V poslední době dochází k velkému nárůstu počtu reklamací týkajících se poruch povrchů staveb. Nejčastěji se reklamují trhliny, které mohou mít různé příčiny. Tyto problémy se na omítce mohou objevit a jsou stále aktuální. Mnohem častěji mají trhliny příčinu v nesprávném provedení omítky. Chyba může být v chybně zvoleném materiálu nebo v nedodržení pracovního postupu. Jak se vyvarovat chybám v nanášení omítky a tedy i následným nepříjemnostem a opravám?
Příčiny a typy prasklin v omítce
Trhlinky v povrchu stavby (omítce) vždy signalizují, že něco není v pořádku. Trhliny v omítce mohou signalizovat statické problémy budovy, ale jak jsme už zmínili, jsou to více méně výjimečné případy. Výjimečně se jedná o problémy statiky budovy, na které prasklá omítka může poukazovat. Mnohem častěji se setkáváme s nekvalitně provedenou omítkou. Omítka může být popraskaná buď zcela nepravidelně, nebo mohou praskliny kopírovat spáry ve zdivu.
Statické trhlinky
Nejsledovanější jsou statické trhlinky, protože indikují statickou poruchu. Většinou souvisejí se sedáním objektu, při změně zatížení s deformacemi v konstrukci a často jsou prvotním signálem rozvíjejícího se havarijního stavu. U trhlinky kopírující uložení nadokenního překladu se jedná o překreslení spáry mezi rozdílnými materiály - překladem a ostatním zdivem. Jde o statickou poruchu omítky, kterou zapříčinil dilatační pohyb relativně dlouhého překladu. Tyto trhlinky vznikají diagonálními napětími v rozích prostupových otvorů.
Smršťovací trhlinky
Tyto trhlinky jsou obvykle způsobeny příliš řídkou maltou při nahazování jádra a zároveň značnou tloušťkou malty při vyrovnávání povrchových nerovností. Na fasádě rodinného domu jsou viditelné trhliny různého charakteru. Tyto trhlinky většinou kopírují spáry mezi jednotlivými cihlami, případně mohou mít lokálně nepravidelný charakter. Jejich příčinou bývá hlavně větší tloušťka omítky nanesené v jedné vrstvě vzhledem k zrnitosti směsi. Na obr. 7 je příklad smršťovacích trhlinek v povrchové úpravě šířky cca 0,15 mm. V některých případech mohou kopírovat překlad nad otvory do šířky 0,3 mm; s postupným stárnutím fasády se mohou zvýraznit.
Další příčiny poškození omítky
- Přítomnost vápenných sloučenin a některých solí, na které ve zdivu působí vlhkost, se pak projevuje takzvanými výkvěty.
- Přítomnost vody je známými vlhkými mapami a plísněmi.
- Celé kusy omítky často odpadávají, když povrch zdiva nebyl před nanesením dostatečně ošetřen, nebo byl-li příliš vlhký.
- Ve starých domech bývá častá příčina odpadání v nesourodosti vrstev použitých omítek a nátěrů. Skladba různých vrstev má různé chemické složení a tudíž i nejednotné chemické vlastnosti.
- Když do zdiva zatéká, nebo je špatně izolováno od zemní vlhkosti, objeví se výkvěty. Protože zadržují vlhkost, vytvoří vhodné prostředí pro vznik plísní.
Prevence a sanace prasklin
Abychom preventivně zabránili vzniku trhlin, musíme se vyvarovat tomu, co je způsobuje. Opravy jsou samozřejmě vždy možné a jejich postup závisí na konkrétním problému a dané situaci. Jak se těmto problémům vyvarovat? Abychom se jim vyvarovali, musíme nanášet vrstvu omítky až po dostatečném vyzrání podkladu.
Čtěte také: Teleskopické nůžky
- Praxe ukazuje, že maximální tloušťka omítky se rovná asi desetinásobku největšího zrna čili omítku se zrnitostí 1 mm lze nanést v maximální tloušťce asi 1 cm (vztahuje se na běžné minerální omítky bez speciálních přísad).
