Keramické obklady a dlažby se staly neodmyslitelnou součástí moderních i tradičních interiérů a exteriérů. Jsou ceněny pro své výrazné přednosti, jako je dlouhodobá životnost, estetické hodnoty, snadná čistitelnost, chemická odolnost, tvrdost, pevnost, protiskluznost, mrazuvzdornost a antistatické vlastnosti. Díky široké škále designů a stylů, včetně těch, které evokují zámeckou atmosféru, nabízejí nekonečné možnosti pro vytvoření jedinečného prostoru.
Klasifikace a vlastnosti keramických obkladových prvků
Označování keramických obkladů a dlažeb se řídí podle normy ČSN EN 14 411 „Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, posuzování shody a označování“. Tato norma používá jeden pojem pro obklady a dlažby - keramický obkladový prvek (KOP).
Třídění podle nasákavosti a technologie výroby
Vzhledem k velkému počtu různých typů obkladaček a dlaždic je třídění keramických obkladových prvků podle nasákavosti (E) a technologie výroby následující:
| Způsob vytváření | Skupina | Nasákavost (E) | Příloha ČSN EN 14 411 |
|---|---|---|---|
| Metoda A (tažené obkladové prvky) | Skupina AIa | E ≤ 0,5 % | Příloha L |
| Skupina AIb | 0,5 % < E ≤ 3 % | Příloha A | |
| Skupina IIa-1 a | 3 % < E ≤ 6 % | Příloha B | |
| Skupina IIa-2 a | 3 % < E ≤ 6 % | Příloha C | |
| Skupina IIb-1 a | 6 % < E ≤ 10 % | Příloha D | |
| Skupina IIb-2 a | 6 % < E ≤ 10 % | Příloha E | |
| Skupina III | E > 10 % | Příloha F | |
| Metoda B (za sucha lisované obkladové prvky) | Skupina BIa | E ≤ 0,5 % | Příloha G |
| Skupina BIb | 0,5 % < E ≤ 3 % | Příloha H | |
| Skupina BIIa | 3 % < E ≤ 6 % | Příloha I | |
| Skupina BIIb | 6 % < E ≤ 10 % | Příloha J | |
| Skupina BIIIb | E > 10 % | Příloha K |
Přílohy A až K obsahují požadavky na jednotlivé skupiny obkladových prvků a jejich charakteristiky, jako jsou rozměry, jakost povrchu, fyzikální a chemické vlastnosti. Skupiny AIIa a AIIb jsou rozděleny do dvou částí z důvodů různých požadavků na výrobek. Skupina BIII zahrnuje výhradně glazované obkladové prvky - obkladačky, určené pouze do interiéru, které nejsou mrazuvzdorné. Výrobky s nasákavostí E ≤ 3 % jsou mrazuvzdorné.
V současné praxi převládají výrobky skupiny BI, zejména pak BIa s nasákavostí E ≤ 0,5 %, které se někdy nazývají porcelánové nebo silně slinuté, popř. jemná kamenina. ČSN EN 14 411 se nevztahuje na ručně vyráběné obkladové prvky, např. ručně formované nebo odlévané.
Čtěte také: Tipy pro výběr dlažby: Styl a materiál pro dokonalou zahradu
Další důležité vlastnosti a jejich normy
- Nasákavost: Vyjadřuje schopnost výrobků absorbovat vodu nebo jiné kapaliny. Jedná se o stěžejní vlastnost keramického střepu, která určuje vhodnost použití v daném prostředí. Z nasákavosti vyplývá mrazuvzdornost, tedy schopnost prvků odolávat venkovním vlivům (dešti, mrazu atd.).
- Mrazuvzdornost: Schopnost dlaždic odolávat venkovním vlivům, jako je déšť a mráz. U obkládaček do koupelen není mrazuvzdornost požadována a nasákavost zde může přesáhnout 10%. To je nepřijatelné pro balkony či terasy.
