Papírová lepenka je tvrdý papírový obal z jedné či dvou vrstev vlnitého papíru a dvou či tří vrstev papíru rovného. Kartonové obaly, tak jak je známe dnes, začaly psát svou historii v 19. století v Anglii. Vynalezena byla teprve v polovině 19. století a na možnost dělat z ní krabice lidé přišli až o dalších 50 let později.
Historie vlnité lepenky
Původně však nikoho nenapadlo lepenku patentovat a používat i jako obalový a přepravní materiál. První informace o „Drážkování papíru nebo jiných materiálů“ nacházíme v britském patentu z roku 1856. Výrobu vlnité lepenky patentoval už v roce 1871 Američan Albert Jones. Traduje se, že první zvlňovací stroj vyrobil z upravených hlavní vysloužilých děl americké občanské války. Inspirací k tvarování papíru do pevnějšího, zvlněného objemu mu bylo plisování dámských sukní. U jeho dvouvrstvé lepenky se také setkáváme s využitím vlny jako zpevňovacího prostředku. Možností lepenkových obalů si všimli i další výrobci a přemýšleli, jak ji dále vylepšit. Jistý Oliver Long přišel s nápadem uzavřít vlnitou vrstvu rovnou vrstvou z obou stran. Lepenka jako taková už několik let fungovala, ale v roce 1890 se svět obalů dočkal dalšího převratného vynálezu. Tentokrát díky náhodě. Robert Gair měl továrnu na výrobu papírových pytlů. Tato myšlenka nejen on, ale i další výrobci začali ihned používat a zdokonalovat a na začátku 20. století už můžeme mluvit o průmyslové výrobě lepenkových krabic. V roce 1883 byla v Londýně uvedena do provozu první evropská továrna na výrobu vlnité lepenky.
Typy vlnité lepenky a jejich označování
Označování vlnitých lepenek při výrobě kartonových krabic. Složené kartonové krabice vypadají velmi podobně. U většiny se jedná o pravidelný tvar jako je kvádr nebo krychle. Papírové krabice mohou být z jednoho nebo více dílů. V papírenském slangu se hovoří o počtu vln a o výšce vlny, které jsou alfou a omegou. Správné zvolení vlnité lepenky, zaručí výrobu kartonových krabic dle Vašich představ. Jedná se o zvlněnou vrstvu, kterou vlnitá lepenka obsahuje. Velikosti horizontální, tedy rozpětí vlny, je vzdálenost mezi počátkem a koncem vlny. Vertikální vzdálenost - výška vlny, je velikost dvou bodů v nejvyšším bodě vlny. Výsledná kombinace velikostí se udává písmeny.
Počítání vln u vlnité lepenky
Počítání vln u vlnité lepenky není složitou záležitostí. Jedná se o spočítání jednotlivých vrstev, které jsou vidět při pohledu na řezu vlnité lepenky. Běžně se u vlnité lepenky používá pro zjednodušeni číslice, která udává počet vrstev a zkratku VVL (vrstvá vlnitá lepenka).
Úplně na začátku než vznikne vlnitá lepenka o určitém počtu vrstev je vždy rovný papír o určité gramáži. K tomu, aby vznikla základní dvouvrstvá lepenka je zapotřebí na rovný papír, který se označuje jako krycí papír, přilepit druhou vrstvu, která je pomocí technologického postupu zvlněná do pravidelných vln.
Čtěte také: Tvrdnutí betonu a faktory
Třívrstvá vlnitá lepenka (3VVL)
U tohoto typu je zvlněná vrstva chráněná z obou stran krycí vrstvou papíru, proto se hovoří o třívrstvé vlnité lepence. Rovné vrstvy mohou být od sebe různě vzdálené, podle výšky vlny. U 3VVL se používá výška vlny E, B a C. Kdy vlna 3VVL E tedy mikrovlna má výšku vlny nejmenší. U 3VVL B jemné vlny se výška pohybuje kolem 2 mm.
