Nevhodně řešený detail prahu dveří vedoucích na balkon, lodžii, respektive terasu je při naší expertní a znalecké činnosti jedním z nejčastěji zastoupených případů způsobujících vlhkostní poruchy. Jde o komplikovaný konstrukční detail, kde se setkává celá řada často protichůdných požadavků. Z hlediska návrhu je středobodem omezená výška pro spolehlivé ukončení izolačních vrstev, z hlediska provádění pak koordinace mezi všemi profesemi, které se v detailu potkávají (zhotovitel nosné konstrukce, izolatér, fasádník, dodavatel výplní otvorů).
V tomto článku se zaměříme na typické poruchy, jejich příčiny a provedeme rozbor legislativních a normových předpisů. Nakonec představíme návrh několika typů spolehlivých řešení.
Obvyklé příčiny poruch detailu
Následující problémy ilustrují nejčastější příčiny poruch souvisejících s detailem napojení dlažby na terasu k dveřím.
Normové a legislativní předpisy
Tepelná technika
Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby činí závaznými následující požadavky ČSN 730540-2 na vybrané hodnoty:
- nejnižších vnitřních povrchových teplot konstrukce, zejména v místech tepelných mostů v konstrukci a tepelných vazeb mezi konstrukcemi,
- součinitele prostupu tepla, včetně tepelných mostů v konstrukci,
- lineárních a bodových činitelů prostupu tepla pro tepelné vazby mezi konstrukcemi,
- kondenzace vodních par a bilance vlhkosti v ročním průběhu,
- průvzdušnosti konstrukce a spár mezi konstrukcemi,
- tepelné stability konstrukce v zimním a letním období ve vazbě na místnost nebo budovu,
- prostupu tepla obvodovým pláštěm budovy ve vazbě na další konstrukce budovy.
Detailu prahu dveří na terasu se týkají zejména požadavky na nejnižší vnitřní povrchové teploty, součinitel prostupu tepla a kondenzaci vodních par. Jejich splnění je třeba zajistit zpravidla dostatečným zateplením detailu a utěsněním připojovací spáry mezi konstrukcí a výplní otvoru. Cílem je vyloučit riziko výskytu plísní, respektive kondenzace na vnitřním povrchu konstrukce, nadměrnou a pasivně bilanční kondenzaci v konstrukci a tepelné ztráty prouděním vzduchu skrz netěsné spáry v konstrukci.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Hydroizolační technika
Významný vliv na geometrii detailu prahu balkonových dveří mají užitečná ustanovení souboru norem ČSN 73 1901 Navrhování střech. V části 1 - základní ustanovení je mimo jiné uvedeno (7.2.1.3), že horní povrch pochůzných střech navazující na výplně otvoru se doporučuje navrhovat nejméně 150 mm pod úrovní spodní hrany otvoru, přičemž v případě vnějších a balkonových dveří se tato vzdálenost měří od připojovací spáry těchto dveří (kóta A). V téže části je dále uvedeno (7.2.18.9), že rovina prahu nebo spodního dílce rámu výplně otvoru navazujícího na hydroizolační vrstvu nesmí být pod horním povrchem střešní krytiny a výškový rozdíl mezi horním povrchem střešní krytiny (tj. například i nášlapná vrstva) a horním okrajem svislé hydroizolační vrstvy se doporučuje nejméně 50 mm (kóta B).
V části 3 - střechy s povlakovými hydroizolacemi se dále uvádí (4.3.4.4), že dno žlabu, nebo povrch vrstvy zachycující vodu u výplně otvoru nebo lehkého obvodového pláště, které musí být za obvyklých návrhových podmínek odvodněny, musí být v celé délce minimálně 150 mm pod horním okrajem povlakové hydroizolace, která zajišťuje odvod vody (kóta C). Poslední zmíněné ustanovení míří právě na zvýšení hydroizolační bezpečnosti. Požadavek je namístě, protože četnost vlhkostních poruch je velká. Je ale poměrně náročné ho splnit, zvláště pokud uvážíme potřebu vyspádovat povrch hlavní hydroizolace k odvodňovacím prvkům. Jeho splnění při současných požadavcích na tloušťku tepelné izolace ve skladbě terasy obvykle vyžaduje vytvořit výškový rozdíl horních povrchů vodorovných nosných konstrukcí mezi interiérem a exteriérem. Jedním z řešení může být návrh samostatně odvodněných oblastí terasy před dveřmi.
