Zahradní zeď lze postavit z kamenů, cihel nebo prefabrikovaných betonových prvků. Pokud je postavíte podle osvědčených zásad, mohou vydržet mnoho let. Stěny jsou důležitým prvkem zahradního prostoru. Obvykle je stavíme z funkčních důvodů, tj. když chceme oplotit pozemek, rozdělit vnitřní prostor zahrady nebo když sklon terénu způsobuje erozi půdy či sesuvy, aby se podepřely masy zeminy. Můžeme také postavit zeď, která odřízne část svahu, čímž ho zkrátí a lépe využije prostor. Svahy a náspy jsou nedílnou součástí mnoha staveb. Jejich správná stabilizace je klíčová pro zajištění bezpečnosti a dlouhodobého fungování. Jedním z efektivních způsobů stabilizace je použití opěrných zdí, které poskytují pevnou oporu svahu a zabraňují jeho sesuvu.
Oblíbené jsou také cihlové zahradní zdi. Zídka z pálených cihel je šikovným řešením tam, kde z nějakého důvodu není vhodné dávat dřevo nebo jiné materiály. Postavit si na zahradě zídku z pálených cihel má velký význam tam, kde se nehodí jiné materiály, kde chceme celkový vzhled zahrady sjednotit právě co do použitých materiálů. Klinkerové cihly vypadají úhledně, čistě a vydrží beze změny mnoho let. Klinkerové cihly jsou odolné vůči dešti, slunci, mrazu a větru a také vůči mechanickému poškození. Lze je také snadno očistit od bláta a prachu vodou a od olejových skvrn nebo vápenných výkvětů pomocí specializovaných komerčně dostupných přípravků. Pálená cihla, označovaná také jako lícová cihla ražená, se vyrábí stlačením hlíny do speciálních forem. Díky tomu má lícová cihla ražená rustikální charakter a často bývá označována jako ostařelá cihla nebo lícovka. Všechny 4 strany cihly jsou pohledové. Pracovat s nimi je vcelku jednoduché. Spojují se tradičně maltou, ale je možné použít i speciální lepicí nízkoexpanzní pěnu. Cihly je možné omítat i natírat barvami. Půlit či jinak upravovat cihly můžeme buď pomocí zednického kladívka, nebo úhlovou bruskou s kotoučem.
Význam Drenáže pro Cihlové Zdi
Stojatá či podzemní voda a související nadměrná vlhkost dokážou napáchat velké škody na rodinném domě, v zahradě i na terase. Zejména v místech, kde dochází k výraznému zadržování vody, je provedení funkčního drenážního systému zásadní. Drenáže jsou obzvláště důležité u rodinných domů se sklepními prostory, které bývají často poškozené promáčením. Při realizaci novostavby myslete na provedení kvalitní drenáže už ve fázi přípravy projektu. Stavby se totiž v mnoha částech dotýkají zeminy a přichází do kontaktu s průsakovou nebo spodní vodou. Bez drenáže kolem domu může dojít k hromadění vody, které je příčinou podmáčení, nadměrné vlhkosti v domě a dalších problémů. Problém s nadměrným hromaděním vody se může týkat i zahrad, a to zejména v případě, jsou-li trvale zamokřené a často zaplavované i po méně vydatných deštích.
Definice a Normy Drenáže
Drenáž definuje ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb jako jeden z tzv. nepřímých hydro-izolačních principů, který může snížit namáhání spodní stavby vodou a ovlivnit návrh izolace. Požadavky na ochranu podzemních částí staveb specifikuje také DIN 4095 nebo směrnice WTA 4-6-98 Dodatečná izolace stavebních konstrukcí ve styku se zemním tělesem. Drenážní systém zahrnuje svislou drenážní vrstvu před svislou izolací a obvodovou drenáž podél stěn s revizními šachtami pro kontrolu a čištění. Svislá drenážní vrstva slouží pro rychlé odvedení vody přitékající k objektu a její nasměrování do obvodové drenáže. Brání vodě, aby působila tlakově na svislou izolaci. Jedná se tak o velmi důležitý prvek drenážního systému.
