Dřevěná fasáda je jedním z nejpřitažlivějších způsobů, jak vtisknout domu charakter, nadčasovost a přírodní estetiku. Dřevo dodává budově teplý a přirozený vzhled. Přináší teplo, útulnost a architektonický šarm, který moderně působí na chalupách, rodinných domech i současných minimalistických stavbách. Pokud je správně navržená, může vydržet desítky let a přitom stále působit elegantně.
Dřevo je obnovitelný materiál, který má nízkou uhlíkovou stopu, což ho činí ideální volbou pro ty, kteří hledají udržitelné stavební materiály. Kromě estetického aspektu nabízí i funkční benefity, které běžné fasádní omítky jednoduše nenabízejí. Zlepšuje tepelnou mikroklima domu a pomáhá vyrovnávat teplotní změny. Při správné údržbě dokáže vydržet i několik desetiletí, aniž by ztratila svůj půvab, zejména pokud je použitý kvalitní palubkový obklad nebo moderní fasádní profil. Kromě trvanlivosti nabízí i výbornou prodyšnost, díky které může dům přirozeně „dýchat“ a udržovat zdravější prostředí.
Výběr dřeva pro fasádu
Výběr dřeviny je jedním z nejdůležitějších rozhodnutí při plánování dřevěné fasády. Dřevo je jedním z nejudržitelnějších stavebních materiálů, protože pochází z obnovitelných zdrojů a při správném hospodaření je jeho těžba ekologicky vyvážená. Během růstu váže CO₂, čímž snižuje uhlíkovou stopu domu, což je důležité zejména pro ekologické stavebníky. Dřevěná fasáda se dá recyklovat, kompostovat nebo znovu zpracovat, což minimalizuje odpad. Na rozdíl od syntetických fasádních systémů nevyžaduje energeticky náročnou výrobu. Použité nátěry mohou být na přírodní bázi, což ještě více podporuje ekologický charakter stavby. Dřevo zároveň zlepšuje mikroklima v okolí domu, protože nepřehřívá prostředí tak jako kovové nebo plastové povrchy.
Mezi nejčastěji používané druhy dřeva pro fasády patří:
Jehličnaté dřeviny
- Smrk: Cenově dostupné dřevo, které je však méně odolné vůči povětrnostním vlivům a vyžaduje pravidelnou údržbu. Smrkové dřevo má světle nažloutlou barvu a je bohaté na suky. Flexibilní měkký materiál se dá výborně opracovávat. Jádrové dřevo není odlišně zbarvené, letní dřevo je začervenale žluté, jarní dřevo je světle žlutavé, později žlutohnědé. Má dobré pevnostní vlastnosti a rozměrovou stálost. Lze je snadno mořit, napouštět lakem a natírat, ale špatné se provádí tlaková impregnace. Smrkové dřevo je průměrně odolné proti povětrnostním vlivům. Životnost na fasádě bez nátěru je kolem 50 let, proto se již několik století vždy povrchově upravuje.
- Jedle: Bělové a jádrové dřevo není výrazně odlišné, je šedobílé se žlutým nebo načervenalým odstínem. Dřevo má hrubá vlákna a je přímo rostlé, textura je středně jemná a rovnoměrná. Jedlové dřevo se málo smršťuje, může se rychle a dobře vysoušet, přičemž nebezpečí vzniku trhlin a zborcení je nízké. Nemá smolné kanálky, snadno se opracovává (ale má sklon k trhlinám při hoblování), dobře se štěpí, krájí a loupe, je odolné vůči povětrnostním vlivům, ale je náchylné k napadení škůdci a houbami.
