Před vlastním výběrem keramické dlažby si především uvědomte, že se na vámi vybrané materiály budete dívat velmi dlouho. Základním kritériem, které byste měli zohlednit, je nadčasovost.
Typy keramických dlažeb a jejich charakteristika
Pod pojmem keramická dlažba se skrývá široká škála obkladů s velmi odlišnými akcenty. Prvotní přehled lze získat rozlišením jemné a hrubé keramiky.
Jemná keramika
Jemná keramika se rozlišuje především podle příslušné nasákavosti. Typická jemná keramika má extrémně nízkou nasákavost.
- Porcelánová kamenina (gres): Dlouhověkost dlažby vám zajistí kvalitní dlažba gresová, neboli slinutá. Porcelánová kamenina je naprosto univerzální! Její nasákavost je 0,5 %. Základem pro výrobu porcelánových kameninových dlaždic jsou jemně zpracované keramické suroviny s vysokým podílem křemene, živců a dalších tavidel. Ty se lisují za sucha pod vysokým tlakem. V posledním kroku se tělesa vypalují ve válcové peci při vysokých teplotách (1200-1300 °C), čímž dojde k mimořádně pevnému spojení jednotlivých složek. Díky vysoké pevnosti v lomu a dobrým otěruvzdorným vlastnostem se tyto keramické dlaždice často používají ve veřejných, vysoce frekventovaných prostorách. Již několik let jsou porcelánové kameninové obklady stále oblíbenější také u soukromých majitelů domů, zejména obklady s efektem dřeva a obklady s efektem přírodního kamene. Díky své nízké hmotnosti je porcelánová kamenina vhodná také jako obklad na stěnu.
- Kameninové dlaždice: Mezi keramickými obklady se kamenina vyznačuje nasákavostí menší než 3 %. Ve srovnání s kameninovými dlaždicemi má kamenina vyšší hustotu, je jemněji pórovitá a má výraznější mechanickou pevnost. Kameninové dlaždice s glazurou jsou považovány za "klasiku" v podlahové keramice. Na rozdíl od kameniny se těleso vypaluje při teplotě 1150-1300 °C. Protože se póry při 1200 °C uzavřou, jsou dlaždice z kameniny vodoodpudivé, odolné, mrazuvzdorné a necitlivé vůči chemickým vlivům.
- Keramické obkládačky (hliněné nádobí): Jedná se o keramiku, jejíž "tělo" je po vypálení při poměrně nízké teplotě výpalu 950-1150 °C poměrně hrubozrnné a má vyšší nasákavost než 10 %. Keramické dlaždice nejsou mrazuvzdorné, ale mají tu výhodu, že se s nimi díky jejich poměrně měkké struktuře snadno pracuje a lze je zdobit ornamenty a dalšími dekoracemi. Keramické dlaždice nejsou vhodné pro venkovní použití, protože jsou porézní a nejsou mrazuvzdorné.
Hrubá keramika
Pro tzv. hrubou keramiku se používají přísady s hrubší zrnitostí. Mezi ně patří terakota a štípané dlaždice.
- Terakota (cotto): Surovinou pro výrobu terakotových dlaždic je toskánská břidlicová hlína, která se těží v povrchových dolech, mísí se s vodou a hněte jako těsto, drtí se, obrací a lisuje do sucha. Po vysušení se "cotto" vypaluje při teplotě 950-1050 °C po dobu přibližně 36-48 hodin. Oxidací se modrošedá hlína změní na typické červenavé cotto, které je pro tyto keramické dlaždice charakteristické. Vypadá skvěle uvnitř i venku!
- Štípané dlaždice: Na rozdíl od jemných keramických dlaždic, které se lisují ve formě a poté vypalují, se štípané dlaždice vyrábějí vcelku a poté se tvarují. Vyrábějí se ve dvou vrstvách, zády k sobě, a teprve po vypálení se rozdělí. Dlaždice jsou odolné vůči mrazu a kyselinám a jsou velmi pružné. Celkově jsou vhodné zejména pro pokládku ve venkovním prostředí.
Speciální typy a designy
- Cementové dlaždice: Tyto dlaždice jsou vyrobeny z mramoru a cementu. Protože obklady neprochází tepelnou úpravou, zůstávají póry otevřené, a cementové dlaždice jsou proto nasákavé. Z toho důvodu se nehodí jako podlahová krytina do mokrých prostor.
