Také třídíte odpad a také vás občas napadne, jestli to má smysl a vytříděné materiály se nevozí na skládku, ale opravdu recyklují? Recyklace představuje jediný způsob, jak z odpadů, které vznikají při každé lidské činnosti, získat suroviny a materiál pro další použití a zároveň zabránit tomu, aby vznikaly další skládky. Než se však specializované firmy pustí do recyklace, musí být odpad roztříděný. V tom může pomoci každý z nás.
Recyklace nápojových kartonů a desky PackWall
Co se děje například s nápojovými kartony? Tento odpad, jakým jsou krabice od džusů, mléka, vína a obdobných tekutin, se může stát velmi užitečným materiálem, který lze využít například ve stavebnictví.
Výroba desek PackWall
Výroba desek PackWall využívá shromážděné nápojové kartony (mohou být i s víčky), které jsou výrobně drceny a za vysokého tlaku při vysoké teplotě lisovány mezi dvě krycí vrstvy. Formátovací pila s hranovou frézou následně každý výlisek ořízne a opatří ho požadovaným typem hrany. Při výrobě se nepoužívají žádné chemikálie a produkt je tím pádem šetrný k životnímu prostředí.
Tento typ výroby využívá například firma Flexibau, která za pomoci recyklovaného materiálu vytvořila desky PackWall. Společnost Flexibuild s.r.o. patentovala tuto technologii v roce 2006. V letech 2006-2011 probíhala výroba desek pro vybrané realizační firmy a po celé ČR bylo postaveno cca 70 domů. Například v roce 2011 bylo v Hrádku nad Nisou postaveno pět popovodňových domů za 19 milionů korun. V letech 2013-2015 byla založena společnost Flexibau s.r.o., která je nyní výrobcem deskového materiálu PACKWALL.
Složení a vlastnosti desek PackWall
Vzhledem ke složení potravinářských kartonů ze tří základních prvků - celulózy, hliníku a polyetylenu - získávají takto vyrobené desky z recyklovaného materiálu zajímavé vlastnosti. Například polyetylen se během výrobního procesu stává pojivem a značně uzavírá strukturu produktu před působením vody. Po ověření vlastností se ukázalo, že subtilní struktura desek je natolik uzavřená, že kročejový útlum hluku definovaný zvukovou neprůzvučností dosahuje 31 dB. Není ale uzavřena úplně, vodní páry mohou materiálem snadno prostupovat, faktor difuzního odporu je μ = 111. Vytvořená konstrukce tedy „dýchá“. V praxi to znamená průnik vlhkosti definovaný samotnou nasákavostí desky ve výši pouhého 1 %.
Čtěte také: MDF desky: Přehled vlastností
Využití desek PackWall
Značné uplatnění mohou například desky PACKWALL basic a PACKWALL surface najít během výstavby dřevostaveb, kde plně nahrazují konvenčně používané deskové materiály. V truhlářském průmyslu se používají pohledové varianty PACKWALL design a PACKWALL design panel. FLEXIBAU, s.r.o. je výrobcem prvotřídních desek pro stavebnictví a nábytkářství.
Historie a kapacita
- 2006: Patentována technologie společností Flexibuild s.r.o.
- 2006-2011: Výroba desek pro vybrané realizační firmy, po celé ČR postaveno cca 70 domů.
- 2013-2015: Založení společnosti Flexibau s.r.o.
- Kapacita Flexibau s.r.o.: 3 tisíce tun ročně.
Dřevovláknité desky a recyklace dřevěného odpadu
Lisovaná dřevovláknitá deska představuje revoluční technicky zpracovaný dřevěný materiál, který transformuje dřevní odpad na univerzální stavební materiál prostřednictvím pokročilých výrobních procesů. Tento kompozitní materiál se skládá z dřevních částic, třísek a vláken spojených syntetickými lepidly za vysokého tlaku a teploty. Odpadní dřevo je přitom materiál, který se dá vytřídit velmi efektivně a zpětně využít při dalším zpracování. Navíc spalování odpadního dřeva je pro životní prostředí a klima velmi zatěžující proces, na rozdíl od jeho druhotného zpracování. Právě proto se ve vyspělých zemích stalo důležitým trendem zpracování odpadního dřeva a jeho následné využití jako suroviny pro nové výrobky. Mezi první české zpracovatele odpadního dřeva a průkopníky v této oblasti patří jihlavský Kronospan.