Požadavky na geometrii nosných stropních konstrukcí je třeba uplatnit již v prvotní fázi návrhu stavby, protože s úrovní stropní konstrukce nebo s polohou dešťové kanalizace už později nikdo nehne. Účinku, ke kterému směřuje požadavek na kótu C lze dosáhnout i jinými způsoby na základě znalosti konkrétních podmínek konstrukčního řešení detailu a působení vody na něj. V případě detailů trvale a bezpečně chráněných před namáháním větrem hnanými atmosférickými srážkami (například dostatečným přesahem výše umístěné hydroizolační konstrukce) a zároveň před vzdutím hladiny vody na povrchu vrstvy zachycujícím vodu (například vhodnou výškovou polohou bezpečnostních přepadů) si lze představit, že hydroizolační bezpečnost bude zajištěna i nižší hodnotě kóty C. Přesto lze výjimku z uvedeného pravidla doporučit teprve po důkladné rozvaze hydroizolačních rizik a po jejím projednání s investorem.
Bezbariérovost
U vybraných druhů staveb mohou být uplatňovány požadavky vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Předmětného detailu by se v tomto případě dotklo následující ustanovení přílohy č. 5 - Technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností, společných prostor a domovního vybavení bytových domů, upravitelného bytu nebo bytu zvláštního určení a staveb pro výkon práce:
„Lodžie, balkony nebo terasy musí mít hloubku nejméně 1500 mm se sklonem podlahy nejvýše v poměru 1:50 (2,0 %) a musí být přístupny v úrovni podlahy bytu s výškovým rozdílem nejvýše 20 mm. Zábradlí smí mít neprůhlednou část do výšky maximálně 600 mm nad podlahou.“
Čtěte také: Pokládka dlažby na schody v exteriéru
V tomto případě se v detailu prakticky nelze obejít bez odvodňovacího žlábku s perforovaným krytem, který vytvoří vnější povrch maximálně 20 mm pod úrovní prahu dveří a umožní tak bezproblémový přejezd.
Rekonstrukce
Při zásazích do stávajících staveb je potřeba se vyrovnat s obvykle již neovlivnitelnou úrovní povrchů vodorovných nosných konstrukcí. To často povede k potřebě smluvně sjednat výluku z výše uvedených normových ustanovení mezi zadavatelem a projektantem, respektive zhotovitelem, aby nedošlo ke komplikacím při předání projektu nebo stavby. U rekonstrukcí lze zvážit následující opatření zlepšující výškové poměry v řešeném detailu:
- odstranění původních souvrství z exteriérové části vodorovné nosné konstrukce (u staveb z první pol. 20. stol. časté mocnější tepelněizolační násypy škváry, popřípadě uplatnění účinnějších tepelných izolantů v menší potřebné tloušťce (polyisokyanurát, fenolická pěna, popřípadě speciální izolace);
- úprava spádování konstrukce směrem k řešenému detailu pro eliminaci tloušťky spádové vrstvy v místě detailu;
- výměna výplně otvoru za novou s menší (ale vyhovující) světlou výškou, osazenou na zvýšený parapet (obvykle možné v případě vysokých otvorů s nadsvětlíky).
V souvislosti s rekonstrukcemi je třeba dodat, že u lodžií objektů panelové výstavby je požadavek článku 4.3.4.4 ČSN 73 1901-3 při zachování vodorovných nosných konstrukcí prakticky nesplnitelný. Naštěstí lodžie poměrně účinně zakrývají posuzovaný detail a ve většině případů voda z jejich podlahy stéká přes volnou okapní hranu a nehromadí se. Při odstraňování starých vrstev terasy z nosné konstrukce je třeba posoudit pružnost konstrukce a riziko snížení jejího průhybu a odtržení od příček v prostorách pod terasou.