Pětivrstvá vlnitá lepenka (5VVL)
Stejně jako předchozí kartonové lepenky, se jedná o počet vrstev na průřezu. Konkrétně se jedná o pět vrstev, z toho jsou dvě vrstvy zvlněné a 3 rovné vrstvy. Oblíbenost v řadě pětivrstvé vlnité lepenky si našla 5VVL BC, jde o sloučení dvou výškově rozdílných vln a to vlny jemné a střední. V případě 5VVL BE je výsledná vlnitá lepenka nižší ve srovnání s 5VVL BC. Pětivrstvá vlnitá lepenka vyrobená z kombinací stejných nebo různých tvarů vln.
Sedmivrstvá vlnitá lepenka (7VVL)
Jedná se o velmi pevnou vlnitou lepenku, která je složena ze 7 vrstev. Obsahuje 3 vrstvy zvlněné a 4 vrstvy rovného papíru. Vlnitá lepenka je odolná proti mechanickému poškození díky svému složení, gramáží a také konstrukcí, která se vyznačuje střídáním krycího a zvlněného papíru. Kartonové krabice odolávají vnějšímu poškození, chrání výrobek proti poškrábání a při nárazech při přepravě. Při volbě vlnité lepenky je důležité zohlednit váhu výrobku a způsob přepravy. S výběrem vlnité lepenky Vám pomůžeme tak, aby výsledná krabice odpovídala vašim požadavkům na obalový materiál.
Technické informace a měřitelné hodnoty vlnitých lepenek
Papírová lepenka je tuhý a pevný papír vyšší plošné hmotnosti nežli kartón (čtverečný metr váží nad 250 gramů, tloušťka přesahuje 1,5 mm). Gramáž označuje hmotnost na jednotku plochy [g/m²]. Plošší materiál vyráběný především z rostlinných vláken, který se vyrábí odvodňováním vlákninové suspenze přes síto. Lepenka má plošnou hmotnost > 225 g/m². Plošší materiál především z rostlinných vláken, který se vyrábí odvodňováním vlákninové suspenze přes síto. Lepenkový materiál sestává z recyklovaných vláken s určitým podílem příměsí (např. škrobem).
Typy papíru používané ve vlnité lepence
- Kraftliner: Sulfátový, buničitý papír v přírodní hnědé barvě nebo s bělenou krycí vrstvou (white top) ze dřeva jehličnanů s min. 80% podílem primárních vláken. Krycí papír ze sulfátové celulózy jehličnanů s podílem recyklovaných vláken max. 20 %. Díky vysokému podílu dlouhých vláken se kraftový papír vyznačuje nejvyšší pevností ze všech druhů vlnité lepenky.
- Fluting: Nebělený polobuničitý papír ze dřeva listnatých stromů s min. 65 % podílem primárních vláken. Jako polobuničina se označuje zvlněný papír z chemicky získané celulózy (cca 65 %) s podílem recyklovaných vláken (max. 35 %).
- Testliner: Většinou dvouvrstvé papíry z rozdílných vláknitých materiálů papíru, přičemž krycí vrstva může obsahovat kvalitativně vysoce hodnotný vláknitý materiál. Není určeno složení vlákniny, proto jsou pevnostní vlastnosti definovány a rovněž garantovány.
Plošná hmotnost papíru se uvádí v g/m2. Jako krycí papíry se používají výše uvedené druhy od 100-300 g/m2. Pro vlny se používá papír o plošné hmotnosti 80-180 g/m2. Obvyklé pracovní šířky zvlňovacích strojů jsou: 1800, 2500, 2650, 2800, 3300, 3600 mm. Rychlost zvlňování je 200 m/min. Formát: podobně jako při výrobě papíru se jako první udává rozměr ve směru vlny (tj. kolmo na směr výroby) a jako druhý směr výroby.
Čtěte také: Proces schnutí betonu
Faktor zvlnění = 1,31 => na 1 bm (běžný metr) krycí vrstvy spotřebujeme 1,31 bm zvlňovacího papíru.