- Obecně platí, že doba zrání jedné vrstvy omítky je na 1 mm tloušťky 1 den, tedy v případě hrubé omítky o tloušťce 20 mm 20 dní, samozřejmě za standardních podmínek, v případě nízkých teplot a vyšší vlhkosti přiměřeně déle. Před aplikací finální úpravy by se vždy měla ověřit vlhkost a vyzrání podkladu.
- Jejich vzniku se dá zabránit vložením diagonální výztužné tkaniny doprostřed vrstvy omítky ve fázi její aplikace.
- Dalším opatřením, které se doporučuje, je nezanedbat vlhčení omítky v prvních dnech.
- Problémové by mohlo být intenzivní vysušení stavby vytápěním budovy během chladného počasí nebo rychlé vysychání působením slunečního záření.
- Především musíme zvolit vhodnou jádrovou omítku s odpovídajícími vlastnostmi (pevnost v tahu), kterou nikdy nenanášíme na příliš vlhké zdivo.
- Struktura trhlin kopírující spáry často znamená, že vrstva, kterou jsme nanesli na zdivo s tradiční maltou, byla příliš tenká.
- Finální vrstva omítky by měla být prodyšná a než naneseme fasádní nátěr, musí omítka vyzrát.
- Jako preventivní opatření proti výkvětům a plísním slouží provětrávání problémových míst, později pak musíme sáhnout po protiplísňových prostředcích a ocelovém kartáči.
Metody sanace
- Smršťovací trhlinky lze sanovat speciálním nátěrovým systémem.
- Již zmiňované smršťovací trhlinky lze opravit speciálním nátěrovým systémem, např. disperzním plošným tmelem naneseným po penetraci okolí trhlinek a přetřeným systémovou barvou.
- K zabezpečení 100% funkčnosti opravy, která má zabránit případným menším pohybům podkladu, doporučujeme do této vrstvy základního tmelu vložit jemnou výztužnou vložku (např. netkanou textilii).
- Tyto trhlinky je doporučeno zaplnit jemným fasádním tmelem na disperzní bázi s vložkou z jemné skleněné tkaniny s dostatečným přesahem do okolní plochy (minimálně 35 cm).
- Materiál, např. disperzní tmel, se nanáší opět po předcházející penetraci podkladu. Napojení na okolní plochu je třeba přizpůsobit její struktuře.
- Trhlinky na překladu nad vstupem na terasu je vzhledem k velkému rozponu a materiálu překladu (beton) doporučeno po otlučení uvolněných částí omítky, jejich zednické opravě a vyrovnání plošně upravit výztužnou skleněnou tkaninou uloženou v organickém lepidle pro zateplovací systémy. Při této úpravě doporučujeme začistit ukončení nadpraží standardní APU lištou a na roh nadpraží osadit rohovou lištu.
- Pro sanaci trhlin lze zvolit i variantu celkové úpravy povrchu výztužnou vrstvou známou z aplikací na zateplovacích systémech, ale s použitím armovacích lepidel vyšší kvalitativní třídy a s následnou povrchovou úpravou podle požadavků investora.
- Pokud by šlo o poruchy zapříčiněné statickými změnami, je třeba se poradit se statikem a teprve pak odstranit příčinu poruchy.
Na závěr je třeba zdůraznit, že všem uvedeným jevům a následným opravám se mohlo předejít použitím kvalitních materiálů a technicky správným provedením stavby.
Elektrické napětí a jeho účinky
Úraz elektrickým proudem může nastat, projde-li lidským tělem nebo jeho částí elektrický proud. Průchod proudu lidským tělem způsobuje křeč svalů a může tedy dojít k poruše činnosti (resp. zastavení) srdce. Zvlášť nebezpečné jsou ty úrazy elektrickým proudem, při nichž proud projde srdečním svalem.