- Borovice: Je o něco tvrdší než smrk, ale celkově hodně smolnatá dřevina. Jádrové dřevo je červenavě žluté a oxidačně tmavne do hnědočervené, běl je žlutobílé, načervenalé barvy. Borovice vykazuje četné pryskyřičné kanálky, při vysychání má průměrné smrštění. Borové dřevo bývá napadeno zbarvujícími houbami, které způsobují zamodrání. Dřevo se snadno obrábí, dobře se řeže, hobluje, frézuje a vrtá. Na prudkém slunci roní (hlavně ze suků) pryskyřici, což poškozuje povrchovou úpravu a na tmavém nátěru vytváří žlutavé fleky. Životnost na fasádě je zhruba 60 let.
- Modřín: Velmi odolné dřevo, které je přirozeně rezistentní vůči hnilobě a škůdcům. Jádrové dřevo je červenohnědé a oxidačně tmavne, běl je zprvu nažloutlá. Modřín má dobrou tvarovou stálost a je poměrně odolný vůči kyselinám. Dobře se obrábí, dobře se řeže, frézuje, hobluje, vrtá a brousí. Modřínové dřevo se dá dobře krájet a loupat, ale zároveň bývá ohroženo štěpením. Otvory pro šrouby se musí předvrtávat. Je středně odolné proti klimatickým vlivům a málo náchylné k napadení hmyzími škůdci a houbami. Pro svoji medově žlutohnědou barvu, vysokou odolnost a životnost (nad 100 let) a příznivou cenu patří sibiřský modřín, hned po levném smrku, mezi nejvyhledávanější dřeviny na fasády.
- Douglaska: Běl je úzká, téměř bílá až žlutobílá. Jádro je červenohnědé a pomalu tmavne. Při vysoušení se mírně smršťuje, má dobrou tvarovou stálost, nízkou tendenci k praskání a borcení. Evropská douglaska má hrubou texturu, hůře se obrábí a je relativně odolná vůči kyselinám. Dřevo obsahuje pryskyřici, může docházet k výronům. Je průměrně odolné vůči povětrnostním vlivům, jádro je odolné proti napadení hmyzem a houbami.
- Červený cedr západní: Jádro je zbarveno žlutočervenohnědě až červenohnědě, postupně tmavne, běl je bělavá s výrazně zřetelnými lety. Dřevo je chudé na pryskyřici, bez pryskyřičných kanálků, má typickou cedrovou vůni. Je měkké, velmi pevné, dobře se obrábí, těžko se štípe a dobře vysychá.
Tepelně modifikované dřevo (Thermowood)
- Thermowood: Tepelně upravené dřevo, které má zvýšenou odolnost a delší životnost. Fasádní dřevěné palubky ošetřené progresivní technologií Thermowood odolají povětrnosti, dřevokaznému hmyzu a hnilobě min. 30 let, bez povrchové úpravy. Fasádní palubky z borovice jsou opakovaně zahřívány na teplotu až 212 stupňů a zároveň propařovány. Po tomto procesu dřevěné palubky ztratí veškeré výživové látky pro hmyz, mechy a plísně a tím je zabráněno jeho napadání těmito škůdci. Další výhodou je uzavření buněčné struktury dřeva, čímž je snížena jeho nasákavost o 50%. Proto není nutno dřevěné fasádní palubky Thermowood natírat. Thermowood je tepelnou úpravou stabilizované dřevo, které méně pracuje, nepodléhá takovému praskání a má výrazně delší životnost. Díky úpravě je odolnější vůči plísním, hmyzu či extrémním změnám vlhkosti. Hodí se zejména do náročných oblastí, kde jsou velké rozdíly teplot nebo vysoká vlhkost.
Exotické dřeviny
Mezi exotické dřeviny dovážené do České republiky patří Massaranduba, Jatoba, Ipe (Lapacho), Garapa, Tatajuba, Quaruba Tinga, Louro Tomaquaré, Tigerwood (z jižní Ameriky), Cedr (ze severní Ameriky), Teak, Eben, Bangkirai, Kapur, Kempas, Meranti, Merbau, Kokos, Bambus (z jihovýchodní Asie) a Teak, Abachi, Dusie, Wenge, Iroko, Mahagon (z Afriky). U dovozu z východní Evropy, Jižní Ameriky a Asie mohou nastat pochyby, zda toto dřevo pochází z trvale udržitelného lesního hospodářství. Proto se doporučuje, aby se u exotických dřevin dbalo na důvěryhodnou certifikaci, např. FSC.
