Na koncepci vozu Tatra 57 se podíleli ředitel Hans Ledwinka a mladý konstruktér ing. Erich Überlacker. Šlo o vůz, spadající do kategorie jednoho litru. Typová řada vyvrcholila typem 57, lidově nazývaným "Hadimrška", který se pak v několikrát modernizované podobě s několika druhy karosérií vyráběl od roku 1931 až do roku 1948. Vůz se ukázal jako velmi úspěšný, o čemž svědčí, že za pouhé tři měsíce, 16. června 1932, již výrobce mohl ohlásit tisící vyrobený kus. Hadimrška se stala první ze série tatrovek označovaných "šťastnou sedmičkou" a tato tradice se pak dlouho udržovala ve značení dalších typů (například Tatra 77, 87, 97, 107), až skončila u závodního monopostu Tatra 607.
Počátky a vývoj Tatry 57
Původně byla Tatra 57 navržena již jako "moderní vůz bez stupaček" a v této podobě byla vystavována na podzimním Pražském autosalonu 1931. Kromě toho se při testovacích jízdách ukázalo, že spodní okraj zadních blatníků je silně znečišťován blátem a poškozován kamínky, odletujícími od předních kol a tak se továrna velmi rychle a v tichosti vrátila k v té době obvyklým stupačkám. Sériová výroba byla zahájena v březnu roku 1932. První typy měly třecí tlumiče pérování, kvůli nimž byly odlišně provedené patky na bocích hliníkové skříně ventilátoru. Vozy prvního typu později nahradily modernější označené písmeny A a B a vůz se vyráběl rovněž v luxusním provedení s koženým čalouněním a kryty náhradních kol.
Tatra 57A
Tatra 57A se zrodila v roce 1935 a vyráběla se čtyři roky. Podvozek zůstal téměř beze změny, došlo jen k některým karosářským úpravám a při stejném objemu motoru dosahovala většího výkonu 14,7 kW (20 k).
Tatra 57B a její modernizace
Hadimrška se na podzim 1938 představila coby lehce modernizovaná Tatra 57 B. Původně plánovaný pražský autosalon se už tehdy neuskutečnil, s modernizovanou Tatrou 57 B se novináři i motoristé většinou setkali až počátkem roku 1939. Tatra 57 B se navenek od své předchůdkyně odlišovala nově tvarovanou zaoblenější kapotou a předními blatníky a také novou zádí karoserie. Náhradní kolo bylo nyní uloženo uvnitř, ve vodorovné poloze pod dvojitým dnem zavazadlového prostoru. Ten byl nově přístupný zvenčí, nahoru vyklápěným víkem, opatřeným dole dvěma klikami. Modernizovaná karoserie „béčka“, jež měla nadále dřevěnou kostru a povrchové díly z ocelového plechu, nabízela na šířku o pár centimetrů více vnitřního prostoru. Následující model Tatra 57B se vyráběl ještě 4 roky po válce. Celkem opustilo výrobní závod 22000 kusů typu 57.
Konstrukce a technické parametry
Tatra 57 neměla v té době obvyklou nápravnici. Páteřová roura, tvořící rám vozu, končila vzadu skříní diferenciálu, z níž na obě strany trčely výkyvné polonápravy. Proti unikání oleje z diferenciálu byly utěsněné manžetami sešitými ze speciálně zpracované nepropustné kůže. Karosérie "seděla" na páteřovém nástavném rámu s dělenou přední nápravou, se dvěma příčnými listovými péry a dvěma pákovými olejovými tlumiči výkyvů. Zadní nápravu charakterizovali výkyvné polonápravy s jedním příčným půleliptickým pérem. Hřebenové řízení umožňovalo zatáčku o nejmenším průměru 12 metrů. Disková kola s ráfky 3,25 x 16" se obouvala pneumatiky o rozměrech 5,25 x 16. Vůz měl čelisťové bubnové brzdy na všech čtyřech kolech s vtipně řešeným samočinným vyrovnáváním brzdného účinku. Nožní provozní mechanická brzda brzdila všechna čtyři kola, ruční parkovací působila jen na zadní kola.