Měřitelné hodnoty vlnitých lepenek
- Hranová pevnost ECT [kN/m]: Maximální síla, při které dochází ke zlomení (zborcení) měřeného vzorku. Síla působí ve směru vlny, tedy kolmo na směr výroby vzorku. Hodnota ECT je Edgewise Crash Test (hrano-vý pevnostní test).
- Plošná pevnost v tlaku FCT [kPA]: Maximální tlak, při kterém dochází ke stlačení vlnité lepenky v ploše. Tato hodnota je nejvíce ovlivněna odolností vůči plošnému zborcení samotné vlny.
- Pevnost v průtlaku [kPA]: Maximální tlak, při kterém dochází k protlačení vlnité lepenky v ploše. Pevností v průtlaku se označuje odpor, který zkušební vzorek papíru klade rovnoměrně stoupajícímu tlaku [kPa] až protržení ze strany.
- Tloušťka [mm]: Vzdálenost mezi krycími papíry, tato hodnota je ovlivněna tloušťkou použitých papírů, typem a kvalitou zvlňovacích válců a samotnou výrobou vlnité lepenky na zvlňovacím zařízení.
U Box Compression Test (test pevnosti obalu při tlaku) se měří stabilita obalů. Tato odolnost proti stlačení, resp. hodnota Box Compression udává sílu v kilonewtonech, které obal odolá, než se zlomí.
Tiskové metody pro lepenkové obaly a etikety
Při výrobě samolepících etiket se využívá několika druhů tiskových technik. Mezi nejčastěji používané patří knihtisk, flexotisk, digitální tisk, sítotisk a ofset. Inliner je stroj pro zpracování, ve kterém se vlnitá lepenka/papír potiskuje, vysekává, lepí a skládá.
Knihtisk
Knihtisk je technika takzvaného tisku z výšky. K tisku se používají štočky (tiskové desky) z fotopolymerů, jejichž vyvýšené oblasti přenášejí barvu na materiál. Podle typu stroje se štoček připevní buď naplocho, nebo na válec a ten tlačí štoček s nanesenou barvou proti materiálu. Pro každou barvu v etiketě se musí použít jeden štoček. Štočky používané v knihtisku jsou tvrdé a barva má velkou viskozitu.
Flexotisk
Flexografie, nejčastěji zkracována na ‘flexo’, je řešením pro tisk větších nákladů. Tato technika umožňuje tisknout vysokou rychlostí. Tak jako u knihtisku, se ve flexotisku používají štočky, které jsou ale měkčí a odolnější. Flexo může být ve zjednodušeném slova smyslu pokládáno za novou verzi knihtisku, především od začátku devadesátých let se technika velmi vyvinula. Kvalita se nyní považuje za lepší než u knihtisku. Flexo se používá k potisku obalů, plastových tašek, vlnité lepenky a samozřejmě k tisku samolepicích etiket. Flexografický tisk je přímá metoda tisku z výšky, při které vznikají flexibilní tiskové desky z fotopolymeru nebo pryže a při které se používají nízkoviskózní tiskařské barvy. Při postprintu (přímý tisk na vlnitou lepenku) se tiskne na hotovou vlnitou lepenku přímo. Při postprintu (přímý tisk na vlnitou lepenku) je druh flexotisku, při němž se tiskne přímo na vlnitou lepenku. Při preprintu (předtisku vlnité lepenky) se nejdříve tiskne na vnější pás vlnité lepenky a poté se kašíruje vnitřní pás vlnité lepenky.
Čtěte také: Jak dlouho chránit beton?
