Monumentální budova Ústavního soudu v Brně na Joštově ulici byla postavena v letech 1875-1878 pro potřeby Moravského zemského sněmu. V historizujícím novorenesančním stylu ji navrhli renomovaní vídeňští architekti Robert Raschka a Anton Hefft. Na výzdobě fasád a interiérů se podíleli významní umělci své doby Josef Schönfeld, Adolf Loos st. a Johann Eduard Tomola. Od svého vzniku v roce 1993 zde sídlí Ústavní soud České republiky.
Historický kontext a urbanistické řešení
Rozsáhlé proměně celého území dnešní Joštovy třídy předcházelo vypsání soutěže na zástavbu bývalých fortifikačních pozemků, a to v návaznosti na rozhodnutí o zrušení brněnské městské pevnosti v roce 1861. V urbanistické soutěži zvítězil jeden z projektantů vídeňské Ringstrasse - Ludwig von Förster, který se v Brně již dříve uplatnil návrhem Kleinova paláce na náměstí Svobody či restauračního pavilónu v Lužánkách. Vedení trasy okružní komunikace, která se stala a dosud je dopravní páteří města, bylo orientováno na historické, z dálkových pohledů viditelné dominanty, jako jsou Katedrála sv. Petra a Pavla nebo hrad Špilberk. Joštova třída byla nasměrována na osu průčelí barokního kostela sv. Tomáše. V rámci přípravy budování Joštovy třídy byly zbořeny barokní hradby a severozápadní bastion městské pevnosti, ženijní velitelství, budova bývalého velitelství dělostřelectva, hlavní celní úřad a další budovy. V návaznosti na Försterův vítězný soutěžní návrh zpracoval o dva roky později městský inženýr Johan Lorenz regulační plán, který byl ve svých hlavních zásadách postupně realizován. Zemský dům vybudovaný pro potřeby moravského sněmu se okamžitě stal významnou součástí brněnského okruhu a jednou ze stěžejních dominant Joštovy třídy. Stavět se začalo podle návrhu, který vyšel ze soutěže vypsané v letech 1872 až 1873. Zvítězila v ní dvojice vídeňských architektů Anton Hefft a Robert Raschka.
Architektura a členění fasády
Původní stavební program sledující potřeby a funkce sněmovny byl začleněn do půdorysného rozvrhu paláce, kterým je obdélník o velikosti 90x60 metrů se čtyřmi vnitřními dvory. Ve středu křídla při České ulici je v prvním a druhém patře v šíři rizalitu umístěn sněmovní sál přístupný schodištěm od portiku příjezdu (tj. z kočárového vjezdu). Budova si do současnosti zachovává dva vstupy. Těmi jsou tzv. kočárový vjezd (na východní straně) a v současnosti používaný vstup z Joštovy ulice (na jižní straně).
Fasáda objektu je výrazně členěna římsami a rizality. Plochy jsou bohatě zdobeny kvádrovou bosáží, sloupy s dórskými a jónskými hlavicemi a pilastry s římsovými hlavicemi. Parapety tvoří balustrády, ve cviklech jsou ženské a mužské alegorické figury, nad okny trojúhelníkové frontony. Vedle oken nad římsou jsou umístěny medailony s bustami rámované vavřínovými věnci (mj. se jedná o podobizny architektů Raschky a Heffta, ostatní jsou anonymní). Atika nad centrálními rizality v jižní a severní fasádě je zdůrazněna stěnou, před kterou jsou v osách sloupů předsazeny alegorické sochy vysoké 2 metry. Plochy mezi sochami zdobí ornamentální vlysy s gryfy nesoucími štíty. Zbývající část atiky má balustrádu. Monumentální účinnosti dosahuje rozměrná stavba mimo jiné gradací svých pater.
Historie užívání budovy
Po vzniku Československé republiky sloužila budova nadále zemským správním orgánům. Stala se sídlem zemské správy politické v Brně. Na ni ale nepřešla působnost dřívějšího zemského sněmu, neboť zákonodárná a správní činnost sněmů byla prohlášena za zaniklou a zemské sněmy byly zrušeny. Reformou územní správy, která byla dovršena v roce 1928, byla vytvořena země Moravskoslezská. I její zemský úřad, pod jehož působnost spadalo 45 okresních úřadů a tři statutární města, sídlil v budově starého parlamentu. Zemský úřad v Brně vykonával kompetence, které před tím patřily zemským správám jednak v Brně, jednak v Opavě. Úřad, v jehož čele stál prezident, byl přímo podřízen ministrovi vnitra a skládal se ze zemského výboru, zemského zastupitelstva a komisí. Tyto orgány sloužily samosprávě i státní správě. Na základě federálního ústavního zákona č. 91/1991 Sb. z února 1991 byl zřízen federální Ústavní soud se sídlem v Brně. Jeho působištěm se stal právě Zemský dům, který tak nakonec, poté co byl domovem institucí legislativních a exekutivních, spojil svoji budoucnost s mocí soudní.