Vodivost kapalin a elektrolyty
Vedou kapaliny elektrický proud, nebo nevedou? Jestliže nalijeme čistou vodu a zapojíme napětí, žárovka se nerozsvítí. Vyměňme vodu za cukrový roztok a pokus opakujme. Potom cukrový roztok nahraďme roztokem kuchyňské soli. V tomto případě se žárovka rozžhaví na důkaz, že osolenou vodou proud prochází. Tím jsme zjistili, že jsou látky, které rozpuštěny ve vodě proud vedou, tzv. elektrolyty. Elektrolyty jsou všechny kyseliny, soli a zásady. Elektrolyty jsou sloučeniny, které obsahují takové částečky, které mají elektrický náboj. U kovů to byly volné elektrony. Elektrolyty vedou tedy proud stejně jako kovy. Vzniklo tu elektrické pole, které usměrňovalo pohyb iontů. Kladné ionty se daly na pochod k zápornému pólu, k tzv. katodě. Záporné ionty se pohybovaly ke kladnému pólu k anodě. Tyto ionty zde odevzdají část svých nábojů a stanou se opět neutrálními atomy.
Účinky elektrického proudu na organismus
Účinky elektrického proudu na organismus mohou být negativní i pozitivní (využitelné pro terapii). Negativní účinky závisí na řadě faktorů, které určují, jak bude organismus reagovat na procházející proud. Lze je dělit na přímé (průchod elektrického proudu tkáněmi) a nepřímé (popáleniny při zažehnutí oděvu, zlomeniny). Kontakt s elektrickým proudem nezpůsobuje vždy jen akutní poškození, může mít i pozdní účinky, objevující se po delší době. Účinek elektrického proudu na lidský organismus ovlivňuje řada faktorů. Míra poškození organismu je přímo úměrná velikosti protékaného proudu. Smrtelná hodnota proudu je pro střídavé napětí, pro stejnosměrné napětí.
Druhy proudu a jejich vliv
- Oba druhy proudu (střídavý i stejnosměrný) způsobují rozklad krve a buněčných membrán, svalové křeče.
- Stejnosměrný proud způsobí kontrakci svalů v místě, kde do těla vstupuje a také v místě, kde ho opouští. Tato kontrakce je obvykle silná a trvá po dobu působení proudu. Hrozí zde tedy riziko nemožnosti odtržení od zdroje proudu vlastní vůlí. U stejnosměrného proudu jsou stanoveny hodnoty intenzity do 10 mA jako bezpečné.
- Střídavý proud způsobuje neustálé uvolňování a stahování svalů v závislosti na změnách směru proudu, což je pro lidský organismus z hlediska poškození horší. Nadto může úraz střídavým el. proudem způsobit riziko fibrilace srdce (viz Narušení bioelektrického rytmu srdce). Většinou zde však nedochází k nekontrolovatelnému sevření zdroje střídavého el. proudu. Nejnebezpečnější hodnoty frekvence střídavého proudu jsou 30-150 Hz. U střídavého proudu jsou stanoveny hodnoty intenzity do 3,5 mA jako bezpečné. Střídavé napětí je pro člověka nebezpečnější (a proto jsou i kritické hodnoty menší než u stejnosměrného napětí), protože elektrický proud se pohybuje oběma směry. Důvod, proč člověk snese větší proud stejnosměrný než střídavý, spočívá v tom, že nejnebezpečnější je fáze, kdy proud mění svou polaritu, což nastává u proudu střídavého. Tehdy jsou tkáně nejvíce namáhány.
Faktory ovlivňující poškození
- Odpor těla: Odpor ovlivňuje především velikost, potažmo směr protékaného proudu (dle Ohmova zákona). Skládá se ze dvou základních složek: odporu samotného těla a přídatných odporů jako jsou šaty a boty. Odpor těla je značně individuální. Obecně platí, že největší odpor klade kůže, kost a tuková tkáň; nejmenší naopak ty části těla, která obsahují velké množství vody, tzn. hodně prokrvené orgány a tělní tekutiny. Odpor těla ovlivňuje i psychický stav, resp. psychosomatika (např. pocení, míra prokrvení pokožky). Odpor kůže je za sucha kolem 2000 ohmů a za vlhka kolem 1000 ohmů. Odpor člověka ve vlhku nebo na vlhké půdě a ve vlhkých botách je asi 2000 ohmů, v suchu a suché obuvi asi 150 000 ohmů. Suchá obuv velmi zvyšuje odpor proti zemi, obzvláště je-li z dobře izolujících materiálů, např. z gumy.