Digitální tisk
Zjednodušeně řečeno jsou digitální tiskové stroje zvětšeniny kancelářských tiskáren. Výhoda digitálního tisku, v oblasti výroby etiket, spočívá v rychlém tisku malých nákladů. Tam, kde je u konvenčních tiskových metod zapotřebí vyrobit a vyměnit štočky, umýt tiskové jednotky a vyladit několik dalších faktorů, než je možno tisknout další objednávku, vystačí si obsluha u digitálního tisku téměř s pouhou výměnou materiálu. U digitálního tisku je také „garance“, že etikety budou mít od začátku do konce tisku stejnou barevnost. Poslední důležitou výhodou je schopnost tisknout variabilní data, například řady čárových kódů, informace z databází. Digitální tisk je metoda bezdotykového tisku. To znamená, že není potřeba samostatný tiskový nosič / samostatná tisková forma. Tiskový obraz se z počítače přenáší přímo do tiskového stroje. Oproti jiným metodám, např. Dále se používá UV inkjetová tisková technologie, která je charakteristická extrémně vysokou odolností tisku, což umožňuje při volbě vhodného nosného materiálu dlouhodobé použití takové etikety ve venkovním prostředí.
Ofsetový tisk
Ofsetový tisk je nepřímá metoda tisku z plochy, při kterém tisknoucí a netisknoucí místa leží téměř v jedné rovině. Rozdělení tisknoucích a netisknoucích míst se uskutečňuje na základě fyzikálního principu odpudivosti tuku a vody. Používají se vysoce viskózní tiskařské barvy, které se přenášejí přes válec tiskových forem a tiskový válec na potiskovanou podložku. Při ofsetovém tisku (až 100 čar/cm) lze na potiskovanou podložku tisknout více čar/cm než v případě flexografického tisku (18 až 54 čar/cm). Čím vyšší je počet čar, tím jasnější je tiskový obraz, pokud jej pozorujeme zblízka.
Barvy v tisku (CMYK a přímé barvy)
CMYK je barevný model založený na subtraktivním míchání barev, který představuje technický základ pro čtyřbarevný tisk. Bude-li etiketa obsahovat obrázek je velká pravděpodobnost, že se bude muset tisknout všemi čtyřmi CMYK barvami. Tedy barvami Cyan, Magenta, Yellow a Key (černá). Pro každou z barev se vyrobí štoček, který obsahuje rastr skládající se z velmi malých bodů. Štočky se namontují na tiskové válce a barvy natisknou jedna přes druhou na etikety. Takto dojde k vytvoření plnobarevného obrázku. Základní barva u CMYK je bílá, jelikož se tiskne na bílý papír, nebo bílou fólii. Kombinací stejného množství cyanu, magenty a žluté vznikne (na bílém podkladu) černá, ale v praxi tomu tak není, proto se jako samostatná čtvrtá barva použije černá. Dalším důvodem pro použití černé barvy je hospodárnost s CMY barvami. V případě digitálního tisku rastr neexistuje v podobě fyzické tiskové desky (štočku), ale buď jako ‘dočasná tisková deska’ v podobě vybitých oblastí elektricky nabitého válce (Elektrofotografie), nebo jako ‘virtuální tisková deska’ ve zcela softwarové podobě (Inkjet).
Má-li etiketa obsahovat specifickou barvu se zaručenou stálostí barevnosti napříč všemi objednávkami, je třeba sáhnout po takzvané přímé (spot) barvě. V případě knihtisku, flexotisku nebo ofsetu se můžeme orientovat přímo podle PMS (Pantone Matching System), jelikož vybraná barva se namíchá z určitých základních barev a nalije do jednoho z barevníků tiskového stroje. PMS škála obsahuje více než 1200 barev. U každé barvy je uvedena informace o tom, jak barvu připravit poměrem míchání základních barev. Při přesném dodržení míchacího poměru dostaneme vždy stejnou (požadovanou) přímou barvu. V případě digitálního tisku k tomuto míchání nedochází a spot barva se vytiskne za pomocí rastrového překrytí CMYK barev ve stroji. Některé barevné odstíny ze škály PMS tak nelze přesně reprodukovat. Etiketa může obsahovat více spot barev (např. v logu firmy) a navíc ještě obrázek v CMYKu.