Spolehlivá řešení detailu prahu dveří
Kladení dlažby v exteriéru má své zažité postupy a vyžaduje i precizní výběr materiálů. Terasa s kvalitní dlažbou, která hodně a dlouho vydrží a také dobře vypadá, je jeden ze splnitelných snů každého majitele rodinného domu. Kladení dlažby v exteriéru není přitom žádná věda a s přiměřenou trpělivostí a zručností ji dokáže položit i laik. Je ale třeba myslet na to, že vše je již vymyšleno, nechat si poradit od odborníků, a kromě výběru vhodného materiálu je nezbytné dodržet i osvědčené pracovní postupy.
Výběr podlahy na terasu
Na terasu se hodí různé druhy terasových krytin. Dejte pozor, abyste sáhli po dlaždicích, které jsou vhodné pro venkovní použití. V úvahu přichází například venkovní slinutá dlažba. Vykazuje vysokou odolnost proti otěru a je robustní a mrazuvzdorná. Oblíbené jsou také štípané dlaždice, například terakotové nebo cihlové. Díky svému drsnému povrchu mají tu výhodu, že jsou bezpečné při nášlapu. Navíc mají nízkou hmotnost a vyšší odolnost proti prasknutí než slinuté dlaždice.
Čtěte také: Inspirace pro dlažbu kolem domu
Keramická dlažba má několik vlastností, které z ní činí ideální materiál pro terasy. V našich klimatických končinách musí být exteriérová keramická dlažba výhradně mrazuvzdorná, ideálně s protiskluzovou a protiotěrovou povrchovou úpravou.
Primární požadavek na výbornou odolnost nášlapné krytiny na balkoně splňuje keramická podlaha na terčích dokonale. Konstrukce je pevná, stabilní a vysoce únosná, snadno odvede vodu. Navíc ji lze kdykoliv rozebrat a dostat se tak k podkladu. Eleganci i odolnost nášlapné vrstvě dávají nové keramické dlaždice RAKO OUTDOOR. Díky zesílené tloušťce 2 cm lze tyto dlaždice pokládat bez použití lepidel a spárovacích hmot na plastové terče nebo i jen tak do štěrku či travní plochy. Slinuté dlaždice RAKO Outdoor o rozměru 60 x 60 cm a tloušťce 2 cm jsou mrazuvzdorné a venkovní zatížení vydrží bez zásadních omezení. Díky jemnému reliéfu a protiskluznosti R11/B jsou vhodné na vybudování či rekonstrukci moderní terasy, balkonu, okolí bazénu, pergoly, střechy nebo nášlapných chodníků. Jejich tloušťka a vlastní hmotnost je předurčuje položit přímo do terénu, například do trávníku, štěrku nebo na plastové terče bez použití lepidel a spárovacích hmot. Kvalita a design dlaždic RAKO Outdoor je díky technologii digitálního tisku k nerozeznání od přírodních materiálů, které věrně imitují. Atraktivní kresbu kamene typu burlington naleznete v sérii Quarzit Outdoor, vzhled břidlice v sérii Kaamos Outdoor, design dřeva pak v sérii Saloon Outdoor.
Podklad pod terasové desky
Pokud si chcete terasu vydláždit sami, budete nejprve potřebovat nosný podklad. Pro stabilní terasu však musí být povrch také flexibilní, aby se kompenzovalo kolísání teplot. Jak letní žár, tak mráz v zimě mohou jinak vést v exteriéru k trhlinám v povrchu.
Štěrkové lože
Terasové desky nebo dlažební kostky se často pokládají do štěrkového lože. Pro štěrkové lože nejprve vykopejte podklad a naneste několik vrstev z různého sypkého materiálu a poté je zhutněte. Důležitý je spád 2 %, který určíte pomocí vodováhy. Na podklad položte terasové desky a spáry utěsněte spárovací maltou na dlažbu.
Rektifikační terče
Další možností jsou rektifikační terče. Rozmístěte je na rovný a čistý podklad a na ně umístěte terasové dlaždice. Výhody rektifikačních terčů: jsou výškově nastavitelné, a dokážou tak vyrovnat nerovnosti podkladu. Díky tomu je pokládka dlažby rychlá a snadná. Terče jsou navíc mrazuvzdorné a odolné proti povětrnostním vlivům.