Drenážní Vrstva v Konstrukci Cihlových Zdí
Cihlová zeď se skládá z prvků (kamenů nebo cihel) spojených cementovou nebo vápennou maltou. Stojí na betonovém základu 20-80 cm hluboko v zemi. Platí pravidlo, že čím vyšší je zeď a čím soudržnější je půda, tím hlubší by měly být základy. Zajištění správné stability zdi je klíčové pro její dlouhodobou trvanlivost a bezpečnost. Bez pevného základu by se volně stojící zeď pravděpodobně zřítila za jeden až dva roky. Nesmíme zapomenout, že základy musí být položeny v tzv. nezámrzné hloubce. To je taková hloubka, ve které nedochází k zamrzání půdy ani v zimním období. Nezámrzná hloubka se liší podle typu půdy, ale obvykle se jedná minimálně o 70 cm.
Čtěte také: Průvodce výběrem betonových drenážních žlabů
Drenáž pod Základem a za Opěrnou Zdí
Na špatně propustném podloží je třeba pod základ položit vrstvu zhutněného hrubého štěrku nebo štěrku, aby se zajistilo dobré odvodnění. Mezi stěnu a podpíraný svah by měla být položena drenážní vrstva z hrubého štěrku nebo podsypu, zejména pokud je půda málo propustná, což zmírní škodlivé účinky vody stékající po svahu na stěnu. Plošná drenážní vrstva pak omezuje zatížení izolace hydrostatickým tlakem a zároveň slouží jako její ochrana před mechanickým poškozením, například při zásypu výkopu. Drenážní část systému se odděluje od zeminy separační vrstvou, nejčastěji geotextilií, která brání zanesení částečkami zeminy. Jako drenážní vrstvu lze samozřejmě používat i výše zmíněný štěrkový zásyp.
Ve spodní části drenážní vrstvy musí být po celé délce zdi položeny drenážní odtoky, které zachytí vodu a odvedou ji do absorpční komory nebo před líc zdi. V druhém případě by měly být 15 cm nad zemí instalovány plastové odtoky nebo kovové trubky, případně by měly být při zdění ponechány mezery mezi kameny. Při pokládání betonové směsi (pro železobetonové zdi) je důležité ponechat u paty stěny otvory pro odtok vody z drenážní vrstvy. K tomuto účelu lze vložit trubičky (kovové nebo plastové).
Materiály pro Svislé Drenážní Vrstvy
Svislý drenážní zásyp výkopu podél stěn se provádí pórovitým zásypem, který umožní snadný odvod vody k drenáži. Pro zásyp se používá štěrk, který je od zeminy oddělen geotextilií. Vhodné jsou říční valouny, mezi nimiž vzniknou větší vzduchové mezery a je tak umožněn lepší odtok vody i vysychání přilehlého zdiva. Byly také vyvinuty speciální silně vodopropustné drenážní betony s vlastnostmi omezujícími kapilární vzlínavost vody. Lze použít i tzv. drenážní beton Cemix 9320.
Realizačně jednodušší jsou tenké drenážní vrstvy z různých fólií a desek, které zároveň omezují množství vody přiváděné k izolaci - hydrostatický tlak působící na izolaci závisí totiž na výšce vodního sloupce, nikoliv na množství vody. Tato vlastnost je zvlášť důležitá v podmínkách, kde se špatně zajišťuje odvod nebo likvidace proniklé vody. Kromě plastových fólií s distančními nopy patří mezi rozšířené způsoby ochrany izolace i nenasákavé drenážní polystyreny. Vyrábějí se rovněž desky z polystyrenových kuliček fixovaných navzájem bitumenovou živicí (např. firma Fränkische). U nich drenážní funkci zajišťuje celá hmota desky. Jako jednoduchá drenážní vrstva může sloužit i samotná geotextilie vyšší gramáže, její drenážní kapacita a mechanická odolnost jsou ale nižší.
Nopové Fólie
Nopové fólie se vyrábějí nejčastěji z polyetylenu vysoké hustoty (HDPE), který má dobré mechanické vlastnosti, je odolný vůči většině chemických látek obsažených v zemině a je rezistentní i vůči biologickým vlivům, jako jsou bakterie a plísně. Způsob profilace, tvar a velikost nopů se liší dle různých výrobců. Pokud je na zdi osazena hydroizolace, je vždy třeba použít fólii s nopy obrácenými směrem k zemině.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o drenážním betonu.