Čtěte také: Provedení pohledového betonu
Rekonstrukce fasády a sanace
Oprava fasády byla nezbytná z důvodu postupné degradace jejích plastických prvků a nátěru. Zhoršující se stav omítky fasády a plastických prvků byl způsoben vzlínající vlhkostí do jejího spodního parteru a nevhodně zvoleným akronátovým nátěrem při poslední obnově fasády v roce 1990. Akronát, jehož silná nepropustná vrstva uzavřela povrch omítek, vedl k jejich postupnému poškození. Na základě provedeného průzkumu bylo shledáno poškození téměř 50 % omítkových ploch. Pro stavbu budovy byl kámen použit jako architektonický stavební článek, nikoli jako prezentační výzdobný prvek. Vyjma soklu a části parteru východní fasády jsou z kamene nároží nadokenních říms, desky kordonových říms a římsy korunní.
Vzhledem k alarmujícímu stavu povrchové úpravy fasády byl navržen nejefektivnější a nejšetrnější způsob odstranění novodobé vrstvy nepropustného polymerního nátěru (akronátu). V první fázi bylo provedeno čištění fasády od akronátového nátěru chemickou cestou rozpouštědly, zároveň byla vzdutá a narušená místa omítkových ploch odstraněna mechanicky. V případě, kdy by odstraněním části nesoudržné omítky mohlo dojít ke ztrátě modelace, která se na fasádě neopakuje, bylo provedeno zaměření prvku, jeho dokumentace a sejmutí formy. Následně byly chybějící prvky v omítkových plochách doplněny. Chybějící modelace sochařské výzdoby ve cviklech byla provedena z románského cementu. Nahrazení celých částí bylo provedeno odlitky z románského cementu. Kamenné prvky byly v ploše doplněny umělým kamenem na hydraulické bázi a kamenickými vložkami z identického nebo podobného materiálu. Architektonické články, výdusky a drobné defekty byly doplněny románským cementem. Ve všech fasádních plochách byly při probíhajících opravách fasád vyměněny okenní výplně (šlo o nepůvodní výplně instalované při rekonstrukcích prováděných v 80. letech minulého stolení vykazující mnoho netěsností a defektů), a to včetně vnitřních a venkovních parapetů a veškerých klempířských prvků. V podstřešním prostoru byly obnoveny okenní otvory, které byly vyplněny oválnými okny kopírujícími původní tvar.
Z důvodu vysoké vlhkosti ve sklepech a ve zdivu spodního parteru budovy byla navíc prováděna sanační opatření. Vlivem asfaltových nátěrů a izolací již vlhkost přestupovala nad jejich úroveň do vodorovných konstrukcí (kleneb) a do bočních stěn. Vlhkost v klenbách zasahovala až do vzdálenosti 2 metrů od vnitřní strany zdiva. Zasažené omítky byly odstraněny a téměř v celé ploše bylo ponecháno režné zdivo. Sanační opatření byla kombinovaného charakteru a zahrnovala vložení drenážního systému podél obvodového zdiva, chemickou injektáž zdiva, instalaci prvků aktivní elektroosmózy a vybudování systému provětrávaných podlah ve sklepních prostorách. V rámci těchto opatření byly rekonstruovány původní kanalizační štoly a navazující ležatá kanalizace, které jsou vedeny pod budovou. Při výkopových pracích, jako nezbytné činnosti pro vložení drenážního systému, byly částečně odkryty pozůstatky středověkého opevnění města Brna. V této souvislosti musel být proveden archeologický výzkum. Bylo zjištěno, že budova je postavena na pozůstatcích hradeb a hradebního příkopu, do něhož byla přiváděna voda z okolních potoků. Právě z těchto důvodů je stále podloží budovy saturované velkým množstvím vody. V rámci oprav byly demontovány všechny rozvody vedené po vnějšku fasády a následně nově instalovány pod omítky případně do nově vybudovaných krytých tras. Z důvodu posílení bezpečnosti objektu byl postupně rozšiřován vnější kamerový systém tak, aby byl pokryt kompletní perimetr budovy, a byla instalována další aktivní bezpečnostní zařízení v oknech a kancelářích přízemí.