Materiály pro etikety a jejich vlastnosti
Etiketový materiál se skládá ze tří vrstev: Vrchní materiál (na tuto vrstvu se tiskne) existuje v mnoha různých podobách s různými vlastnostmi. Druhou vrstvou je lepidlo. Stručně řečeno se lepidlo dá rozdělit do dvou hlavních skupin - permanentní a snímatelné. Záleží na tom, jak dlouho si člověk přeje, aby etiketa byla přilepená. Třetí vrstva se nazývá liner - jedná se o spodní nosný materiál (nejčastěji průsvitný papír žluté barvy), který je na straně přiléhající k lepidlu opatřen tenkou silikonovou vrstvou. Díky této vrstvě se etiketa může z lineru jednoduše sejmout. Kombinací těchto vrstev je mnoho. Existuje totiž více jak 500 druhů vrchního materiálu, asi 150 druhů lepidla a asi 50 druhů spodního nosného materiálu. Kromě toho se po tisku povrch etikety může lakovat nebo laminovat.
Druhy papírových etiket
- Natíraný papír: Natíraný papír je společný název pro papíry, jejichž povrch je opatřen nátěrem. Účelem je dosažení hladšího papíru - například lesklého a uzavřeného povrchu. Na tento papír lze obtížně psát kuličkovým perem, nebo tužkou, avšak vlastní tisk je výraznější a to zejména z toho důvodu, že tiskové barvy nemají možnost se vsáknout a zůstávají na uzavřeném povrchu papíru. Pokud je třeba papírovou etiketu po tisku opatřit lakem, je nutno použít právě tento natíraný papír.
- Přírodní papír nenatíraný - VELUM: Povrch papíru VELUM nebyl natřen a jeho povrch je matný. Pokud je třeba etiketu popisovat, nebo razítkovat je nutno zpravidla použít nenatíraný papír. Tento materiál však není vhodný pro dodatečné lakování. Současně jsou nenatírané materiály levnější, než materiály natírané.
- Termopapír: Mnoho zákazníků, především z oblasti logistiky, používá takzvanou termotiskárnu k dotisku informací na námi vyrobené etikety. Tisková hlava termotiskárny je tvořena topnými elementy. Barvivo je obsaženo přímo v teplocitlivé vrstvě, která je nanesena (natřena) na povrch papíru. Výhodou tohoto způsobu záznamu je jednoduchost tiskárny, s čímž souvisí nízká poruchovost a vysoká rychlost tisku. Termovrstva reaguje na teplo vyvinuté termohlavou nejčastěji zčernáním, existují ale i termopapíry s modrým tiskem. Nevýhodou záznamu na termopapíru je jeho nízká odolnost vůči vnějším vlivům a to zejména UV záření, olejům a těkavým chemikáliím.
- Termotransferový tisk (TTR): Princip tisku je prakticky stejný jako u termotisku, avšak jsou použity obyčejné papírové etikety (případně etikety na bázi fólie) bez nanesené termovrstvy. Mezi etiketou a termohlavou je vložena velmi tenká termotransferová páska. Jedná se o nosnou fólii, na kterou je naneseno barvivo spolu s kotvící substancí. Teplem vyvinutým termohlavou dojde k roztavení voskové vrstvy s barvivem a k jejímu zakotvení do povrchu papíru.
Syntetické materiály pro etikety
- PE - Polyetylen: Polyetylen, také PE fólie, je flexibilní, měkký a ekologický plastový materiál. Je vhodný pro etikety, které jsou vystaveny pohybu (například kosmetická tuba). Je zdravotně nezávadný.
- PP - Polypropylen: Polypropylen má mnoho z vlastností polyetylenu, ale je trochu tužší. Proto je jednodušší etiketu na daný výrobek aplikovat pomocí automatického etiketovacího stroje.
- PET - Polyester: Potřebujete-li silnější materiál za účelem trvalejšího označení vašich výrobků, je polyester výborným řešením. Polyester dobře snáší vyšší a nižší teploty, nečistoty a špínu, a všeobecně drsnější zacházení.
