Dřevěné šindele, tradiční střešní krytina, z českých střech zcela nevymizely. Mohlo by se zdát, že dřevěné šindele patří do éry středověku a kdo se jejich výrobou zabývá i dnes, činí tak z čisté lásky k historickému řemeslu. Tradiční střešní krytina ale překvapí svou odolností i životností - při dobré údržbě vám vydrží až 60 let a přežije i drsné podmínky v prostředí hor.
Důvodem, proč se dřevěné střechy začaly v 19. století překrývat břidlicí, nebyla jejich nízká kvalita, ale nově zavedené požární předpisy. Šindelová krytina na střechu má své specifické rozměry a různé způsoby výroby i použití. Šindelový obklad nezůstává pozadu a je možné ho aplikovat také do interiéru.
Historie a současnost dřevěného šindele
Dřevěný šindel je historicky jednou z nejstarších krytin střech a fasádních obkladů různých typů staveb. Jeho použití bylo běžné jak pro vesnické domy, tak pro honosné hrady a kostely. Výroba šindele je specifické řemeslo zakořeněné v hluboké minulosti, které se předává z generace na generaci. Počátky využívání šindele ve stavebnictví se datují do hluboké minulosti.
Už v dřívějších dobách se dřevěný šindel používal primárně v oblastech, kde byla snadná dostupnost smrkového, jedlového a modřínového dřeva. V průběhu 18. století bylo českými panovníky používání dřevěných konstrukcí omezováno. Na venkovské domy však toto omezení nebylo tak důsledně prosazováno jako u větších městských staveb.
Dřevěné šindele nejsou ani zdaleka novinkou na našem trhu, spíše naopak. Dříve se dřevěný šindel využíval spíše na honosnější typy staveb, dnes ho můžeme vidět jen zřídka (u lidových staveb v Čechách a na Moravě). Dnes se na výrobu šindelů používá kromě smrkového dřeva také modřín, v zahraničí pak sibiřský či kanadský modřín, sekvoj a podobně. Překvapivě je tato krytina hojně užívána i na zcela nových domech a poměrně moderních objektech.
Čtěte také: Návod na natírání starého plotu
Samozřejmě nelze opomenout časté použití šindele na drobných doplňkových stavbách, jako jsou pergoly, garáže, dřevníky, ale i turistické přístřešky a podobně. Dřevěné krytiny zdobí přemíru nejrůznějších historických staveb. Dřevěný šindel se využívá již od středověku, a stále má dobré mechanické vlastnosti a vysokou kvalitu (v případě porovnání s došky). S dřevěným šindelem máte rozšířené možnosti v oblasti krytí i složitějších typů střech.
Typy dřevěného šindele a jejich výroba
V dnešní době rozeznáváme především dva základní typy dřevěného šindele, které se od sebe liší hlavně napojením. Podle použitého dřevního materiálu potom rozlišujeme šindele z modřínového nebo smrkového dřeva. V neposlední řadě máme rozdělení pode způsobu výroby. Častěji se vyrábí štípané šindele, neboť je po nich větší sháňka díky lepším vlastnostem.
Výroba dřevěného šindele probíhá ručním opracováním. Konečný tvar se upravuje pořízem. Takový šindel se poté rovná do hrání a nechává se mu čas. Jedinou prací, kdy přichází ke slovu stroj, je drážka, která se běžně zhotovuje na fréze. Současní šindeláři vyrábějí šindele víceméně stále stejnými postupy jako jejich předchůdci v minulosti. Výroba šindele i nyní vyžaduje poměrně značný podíl ruční práce, šikovnost a koneckonců i dobrou fyzičku.
Štípaný šindel
Tím nejkvalitnějším je štípaný šindel, protože se štípe po vláknech, čímž nedochází k porušení struktury dřeva a nehrozí jeho nasákavost vodou. Štípaný šindel má mnohem delší životnost než řezaný, protože štípáním se nenaruší vlákna dřeva. U štípaných šindelů mluvíme zejména o nízké nasákavosti.