Výrobní proces dřevovláknitých desek
Výrobní proces lisované dřevovláknité desky začíná sběrem dřevních zbytků ze piloven, továren na nábytek a lesních činností, jako je řídkání porostů, které jsou následně zpracovány na rovnoměrné částice určené velikosti. Tyto částice podstupují pečlivé třídění a čištění, než jsou smíchány s termosetovými lepidly, obvykle močovinoformaldehydovými nebo fenolformaldehydovými pryskyřicemi. Směs je poté formována do matů a podrobena horkému lisování při teplotách v rozmezí 160 až 200 °C a tlacích 2-4 MPa. Tato kombinace tepla a tlaku aktivuje lepicí systém, čímž vznikají silné vazby mezi dřevními částicemi a výsledkem je homogenní deska s rovnoměrnou hustotou po celé své tloušťce. Moderní výroba lisované dřevovláknité desky využívá sofistikované systémy kontroly kvality, které sledují obsah vlhkosti, rozložení hustoty a mechanické vlastnosti, aby byla zajištěna konzistentní výkonnost výrobku.
Typy dřevovláknitých desek
U všech druhů dřevovláknitých desek je základní vstupní surovinou kvalitní bílá štěpka z odkorněného, většinou jehličnatého dřeva (nejčastěji smrku). Optimální velikost štěpky je 20-30 mm šířka, 40-50 mm délka a 3-5 mm tloušťka. Před vlastním rozvlákňováním musí být štěpky tříděny na plošných vibračních síťových třídičích, kde je odstraněna hrubá i příliš jemná frakce a pomocí několikastupňových magnetických separátorů jsou odstraněny kovové příměsi. Další výrobní operací je rozvláknění štěpek na jednotlivá vlákna nebo shluky vláken. Se získaným dřevním vláknem je možno pracovat dvojím způsobem.
Starší způsob výroby, výroba DVD mokrou cestou, spočívá v přídavku chemikálií a ve formování vláknité suspense na podložní síto, kde dochází k postupnému odvodňování, lisování a vytvrzování desky. Druhý, energeticky méně náročný způsob, je výroba DVD suchou cestou, při které je na mokré nebo u některých technologií až na suché vlákno naneseno lepidlo a přídavné látky. Po usušení (vlhkost 5 až 10 %) je tento materiál vrstven na pás do koberce a postupně předlisován a slisován.
Čtěte také: Průvodce Hobra podložkami pod podlahy
Měkké dřevovláknité desky (Hobra)
- Charakteristika: Hustota nižší než 400 kg/m3, nejčastěji kolem 250 kg/m3. Vyrábí se většinou mokrou cestou s přídavkem lepidla a hydrofobizačních přísad (obvykle parafínu).
- Vlastnosti: Díky velmi malému slisování dřevních vláken se tyto desky nemohou používat jako samostatný konstrukční materiál.
- Využití: Zejména jako tepelná a zvuková izolace, např. při novém i dodatečném zateplení vnějších stěn a podkrovních prostorů, podhledů a stropů, při stavbě příček a dále jako podklad různých druhů podlah a izolace kročejového hluku. V ČR obvykle známé pod dnes již neexistujícím názvem Hobra.
- Historie: Řadu let byl tento materiál omezeně používán pro tepelně a zvukově izolační účely. Od šedesátých let minulého století byly postupně vyvinuty modernější izolační stavební materiály a měkké dřevovláknité desky byly téměř vytlačeny z používání ve stavebnictví. V současné době je na trhu nabízeno několik typů dřevovláknitých desek v tloušťkách od 6 mm až do 120 mm.
Polotvrdé dřevovláknité desky (MDF)
- Charakteristika: Hustota od 400 do 900 kg/m3. Vyrábí se suchým způsobem výroby. Pro desky určené jen pro interiéry je používáno močovinoformaldehydové lepidlo. U desek určených do prostředí s vyšší vlhkostí (např. kuchyně, koupelny) je používáno melaminformaldehydové lepidlo, což zajišťuje vyšší odolnost proti vlhkosti.
- Vlastnosti: Nejdůležitější vlastností MDF je homogenita v celém průřezu desky, která umožňuje čisté kvalitní opracování frézováním reliéfů do ploch desek a profilování boků desek.