U nastavitelných terčů lze upravit jak jejich výšku, tak i sklon. V případě terčů s teleskopickou hlavou jde o sklon až 10 %. Snadno tak dorovnají pevný, ale spádovaný podklad. Takto visutá podlaha má jen minimální nároky na údržbu, velmi dobře větrá, navíc ve vzniklém prostoru pod ní lze vést nejrůznější rozvody. Z široké nabídky si lze vybrat terče na polypropylenové bázi s výškou až 100 cm, které jsou odolné proti vysokým teplotám, UV záření i mrazům. Nosnost terče se podle typu pohybuje v rozsahu 500 kg až 1200 kg. Součástí řešení některých terčů se šroubováním je regulační klíč, který umožňuje nastavit výšku terče zvnějšku bez manipulace s dlažbou. Mezerníky v hlavě terče slouží pro vymezení spár mezi dlaždicemi v rozsahu 2-4,5 mm. Spáry zajišťují odtok a vypařování vody, a přitom nepůsobí rušivě. Počet mezerníků na hlavách terčů můžeme upravit podle potřeby.
Betonový podklad
Také beton lze použít jako podklad pod terasové desky. Doporučujeme před pokládkou desek zkontrolovat starou betonovou vrstvu, zda nevykazuje možné trhliny, a zbavit ji nečistot. Kromě toho je nutný mírný spád, aby mohla voda odtékat. Jinak hrozí vlasové trhliny, které mohou způsobit nestabilitu betonové desky. V případě potřeby vytvořte pomocí potěru dostatečný spád 2-3 %. Navíc je důležité, aby byl podklad bez nečistot, prachu a jiných částic.
Pokládka dlažby na terasu
Pokud chcete na svou terasu položit dlažbu, určete si nejdříve rozměry venkovní plochy, kterou chcete vydláždit a vypočítejte z toho potřebné množství terasových desek. Po rozměření plochy terasy nakupte dlažbu s rezervou 10-15 %, bude se vám hodit na případné opravy. I stavební chemie pro pokládání keramické dlažby na terasu musí být vhodné do exteriérových podmínek. Lepicí, spárovací a tmelicí hmoty musí být flexibilní.
Při pokládce dlažby pečlivě vyčistěte podklad. Po vyčištění položíte pomocí flexibilního lepidla na betonový podklad těsnicí a izolační pásy, nanesete lepidlo na dlažbu a položíte a vyspárujete desky. Poznámka: V některých případech se může přesný postup od tohoto návodu lišit. Pro správné zpracování proto vždy dodržujte údaje v produktových listech.
Pokládka suchou cestou (na štěrk nebo terče)
Keramické dlažby se na terasách stále častěji pokládají suchou cestou, a to do štěrku, nebo na terče. Protože se při realizaci nepracuje se stavební chemií, lze dlažbu pokládat v jakémkoliv ročním období. Hlavní předností suché pokládky je v podstatě neomezená životnost terasy. Pro suchou pokládku jsou vhodné venkovní dlaždice z keramiky, které mají tloušťku 2 či 3 cm. Vyznačují se pevností, mechanickou odolností, bezproblémovou údržbou či protiskluzovou úpravou. Představují vhodnou alternativu ke klasickým betonovým dlažbám, jejichž hlavními neduhy jsou neatraktivní design a nasákavost.
Při realizaci terasy v místě, kde je již betonový podklad hotový, je jednodušší a cenově výhodnější variantou uložení keramické dlažby na terče (v ideálním případě výškově stavitelné). Na trhu jsou k dostání i terče s nastavením sklonu, se kterými lze velmi snadno a rychle plochu terasy vyspádovat dle potřeby. Při pokládce keramické dlažby na terče můžete využít i prostor pod dlaždicemi, například pro uložení kabelů či hadic.
