Dnes žijeme ve věku, kde lze spočítat nebo numericky nasimulovat vlastnosti podstatně více materiálů, než tomu bylo v minulosti. Dřevo je však natolik složitý kompozitní materiál (který se navíc liší prakticky kus od kusu), že si na něm nejeden vědec vylámal zuby. Veškeré mechanické vlastnosti dřeva jsou závislé na jeho vlhkosti a hustotě.
Mechanické vlastnosti dřeva
Zkoušky jsou prováděné na vzorcích o vlhkosti dřeva 12 %, platí však, že čím vyšší bude vlhkost dřeva, tím nižší bude jeho pevnost (tento trend se zastavuje v mezi nasycení vláken, tj. cca 30 % vlhkost, pak se již pevnost dřeva nemění). Protože je dřevo uzpůsobeno primárně potřebám rostoucího stromu, jsou vlastnosti dřeva v těchto směrech značně odlišné.
V následující tabulce jsou uvedeny mechanické vlastnosti dřeva domácích dřevin:
| Dřevina | Pevnost v ohybu (MOR) (MPa) | Pevnost v ohybu pro výpočty (5% kvantil) (MPa) |
|---|---|---|
| Smrk | 60 | 24 |
Všimněte si, že například pevnost v ohybu u smrku (MOR - Modulus of rupture) je uvedena hodnota 60 MPa. Do všech statických výpočtů však vstupuje hodnota meze pevnosti v ohybu dřeva 24 MPa. Čím je to způsobené? Do výpočtů je dosazen tzv. 5% kvantil zkoušených vzorků dřeva. To znamená, že z celé škály zkoušených vzorků má již jen 5 % hodnotu meze pevnosti v ohybu nižší než 24 MPa a zbytek má hodnotu vyšší. Tyto rozdíly v pevnosti vzorků jsou způsobeny tím, že dřevo je organický materiál, který rostl v různých podmínkách, a na které muselo dřevo konkrétního stromu během růstu reagovat. Proto dřevo u zkoušek nemá a ani nebude vykazovat vždy stejné vlastnosti nehledě na množství a velikost suků a dalších „vad“ dřeva.
Modul pružnosti dřeva
Pružnost dřeva zjednodušeně vyjadřuje výši napětí, které je zapotřebí, abychom dřevo například ohnuli. Modul pružnosti dřeva v ohybu je nejčastěji používaným údajem při dimenzování stropů, krokví a jiných vodorovných nosníků. Často nám totiž dřevěný nosník bez problému přenese sílu bez toho, aniž by došlo k jeho porušení, přestože průhyb nosníku je větší než stanovují předepsané limity.
Čtěte také: Návod na natírání starého plotu
Zateplení soklu a základů
Sokl je nedílnou částí každé stavby. V posledních desetiletích se naštěstí i tyto části stavby staly dalším místem, kterému je věnována pozornost i během zateplování. Základy a sokl jsou místo, kde odchází velká část tepla z domu, i když máte zateplenou fasádu a vyměněná okna. Když se v přechodu mezi zdivem a základem vytvoří tepelný most, poznáte to velmi rychle. Podlaha u obvodových stěn je studená, v rozích se může srážet vlhkost a časem se přidají mapy nebo plísně. Protože právě tady vzniká jeden z nejčastějších a nejvýraznějších tepelných mostů, v místě napojení obvodové stěny na základ a terén.
Sokl navíc dostává nejvíce zabrat - od deště, odstřikující vody, mrazu, solí i mechanického namáhání při údržbě. U starších domů se k tomu často přidá i další problém jako je chybějící izolace v kontaktu se zeminou, promrzání a složitější vlhkostní režim. Nejčastěji to poznáte podle pocitu. Podlaha u obvodových stěn je nepříjemně studeně, i když v místnosti topíte, a u podlahových lišt se může objevovat rosení nebo zatuchlina. Někdy se přidají lokální plísně v rozích, které se pořád vracejí, a i když větráte, doma není extrémní vlhkost.
Nicméně samotné zateplení vám nevyřeší aktivní poruchu hydroizolace nebo dlouhodobě špatné odvodnění kolem domu. Pokud se u domu drží voda nebo chybí správně řešené svody a terén, je potřeba to řešit současně.
Výběr izolačního materiálu pro sokl a základy
U základů a části konstrukce v kontaktu se zeminou je dobré použít izolační materiál, který musí zvládnout vlhkost, tlak a dlouhodobou stabilitu. Dnes již většina firem ví, že minerální izolace (MW) ani klasický polystyren (EPS) není vhodný na sokl z důvodu jejich vyšších nasákavostí, a správně dávají přednost extrudovanému (XPS) či perimetrickému typu polystyrenu (EPS-P).