Výroba dřevěného šindele probíhá štípáním ze smrkového, popřípadě modřínového dřeva, které se kácí v zimě. Vybírá se takové dřevo, které předpokládá ty nejlepší možné výsledky. Ze zkušeností již víme, že nejlepší jsou stromy s hustými letokruhy, které se mírně stáčí doleva.
Čtěte také: Jak postavit lamelový plot
Originální štípaný šindel tvoří zhruba patnáct milimetrů silná destička o šíři osm až patnáct centimetrů a délce padesát až šedesát centimetrů. Tradiční výroba šindelů vyžaduje štípané měkké dřevo (smrk, modřín) s minimálním množstvím suků. Klasické štípané mají oproti šindelům řezaným až trojnásobnou trvanlivost. To proto, že štěp jde takzvaně „po třísce“ a saje vodu méně než šindel řezaný, jehož řez jde přes léta.
Z většího dřevěného špalku tesař štípe jednotlivé šindele, u kterých je nutné dodržet stejnou tloušťku a rovnost v podélném směru. Takto opracovaný dřevěný prvek je dále nutné z jedné podélné strany zaříznout do tvaru špičky a na druhé straně do tvaru písmene „V“. Jednotlivé šindele tak do sebe při pokládce na střechu dokonale zapadnou.
Řezaný šindel
Protože je výroba štípaného šindele velmi pracná, začal se vyrábět šindel řezaný - rychleji a levněji - z prken řezaných po délce kmene. Takto však dojde k přerušení dřevních vláken a šindel neplní dobře svou funkci. Výroba řezaného šindele je přesnější než u šindele štípaného a odlišuje se svojí tloušťkou. Zatímco štípaný šindel má v příčném směru tvar trojúhelníku, řezaný má stejnou tloušťku po celé délce.
Z jednotlivých kusů dřeva musí být řezány šindele v radiálním směru. Tento směr je specifický tím, že když se podíváme na příčnou plochu šindele, vidíme letokruhy kolmé na pomyslnou osu vedenou od špičky ke drážce. Pokud bychom řezání provedli v jiném směru, může dojít k velkým tvarovým změnám a tím k porušení funkčnosti střešní krytiny. Nevýhodou řezaného šindele je jeho drsný povrch a přerušení dřevních vláken při výrobě řezáním.
Valašský a alpský šindel
V České republice se vyrábějí dva základní typy dřevěných šindelů a sice šindel valašský a šindel alpský. Valašský šindel patří mezi nejpoužívanější historické střešní krytiny. Vyráběn je ze smrkového a jedlového dřeva. V Čechách se v minulosti rozšířil zejména štípaný šindel spojovaný na pero a drážku, které do sebe při montáži zapadají a vytvářejí těsný spoj na svislé spáře, podobně jako u palubek.
Čtěte také: Techniky zpracování dřeva pro plot
Valašský dřevěný šindel můžete zpravidla vidět nejčastěji v Beskydech, kde se i odehrává jeho značná výroba (stejně tak i výroba alpského šindele). Valašský šindel má pero-drážku (jedna strana - pero, je zúžená, a zasouvá se do drážky vedlejšího šindele). Můžeme ho využít jak na střechu, tak i jako obklad vnitřní stěny.
Naopak alpský šindel vzniká ze dřeva modřínového a na rozdíl od valašského není vybaven pérem a drážkou. Pro Moravu, zejména v oblasti Beskyd, je typický spíše alpský styl štípání šindelů z modřínového pomalu rostoucího dřeva, pro něž je typická do roviny seříznutá spodní hrana. Alpský šindel se vyrábí nejčastěji z modřínového dřeva. Jejich pokládka spočívá ve vzájemném překrytí jednotlivých kusů (natřikrát), tzv. spoj na rybinu.