- Otěruvzdornost (PEI): Odolnost proti povrchovému opotřebení glazovaných keramických prvků. Měří se podle normy EN ISO 10545-7 a rozděluje dlaždice do pěti tříd PEI 1 až 5, kde PEI 1 má nejnižší odolnost a PEI 5 nejvyšší. Tato klasifikace platí pouze pro podlahy.
- Obrusnost: Odolnost proti hloubkovému opotřebení neglazovaných keramických prvků. Zkouší se podle normy EN ISO 10545-6.
- Protiskluznost: Základní hodnotící kritérium pro podlahy, která je dána ČSN 74 4505 „Podlahy - všeobecná ustanovení“. Pro podlahy všech bytových a pobytových místností je požadován součinitel smykového tření nejméně 0,3. U částí staveb užívaných veřejností musí být tato hodnota nejméně 0,6. Hodnoty protiskluznosti se udávají součinitelem smykového tření (µ), úhlem na nakloněné rovině (R9 - R13) a maximální hodnotou kmitu kyvadla (Pendulum). Tyto hodnoty nejsou vzájemně převoditelné.
- Pevnost v ohybu: Důležitá vlastnost, která se zkouší podle normy EN ISO 10545-4.
- Chemická odolnost: Vyjadřuje odolnost vůči kyselinám a louhům. Zjišťuje se u glazovaných keramických výrobků odolností proti definovaným roztokům používaným v domácnosti a proti nízkým koncentracím kyselin a hydroxidů.
- Tvrdost: Udává se na Mohsově stupnici od 1 do 10. Pro dlažbu se používá minimální tvrdost 5 stupňů.
Označování výrobků a důležité údaje
Na obalech a v technických listech výrobci uvádějí řadu důležitých informací:
- Typ materiálu: Podle skupin evropské normy EN 14411 (např. BIa, BIb dlaždice, BIII - obkládačky).
- Glazovaný/neglazovaný: GL (glazovaný), UGL (neglazovaný).
- Obchodní značka: S identifikací původu, výrobce a země prvního výpalu.
- Jmenovitý a deklarovaný rozměr: Běžné označení rozměrů a konkrétní výrobní rozměry.
- Výrobní šarže a kalibrace: Číslo šarže a kalibr, který označuje přesné rozměry po zabroušení hran (rektifikace).
- Tonalita: Označení konkrétního barevného provedení dané šarže.
- Třída otěruvzdornosti (PEI): U glazovaných dlaždic.
- Rektifikovaný/nerektifikovaný: Rektifikované dlaždice mají zabroušené hrany na přesný rozměr, což umožňuje pokládku s minimální spárou (cca 2 mm). U nerektifikovaných se doporučuje šířka spáry cca 3-4 mm.
Výrobce/prodejce je povinen poskytnout technické listy stejně jako prohlášení o vlastnostech včetně certifikátů o provedených zkouškách podle ČSN EN ISO 10 545 (části 1 až 16).
Styly a trendy v dlažbách a obkladech
Při výběru dlažby a obkladů je rozhodující, do jakého prostoru jsou určeny. Jiné nároky má dlažba v koupelně a jiné venkovní dlažba, která musí odolat i extrémní zátěži v podobě mrazu.
Návrat k přírodě a retro styl
Aktuální trendy ve světě obkladů a dlažeb směřují k návratu k přírodě a retrostylu. Tyto směry přinášejí do interiérů a exteriérů útulnost, hravost a osobitost.
- Přírodní ztvárnění: Dominují imitace dřeva a kamene, často ve velkých formátech. Tyto dlažby věrně napodobují textury a barvy přírodních materiálů, přičemž si zachovávají odolnost a snadnou údržbu keramiky.
- Retro styl: Zanese nás zpátky do 30. let minulého století, s nestárnoucími prvky, jako jsou šestiúhelníky. Podlahy pokryté rozmanitými retro vzory navozují pocit hravosti a osobitosti.