- Napětí: Napětí nižší než 1000 V jsou nízká, ostatní vysoká. Působení nízkého napětí závisí na okolním prostředí organismu (Viz Bezpečné hodnoty) zejména podle vlhkosti. Každopádně lze říci, že nízká napětí mají vliv na bioelektrickou rovnováhu tkání, zatímco vysoká napětí způsobují tepelná poškození.
- Cesta proudu: Proud prochází tělem (dle Ohmova zákona) cestou nejmenšího odporu.
- V případě průchodu proudu mezi oběma dolními končetinami se objevují popáleniny a křeče svalstva.
- Při průchodu mezi pravou nohou a rukou jsou to opět popáleniny, křeče mohou zasáhnout i bránici, a tak druhotně ohrozit i dýchání.
- Nejzávažnější je však průchod proudu cestou přes srdce - tedy mezi levou rukou a jakoukoliv další končetinou; hrozí fibrilace komor. V případě, že proud probíhá mezi levou rukou a kteroukoliv další končetinou je vedle možnosti vzniku křeče podstatná hrozba fibrilace srdečních komor. Může dojít vedle zástavy dýchání i k zástavě srdeční činnosti.
- Doba vystavení: Riziko poškození organismu se nejdříve s dobou vystavení zvyšuje, po určité době však dojde k „nasycení“ proudem a doba již nehraje roli. Srdeční cyklus, který trvá zhruba 0,8 s, v sobě obsahuje tzv. vulnerabilní fázi- dobu, odpovídající repolarizaci komor (vlna T na EKG), kdy je srdce nejvíce náchylné k fibrilaci. Pokud tedy proud prochází tělem déle než 0,8 s, zasažení srdce ve vulnerabilní fázi je stoprocentní, při kratším působení se pravděpodobnost fibrilace a případné zástavy snižuje.
Další účinky
- Poškození membrán: Zásah do polarizace membrán následuje po přímém průchodu proudu tkáněmi. Při nefyziologickém průchodu proudu nastane depolarizace membrány, membránový potenciál se zvýší. Vznikne a šíří se vzruch, nyní však patologicky bez vůle organismu.
- Narušení srdeční činnosti: Srdce pracuje jako krevní pumpa s frekvencí přibližně 70 tepů za minutu. Vznik a šíření vzruchu zajišťuje převodní systém srdeční. Při průchodu střídavého proudu například s frekvencí 50 Hz se srdce snaží přizpůsobit frekvenci procházejícího proudu a pokouší se kmitat s frekvencí 50 stahů za sekundu. Tím je narušena synchronizace ve vedení vzruchu za účelem stahu komor.
- Elektrické popáleniny: Důsledkem tepelné energie, vzniklé při průchodu elektrického proudu tělem (Jouleovo teplo), se mohou vyskytnout elektrické popáleniny různého rozsahu. Míra poškození závisí především na intenzitě proudu, elektrickém odporu dané tkáně a na délce trvání průchodu proudu. Ten vstupuje do těla v okamžiku kontaktu a nikdy neprobíhá přímočaře, naopak jde cestou nejmenšího odporu a může se i větvit. Elektrické popáleniny kůže, která klade velký odpor, nacházíme v místech vstupu a výstupu proudu - tzv. proudové známky, jde o příškvary kůže šedé barvy.
- Myonekróza a selhání ledvin: Druhotně dochází ve svalu, který je zhmožděný a vůbec poškozený, k myonekróze. Myoglobin se uvolňuje do těla a střádá se v tubulech ledvin, což vede k jejich akutnímu selhání - anurie z myoglobinurie.
- Poškození cév a nervů: Důsledkem působení elektrického proudu je poškozena i cévní struktura, protože v době působení proudu se stávají cévy vynikajícím vodičem. Poškození nervové tkáně s sebou nese dlouhodobé následky v podobě ztráty hybnosti, lokální bolestivosti, či necitlivosti.