Interiéry budovy
Návrh interiéru vychází z architektonických principů doby vzniku budovy (1875-1878), které použili architekti Heffet a Raschka a které jsou na budově vysledovatelné. Přistupuje se však k těmto principům soudobě, ne s historickou nostalgií. Vnitřní prostory budovy byly hierarchicky rozděleny podle důležitosti jejich funkce a podle Semperova principu koordinace a hlavně subordinace prostor. Bylo vytýčeno jádro budovy, tvořené prostorem sněmovní síně, předsálím a jednacími sály s nezbytným zázemím, které je řešeno v jednotném duchu. Ostatní části budovy, čítající prstenec obslužných prostor a komunikace, se svou kvalitou liší. Odlišnost podtrhly i zásahy z předešlých rekonstrukcí. Architekt a teoretik 19. století Semper odvozoval vznik stěny od zavěšení koberce, proto se ocitaly na stěnách a podlahách kobercové dekory. Tento princip je používán v jádru budovy. Nově jsou zde vkládány podlahy s "kobercem" mobiliáře. Použité materiály vychází z původního materiálového kontextu budovy - dubový masiv, kovová světla.
Sněmovní sál
Doložená historická fotka původního zařízení byla důležitým vodítkem. Velkorysé pojetí ústředního prostoru sněmu bylo rozhodnuto podtrhnout minimálními prostředky. Nejdříve je odhalená skvělá architektura prostoru včetně galerií a jsou odstraněna výrazná zavěšená světla. Nově a odlišitelně je zde vložena podlaha s mobiliářem. Okrajový lem podlahy je dubový, v přirozené barvě, provází a spojuje všechny hlavní místnosti jádra. Do něj je vložena tmavá část zasedání. Nábytek je skládaný z dubové spárovky z větších kusů namořených na černomodrou barvu s tóny stříbřitě šedé. Předsednický pult i svažující se protější plocha s lavicemi jsou mírně zaobleny. Lavice jsou rozděleny uličkami, židle nahrazeny čalouněnými sklopnými sedadly. Sál je přirozeně a krásně osvětlen denním světlem z horního světlíku. Sněmovní sál, původně určen pro zasedání poslanců, je dnes využíván pro konání veřejných ústních jednání Ústavního soudu a dále pro konání konferencí, přednášek, seminářů, besed atd.
Čtěte také: Cihlový obklad fasády: Průvodce
Jednací síň
Jednací síň je zařízena v kontextu s charakterem vybavení sněmovny a jádra budovy. Odlišitelně je vložena podlaha se stoly z jednoho materiálu - bělený dub. Ostatní podlaha, včetně okrajového lemu podlahy, je dubová, v přirozené barvě. Lavice jsou také dubové, s čalouněným sedákem, upevněné napevno do podlahy. Výmalba stěn a stropu se provede monochromatická světlá, bílo šedá s rukopisem malíře perleťovým nádechem.
Předsálí
Úpravy v předsálí se týkají zejména podlahy. Uprostřed se rozprostírá protáhlý ovál z běleného dubu, po krajích je dubový přírodní lem, jako ve všech řešených hlavních místnostech. Všechny štukové prvky na stěnách i na stropě zůstanou zachovány, jen nátěr je monochromatický, bílo šedý, opět s rukopisem malíře. Originální štukové plastiky od sochaře Drápala jsou zachovány a doplněny koupí dvou sochařských figurálních děl umístěných na obou protilehlých koncích předsálí. Nástropní světla jsou řešena opět lineární, kovový U profil barvy stropu s LED liniovou sestavou lemuje tvar vnitřní stropní kazety.
| Materiál/Prvek | Místo použití | Specifika |
|---|---|---|
| Dubový masiv | Jádro budovy (podlahy, nábytek), sněmovní sál, jednací síň, předsálí | Přirozená barva, bělený dub, černomodré moření |
| Kovová světla | Jádro budovy, nástropní světla v předsálí | Lineární U profil s LED liniovou sestavou |
| Románský cement | Doplnění chybějících modelací a prvků na fasádě | Sochařská výzdoba, architektonické články |
| Umělý kámen na hydraulické bázi | Doplnění kamenných prvků na fasádě | |
| Kamenické vložky | Doplnění kamenných prvků na fasádě | Identický nebo podobný materiál |
| Čalouněná sklopná sedadla | Sněmovní sál | Nahradily původní židle |
| Čalouněné sedáky | Jednací síň (lavice) | |
| Monochromatická výmalba | Jednací síň, předsálí (stěny, stropy) | Světlá, bílo šedá, perleťový nádech |
Čtěte také: Realizace OSB fasády
tags: #fasáda #budovy #Ústavního #soudu #historie #a