- PVC - Vinyl: Vinyl je o trochu tužší než polyetylen, je charakterizován velmi dobrou trvanlivostí, ale je relativně drahý. V poslední době užívání vinylu pozvolna kleslo, především k jeho nízké ekologičnosti. Na druhou stranu je v některých případech vinyl to nejlepší a nejjistější řešení, má-li etiketa být velmi odolná při venkovní aplikaci.
- Transparent: Jedná se o průhledný materiál. Tudíž je potisk jediné, co je na etiketě viditelným. Transparent sice není materiál sám o sobě, ale vyskytuje se v provedení PE, PP, PET a PVC.
- Hedvábí: Ve skutečnosti se jedná o umělý materiál. Povrch materiálu působí tkaninově, především na dotek. Je velmi vhodným materiálem pro označování textilních výrobků.
Lepidla
Jelikož se vyrábí velmi široká škála lepidel, která se svými vlastnostmi liší, je třeba volbě lepidla věnovat náležitou péči. Aby byla beze zbytku splněna požadovaná funkce etikety s ohledem na lepivost, je nezbytné, aby nás zákazník informoval o zamýšleném způsobu použití etikety, o povrchu na který bude etiketa. Spojování prefabrikovaných plošných útvarů pomocí kašírovacího prostředku nebo na základě termoplastických vlastností zpracovávaného zboží.
Chytré etikety a datové nosiče
V sedmdesátých letech se objevily první ‘inteligentní’ etikety. Vývoj nové výrobní technologie a pokroky v elektronickém čtení umožnily, že etikety mohly obsahovat velké množství dat. Nejznámější je samozřejmě čárový kód, který se používá v téměř každém obchodě a průmyslu a který hraje důležitou roli v logistice a skladování. Dnešní "chytré etikety" (Smart Labels, RFID Labels) v sobě mají zakomponován polovodičový čip včetně antény, aby mohly být programovány a jejich obsah dálkově načítán při průchodu čtecím rámem. Využívají se v logistice, ale v budoucnu se předpokládá jejich široké nasazení v mnoha oblastech.
- Čárové kódy: Optický datový nosič pro označování předmětů. Data lze dekódovat pouze pomocí optických čtecích zařízení. Čárové kódy tvoří různě široké rovnoběžné čáry. Mezinárodní číslo obchodní položky se skládá ze 13 číslic a používá se ke zjednodušení logistických procesů, k automatizaci a zvýšení bezpečnosti. Pomocí jedinečného globálního čísla obchodní položky GTIN (angl.: Global Trade Item Number, dříve EAN) lze identifikovat každé zboží, každý produkt nebo každou variantu produktu po celém světě. GTIN je třináctimístné číslo (identifikace země, číslo podniku, číslo zboží, kontrolní číslo), které poskytuje informace o produktu, jako je jeho označení, hmotnost, velikost balení nebo skupina zboží, elektronicky čitelných pomocí rovnoběžných světlých a tmavých čar a vyhledatelných v databázi.
- QR kód: Je individuální dvourozměrný kód z bílých a černých obrazových bodů. QR znamená „quick response“ (česky rychlá odpověď), což se vztahuje k funkčnosti kódu. Kód lze naskenovat pomocí QR skeneru a uživatele dovede na požadovanou adresu URL. QR kódy se často používají pro marketingové účely a tisknou se na výrobky.
- RFID: Technologie bezdotykové identifikace objektů. Rádiové vlny přenášejí údaje z transpondéru RFID na přijímač a poté je vyhodnocují.