Důležité je, aby se nepodcenila jejich výroba, jelikož musí dobře přiléhat na podklad střechy a také k sobě navzájem. Výroba alpského šindele je velice podobná výrobě šindele kanadského (je využito červeného cedrového dřeva). Pro pokrytí nároží, úbočí, případně pro vykrytí různých ohybů, zlomů a netradičních tvarů střechy se šindele různě upravují a přitesávají, zpravidla přiříznutím do klínovitého tvaru. Na střechy se zakřivenými plochami se používaly šupiny, tedy dole zaoblené šindele o délce dvacet až čtyřicet centimetrů, které v ploše skutečně připomínají šupinatou rybí kůži.
Dřevěné šindele a dřeviny
Na šindelovou krytinu se používá poměrně velké množství druhů dřevin. Z jehličnatých je možné použít dřevo smrku, který se těží v podhorských oblastech. Dalším druhem je modřín, který je díky své trvanlivosti odolný i ve venkovních podmínkách. Výborným materiálem je dřevo jedle, které se však díky malému zastoupení v našich lesích moc nepoužívá. Dřevo borovice těžené v našich podmínkách je již méně vhodné.
Dobrou volbou pro šindele jsou také listnaté dřeviny. Dřevo dubu i akátu je pro výrobu úžasné. Dubové dřevo se však kvůli vysoké ceně používá jen ve výjimečných případech. Akátového dřeva na šindele je zase nedostatek. V zahraničí je nejvíce využívaný sibiřský nebo kanadský modřín a sekvoje. „Zásadní je také způsob kladení šindelů - šindel „valašský" nebo „český" je opatřen perem a drážkou, takzvaný „alpský" šindel je kladený na rybinu. V obou skupinách existuje velké množství typů podle délek, šířek, tvarového provedení či pohledové „okapnicové" hrany šindele v závislosti na krajových odlišnostech.
Kvalita šindele je dána kvalitou dřeva, jeho hustotou let - čím roste strom pomaleji, tím je dřevo kvalitnější. „Podle našich zkušeností kvalita a vyzrálost kulatiny a pečlivost a vedení štípání ovlivňuje trvanlivost šindele více, než samotný druh dřeviny," vysvětluje Jan Spěváček.
Pokládka a údržba dřevěného šindele
Šindele vydrží přinejmenším třicet let, tlaková impregnace dřeva prodlouží jejich životnost dokonce až na osmdesát let. Maximální životnosti lze dosáhnout za předpokladu správně provedené pokládky a následné péče, kterou tato specifická krytina vyžaduje. Tak jako se s léty nemění technologie výroby šindelů, zůstává stejný i způsob jejich pokládání na střešní konstrukci.
Tradičně se šindel přibíjel na latě s přesahem deset až patnáct centimetrů. Na střechy se stále dává jednoduché a dvojité krytí, šindele se upevňují na latě pozinkovanými či kadmiovými hřeby. Hliníkové hřebíky jsou rovněž vhodné zejména pro smrk i modřín, ale pokud jsou šindele impregnovány látkami na bázi solí chromu, mědi nebo boru, budou hliníkové hřebíky korodovat. Při nákupu ošetřených šindelů tedy zjistěte u výrobce složení impregnace.
Šindel o délce 50 centimetrů je třeba zakládat přes sebe po 40 centimetrech. Deset centimetrů je minimální přesah, může však být až patnáct centimetrů. Šindel se až na výjimky podkládal a pokládá dvojitě na řídké laťování (dvě latě) nebo na husté laťování (tři latě). Rozteč latí při použití půlmetrových šindelů je okolo 35 cm. Na husté laťování se klade dvojitá vrstva šindelů s roztečí latí zhruba dvacet centimetrů a přesahem šindelů osm až deset centimetrů.
Nově vyrobené dřevěné šindele se musejí impregnovat a ošetřit prostředkem s herbicidním a fungicidním účinkem. Poté přichází na řadu druhá fáze výroby, která obyčejný vyschnutý kus dřeva přemění na kvalitní výrobek, který odpovídá všem požadavkům na kvalitu střešní krytiny. Tyto vyschnuté dřevěném kusy se balí do balíků po 1 m2 - dvojité pokládky. Ty se pak namáčí do speciálních přípravků- Bochemit QB profi, jež mají za cíl chránit dřevo proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Tento krok hraje v procesu výroby velmi důležitou roli, jelikož jen tak lze zaručit, že dřevo bude mít požadovanou trvanlivost a odolá i náročným podmínkám, kterým jsou střešní krytiny běžně vystavovány. Nesmíme zapomenout na následnou údržbu, včetně nátěru každé 3 roky.