Čtěte také: Trendy v tesařství: Dřevěné ploty
Chlazení vzduchem mělo poprvé v historii firmy ventilátor vpředu, před motorem. Vůz poháněl plochý čtyřválec OHV s protilehlými válci, chlazený vzduchem pomocí větráku na předním konci klikového hřídele. K přípravě směsi vzduchu s benzínem sloužil karburátor Zenith 30T. Palivo přicházelo ke karburátorům samospádem z 35litrové nádrže umístěné vpředu. Zapalování bylo šestivoltové dynamo-bateriové, mazání tlakové oběžné. Převod hnací síly obstarávala jednokotoučová suchá spojka s vnějším průměrem obložení 181 mm a čtyřstupňová převodovka se zpětným chodem. Při řazení zpátečky je třeba řadicí páku povytáhnout! Poslední model z roku 1938 dostal již motor s větším objemem 1256 (vrtání 73 mm, zdvih 75 mm) a přiměřeně vyšším výkonem 18,4 kW (25 k). Všechny vozy poháněly vzduchem chlazené motory, neboť kopřivničtí konstruktéři si od počátku uvědomovali mimořádné přednosti tohoto způsobu chlazení pro provoz automobilů.
První Béčkové bloky jsou stejné jako Áčkové, tzn. rozvodky na vrchu motoru. "Čistá žehlička" má nejenom jinak pedály, ale i jiné uspořádání převodových kol, jiný kardan, rouru i diferák. U ,,čistokrevných,, převodovek to nejde, ale existovaly ,,univerzální,, které měly otvory na brzdový vyrovnávač na obou stranách.
Rozpoznávací prvky a identifikace
Hlavním rozpoznávacím prvkem je umístění baterie. Předválečné typy měly baterii pod sedadlem, zatímco poválečné v kastlíku na mezistěně za motorem. První série žehliček (cca. do roku 1932) měly nalévání oleje přes skříň ventilátoru. Motor má být 1256 ccm. Číslo motoru má být na pravé straně, zvrchu (vedle karburátoru). Bloky motorů dodávané jako náhradní díl neměly čísla. Po zamontování do konkrétního vozu se na ně vyrazily původní čísla tohoto vozu (motoru). Na karoserii je pouze ,,kompletační číslo,, které není nikde v papírech uváděno. Tímto číslem byly označeny všechny odmontovatelné díly před lakováním (blatníky, haubna dveře, stupačky,...), aby se při závěrečné kompletaci vůz složil z těch správných dílů. Na levé straně motoru (za listovým perem, pod měrkou oleje) by mělo být vyraženo číslo podvozku, které by se mělo shodovat s číslem na štítku. Identifikace vozu může být obtížná vzhledem k tomu, že v historii se často používaly různé kombinace dílů z důvodu oprav nebo nedostatku.
Zde jsou klíčové parametry vozu Tatra 57B:
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Objem motoru | 1256 cm3 |
| Vrtání | 73 mm |
| Zdvih | 75 mm |
| Výkon motoru | 18,4 kW (25 k) |
| Max. rychlost | 90 km/h |
| Spotřeba paliva | cca 10 l/100 km |
| Objem palivové nádrže | 35 l |
| Délka | 4,0 m |
| Šířka | 1,58 m |
| Výška | 1,52 m |
| Pohotovostní hmotnost | 930 kg |
| Rozvor náprav | 2550 mm |
| Rozchod kol (přední/zadní) | 1200 mm |
| Světlá výška | 210 mm |
Hadimrška v průběhu válečných let a poválečná éra
Od roku 1941 se vyráběla i vojenská verze s označením T 57 K. Počátkem října 1938 se Kopřivnice i automobilka Tatra v důsledku mnichovského diktátu ocitly na území Říše. K tomu došlo až poté, co hitlerovská vojska 15. března 1939 okupovala okleštěné Česko-Slovensko a vedle Slovenského státu, spojence Říše, byl ustaven Protektorát Čechy a Morava. V září 1939 rozpoutalo hitlerovské Německo druhou světovou válku, ještě v roce 1940 však v Kopřivnici vyrobili tisícovku civilních vozů Tatra 57 B, v drtivé většině s dvoudveřovou uzavřenou karoserií. Jen na desítky kusů se počítaly dodávkové Hadimršky s podvozkem „béčka“ s větším motorem a volantem vlevo, zachovaly si však příď modelu T 57 A s prohnutou maskou. Zvláštní zmínku si zaslouží jediný roadster Tatra 57 B, jejž v březnu 1940 postavili v karosárně Oldřicha Uhlíka v Praze-Strašnicích.