Čtěte také: Trendy v tesařství: Dřevěné ploty
Při výběru dřeva je důležité zvážit nejen jeho estetiku, ale také jeho odolnost vůči povětrnostním vlivům, údržbu a cenu. Dřevo by mělo být také ošetřeno vhodnými nátěry a impregnacemi, aby se prodloužila jeho životnost.
Podle odborných směrnic je pro venkovní dřevěné obklady z plného dřeva nutno vyžadovat minimálně jakostní třídu II podle DIN 68365. Důležité je také zohlednit orientaci domu i požadovaný design.
Konstrukce a montáž dřevěné fasády
Konstrukční návrh je stejně důležitý jako samotné dřevo. Kvalitní fasáda vyžaduje stabilní rošt, správné kotvení a důsledné odvětrání. Všechny tyto prvky zásadně ovlivňují životnost obkladu a jeho chování v měnících se povětrnostních podmínkách.
Typy obložení
Dřevěná fasáda může mít desítky a desítky podob podle toho, jaký zvolíte materiál a postup práce. Sortiment zahrnuje profilované obkladové prvky i nosné prvky z masivního dřeva, přičemž klíčovou roli hrají fasádní dřevěné profily pro povrchové vrstvy a dřevěné fasádní hranoly jako podkladní konstrukce.
- Latě: Latě s relativně malým průřezem (maximálně 4×8 cm) vytvářejí jemně členěný vzhled domovního pláště. Mohou být připevněny jak horizontálně, tak vertikálně, přičemž odstup mezi jednotlivými latěmi by měl být minimálně 7 mm (doporučuje se alespoň 10 mm). Při horizontálním položení je nutno použít latě se zkosenou horní a spodní hranou, aby se zlepšil odtok vody.
- Palubky: Palubky existují v různých profilech, které umožňují rozmanitost finálního vzhledu. Nejjednodušší formou profilu je čtyřstranně hoblované prkno s pravoúhlým průřezem. Čtyřstranně hoblovaná prkna mohou být podobně jako fasády z latí položena svisle nebo vodorovně. Zvláště strukturovaný vzhled může být docílen tím, že některá prkna upevníme na fasádu užší stranou. Další formu obložení čtyřstranně hoblovanými prkny představuje překrývaná fasáda, kdy jednotlivá prkna leží jako šupiny přes sebe. Překrývaná fasáda je většinou montována vodorovně, svislé obložení je spíše výjimkou. Protože při běžném vodorovném položení je každé prkno částečně chráněno prknem přes něj ležícím, vzniká u neošetřených prken charakteristické "pruhovité" zašednutí. Obložení palubkami může být jak horizontální, tak vertikální, ale i šikmé, resp. diagonální. Pokud je plánováno obložení palubkami, je nutno dbát na to, aby byly použity speciální softlinové profily se zaoblenými hranami.
Typické profily pro použití na fasády jsou pouze částečně dány národními normami. Palubky určené pro fasády by měly být silné minimálně 19 mm (pro překrývanou fasádu minimálně 25 mm) a široké 80-150 mm. Úzké latě neumožňují dostatečný odstup spojovacích dílů od okraje, širší prkna mají tendenci vytvářet trhliny a zborcení v důsledku práce dřeva při sesychání a bobtnání. Prkna na fasádové obklady by měla mít tloušťku minimálně 18 mm, větší tloušťky se nabízejí jen u úzkých dřevěných fasád s pokosem, trapézový profil, obchodně nazývaný též „RHOMBUS”. V dnešní době umožňuje čtyřstranná automatická hoblovací frézka vyrobit téměř jakýkoliv myslitelný profil v jednom pracovním kroku. Pero má u profilovaných prken a u kónických překládaných obkladů šířku alespoň 8 mm, ale nejméně však 7 % šířky prkna.