Soklové typy EPS či XPS totiž na svém povrchu mají speciální strukturu, která zvyšuje přilnavost lepidla k vlastnímu izolantu. Díky této vyšší adhezivitě může tepelná izolace lehce udržet i těžký obklad soklu, který se zde také často používá. Běžný fasádní polystyren nese jen malou, a tedy lehkou vrstvu omítky, ale na sokl se často používají obklady z kamene či keramiky, které mají hmotnosti daleko vyšší.
Čtěte také: Jak postavit lamelový plot
Vedle běžných řešení existují i speciální izolační materiály, které se uplatňují v určitých skladbách a situacích, zejména tam, kde jsou základy členité, nerovné nebo kde je cílem minimalizovat množství spojů. Jedním z nich je stříkaná polyuretanová pěna s uzavřenou buněčnou strukturou. V naší nabídce je pro zateplení soklu a základů nejvhodnější volbou polotvrdá až tvrdá PUR pěna s uzavřenou buněčnou strukturou. Právě uzavřená struktura je podstatná kvůli prostředí u země, kde se řeší vlhkost, odstřik vody a dlouhodobé namáhání.
Příprava podkladu a aplikace izolace
Podklad pro soklové izolace musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Doporučuje se například omytí tlakovou vodou. Základem je výběr kvalitního materiálu s vhodnou strukturou. Materiál na izolaci soklu by neměl být hladký, ale zdrsněný, popřípadě by měl mít vaflovou strukturu.
V případě lepení na silikátové podklady (cihly, beton apod.) se používají běžná lepidla pro kontaktní zateplovací systémy (ETICS) ve formě rámečku a tří vnitřních terčů. Po nalepení a zatvrdnutí lepidla se v nadzemní části provádí kotvení hmoždinkami. Soklová část se kotví pouze v místech, kde hmoždinka nemůže poškodit hydroizolaci. Lepení na suterénní stěny je dočasné „montážní lepení“, které desky podrží na místě, dokud nedojde k zasypání stavební jámy. Tepelněizolační desky musí být ve spodní části pevně založeny, např. na základový výstupek.
Základní vrstva se v podstatě neliší od zateplovacího systému stěn, tj. s využitím perlinky. Základní vrstva se zatahuje minimálně.
Před nanesením povrchových vrstev se provede penetrace za účelem snížení savosti a sjednocení podkladu. Pro povrchovou úpravu soklu se používají ušlechtilé soklové omítky z přírodního popř. - POZOR: Častým případem je provedení soklu z keramického obkladu, popř. kamene. TIP: V místech s vysokým provozem (okolo chodníků, hřišť apod.) s rizikem proražení systému je vhodné výztužnou vrstvu zdvojit nebo použít zesílenou.
Čtěte také: Techniky zpracování dřeva pro plot
Nejčastější chyby při zateplování soklu
Bohužel i přes maximální snahu výrobců materiálu určeného k zateplení soklu v rámci školení a konferencí se stále můžeme setkávat s poruchami a chybami v těchto konstrukcích.
-
Nevhodný typ použitého materiálu na zateplení soklu
Nejčastější chyba, se kterou se lze v praxi setkat, je nevhodný typ použitého materiálu na zateplení soklu. Nicméně hlavní úskalí tkví v tom, že extrudovaných i perimetrických typů je celá řada i do jiných aplikací a na sokl se nemusí vždy použít ten správný.
Řešením problému je buď aktuálně použitý XPS nahradit typem, který je vhodný na použití do soklové aplikace (aktuální konstrukci sanovat a udělat správně), nebo alternativně a v zásadě také zcela správně, zdrsnit vrchní vrstvu již použitého XPS tak, aby se zvýšila její přilnavost k budoucímu lepidlu, a tím i obkladu.
-
Opomenutí provést zateplení i pod vytápěnou část stavby
Druhá nejčastější chyba je opomenutí provést zateplení i pod vytápěnou část stavby. V tomto případě se o chybu v zateplení soklu v pravém smyslu nejedná, jelikož zde sokl zateplen často vůbec není. Námitky obyvatel přízemních bytů, že jsou tyto byty chladnější než byty nad nimi, jsou pak celkem logické. Důvod, proč jim teplo uniká, je ten, že 300 mm betonové stěny izoluje obdobně jako 1 cm EPS či MW. Z fyzikálního principu pak teplo raději proniká stěnou dolů mimo oblast zateplení a v tomto místě nejen vzniká tzv. tepelný most, ale i chladnější místo, které je často zdrojem kondenzace a plísní.