Pokládka na nastavitelné terče je systém pokládky dlaždic tloušťky 2 cm a nastavitelných podpěr, tzv. terčů. Jako podklad doporučujeme použít hydroizolační PVC fólie s výztužnou mřížkou a minimální tloušťkou 1,5 mm. PVC fólii podkládáme geotextilií, abychom snížili riziko proražení fólie od ostrých výstupků na povrchu betonu. Betonová podkladová deska by měla mít sklon 2 % od objektu. Vodorovný podklad pod terč nastavíme otáčením sklonového korektoru. Tím dorovnáváme sklon podkladu až do 5 %. Každý terč musíme nastavit individuálně, protože úhel sklonu a směr spádu se pokaždé liší. Do sklonového korektoru vložíme terč. Na terč vložíme dilatační mezerníky a seříznutím, případně vylomením, upravíme jejich počet podle potřeby. Mezerníky vymezují šířku spáry, která je nezbytná k odvodu a odpařování vody. Doporučujeme zvolit šířku mezerníku minimálně. Na terče položíme dlaždici. Manipulace s dlaždicí vážící 16 kg je náročnější než práce s formáty běžné tloušťky. Reliéfní 2 cm dlaždice jsou schopny řezat pouze elektrické řezačky s vodícími lištami nebo vodou chlazené stojanové pily. Při řezu postupujeme pomalu a netlačíme. Pokládka na terče je vhodná pro terasy, balkony, střechy nebo veřejná prostranství s bezproblémovým přístupem k odpadům nebo k hydroizolaci. Pokládka na terče není vhodná pro pojezd vozidel.
Klasické lepení
Tradičním způsobem pokládky venkovní dlažby je lepení. Dříve řemeslníci lepili keramické dlaždice v podstatě bez výjimky, dnes však od této metody spíše upouští. Hlavním důvodem je omezená životnost lepidla i spárovací hmoty. Výměna poškozené dlažby je pracná, protože vyžaduje vysekání vadného kusu a opětovné nalepení nové dlaždice. Realizace venkovní dlažby lepením je navíc problematická v deštivém či chladném období. Pokud se rozhodnete realizovat venkovní dlažbu lepením, vystačíte si s keramickou dlažbou o síle 1 cm. Ta je levnější než silnější 2cm či 3cm dlažba pro suchou pokládku. Necháte-li realizaci venkovní dlažby na firmě či řemeslníkovi, také zřejmě zaplatíte víc. Zhotovení lepené a vyspárované terasy je totiž pracnější a náročnější.
Kombinovaná pokládka
V některých případech se při realizaci terasové dlažby přistupuje ke kombinování pokládky suchou cestou i lepením. Po celé ploše se dlaždice pokládají nasucho (do štěrku či na terče), kolem nosných prvků pergoly se pak nalepí. Dlažba se lepí také kolem kolejnic pro posuvné dveře, stínění apod. Kombinace obou typů pokládky se využívá také při realizaci dlažby kolem bazénů. Na volné ploše se dlažba pokládá nasucho, v prostoru kolem kolejnic pro zastřešení se pak upravené dlaždice nalepí. Lepení se využívá také při montáži speciálních bazénových prvků. V místech, kde je to technicky možné, doporučujeme upřednostnit pokládku suchou cestou. Ve specifických případech je však vhodnější (či nezbytný) klasický postup lepením, který zajistí pevné spojení s podkladem.
Tipy pro odtok vody
Mírný spád 2-3 % je v exteriéru pro odvod vody z terasy nutný. Znamená to, že se povrch svažuje o 2-3 cm na 1 m. Pokud sousední plochy také nemohou absorbovat vodu, je nezbytné vytvořit dodatečný odtok z terasy. Pokud vydlážděná plocha bezprostředně navazuje na budovu, je nutný další odvodňovací kanál u fasády.
Péče a údržba
Abyste se mohli z terasové dlažby dlouho těšit, měli byste ji pravidelně čistit. Nejen kvůli vzhledu, ale i kvůli bezpečnosti, protože kvůli řasám a mechům, které se mohou časem vytvořit, může terasa klouzat. Pomocí škrabky na spáry nebo kartáče na spáry můžete nejprve vyčistit meziprostory. Jak postupovat při dalším čištění závisí na materiálu terasových dlaždic. Přírodní kámen je díky svému povrchu náchylný k obrůstání mechem a řasami. Proto byste měli tvrdé přírodní kameny vyčistit vysokotlakým čističem. Pro měkký přírodní kámen, jako je mramor, byste však měli vysokotlaký čistič použít pouze s opatrností se širokým proudem a vzdáleností minimálně 30 cm. U betonových desek použijte kartáč a teplou vodu. Vysokotlaký čistič je pro tyto práce spíše nevhodný, protože proudem vody by se mohly spáry vymýt. Chemické prostředky byste měli použít pouze tehdy, jsou-li schváleny k čištění kamene.
tags: #dlazba #na #terasu #detail #napojení #dvere