Čtěte také: Dřevěné ploty Hornbach: Co byste měli vědět
Směr uložení prken
Směr uložení prken ovlivňuje nejen estetiku fasády, ale i její funkčnost. Vertikálně uložené profily jsou přirozeně náchylnější k rychlému odvodu vody, díky čemuž jsou vhodné do vlhčích oblastí nebo na severní strany domu. Horizontální uložení působí tradičně a vizuálně dům rozšiřuje, což může být výhodné u úzkých fasád. Každý směr má své výhody i specifika údržby, a proto je důležité rozhodnout se podle architektury, stylu domu a praktických potřeb. Některá moderní řešení kombinují oba směry, což vytváří zajímavý design.
Příprava podkladu a roštu
Před samotnou instalací dřevěné fasády je nutné připravit podklad. Podklad musí být rovný, suchý a čistý. Pokud je podklad nerovný, je nutné ho vyrovnat pomocí latí nebo jiných vyrovnávacích materiálů. Při montáži dřevěné fasády na zdivo je potřeba vytvořit pevný rošt z kvalitních impregnovaných hranolů, které zajistí rovinnost a stabilitu celé konstrukce. Hranoly by měly být správně rozmístěné, aby unesly hmotnost obkladu a zabránily prohýbání. Rošt musí být vytvořen tak, aby za fasádou mohl proudit vzduch směrem nahoru a aby mohl nahoře unikat. Rozteč roštu musí být přiměřená tloušťce fasádního profilu, a třeba zohlednit, zdali jde o profil s perem a drážkou nebo bez nich.
Odvětrání
Aby se zabránilo trvalému zvlhčování dřevěné fasády například zkondenzovanou vodou a zaručilo se rychlé uschnutí také u vnitřních stran prken, musí být dřevěné fasády zásadně odvětrány zezadu. Odvětrání představuje ze stavebně-fyzikálního hlediska dodatečné zajištění a je z tohoto důvodu doporučováno. Pomocí kontra laťování, které je vodorovně namontováno na svislé základní laťování, vzniká za fasádními profily dutina, kterou cirkuluje suchý proud vzduchu. Dbejte na neomezenou možnost přívodu a odvodu vzduchu. Minimálně je nutno počítat na jeden metr konstrukční výšky podlaží 1 cm odvětrání, 4 cm jsou v každém případě dostačující. Vzduchová mezera mezi roštem a stěnou zajišťuje neustálé proudění vzduchu, čímž eliminuje kondenzaci, která je častým důvodem vzniku plísní či hniloby. Bez odvětrání zůstává vlhkost uvězněná v konstrukci, což vede k rychlému znehodnocení i kvalitního dřeva. Neodvětraná fasáda může mít zkrácenou životnost i o desítky let. Protože dřevěnou fasádu nemůžeme nikdy označit jako stoprocentně těsnící, je nutno pamatovat na druhou rovinu odvádějící vodu, např. formou difuzní odvětrávací šachty. Vykazuje-li dřevěná fasáda otevřené spáry, musí být šachta vedoucí za nimi dostatečně rezistentní vůči UV záření.
Kotvení
U dřevostaveb je třeba dbát na přesné kotvení šroubů tak, aby se nepoškodila parozábrana či nosné části stěny. Pro dlouhou životnost se doporučují nerezové šrouby, které nekorodují. Vhodné kotvení zabrání nežádoucím pohybům dřeva a předchází deformacím při změně teplot nebo vlhkosti. Dřevěné obklady se připevňují buď do pera pozinkovanými kolářskými hřebíčky nebo nastřelovacími hřebíčky o délce min. 45 mm a více (tzv. neviditelné upevnění), nebo dle šíře palubky jedním nebo dvěma vruty z nekorodující (nejlépe pevnostní) oceli (tzv. viditelné upevnění). U viditelně upevněných, povrchově upravených dřevěných prvků by po montáži měla být místa upevnění překryta nátěrem. Hřebíky by se měly zatloukat do hloubky nejméně 35 mm. Vruty poskytují výhodu rozebíratelného upevnění pro sanační práce. Vrut by měl být zašroubovaný do hloubky minimálně 25 mm. Zápustný vrut by měl být buď křížový, nebo ještě lépe torx. Používat se mohou pouze vruty s částečným závitem. Ve zvláštních případech jsou fasádní prvky montovány také pomocí příchytek nebo speciálních upevňovacích háčků.