Zateplení soklu je samozřejmě důležité u všech staveb, tj. včetně rodinných domů, a opět je nutné izolaci provést až mimo oblast promrzání. Řešením problému je doplnit chybějící zateplení soklové části a ideálně pokračovat se zateplením až 800 mm pod úroveň okolního terénu.
-
Ukončení soklu přímo na terénu
Třetí nejčastější chybou je ukončení soklu přímo na terénu. V zásadě tento problém souvisí částečně s předchozím bodem jen s tím rozdílem, že zateplení soklu zde sice provedeno je, ale stále s tepelným mostem. Řešením problému je zde patrně nejjednodušší ze všech dříve uvedených.
-
Malá tloušťka tepelné izolace
Čtvrtou nejčastější chybou je malá tloušťka tepelné izolace použité na zateplení soklu. V případě, že se na soklovou část dává stejná tloušťka tepelné izolace maximálně o cca 20-30 % menší, tak tomu aktuálně odpovídá cca 100-120 mm jako minimum. Volba 30 mm je opravdu nedostatečná. Když uvážím, že cena tepelné izolace v rámci ceny celého zateplení dělá v průměru jen 25-30 % (cena zateplení není jen cena tepelné izolace, ale i omítky, práce, lešení, transportu hmot, atd.), tak mi přijde krajně neuvážené volit tak malou tloušťku.
Ekonomické řešení tohoto problému zde již existuje. Dnes již prakticky všichni výrobci zateplovacích systémů mají certifikované systémy pro řešení dodatečného zateplení na již stávající zateplení, zkráceně ETICS na ETICS.
-
Nekvalitně odvedená práce
Jako pátou chybu bych označil obecným pojmem nekvalitně odvedená práce. Každý si pod tím může představit cokoliv a v zásadě má pravdu. Od volby nekvalitních materiálů, přes nedodržení technologických předpisů až po nedořešení některých detailů. Bohužel většině z těchto problémů by se dalo zabránit, kdyby se na stavbě objevil kvalitní stavební dozor a nenechal připustit tato pochybení.
Řešením tohoto problému zde vidím jen v předělání provedeného zateplení soklu, nejen z toho důvodu, že nemáme záruku, že další věci na zateplení jsou jistě zcela v pořádku, ale z toho důvodu, že sladit barevnost provedené fasády po nějaké úpravě je velmi obtížné.
Výhody stříkané PUR pěny pro základy a sokl
U starších domů bývá největší problém právě nerovnost podkladu. Kámen, vystouplý beton, nerovné spáry nebo různě „zvlněné“ plochy často znamenají, že desková izolace vyžaduje předem srovnání a úpravy, aby šla kvalitně osadit. V takových případech je ideálním řešením souvislá izolace, která se přizpůsobí tvaru základů a nevytváří spáry. Právě zde nachází své uplatnění stříkaná PUR pěna, která dokáže vyplnit nerovnosti a vytvořit kompaktní, nepřerušenou izolační vrstvu.
Pokud řešíte rekonstrukci, nerovné základy a zároveň chcete minimalizovat riziko tepelných mostů, dává toto řešení nejvíce smysl. U novostaveb, kde jsou plochy čisté a rovné, mohou dobře fungovat i perimetrické desky, ale i tam platí, že je důležité udělat provedení detailu beze spár a s návazností na fasádní zateplení.
Nejdříve je potřeba zpřístupnit detail kolem domu. To obvykle znamená výkop po obvodu, aby bylo možné bezpečně pracovat a dostat se k části konstrukce, která je v kontaktu se zeminou. Potom přichází na řadu samotná izolace a řešení vlhkosti. U souvislé stříkané izolace je zásadní výhoda v tom, že se vrstva přizpůsobí podkladu, vyplní nerovnosti a nevznikají spáry. Nakonec se řeší ochrana izolace a finální úprava soklu.
U soklu a základů nelze stanovit jedno univerzální číslo, protože vše závisí na skladbě domu, typu zdiva, technickém stavu a vlhkostních podmínkách. Co však říci můžeme, je to, že důležitější než se honit za pár centimetry, je mít izolaci souvislou, beze spár a se správně vyřešenými návaznostmi na fasádu i spodní stavbu. U pěnové izolace navíc často platí, že dokáže nabídnout vysokou účinnost i při menších tloušťkách než některé tradiční materiály.
tags: #dreveny #sokl #modulus #informace