První pomoc a bezpečnostní opatření
První pomoc při úrazu elektrickým proudem
Při poskytování první pomoci je důležité dbát především na vlastní bezpečnost. Zachránce by se nikdy neměl dotýkat postiženého, dokud si není jist, že již není v kontaktu se zdrojem el. proudu, nebo pokud leží v oblasti, kde by mohl proud probíjet.
Čtěte také: Recenze elektrických nůžek na živý plot
- Zamezení průchodu proudu: Prvním krokem je tedy zamezení průchodu proudu organismem, které se provádí vypnutím elektrického proudu vypínačem, vypnutím pojistek nebo bezpečným odstraněním elektrického vodiče z povrchu těla. Při manipulaci s el. vodiči nebo s pacientem, kterým prochází proud, je nutností použít suchou gumovou obuv, gumové rukavice a další izolační materiály.
- Kardiopulmonální resuscitace (KPR): Druhý krok - kardiopulmonální resuscitaci, zahájíme, pokud zraněný nedýchá, nebo nemá zachovanou srdeční činnost. KPR musí být rychlá a poskytnuta do několika málo minut, provádíme ji až do doby příjezdu záchranné služby.
- Ošetření dalších poranění: Pacient mohl také utrpět poranění krční páteře a je nutné mu poskytnout péči dle tohoto stavu (při úrazu elektrickým proudem často dochází k pádu, nebo odhození).
Bezpečnostní předpisy
Pro práci s elektrickým proudem platí bezpečnostní předpisy, které stanovují bezpečné hodnoty pro lidský organismus. Podstatná je zejména intenzita proudu, kdy však záleží, jestli se jedná o stejnosměrný nebo střídavý proud. Obecně platí, že účinek elektrického proudu na lidský organismus je přímo úměrný velikosti procházejícího proudu.
Bezpečné hodnoty napětí
Hranice bezpečných napětí závisí opět na druhu proudu, avšak výrazně i na okolním prostředí v němž se člověk nachází. Stanovena jsou tři podle bezpečnosti: bezpečné, nebezpečné a zvláště nebezpečné. Bezpečné hodnoty napětí jsou uvedeny v tabulce níže.
| Prostředí | Stejnosměrný proud | Střídavý proud |
|---|---|---|
| Bezpečné (nižší vlhkost a teplota) | 100 V | 50 V |
| Zvláště nebezpečné (vysoká vlhkost) | 24 V | 12 V |
U střídavého proudu je významná při hodnocení nebezpečí také jeho frekvence.
Ochrana před dotykovým napětím
- Ochrana polohou: Nejjednodušší a nejspolehlivější.
- Ochrana malým napětím: Nařízená v nebezpečných provozech u některých elektrických spotřebičů.
- Ochrana uzemněním: Užívá se u izolované rozvodné soustavy. Všechny vodivé části, na nichž by mohlo vzniknout nebezpečné dotykové napětí, spojíme vodivě se zemí (uzemníme).
- Ochrana nulováním: Užívá se u rozvodné soustavy s vyvedeným uzemněným středním vodičem. Kovový kryt (kostru) elektrických spotřebičů spojíme se středním vodičem, který je uzemněn přímo v transformační stanici. Je jednodušší a levnější. Poškodí-li se izolace fázového vodiče a dojde-li ke styku s kostrou nebo krytem elektrického spotřebiče, začne obvodem protékat tzv. zkratový proud, který přetaví pojistku (resp. vypne jistič).
Ochrana elektrických rozvodů
Ochrana elektrických rozvodů prošla řadou změn a vylepšení. Nejjednodušší je zařadit do obvodu pojistku. Důležité je si uvědomit, že každá ochrana se dává na fázový vodič - střední vodič nesmí být nikdy přerušen! Ani pojistka ale nevyřeší všechny problémy - nezabrání např. úrazu el. proudem. Proto se hledaly nové zabezpečovací mechanismy.
- Systém TN-C: Při kterém se provede jistá úprava přímo v zásuvce, k níž je spotřebič připojen, a kolík zásuvky se vodivě spojí s kostrou přístroje. Vodič označený PE N se nazývá střední a ochranný vodič a má zelenou a žlutou barvu. Přeruší-li se ochranný vodič ve zdi (tedy před zásuvkou), dojde při dotyku kostry přístroje k úrazu.