- Využití: Používají se tam, kde nevyhovují běžné typy dřevotřískových desek, které jsou levnější, ale mají nehomogenní strukturu. Nejčastější použití je ve výrobě nábytku (hustota okolo 650 kg/m3), na dílce s tvarově profilovanými boky nebo na dílce s reliéfovanými plochami. Velmi časté použití je také na kuchyňská dvířka a čela zásuvek.
- Cena: Dražší než dřevotřískové desky, především v důsledku finančně náročnější výroby vláknitých částic.
Tvrdé dřevovláknité desky
- Charakteristika: Hustota větší než 900 kg/m3. Většinou se vyrábějí v tloušťkách od 2 do 6 mm. Původně vyráběny technologií mokrou cestou. Na vlákna se přidávalo jen velmi malé množství lepidla a parafín. Konečné odvodnění bylo prováděno při lisování. Na hotové desce je na rubové straně vždy patrný otisk síta, lícová strana je hladká.
- Vlastnosti: Horší mechanické vlastnosti než překližka, ale výrazně levnější. Díky některým přednostem, zejména tvrdosti a homogenitě, v mnoha případech překližku nahradily (např. záda skříňového nábytku).
- Využití: Dlouhá léta byly tvrdé DVD vyráběné mokrou cestou (tloušťky 3,2 mm) využívány hlavně na pláště dveřovek při výrobě interiérových hladkých dveří. Hlavní použití tvrdých DVD, většinou vyráběných suchou cestou, je v současné době při výrobě nábytku na záda skříní a dna zásuvek. Některé desky mající hustotu až 1 200 kg/m3 mohou být, např. v drážkovaném provedení s velmi odolným povrchovým nátěrem, určeny jako koupelnové dlaždice.
- Historie: V ČR výrobu tvrdých DVD mokrou cestou započala v roce 1949 firma Solo Sušice (pod obchodním názvem Sololit) jako jedna z prvních na světě. Závod v Sušici je od konce devadesátých let uzavřen.
- Cena: Dražší než stejné dřevotřískové desky, ale výrazně levnější než překližky. Cena je závislá na tom, zda jsou prodávány jednostranně nebo oboustranně surové, potiskované, laminované, kašírované papírovou fólií nebo i ojediněle dýhované.
Ekologické aspekty a udržitelnost
Dřevovláknité desky se řadí mezi špičkové materiály z hlediska environmentální udržitelnosti v průmyslu stavebních hmot, neboť přeměňují dřevní odpad na cenné stavební výrobky a zároveň výrazně snižují environmentální dopad. Výrobní proces lisovaných dřevovláknitých desek ročně odvádí miliony tun dřevních zbytků z vyvážecích zařízení, včetně pilin, dřevěných třísek a hoblování, které by jinak podléhaly rozkladu a uvolňovaly metan - silný skleníkový plyn. Tato transformace odpadu na produkt je příkladem principů kruhového hospodářství, neboť vytváří hodnotu z materiálů, které dříve považovaly za problém s likvidací.
Výhody pro ochranu lesů
Výhody pro ochranu lesů vyplývají ze snížené poptávky po primárním dříví, protože lisované dřevovláknité desky mohou nahradit plné dřevo v mnoha aplikacích a zároveň obsahují až 90 % recyklovaného dřeva. Efektivní využití dřevních zdrojů při výrobě lisovaných dřevovláknitých desek znamená, že jeden strom lze využít výrazně efektivněji než při tradičním zpracování plného dřeva, kde významná část materiálu končí jako odpad.
Uhlíková stopa a energetická účinnost
Výhody lisovaných dřevovláknitých desek z hlediska ukládání uhlíku prodlužují dobu ukládání uhlíku v dřevních materiálech, čímž zůstává uhlík vázán v atmosféře po celou životnost výrobku. Hodnocení životního cyklu opakovaně ukazuje, že výroba lisovaných dřevovláknitých desek vyžaduje méně energie než mnoho alternativních stavebních materiálů, což přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů v celém stavebním průmyslu. Stromy pohlcují oxid uhličitý (CO2). Ve dřevě zůstane uhlík a do atmosféry se dostane kyslík. Důležité je, že uhlík zůstává ve dřevě i tehdy, když je ze stromu vyroben například stůl, u kterého právě sedíte. A když stůl doslouží, může být recyklován do nového výrobku. V Kronospanu ročně uspoří neuvěřitelné dva miliony tun oxidu uhličitého a zachrání 600 tisíc stromů, které nemusí být pokáceny.
