných ploch jednotlivých staveb.“
- „Zastavěnou plochou stavby se rozumí plocha ohraničená pravoúhlými průměty vnějšího líce obvodových konstrukcí všech nadzemních i podzemních podlaží do vodorovné roviny.“
- „Plochy lodžií a arkýřů se započítávají.“ Ze znění věty tedy není sporné, že do zastavěné plochy bude započtena i plocha, která se rovná pravoúhlému průmětu obvodu arkýřů a lodžií do vodorovné roviny.
- „U objektů poloodkrytých (bez některých obvodových stěn) je zastavěná plocha vymezena obalovými čarami vedenými vnějšími líci svislých konstrukcí do vodorovné roviny.“ Zde je na první pohled situace jasnější. Důležitým pojmem je, že jsou konstrukce specifikovány jako svislé (např. stěny, sloupy, pilíře).
- „U zastřešených staveb nebo jejich částí bez obvodových svislých konstrukcí je zastavěná plocha vymezena pravoúhlým průmětem střešní konstrukce do vodorovné roviny.“
Výklad pojmů v definici zastavěné plochy
Z definice zastavěné plochy stavby vyplývá, že zastavěná plocha je vymezena nejen konstrukcemi viditelnými (ležícími nad úrovní přilehlého terénu), ale rovněž konstrukcemi zakrytými (za běžných podmínek neviditelnými), nacházejícími se pod úrovní přilehlého terénu nebo jinak zakryté, avšak za předpokladu, že jsou součástí dané stavby. Uvažovány mají být konstrukce obvodové a to svým vnějším lícem. Obvodová konstrukce však není nijak blíže definována.
Obecně by se dala druhá věta chápat tak, že je třeba vymezit průmět způsobem, že do vodorovné roviny zobrazíme veškeré lomové body (vodorovných i svislých řezů), tyto následně správně pospojujeme a daná lomená čára vymezí skutečnou zastavěnou plochu objektu. Tedy např. u objektů se sedlovou střechou s přesahy vně od obvodových stěnových konstrukcí, bude tvořit zastavěnou plochu půdorysný průmět střešní konstrukce.
Zde je nezbytně nutné zabývat se otázkou toho, co je to podlaží, respektive nadzemní a podzemní podlaží. Zákon toto ve svých ustanoveních blíže nespecifikuje. Například vyhláška č. 3/2008 Sb. [2] v příloze č. 1 uvádí:
- „Podlažím se pro výpočet výměr rozumí část stavby o světlé výšce nejméně 1,7 m oddělená dole dolním lícem podlahy tohoto podlaží, nahoře dolním lícem podlahy následujícího podlaží, u nejvyššího podlaží horním lícem stropní konstrukce, případně podlahy půdy, u střech, resp. částí bez půdního prostoru průměrnou rovinou horního líce zastřešení, u staveb a nejvyšších podlaží, tedy i podkroví, která nemají strop, vnějším lícem hřebene střechy. Podlažím je i podkroví nebo podzemí, jímž se rozumí přístupný prostor o světlé výšce nejméně 1,70 m alespoň v jednom místě, stavebně upravený k účelovému využití.“
- „Podlaží se rozdělují na podzemní a nadzemní. Za podzemní podlaží se považuje každé podlaží, které má úroveň horního líce podlahy v průměru níže než 0,80 m pod úrovní okolního terénu ve styku s lícem stavby. Pro výpočet průměru se uvažují místa ve čtyřech reprezentativních rozích posuzovaného podlaží.“
Dále např. ČSN 73 4301 [7] uvádí:
- „Podlaží je část stavby vymezená dvěma nad sebou následujícími vrchními líci nosné konstrukce stropu; rozlišují se podlaží nadzemní a podzemní.“
- „Podzemní podlaží je každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu domu.“
- „Nadzemní podlaží je každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části ve výše nebo rovno 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu domu…“
- „Podkroví je přístupný vnitřní prostor nad posledním nadzemním podlažím vymezený konstrukcí krovu a dalšími stavebními konstrukcemi, určený k účelovému využití.“
Lze tedy prohlásit, že zabývat se otázkou přesahů střechy, ať už s využitým nebo nevyužitým podstřešním prostorem, by mělo být zcela irelevantní, ledaže by přesahující konstrukce byla vně objektu vymezeného svislými obvodovými stěnami podepírána, např. sloupy anebo ledaže by podstřešní prostor byl součástí nadzemního podlaží.
tags: #co #je #fasada #zapustena #plocha