Obalové technologie a standardy
Obaly jsou výrobky z jakéhokoliv materiálu sloužící k uložení, ochraně, manipulaci, dodávce nebo prezentaci zboží, které se týkají oblastí od surovin až po zpracovávaný výrobek, předávané výrobcem distributorovi nebo koncovému uživateli. Kódy FEFCO-ESBO jsou mezinárodně uznávaným systémem pro klasifikaci obalů z pevné a vlnité lepenky. Kódy se skládají ze čtyřmístných čísel, která popisují příslušnou formu obalu nezávisle na jazyce. Kódování FEFCO/ESBO je technicky-logistický rejstřík standardů pro kartonážní průmysl a jeho partnery. Používá se především pro skladovací a přepravní obaly z hladké a vlnité lepenky. Kódování FEFCO/ESBO je systém nahrazující dlouhé a komplikované slovní popisy jednoduchými, mezinárodně platnými a srozumitelnými symboly.
Typy obalů
- Krabice s víkem: Jedná se o obal, který se skládá ze dna a víka, přičemž víko má o něco větší rozměry, aby se mohlo nasadit na dno. K dispozici jsou různé standardní obaly FEFCO, přičemž víko je buď stejné jako dno, nebo má zkrácenou výšku.
- Krabice se samosvorným dnem: Označuje klopovou krabici se sklopným dnem, u něhož se záložky zaháknou do sebe a vytvoří se tak samozavírací efekt.
- Paletový box (GLT): Je přepravní obal, který se skládá ze spojených dílů obalu. Základní plochu paletového boxu GLT tvoří dřevěná paleta. Konstrukci završuje dno s klopovou krabicí a pláštěm a víkem z vlnité lepenky.
- Přepravní obaly: Obaly, které usnadňují přepravu zboží takovým způsobem, aby se zabránilo jeho přímému kontaktu a poškození při přepravě, a které obvykle nejsou určeny k předání koncovému spotřebiteli.
- Primární obal: Má podle normy DIN 55404 přímý kontakt s obsahem. Musí proto splňovat požadavky právních norem týkající se potravin a léčiv.
- Spotřebitelské obaly: Obaly, které končí u koncového spotřebitele, nebo také obaly z obchodu, gastronomie a dalších poskytovatelů služeb, které umožňují a podporují předání zboží koncovému spotřebiteli.
Další související pojmy
- Cirkulární ekonomika: Je regenerační model, ve kterém se suroviny co nejčastěji používají, opravují, zpracovávají a/nebo recyklují. Tak se prodlužuje životní cyklus a zabraňuje se plýtvání cennými surovinami. Příkladem cirkulární ekonomiky je recyklační cyklus papíru a vlnité lepenky.
- Recyklace: Označuje další využití odpadů z výroby a spotřeby. Přitom je rozhodující, aby tyto odpady byly opět integrovány do hospodářského cyklu, a aby tak byly využity k výrobě nových produktů.
- Perforace: Je pravidelně přerušovaná řezná čára.
- Ekoznačky: Jsou symboly nebo pečetě umístěné na zboží, které se používají k vizualizaci a zdůraznění trvalé udržitelnosti obalu.
- Modulový systém: Systém rozměrů obalových materiálů odvozený od rozměrů modulu (podle ISO 3637).
- Internet of Packs (IoP): Podobně jako u pojmu Internet of Things je Internet of Packs o propojení předmětů nebo strojů v průmyslovém prostředí pomocí internetu - jen se to v tomto případě týká obalů.
- Inliner: Je stroj pro zpracování, ve kterém se vlnitá lepenka/papír potiskuje, vysekává, lepí a skládá.
- Rotační raznice: Probíhají archy vlnité lepenky bez aretace pod otáčejícím se válcem.
- Laserový výsek: Metoda řezání, která využívá laserový paprsek k tepelnému ohřevu materiálů v určitých bodech tak, aby byly v daném místě přesně „rozřezány“. Laserovým výsekem lze zpracovávat téměř jakýkoli druh substrátu.
- Plottery: Jsou grafická výstupní zařízení, která barevně zobrazují digitální funkční a vektorové grafy a technické výkresy na různých materiálech. Kromě toho existuje řezací plotr.
tags: #dlouho #prilepena #zluta #papirova #lepenka #informace