Další environmentální výhody
- Úspora vody: Výhody z hlediska úspory vody při výrobě lisovaných dřevovláknitých desek zahrnují uzavřené systémy recirkulace technologické vody a minimalizaci vypouštění, čímž se chrání místní vodní zdroje a snižuje se environmentální dopad.
- Kvalita ovzduší: Zlepšení kvality ovzduší je důsledkem pokročilých systémů ovládání emisí v moderních výrobních zařízeních lisovaných dřevovláknitých desek, které zachycují a upravují těkavé organické látky, čímž je zajištěno dodržení přísných environmentálních předpisů.
- Udržitelné lesní hospodaření: Výrobci lisovaných dřevovláknitých desek podporují udržitelné lesní hospodaření tím, že suroviny získávají z certifikovaných udržitelných lesů a odpovědně spravovaných plantáží, čímž přispívají ke konzervaci biodiverzity a zdraví ekosystémů.
- Recyklace na konci životního cyklu: Z hlediska konečného stadia životního cyklu lisovaných dřevovláknitých desek existují možnosti recyklace, kdy lze desky znovu zpracovat na nové výrobky nebo využít jako palivo z biomasy, čímž se uzavře kruhový cyklus materiálů.
Sledovatelnost recyklovaných plastů
Recyklace plastových odpadů je jedním druhem procesu regenerace materiálu, kterým se šetří zdroje (prvotní suroviny, voda a energie) a současně se minimalizují škodlivé emise do ovzduší, vody a půdy a rovněž dopady na lidské zdraví. Tato evropská norma specifikuje postupy nezbytné pro sledovatelnost recyklovaných plastů. Účelem této normy je popsat postupy nezbytné pro mechanickou recyklaci, které jsou nutné pro výrobky, které mají být vyrobeny zcela nebo částečně z recyklovaných plastů a vyžadují doklad o sledovatelnosti. Následkem toho jsou výrobky po určitý časový úsek mimo průmyslovou kontrolu. Je možné, že během této doby dojde ke kontaminaci jinými materiály, která může mít vliv na vhodnost výrobku pro recyklaci pro zamýšlená použití. Recyklační proces by měl být navržen tak, aby znečistění nebo poškození materiálu, které by mohlo mít vliv na zamýšlené použití, bylo odstraněno nebo opraveno do té míry, že nebude mít negativní vliv na vhodnost recyklovaného materiálu pro zamýšlené použití.
Recyklace dřeva v Kronospanu
Dřevotřískové desky vyrábíme z dřevěného recyklátu. Ročně tím zachráníme 600 tisíc stromů, které mohou zůstat v lese. Jak takový recyklát vzniká, kde ho bereme a jak s ním pracujeme? Třídění dřeva je ve srovnání s ostatním odpadem teprve na začátku, alespoň v České republice. Zatímco například Belgie recykluje dřevo už patnáct let a přibližně stejně dlouho platí v Německu zákaz ukládání dřevěného odpadu na skládkách, Česká republika v této oblasti zatím zaostává. Inspirovat se můžeme ve Velké Británii. Již v roce 2010 zde vyprodukovali přes 4,3 milionů tun odpadního dřeva a z tohoto množství rovných 74 % opětovně použili. V Česku budou platit stejné postupy pravděpodobně až v roce 2030. V Kronospanu začali budovat výkupní sklady po celé České republice a učit firmy správně třídit dřevěný odpad a také správně odebírat recyklát ze sběrných dvorů, které provozují obce a města. Záměrem je trvale navyšovat využití dřevěných odpadů a tomu podřizují nové investice. Zatím ještě jsou nuceni část recyklátu dovážet ze zahraničí, ale dovozy recyklátu se postupně snižují díky tomu, jak se zlepšuje informovanost o sběru a třídění v Česku. Pomohou také připravované zákony.