Historické obklady a zámecký styl
Historické obklady nejsou jen retro. Pracují se světlem, strukturou a detailem. Často se vyrábějí tradičními metodami, ručně a s důrazem na glazuru, tvar a proporce. Ručně nanášené glazury s jemnými barevnými nuancemi, tahy štětce a mikrotrhlinkami (craquelé) vytvářejí živý, proměnlivý povrch. Typické obdélníky 7,5×15 nebo 10×20 cm se zkosenou hranou, původem z počátku 20. století (pařížské a londýnské metro), jsou nadčasové díky jednoduchosti a variabilitě pokládky. Ornamenty, geometrie i rámečkové a diamantové tvary vnášejí do prostoru strukturu. Historické kolekce bývají ucelené: k základním formátům existují rohy, sokly, lišty a další zakončení. Osmiúhelníky s kontrastními vložkami (tozzetti) patří k nejznámějším historickým motivům.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Menší formáty a lesklé povrchy fungují v malých místnostech, kde odrážejí světlo. Matné a strukturované povrchy se hodí do větších prostor nebo tam, kde chcete zjemnit akustiku a světelnost. U historických interiérů volte spíše klasické poměry stran (čtverce a obdélníky 1:2).
Boho styl v koupelnách
Boho styl nachází inspiraci v Americe - v generaci 60. let minulého století, která žila volnomyšlenkářským, nekonvenčním a nespoutaným stylem života. V interiérech se boho styl vyznačuje především úsilím míchat vzory a barvy obkladů, dlažeb i doplňků. Koupelny v bohémském stylu jsou útulné a vzdušné. Obklady a dlažby by měly mít světlé a spíše nenápadné barvy. Typické je použití dlažeb imitujících dřevo. Pro vnesení rebelství do boho koupelny můžete použít patchworkové obklady v klasické černobílé nebo barevné kombinaci, které se objevují jako dekorativní prvek na jedné ze zdí.
Techniky pokládky a tipy pro dokonalý výsledek
Výběr materiálu je teprve polovina cesty. To, co skutečně odlišuje „obyčejnou“ koupelnu od té designové, je způsob, jakým dlažbu položíte.
- Rybí kost: Klasický vzor, který evokuje staré parkety. Je náročnější na práci obkladače a vyžaduje o cca 10-15 % větší prořez materiálu než klasická pokládka.
- Pokládka na výšku: U obdélníkových obkladů v místnostech s nižším stropem pomůže otočení obdélníků na výšku opticky prodloužit prostor.
- Vyhněte se pokládce dlouhých dlaždic na polovinu: Keramika se při výpalu mírně prohne. Když položíte střed jedné dlaždice vedle kraje druhé, vznikne nerovnost. Správné řešení: U dlouhých formátů vždy volte vazbu na 1/3 nebo 1/4.
- Rektifikovaná dlažba a minimální spára: Pro vzhled lité podlahy nebo betonu vybírejte rektifikovanou dlažbu (se zabroušenými hranami), která umožňuje pokládku s minimální spárou (cca 2 mm).
- Šířka spáry: Spáry užší než 2 mm snižují schopnost vstřebávat pnutí mezi podkladem a samotnou dlažbou. Zásadně se nedoporučuje pokládka beze spár, tzv. na sraz.
- Modulové rozměry: Jsou tvořeny násobky základního rozměru a jsou vhodné pro kombinování obkladových prvků různých formátů do jedné plochy při zachování průběžných spár.
Kolísání odstínů, dekorů a vzorů je přirozená vlastnost obkladů a dlažeb. Čtvercové dlaždice s výrazným jednosměrným vzorem se mají navzájem otáčet o 90 ° a obdélníkové o 180 °. Tím se zabrání položení stejných vzorů vedle sebe a dosáhne se vyváženého vzhledu podlahy nebo stěny. Je vhodné používat keramické obkladové prvky z jedné výrobní šarže.
Pro úspěšnou realizaci je klíčová nejen bezchybná pokládka a dodržení všech technologických postupů, ale také splnění požadavků na samotné keramické obkladové prvky. Důležité je vždy konzultovat výběr a pokládku s odborníky, kteří vám pomohou zvolit technicky i designově nejlepší řešení pro váš prostor.
Čtěte také: Pokládka dlažby na schody v exteriéru
tags: #dlazba #zamecky #styl #informace