- Systém TN-S: Dalším vylepšením systému TN-C je systém TN-S, v němž je ochranný vodič rozdělen na dva: na střední vodič N světle modré barvy a ochranný vodič PE, který má zelenou a žlutou barvu. Toto rozdělení se provádí před bytem.
- Proudový chránič: Dalším vylepšením systému TN-S je možnost připojit proudový chránič, který pomáhá odhalit postupné poruchy (vlhkost, uhnívání vodičů, …), které nerozpozná jistič. Proud vtékající do proudového chrániče vytváří v okolí cívky, kterou prochází, magnetické pole. Proud vytékající z chrániče ven vytváří v okolí cívky, kterou prochází, také magnetické pole; to je ale orientováno opačně než magnetické pole vytvořené proudem. Pokud dojde k náznaku poruchy (některý vodič začne korodovat, uhnívat, …) změní se jeho odpor, což se projeví změnou jednoho z proudů. Magnetické pole v jádře nebude už nulové, ale bude proměnné. Proto začne elektromagnetem procházet elektrický proud.
Využití elektrického proudu v terapii
Pro léčebné účely se používá galvanický stejnosměrný proud nebo pulzní usměrněný střídavý sinusový proud.
Čtěte také: Recenze elektrických nůžek
- Iontoforéza: Galvanický proud o stálé intenzitě se využívá při iontoforéze, tedy metodě, kdy je do lidského organismu po zapnutí proudu vpravena přes kůži do krevního oběhu léčebná látka ve formě iontů.
- Elektrostimulace: Dráždivého účinku nízkofrekvenčních pulzních proudů se využívá při elektrostimulaci periferních motorických neuronů nebo přímo svalu. Využívá se u pacientů po operacích, kteří nemohou provádět aktivní pohyb. Zabraňuje se vzniku trombózy.
- Kardiostimulace: Kardiostimulace pracuje na stejném principu, pomáhá udržet srdeční frekvenci ve fyziologickém rozmezí.
- Defibrilace: Při život ohrožující fibrilaci srdečních komor, kdy dochází k nesynchronizovaným záchvěvům srdeční svaloviny a srdce nefunguje jako krevní pumpa, se využívá defibrilátorů. Elektrický výboj přístroje depolarizuje naráz všechny buňky myokardu a tím navodí podmínky pro opětovný vznik fyziologických center tvorby vzruchu. Defibrilátor je přístroj s nabíjejícími se kondenzátory, které se pomocí elektrod spojí s pacientem. Následuje elektrický výboj rychlým vybitím energie naakumulované na kondenzátoru. Tato energie musí mít nadprahovou hodnotu pro přerušení fibrilace. Používají se hodnoty energie mezi 200 - 360 J.
- Elektrošoková terapie: Elektrošoku se využívá v psychiatrii při léčbě depresivních stavů a při některých případech schizofrenie. Využívá se střídavého sinusového proudu o nízké frekvenci.
- Vysokofrekvenční proudy: Vysokofrekvenční proudy využívají převažujícího tepelného účinku, který prochází tkání. Díky vysoké frekvenci prochází dobře proud jak kůží, tak ostatními tkáněmi bez dráždivého efektu. Vznikem tepla dojde k vasodilataci, potlačení bolestí či zlepšení výživy tkání.
Elektrický oblouk
Elektrický oblouk je výboj, který hoří v ionizovaném plynu a dělíme jej na oblouk stejnosměrný a střídavý podle druhu napájení. Elektrický oblouk je vodivý, a tak pro přerušení elektrického obvodu je třeba oblouk co nejdříve uhasit. Pro zhášení oblouku se využívají zhášecí komory. Zhášecí komory musí být konstruovány tak, aby odolaly zvýšeným tlakům a teplotám vyvolaných obloukem. Z naměřených dat se pak stanovila pomocí korelační analýzy závislost mezi obloukovým napětím a pohybem paty oblouku. Korelační analýza se využívá k určení možné existence závislosti mezi dvěma veličinami pomocí korelačního koeficientu a následného otestování.
tags: #elektrické #napětí #popraskaná #omítka #souvislost