Trvanlivost šindelů výrazně prodlouží správná impregnace a povrchové i hloubkové ošetření a také průběžná péče, kterou střecha z dřevěných šindelů vyžaduje. Prověřený výrobce obvykle garantuje dostatečné ošetření dřeva hloubkovou impregnací a doporučí, kdy a jak šindele dále ošetřovat. Tradiční ochrana spočívá ve čtyřiadvacetihodinovém namočení například v roztoku modré skalice či Wolmanitu CX-10, k povrchovému ošetření lze použít Bochemit, Karbolineum, zmíněný Wolmanit, případně lněnou fermež.
U modřínových šindelů není impregnace díky vysokému obsahu pryskyřice nezbytná. Péče o šindelovou střechu pak spočívá zejména v obnově nátěru jednou za pět let. Před tím však zbavte povrch krytiny veškerých nečistot, prachu, případně i mechu a lišejníků. Nátěr slouží především k ochraně dřevěné střechy před opotřebením vlivem slunečního záření, vody a celkového působení povětrnostních podmínek, na něž je dřevo citlivější než například pálené či betonové tašky nebo plech. Historicky se šindel nenatíral ani jinak neošetřoval - jakost a trvanlivost byla zaručena výběrem kvalitního dřeva a jeho vhodným zpracováním a opracováním. Dnes se trvanlivost šindelových střech prodlužuje ošetřením nátěrovými hmotami na bázi přírodních olejů a tenkovrstvých lazur.
Dřevěný versus plastový šindel
Když přichází na výběr materiálu pro krytí střechy, jednou z důležitých otázek je, zda si vybrat dřevěný nebo plastový šindel. Obě tyto možnosti mají své výhody a nevýhody, a rozhodnutí by mělo být založeno na individuálních potřebách, preferencích a prioritách. Znalci střešní krytin mohou namítnout, že dřevěný šindel není tím jediným, který přináší tradiční vzhled. Je to také plastový šindel DDS II, jenž je skvělou alternativou dřevěné krytiny.
Dřevěný šindel
Dřevěný šindel je tradičním materiálem pro krytí střech, který nabízí přírodní a rustikální vzhled. Výhody dřevěného šindele zahrnují:
- Přírodní krása: Dřevěný šindel má jedinečný a přírodní vzhled, který přidává střeše rustikální šarm a estetickou hodnotu. Jeho přirozené barvy a textura mohou vytvořit příjemnou atmosféru.
- Dobrá izolace: Dřevo je přirozený izolátor a poskytuje tepelnou ochranu. Dřevěný šindel může pomoci udržovat teplo v interiéru během chladných měsíců a chránit před horkem v letních měsících.
- Ekologický materiál: Dřevo je obnovitelný materiál, pokud je získáváno z udržitelně spravovaných lesů. Dřevěný šindel je biologicky odbouratelný a méně zatěžuje životní prostředí než plastový materiál. Z ekologického hlediska tím nijak nezatížíte přírodu, jelikož jde o přírodní materiál. Navíc vaše stavba perfektně zapadne do okolní scenérie, čímž zde poukazujeme na další výhodu, a sice jeho estetickou hodnotu.
Nevýhody dřevěného šindele zahrnují:
- Vyšší náklady na údržbu: Dřevěný šindel vyžaduje pravidelnou údržbu, včetně impregnace a opětovného nátěru, aby se zachovala jeho trvanlivost. Bez správné péče může být náchylný k rozkladu, plísním a škůdcům.
- Nižší životnost: Dřevěný šindel má obecně kratší životnost než jiné materiály pro krytí střech. Správnou údržbou a ochranou však může vydržet mnoho let. U štípaného šindele se udává životnost i 40 let, levnější strojově vyráběný šindel řezaný však třeba jen 15 let.