Výhodné jsou sendviče, kde je geotextilie (z PE nebo PP) vymezující drenážní vrstvu přichycena k fólii již z výroby. Někdy je zde ještě jedna kluzná vrstva, která se opře o izolaci. Umožňuje pohyb nopové fólie při zásypu výkopu i později a zmenšuje se tak riziko porušení izolace. U některých výrobků jsou ve styku s izolací dokonce dvě vrstvy, které slouží pro zmenšení zemního tlaku a pro odvod vody z rubové části drenážního sendviče. Samozřejmě lze také použít jednoduchou nopovou fólii a k ní přiložit geotextilii až na objektu. Prefabrikované řešení je však vhodnější z důvodů větší pevnosti a stability drenážní vrstvy a i práce na stavbě je jednodušší. Drenážní fólie se kotví ke zdivu speciální uchycovací lištou, která bývá v plastovém provedení součástí sortimentu výrobce. Lze také použít individuálně vyrobené lišty z různých materiálů odolných vůči korozi, zvláště u atypických detailů ukončení fólie u terénu. Kotvení se provádí v úrovni terénu, někdy se doporučuje umístit lištu pod okapovým chodníkem, aby k fólii nezatékala srážková voda z fasády a terénu. Samotná fólie by neměla být volně umístěna v exteriéru, kromě estetických důvodů i kvůli působení UV záření.
Pro běžného stavebníka bývá matoucí, že informace některých výrobců ohledně použití drenážních fólií se občas velmi liší a někdy jsou vyloženě zavádějící, například pokyny, zda orientovat nopy směrem k zemině či k izolaci. Riziko vtlačení nopů do izolace (bitumenových stěrek i asfaltových pásů) je v druhém případě velké a v praxi se s ním občas setkáváme. Nopovou fólii však nelze za izolaci považovat, nesplňuje podmínky normy pro izolace a nelze ji takto navrhovat a používat. V dnešní době hodně rozšířené používání nopových fólií u neizolovaných objektů je problematické. Izolaci nemohou nahradit a zmiňovanou odvětrávací funkci fólie je většinou obtížné zajistit z důvodu úzké vzduchové mezery a těžko realizovatelného proudění vzduchu.
Drenážní Polystyreny
Pokud se objekt či jeho zapuštěná část zároveň zateplují, lze použít nenasákavé polystyreny, speciálně upravené pro drenážní funkci. Na vnější straně desek jsou umístěny drážky (svislé nebo v rastru) pro odvod vody, drenážní vrstva je vymezena přichycenou geotextilií.
Komplexní Drenážní Systémy
Základem všech drenážních systémů sloužících k odvádění nahromaděné vody jsou drenážní trubky. Zpravidla mají žlutou nebo černou barvu, vyrábí se z PVC-U materiálu a jsou pružné a ohebné. Díky tomu je můžete tvarovat dle potřeby a rozmístit je po obvodu základové desky domu. V trubkách se nachází malé štěrbiny o šířce přes 1 mm, do kterých se postupně hromadí přebytečná voda vyskytující se v okolí stavby. Nedílnou součástí drenážních systémů jsou kontrolní šachty, na které se napojují konce několika trubek. Pomocí těchto šachet je možné obvodovou drenáž pravidelně kontrolovat a proplachovat, aby nedocházelo k zanášení potrubí. Systémy pro zadržování přebytečné vody kolem obvodové konstrukce stavby nejsou viditelné (s výjimkou přístupů ke kontrolním šachtám). Trubky se ukládají do země, a to do hloubky alespoň 70 cm. Správně provedený drenážní systém je chráněný před mechanickým poškozením i nadměrným zanášením. Přesto je však potřebné drenáž pravidelně čistit a proplachovat přes drenážní šachty.