Čtěte také: Vše o bílé dřevovláknité HDF desce
Kontrola kvality recyklátu
V Kronospanu uplatňují třístupňovou kontrolu. Každá jednotlivá zásilka ze zahraničí podléhá kontrole úřadů v zemi původu a navíc musí být povolena Ministerstvem životního prostředí ČR. V Kronospanu recyklát znovu kontrolují. Pokud kvalita neodpovídá, zásilku vracejí zpět. Do výroby pustí jen materiál, který splňuje přísné parametry. Český dřevěný recyklát skladují pod přísným dohledem. Nechali si odborníky z Vysoké školy báňské zpracovat důkladnou analýzu s cílem předejít do budoucna požárům a jiným haváriím.
Využití recyklátu a ekologizace výroby
Z dřevěného recyklátu vyrábí v Kronospanu velkoplošné dřevěné desky pro výrobu nábytku i pro široké využití ve stavebnictví a dalších odvětvích. Trvale realizují opatření pro ekologizaci výroby. V letošním roce dokončili stavbu kapotáže drtiče ZENO, čímž docílili významného snížení emisí prachu a hluku. Důležitou oblastí, které se budou věnovat, je efektivní využívání srážkové a technologické vody. V souladu s plány města Jihlavy docílí investicemi do zadržování a rekuperace dešťových a technologických vod významné snížení spotřeby vody.
Jihlavský Kronospan je jeden z nejmodernějších závodů na výrobu velkoplošných materiálů na bázi dřeva v Evropě. Dřevařská produkce zde sahá až do roku 1883 a současný podnik zaměstnává více jak 700 lidí nejen z Kraje Vysočina. Od roku 2006 začal zpracovávat při výrobě dřevotřískových desek dřevěný recyklát, čímž ročně ušetří více jak půl milionu stromů. Charakter tovární produkce si vyžaduje permanentní investice do moderních ekologických technologií, v čemž patří jihlavský závod ke světové špičce. Vědomě přistupuje nejen k životnímu prostředí, ale i ke smysluplnému rozvoji regionu.
Recyklace ve stavebnictví
Jako jeden z hlavních benefitů dřevostaveb bývá často zmiňován fakt, že jsou postaveny z přírodního obnovitelného materiálu - dřeva. Pravdou nicméně je, že dřevo a materiály na bázi dřeva (např. OSB, dřevovláknitá izolace a další) tvoří jen část hmoty stavby (zhruba 25-35 %). Aby se tedy naplno uplatnil ekologický potenciál dřevostaveb, je třeba zohlednit také jejich recyklaci a možnosti znovupoužití jednotlivých prvků konstrukce v rámci cirkulární ekonomiky. Recyklace nejenže použité materiály vrací do oběhu, ale zároveň snižuje emisi skleníkových plynů a představuje úsporu primárních surovin, které nelze čerpat do nekonečna. Neoddiskutovatelným benefitem dřevostaveb z hlediska jejich demolice je právě to, že se jedná o domy montované. Skutečná ekologická přidaná hodnota však závisí zejména na kvalitě demontáže dřevostavby (neodborný přístup může vést k poškození materiálů, které pak nejdou znovu využít), třídění a opětovném využití materiálů. Staré a nové může při zachování kvality a pevnosti harmonicky fungovat pospolu.
Proces demontáže a recyklace
Před zahájením prací je nutné zajistit potřebné dokumenty a povolení - souhlas stavebního úřadu, projekt demontáže a potvrzení specializované firmy. Může být také požadován souhlas sousedů - především v případě, že by byla narušena jejich práva s ohledem na zastínění, hluk nebo narušení soukromí. Pokud chybí projektová dokumentace, musí být vypracován pasport objektu, který popisuje skutečný stav stavby. Následně se zpracuje projekt bouracích prací, včetně odhadu množství vzniklého odpadu. Samotnou demontáž by měla provádět odborná firma, která zajistí bezpečný postup a dokumentaci celého procesu. Likvidace nebezpečných látek (např. chemicky ošetřených materiálů) vyžaduje zvláštní opatření a spolupráci se specializovanou společností. Po ukončení prací se odpad třídí. Materiály jako beton, dřevo, kov, sklo, plasty či izolace lze často recyklovat a opětovně využít. Cílem je minimalizovat množství materiálu, který končí na skládkách, a podpořit jeho další využití. Potenciální stavební odpad může dostat nový směr existence pomocí upcyklace.