Dlouhodobá antikorozní ochrana spojovacích prvků je nutná. Při působení povětrnostních vlivů je tak zabráněno povrchovému zbarvení, které je způsobeno korodujícími kovovými částmi nebo zbarvení v důsledku chemické reakce s látkami obsaženými v jádře dřeva (např. u dubu). Spojovací materiál z ušlechtilé oceli poskytuje nejlepší a nejtrvalejší ochranu proti zabarvení. Pro jádrové dřeviny, např. dub nebo modřín, by měly být používány pouze spojovací prvky z ušlechtilé oceli. U povrchově ošetřených spojovacích prvků (např. s galvanickým pozinkováním) je při montáži nutno počítat s porušením ochranné vrstvy. V zásadě nejsou spojovací prvky bez antikorozní úpravy vůbec doporučovány.
Čtěte také: Venkovní dřevěné žaluzie
Počet upevnění ve směru šířky prkna je závislý na rozměru. Do 120 mm šířky prkna je jedno uchycení, od 120 mm šířky prkna jsou uchycení dvě, vždy ve třetině šířky prkna. Na délku prkna by měla být mezi spojovacími prvky vzdálenost maximálně 100 cm. Vzdálenost od kraje kolmo na vlákna by měla být minimálně 1,5 cm. V podélném směru vláken by měla být dodržena vzdálenost od kraje minimálně 5 cm. Při použití vrutů s vrtným hrotem může být tato vzdálenost redukována v závislosti na dřevině.
Dilatační mezery
Mezery mezi prkny jsou důležitým prvkem, který zabraňuje deformaci dřeva při přirozeném rozpínání a smršťování během roku. Dřevo reaguje na vlhkost a teplotu a pokud nemá dostatek prostoru, začne se vlnit, kroutit nebo praskat. Dilatační mezery umožní, aby se profily pohybovaly nezávisle na sobě, přičemž si zachovají rovný tvar. Zkušenosti montážníků ukazují, že chybějící nebo příliš malé mezery jsou nejčastější příčinou poškození fasád v prvních letech po montáži. Výsledkem bývají otevřené spoje, nadměrné praskliny či výrazné nerovnosti. Správná šířka dilatace závisí na použité dřevině, profilu i orientaci fasády, ale vždy by měla být součástí montážního plánu, a ne náhodným odhadem během práce.
Ochrana čel
Protože dřevo řezané napříč vláknem pohlcuje vlhkost podstatně rychleji než podélné dřevo, musí být strany čel u fasádních profilů chráněny před pronikající vlhkostí. Nahoru směřující strany čel chraňte dostatečně velkými střešními přesahy, zakrytím z plechu nebo podélným dřevem. U konců čel směřujících dolů usnadníte rychlé odtékání vody zaříznutím pod 15°- 20° (okapnice), kde může voda odkapávat.
Povrchová úprava a ochrana dřeva
Dřevěná fasáda je přirozeně vystavena slunečnímu záření, dešti, větru i biologickým vlivům, které způsobují postupné změny na povrchu. Aby si dřevo zachovalo svůj vzhled a bylo chráněno před degradací, je potřeba zvolit vhodné nátěry a správná preventivní opatření. Ochrana dřeva přitom nezačíná až po montáži, ale už před ní.