Skladba drenáže je stejná jako v případě odvodňování domů. Realizuje se využitím drenážních trubek zakopaných v zemi a chráněných štěrkem a geotextilií. Realizace drenážního systému na rozlehlých zahradách je však vzhledem k nutnosti použití velkého množství materiálu nákladná a pracná. V minulosti se kromě utěsňování zdiva, např. jílem, zřizovaly konstrukce s drenážním účinkem. Prováděly se například štěrkové drenážní vrstvy podél stěn či zděné odvětrávané kanály postavené z vnější strany zdi. Kanál bránil přístupu podpovrchové vody k objektu a odváděl ji spádovaným dnem, zároveň separoval zapuštěné zdivo od vlhké zeminy. Vzduch proudící v kanálu přispíval k odpařování vlhkosti z neizolovaného zdiva. Obdobná opatření se používají i v současné době, především u památkově chráněných objektů, kde by provádění klasických svislých izolací nebylo z technického nebo památkového hlediska vhodné. Při zásazích nedochází k narušení zdiva budov a zároveň je umožněno vysychání zdiva.
Čtěte také: Injektáž vlhkého zdiva: Jak na to?
Praktická Realizace Drenážní Vrstvy při Stavbě Cihlové Zídky
Kde při stavbě zídky z pálených cihel začít? Začneme tím, že na vybraném místě vykopeme, nebo rýčem vyhloubíme základy. Vytvoříme výkop asi na výšku rýče, není potřeba dosahovat zámrzné hloubky (pro menší zahradní zídky). Výkop vysypeme drenážní vrstvou, která bude odvádět od základů přebytečnou vlhkost. Drenážní vrstvu budou tvořit drobné kameny nebo hrubý štěrk. Drenážní vrstvu uhrábneme hráběmi nebo lopatou do roviny a raději se přesvědčíme vodováhou, že nám drenáž "neutíká".
Příprava Malty a Zdění
Nyní již můžeme namíchat maltu. Máme dvě možnosti. Buď tradičně smícháme vápenocementovou maltu na zdění, která se míchá v poměru: 4 lopaty písku, 1 lopata vápna a 1 lopata cementu, nebo vsadíme na modernější způsob a použijeme již namíchanou suchou maltovou směs, která se pouze "zadělává" vodou. První vrstvu malty nanášíme přímo na drenážní vrstvu. Použijeme zednickou lžíci a jednoduše drenážní vrstvu maltou zakryjeme. Špičkou lžíce maltu lehce uhladíme do stran a podélně, aby vznikla jednolitá souvislá vrstva. Do malty založíme první řadu cihel. Mezi jednotlivými cihlami musíme nechat místo na spáru zhruba na šířku našich prstů.
Než začneme zdít druhou řadu, je potřeba vyplnit spáry maltou. Aby nám přebytečná malta nevypadávala oběma okraji ven, stačí dopředu a dozadu přiložit třeba rovný odřezek z prkna a do spáry napěchovat maltu. Potom opět po celé délce řad cihel naneseme vrstvu malty a začneme zakládat druhou řadu. Neustále kontrolujeme rovinu horní i boční pomocí vodováhy. Pokud nám konec řady nevyjde na celou cihlu, jednoduše jí rozpůlíme zednickým kladívkem, je možné také použít úhlovou brusku s kotoučem na beton. Pokud zakončujeme řadu půlkou cihly, další řadu začínáme také půlkou, aby nám zídka správně tzv. vazala.
Doporučení pro Efektivní Odvodnění
Snahou by mělo být minimalizovat množství povrchové a podpovrchové vody, která bude stékat podél izolace stěn. Přilehlý terén by měl být proto dobře spádován od objektu a odvodněn, dešťové svody zaústěny do kanalizace. Zásyp výkopu (stavební jámy) je třeba kromě drenážního tělesa provádět z málo propustného materiálu, který omezí množství vsakující se vody. Vlastní hydroizolační systém objektu se doporučuje dimenzovat na vyšší hydrostatické namáhání, než by vyplývalo z charakteru přilehlé zeminy a použití drenáže. O něco zvýšené náklady se pozitivně projeví například při krátkodobém zahlcení drénu za přívalových srážek, při zanesení drenážního potrubí apod. Pouze zemní vlhkost se v podzákladí většiny našich staveb v průběhu roku nevyskytuje.
tags: #drenazni #vrstva #cihly