Pečlivé roztřídění a odstranění nežádoucích příměsí zvyšuje kvalitu výstupního recyklátu a tím i jeho šanci na opětovné využití. Podle zákona lze stavební a demoliční odpad (SDO) rozdělit do tří kategorií. První zahrnuje materiály, které je možné opětovně použít ke stejnému účelu, například cihly, konstrukční dřevo či palubky. To umožňuje snížit uhlíkovou stopu stavby, ovšem pouze pokud nedošlo ke kontaminaci nebezpečnými látkami. Materiály je nutné důkladně očistit a zhodnotit jejich stav pro bezpečné použití.
Příklady recyklace stavebních materiálů
- Sádrokartonové desky: Konstrukční sádrokartonové desky společnosti Rigips, které se často využívají pro konstrukci dřevostaveb, lze opakovaně recyklovat. Jedná se o opětovný proces kalcinace sádrokartonové desky na sádru, která se následně přidává do výroby nových desek. Legislativní nároky na testování již zabudovaných desek z demolic jsou v současné době velmi náročné, a proto v tuto chvíli recyklujeme pouze odřezky sádrokartonových desek v průběhu nové výstavby.
- Polystyren: Společnost Isover při výrobě izolačních desek z polystyrenu využívá i recyklovaný materiál. Pro tyto účely odebírají čistý a nekontaminovaný polystyren ze staveb, z obalů od spotřebičů, nábytku či přepravních boxů apod. Ty jsou následně po předchozí dohodě sváženy zpět do výrobního závodu, kde se rozdrtí a během výrobního procesu přidávají do suroviny. Tím se sníží množství použité primární suroviny a současně i klesnou ekologické dopady výroby EPS.
- Sklo: Skleněné střepy, tzv. „cullet“, jsou ideálním materiálem pro recyklaci, protože jejich použití snižuje závislost na primárních surovinách, aniž by to ovlivnilo kvalitu nebo vlastnosti nového produktu. Při dodržení správného postupu a chemického složení je recyklované sklo identické se sklem vyrobeným z primárních surovin, avšak šetří energii i přírodní zdroje. Každé procento skleněných střepů použité při výrobě skla snižuje energetickou náročnost tavení skloviny, což přispívá k nižší ekologické stopě produkce.
- Okenní profily: Recyklace okenních profilů probíhá v uzavřeném recyklačním cyklu, což znamená, že z recyklovaného materiálu lze vždy vyrobit nový profil. Tuto oblast upravuje norma EN 12608-1+A1, která zároveň stanovuje požadované vlastnosti okenních profilů bez ohledu na to, zda byly vyrobeny z prvoplastu, nebo s příměsí recyklátu. V okenních profilech REHAU je podíl recyklátu od 45 až do 75 % v závislosti na velikosti a typu profilu.
Legislativní rámec
Nakládání s odpady, včetně stavebního a demoličního, zaznamenalo od února 2025 výraznou změnu legislativního rámce: vyhláška č. 18/2025 Sb., která novelizuje vyhlášku č. 273/2021 Sb., zavádí povinnost využívat poddruhy odpadu (osmimístné kódy dle Katalogu odpadů). Současně se zpřesňují požadavky na průběžnou evidenci a roční hlášení, které nyní obsahují detailnější údaje o původu, množství a způsobu nakládání s odpadem. Novela navíc ukládá původcům stavebního odpadu povinnost zajistit jeho třídění a přednostní využití před odstraněním.
Ekonomické a praktické výhody demontáže dřevostaveb
Dřevostavba nabízí řadu výhod nejen během plánování a výstavby, ale i při demontáži na konci životního cyklu. Ve srovnání se zděnými domy mají lehčí konstrukci (až o 50 %), což znamená nižší hmotnost stavebního odpadu a s tím spojené nižší náklady na jeho likvidaci. Cenově se demolice domu v loňském roce pohybovala zhruba od 1 000 do 2 500 Kč za m2. U menšího rodinného domu o ploše 100 m2 se tak cena může vyšplhat až na 250 000 Kč. U běžného materiálu se ceny pohybují mezi 500 a 1 500 Kč za tunu, u nebezpečného odpadu mohou být výrazně vyšší. Demontáží domu a likvidací jeho pozůstatků ale proces nekončí. Před dalším využitím je nutné pozemek sanovat.
tags: #drevovlaknita #deska #slozeni #recyklace