- Dlaždice v imitaci dřeva: Věrné napodobeniny dřeva jsou na pohled k nerozeznání od dřevěné podlahy a disponují navíc lepšími technickým vlastnostmi než dřevo. Zejména v koupelnách jsou keramické dlaždice kvůli vlhkosti často jedinou podlahovou krytinou nebo obkladem, který přichází v úvahu.
- Skleněné dlaždice: Skleněné dlaždice poskytují nesčetné možnosti variací a designů. V závislosti na třídě tvrdosti je lze použít jako dlažbu nebo obkládačky. Nejsou odolné proti prasknutí, uplatňují se spíše jako obklad.
- Dlažby s designem cementové stěrky, napodobeniny kamene a mramoru: Současnými trendy jsou dlouhodobě dlažby s designem cementové stěrky, napodobeniny kamene a mramoru. Příkladem je série Artwork od výrobce Refin, která je originální tím, že jde o napodobeninu benátského štuku a vypadá velmi moderně, a ze sortimentu výrobce Ariostea série Ultra Onici, jedinečné napodobení mramoru zpracované ve vysokém lesku.
Důležité vlastnosti a parametry keramických dlažeb
Keramika má svoje specifické vlastnosti. Jde o výrobky, které mají výrazné přednosti, a proto je hojně užíváme, ale také svoje zápory nebo určité meze při používání. Aby vaše dlažba nebo obkládačky dlouho vydržely a vypadaly hezky, je rozhodující výběr správného materiálu, údržba a způsob pokládky.
Čtěte také: Tipy a triky pro pokládku keramické dlažby na beton
Fyzikální a mechanické vlastnosti
- Nasákavost: Podle nasákavosti a technologie výroby se keramické obkladové prvky dělí do skupin. Výrobky s nasákavostí E ≤ 3 % jsou mrazuvzdorné. Naopak obkladové prvky skupiny BIII (obkladačky s nasákavostí E < 10 %) nejsou mrazuvzdorné a jsou určeny pouze do interiéru.
- Mrazuvzdornost: Jiné nároky má dlažba v koupelně a jiné venkovní dlažba, která musí odolat i extrémní zátěži v podobě mrazu. Mrazuvzdornost je na eshopu označena symbolem sněhové vločky. Např. u obkládaček do koupelen není mrazuvzdornost požadována a nasákavost zde může přesáhnout 10%. To je samozřejmě nepřijatelné pro balkony či terasy.
- Otěruvzdornost (PEI): Odolnost proti povrchovému opotřebení glazur je tzv. otěruvzdornost (značeno PEI). Otěruvzdornost udává, jak dlouho vydrží dlažba celistvá a neošoupaná. Měření a zjišťování otěruvzdornosti je po výrobě dlaždic prováděno jen u keramických glazovaných dlaždic určených na podlahu. Podle této odolnosti se rozdělují dlaždice do pěti kategorií (stupnice PEI), které určují vhodnost použití z hlediska technických parametrů. Materiál s hodnotou PEI 1 má nejnižší odolnost, na druhé straně spektra leží dlažba vhodná i do komerčních prostor, která má označení PEI 5. PEI 4 se dá použít kamkoli do soukromých prostor. V namáhanějších prostorách, jako jsou chodby nebo exteriér, je důležité, aby byla dlažba opravdu pevná.
- Tvrdost: Tvrdost se udává na Mohsově stupnici od 1 do 10. Pro dlažbu se používá minimální tvrdost 5 stupňů. Tento parametr oceníte při výběru toho správného nástroje na řezání dlaždic.
- Pevnost v ohybu a lomové zatížení: Tyto parametry jsou důležité pro odolnost dlažby vůči mechanickému namáhání.
Chemické a povrchové vlastnosti
- Odolnost proti působení chemikálií: Tato vlastnost je ověřována u glazovaných keramických výrobků odolností proti definovaným roztokům používaným v domácnosti - chloridu amonného, chlornanu sodného a odolností proti nízkým koncentracím kyseliny citrónové, chlorovodíkové a hydroxidu draselného, a to po dobu 4 dnů.