Čtěte také: Dřevěné ploty Hornbach: Co byste měli vědět
Dramatická změna přišla v roce 1941, kdy byla produkce „sedmapadesátek“ zredukována na desetinu dřívějších počtů a hrozilo její úplné zastavení. Ředitel kopřivnické automobilky Hans Ledwinka tehdy odcestoval do Berlína, kde v nejvyšších kruzích Říše získal svolení k výrobě vojenské verze Hadimršky pro německou armádu. Zaměstnanci automobilky jej nazývali poněkud nelichotivě „kýblák“. Vojenská Tatra 57 K měla příď až na trubkový nárazník a absenci ozdobných lišt shodnou s „béčkem“, na ni však navazovala krabicovitá karoserie opatřená čtveřicí dvířek. Na svislé zadní stěně bylo uprostřed náhradní kolo, po stranách pak dvojice záložních dvacetilitrových kanystrů. Součástí standardní výbavy bylo tlumené světlo Notek na levém předním blatníku a rýč připevněný vlevo ke kapotě motoru. Sedák zadního sedadla se dal odklopit vzad k opěradlu, čímž za sedadly řidiče a spolujezdce vznikl prostor pro rozměrnější náklad. Vůz byl opatřen skládací plátěnou střechou, doplněnou nasazovacími bočními okénky. Tatra 57 K byla dlouhá 3,98 m, široká 1,55 m a s nataženou střechou vysoká 1,69 m, vykazovala hmotnost 870 kg a dokázala vyvinout rychlost 90 km/h. Na šestnáctipalcových kolech opatřených terénními pneumatikami rozměru 6,00 - 16 měla světlou výšku 220 mm a zvládla stoupání 25 %. V terénu ovšem její schopnosti omezoval pohon jen zadních kol. První čtyři desítky vozů Tatra 57 K vznikly ve druhém pololetí roku 1941, v prosinci 1943 však už v Kopřivnici slavili vyrobení „kýbláku“ s pořadovým číslem 6000. Brzy poté byla výroba těchto automobilů zastavena, německá armáda mnohem víc potřebovala terénní nákladní vozy Tatra 111. Mimochodem - vedle šesti tisíc vojenských „káček“ byly v letech 1942 a 1943 zhotoveny necelé tři stovky vozů Tatra 57 B s civilní karoserií tudor. Celkem bylo v letech 1938 až 1944 vyrobeno přes 3100 „béček“.
Dvoudveřová uzavřená Tatra 57 B se v prakticky nezměněné podobě vyráběla i v poválečném období, v letech 1945 až 1948 jich z Kopřivnice vyjelo 3,5 tisíce, včetně dvou stovek dodávek a kombi zhotovených převážně v roce 1947 a většinou opatřených kapotou modelu T 57 A. Třetina produkce tudorů a většina dodávek a kombi byla určena na export. Pro ozbrojené složky osvobozeného Československa bylo v roce 1948 vyrobeno 490 otevřených automobilů Tatra 57 K, které se jen zjednodušenou výbavou lišily od provedení z let válečných. Neobvyklé disky kol typu Bibendum s nesymetrickým ráfkem si vyžadovaly odlišný způsob montáže plášťů. Velmi oblíbená stahovací střecha se u tohoto typu mohla stáhnout celá a nebo jen částečně pouze nad předními sedadly.
Zajímavosti a majitelé
Je až překvapivé, kolik příslušníků šlechty a nejrůznějších zámeckých pánů používalo vozy Tatra a to kupodivu i ty nejlevnější typy. Příkladem je Tatrovka 57 proslulého mladoboleslavského houslaře Josefa Bohuslava Herclíka v roce 1956. Tento polokabriolet měl béžově pískovou barvu, reflektory Bosch a blikací ukazatele směru Scintilla. Houslař Herclík byl jeho prvním majitelem. Vůz si vyhlédl a objednal v Praze na autosalonu a vždy vyprávěl, že když mu jej pak firma dodala, byl zklamán, protože vůz už měl stupačky, na rozdíl od vozu na autosalonu vystavovaného, který se mu líbil právě proto, že stupačky neměl. Předčíslí OC poznávací značky OC-07-84 znamenalo koncem padesátých let Mladou Boleslav. Houslař J. B. Herclík bydlel v Mladé Boleslavi. Dalším příkladem je polokabriolet Tatra 57 rodiny Renertových v poválečných letech, konkrétně asi v roce 1953. Polokabriolet Tatra 57 českobudějovického aviatika a veteránisty Petra Šlechty byl zachycen v průvodu historických vozidel na Lidické třídě v Českých Budějovicích (28. září 1984). Jako většina majitelů "žehliček" jezdil i Petr Šlechta za socialistického nedostatku pneumatik na novějších discích kol, obutých do šestnáctipalcových gum 5,25 - 16. Petr Šlechta se se svým vozem nejen účastnil srazů historických vozidel, ale především jej používal jako normální vozidlo v běžném provozu, a dokonce za ním i tahal společně s Petrem Hošťálkem postavené historické letadélko "Nebeská blecha" HM-14.
Kliky na Béčko jsou kulatého průřezu a na konci mají kuličky buďto černý plast nebo dřevěné.
Čtěte také: Venkovní dřevěné žaluzie
tags: #tatra #57b #drevene #listy #informace