Třídy vystavení dřeva
Třídy vystavení dřeva podle normy EN 335 určují, jakým podmínkám bude dřevo vystavené a jaká rizika na něj působí. U dřevěných fasád se nejčastěji používá třída 3 a 4, které zahrnují působení srážkové vody, vlhkosti a biologických činitelů. Od těchto kategorií se odvíjí výběr nátěrů, impregnací a olejů. Dřevo ve třídě 3 vyžaduje kvalitní UV nátěr a pravidelnou obnovu, zatímco třída 4, typická pro exponované části fasády, potřebuje silnější ochranu a stabilní povrchovou úpravu. Pokud je nátěr zvolen nesprávně, může dojít k nerovnoměrnému stárnutí, předčasnému šednutí či praskání povrchu. Správná kombinace třídy dřeva a nátěrového systému je proto klíčem k dlouhodobé trvanlivosti fasády.
Ochrana proti vlhkosti a škůdcům
Konstruktivní (stavební) ochrana dřeva zabrání tomu, že dřevo zůstane trvale mokré. Tak zajistíte účinně a bez chemie to, že ve vaší dřevěné fasádě nevznikne žádný prostor pro škůdce. Příležitostné, krátkodobé zatížení vlhkostí (déšť) není žádný problém, dokud druh konstrukce zajistí to, že voda nepronikne do dřeva a po každém zvlhčení zase rychle uschne. Dřevo může být náchylné k biologickému napadení, pokud není správně ošetřené nebo je dlouhodobě vystavené vlhkosti. Nejlepší prevencí je kvalitní impregnace proti hmyzu, dřevokazným houbám a plísním, která proniká hluboko do struktury dřeva. Při montáži je nutné respektovat zásadu, že dřevo nesmí být v kontaktu se zemí, protože spodní část fasády bývá nejvíce ohrožená. Krajové desky je vhodné důkladně ošetřit ze všech stran a chránit je před nasáknutím vody, zejména v deštivých oblastech. Pokud nátěr neobsahuje přípravky proti plísním, houbám a dřevokaznému hmyzu, doporučujeme napustit palubky takovýmto přípravkem před nanášením vlastního nátěru.
UV ochrana a šednutí dřeva
UV záření je jedním z největších nepřátel dřevěné fasády. Způsobuje rozklad ligninu ve dřevě, což vede k postupnému šednutí, tmavnutí nebo nerovnoměrným barevným změnám. UV ochranné nátěry, zejména pigmentované oleje, dokážou tyto procesy výrazně zpomalit. Transparentní nátěry sice zachovají přirozenou kresbu, ale časem rychleji ztrácejí účinnost. Pigment působí jako filtr, který odráží část záření, a tak dřevo chrání déle. Při pravidelné údržbě si fasáda zachová rovnoměrné odstíny a příjemný vzhled, což je důležité zejména u domů s velkými prosklenými plochami, kde slunce dopadá intenzivně. Drobnou nevýhodou neošetřeného dřeva je jeho šednutí, což je přirozená vlastnost každého dřeva. Kdo tedy chce mít fasádu stále jako novou, pak musí dřevěné palubky natřít vodouředitelným olejovým nátěrem Owatrol Aqautherm. Pokud je neošetřená fasáda z dřevěných palubek již zašlá, nic není ztraceno. Pro odstranění šedi je v nabídce odstraňovač Owatrol Net - Trol.
Barevné rozdíly
Barevné odlišnosti na dřevěné fasádě nejčastěji způsobuje rozdílná hustota dřeva, původ z různých šarží nebo nerovnoměrné působení UV záření. Aby se předešlo výrazným rozdílům, je důležité nakupovat dřevo od jednoho dodavatele a ideálně z jedné série. Před montáží by měly být desky ošetřené stejným nátěrem ve stejném množství vrstev a ze všech stran. Pigmentované oleje pomáhají stabilizovat barevnost a zpomalit nerovnoměrné stárnutí. Vhodné je také vyhnout se montáži v různých povětrnostních podmínkách, protože rychlé schnutí nátěrů může způsobit vizuální rozdíly.