Plastový šindel
Plastový šindel, často vyrobený z polymerních materiálů, se stává čím dál populárnější volbou pro krytí střech. Některé výhody plastového šindele jsou:
- Trvanlivost a odolnost: Plastový šindel je odolný vůči povětrnostním vlivům, vodě, hmyzu a plísním. Má delší životnost než dřevěný šindel a vyžaduje méně údržby. Napodobuje věrně dřevěný šindel k nerozeznání a poskytuje větší flexibilitu při výběru vzhledu střechy.
- Snadná instalace: Plastový šindel je lehký a snadno manipulovatelný materiál, což usnadňuje jeho instalaci. Díky tomu se také snižuje náklad na instalaci.
Nevýhody plastového šindele zahrnují:
- Estetika: Zatímco plastový šindel může napodobovat přírodní materiály, někteří lidé upřednostňují přirozený vzhled dřeva. Estetické preference se však liší.
- Možné vlivy životního prostředí: Plastový šindel je vyroben z neobnovitelných materiálů a jeho výroba může být zatěžující pro životní prostředí. Někteří lidé preferují ekologičtější alternativy.
Při rozhodování mezi dřevěným a plastovým šindelem je důležité zvážit všechny tyto faktory a zohlednit individuální potřeby a preference. Je také vhodné konzultovat s odborníky v oboru, kteří vám mohou poskytnout další informace a doporučení ohledně nejlepší volby pro vaši konkrétní situaci.
Použití šindele mimo střechu
Dřevěný šindel se používá k pokrývání střech už stovky let a za celou dobu se jejich prověřené tvary nijak zásadně nezměnily. Dřevěný šindel můžete využít při stavbě chaty nebo chalupy. U starších objektů ho v hojné míře můžeme vidět na opláštění štítů a bočních stran vikýřů. V moderních novostavbách je také k vidění v interiérech. Na tento typ obkladů se používá cedrové dřevo.
Dřevěný obklad v interiéru působí velmi efektně i efektivně na vnitřní klima stavby a je možné ho dokonale kombinovat s ostatním vybavením a nábytkem domácnosti. Na exteriérový obklad se používá nejčastěji smrkový a modřínový šindel. Životnost obkladu ze šindele je větší než u střešního šindele. U řezaného šindele se udává životnost v rozmezí 25 až 70 let.
Při montáži obkladu je nutné dodržet zásadu, kdy jednotlivé šindele musí být přes sebe vzájemně překryty o 20-30 mm, aby dešťová voda nezatékala za obklad. Šindele používané na střechu nebo obklad je nutné opatřit vhodnou impregnací. To platí zejména u smrkového šindele, který je bez ošetření nejvíce náchylný na působení venkovních vlivů počasí. Možností, jak zajistit delší životnost šindele, je použití kvalitního spojovacího materiálu. Používají se hřebíky, které musí být odolné proti korozi. Hřebíky jsou vyrobeny z různých materiálů a pro každou dřevinu se používá jiný.
Tabulka: Srovnání dřevěných šindelů
| Typ šindele | Materiál | Popis | Životnost | Údržba |
|---|---|---|---|---|
| Valašský (štípaný) | Smrk, jedle | Spoj na pero a drážku, běžný v Čechách, dříve na zemědělských staveních. | Až 40 let | Pravidelná impregnace (každých 5 let) |
| Alpský (štípaný) | Modřín | Spoj na rybinu (překrytí 3x), typický pro Moravu a Beskydy. | Vysoká životnost | Impregnace není vždy nutná (díky pryskyřici) |
| Řezaný | Různé dřeviny | Vyrábí se řezáním, rychleji a levněji, ale s narušenými vlákny. | 15-70 let (závisí na kvalitě) | Vyšší nároky na údržbu |
| Stěnový / interiérový | Smrk, modřín, cedr | Obklady fasád, štítů, vikýřů, interiérů. Přesah 20-30 mm. | Vyšší než střešní šindel | Impregnace, zejména u smrku |
tags: #dreveny #sindel #textures #informace