Údržba a renovace
I když dřevěná fasáda může vydržet desítky let, potřebuje pravidelnou péči. Správná údržba prodlužuje životnost dřeva, zabraňuje poškozeným místům a umožňuje zachovat pěkný vzhled fasády i při změnách počasí. Péče o dřevo není náročná, pokud se provádí včas a správně. Minimálně jednou ročně je doporučována kontrola, u celé fasády se prověřují poškození povrchové úpravy, jako jsou trhliny, mechanické narušení, stopy po krupobití, zabarvení, odloupávání, zamodrání atd. Na základě výsledku se rozhodne, zda je údržba, resp. péče (údržba) proběhne po odpovídajících předcházejících úpravách (čištění, broušení) ochranným nátěrem. Údržba musí být prováděna v pravidelných intervalech na ještě neporušených plochách, dříve, než se objeví viditelná poškození. Intervaly údržby závisejí na způsobu povrchové úpravy a na intenzitě povětrnostních vlivů. Povrchy, které byly ošetřeny lazurou, po ochranném nátěru ztmavnou. Při renovaci (opravě) se odstraní stávající poškození, a obnoví se tak funkčnost povrchu. K tomu jsou zapotřebí nákladnější práce než při údržbě. Lazurou ošetřené plochy musí být renovovány velkoplošně, aby se zabránilo barevným rozdílům. U krycích nátěrů jsou možné také opravy menších ploch.
Obnova nátěru závisí na druhu použitého oleje a orientaci domu. Obvykle se doporučuje každé dva až čtyři roky.
Tabulka: Přehled typů dřeva a jejich vlastností pro fasády
| Druh dřeva | Barva | Tvrdost/Hustota | Životnost (bez úpravy) | Pryskyřice | Odolnost proti škůdcům/houbám | Nasákavost | Údržba | Vlastnosti |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Smrk | Světle nažloutlá | Měkký | ~50 let | Málo | Průměrná | Vysoká | Pravidelná ochrana | Cenově dostupný, dobře opracovatelný, průměrně odolný proti povětrnostním vlivům |
| Jedle | Šedobílá, žlutý/načervenalý odstín | Měkký | N/A | Bez smolných kanálků | Náchylná | Nízká | Pravidelná ochrana | Málo se smršťuje, dobře se vysouší, snadno opracovatelná |
| Borovice | Červenavě žlutá (jádro), žlutobílá (běl) | O něco tvrdší než smrk | ~60 let | Hodně (hlavně ze suků) | Průměrná, běl náchylná | Průměrná | Pravidelná ochrana | Smolnatá, snadno opracovatelná, může ronit pryskyřici na slunci |
| Modřín (sibiřský) | Medově žlutohnědá (jádro), nažloutlá (běl) | Tvrdý (3,0 Brinnela) | >100 let | Mnoho (přírodní impregnace) | Vysoká | Nízká | Minimální | Velmi odolný, tvarově stálý, vhodný i na podlahy |
| Thermowood | Tmavší odstín | Vysoká stabilita | ~30 let | Žádná (úpravou odstraněna) | Velmi vysoká | Snížená o 50% | Minimální (není třeba natírat) | Tepelně upravené, méně pracuje, odolné proti plísním a hmyzu |
| Douglaska | Červenohnědá (jádro), bílá/žlutobílá (běl) | Průměrná | N/A | Ano | Jádro odolné | N/A | Pravidelná ochrana | Dobrá tvarová stálost, nízká tendence k praskání, může ronit pryskyřici |
| Červený cedr západní | Žlutočervenohnědá až červenohnědá (jádro), bělavá (běl) | Měkký, velmi pevný | N/A | Chudé na pryskyřici | Vysoká | N/A | Minimální | Typická cedrová vůně, dobře se obrábí, těžko se štípe |
tags: #drevene #late #fasada #informace