- Odolnost proti tvorbě skvrn: Pohledová plocha obkladů je vystavena roztokům skvrnotvorných látek (jako jsou olivový olej, roztok jódu, roztok oxidu chromitého nebo železitého) po určitou dobu, poté se tyto plochy stanovenými způsoby očistí a vizuálně se posoudí změny. Glazované dlaždice jsou díky krycí glazuře chráněny proti chemickým vlivům a UV záření a odpuzují nečistoty. Neglazované dlaždice jsou náchylnější ke znečištění olejem a tuky.
- Protiskluznost: V koupelně, nebo na chodbě či na schodišti, ale především třeba na terase oceníte, když dlažba nebude kluzká. Toho se docílí speciálními glazurami nebo reliéfy. Protiskluznost dlažby, po které chodíte bosou nohou, se udává v písmenech A, B a C. A je nejnižší stupeň a C nejvyšší. Do koupelny bohatě postačí stupeň B. Protiskluznost na místech, kde chodíte obutí, se udává v jednotce R9 až R13. R9 je nejnižší zvýšená protiskluznost a R13 nejvyšší. Doma vám bude stačit kategorie R9 nebo R10. Dlažby určené výhradně pro interiéry spadají do třídy protiskluznosti R9, ty venkovní pak do třídy R11.
Velkoformátové dlažby a obklady
Prim hrají v oblasti keramiky v poslední době zejména velké formáty od rozměru 60×60 cm až např. do rozměru 1x3m. Mezi obklady mají v poslední době široké uplatnění tenké formáty o tloušťce 3,5 mm. Postupné odpoutání od tradičních formátů 15 × 15 nebo 20 × 20 cm k větším formátům, kdy delší dobu byly za velké formáty považovány dlaždice o délce hrany kolem 30 × 30 cm, jsou již dnes spodní hranicí pro označení velkých formátů. A tak nás nepřekvapí velkoformátový prvek o velikosti nad 150 cm. Extrémním je rozměr dlaždice, spíše obkladové desky či plátu 3 × 1 m při síle 3,5 mm.
Výhody velkoformátových dlažeb
Velké formáty obkladových prvků daleko více zvýrazňují velké plochy minimálně přerušované spárami a tím se plně využívají optické efekty. Obliba velkoformátů stoupá i proto, že údržba je o mnoho jednodušší - méně spár, v nichž by se držely nečistoty a plísně. Velkoformáty mají rektifikované rozměry, umožňují instalaci s minimálními spárami (2 až 3 mm) v menším počtu, čímž se opticky sjednocují obkládané prostory. Velké formáty pak působí luxusně, jsou příjemné na pohled a snadno se udržují. Mýtus, že velký formát sluší pouze velkým koupelnám, je dávno překonán. Vynikne stejně dobře ve větším prostoru moderní koupelny i ve stísněném bytovém jádře. Nicméně ve velkých místnostech a zejména ve společenských prostorách se více hodí velkoformátové dlaždice se zajímavou povrchovou úpravou, která vynikne právě až na větší ploše.
Specifika pokládky velkoformátových dlažeb
Velkoformátové dlaždice mají svá specifika. Již na počátku je třeba se zabývat dlouhodobě podceňovaným kladečským plánem. Při přípravě je nezbytné mít představu o tom, jak budou položeny velkoformátové desky. Velké formáty mají větší prořez, je třeba někdy řešit orientaci desek, nezapomínat na dilatace. Velký formát ovšem nepoloží jeden obkladač. Musí pracovat v týmu, používat pomůcky pro manipulaci, dochází i ke změnám v organizaci práce. Dlažba větších rozměrů se pokládá pomaleji, je více náročná na rovinnost podkladu, na kvalitu použitých penetrací, lepidel a spárovacích hmot.
Při aplikaci velkých formátů nastávají problémy technického rázu, které například spočívají v požadavku, aby obklad byl beze spár. Pro obkladové prvky s hranou delší více než 60 cm a tloušťkou nad 8 mm platí, že technická spára musí být větší než 3 mm. Je třeba počítat s koeficientem délkové tepelné roztažnosti a například při oslunění keramické desky dojde k jejímu prodloužení až o 1 mm na 1 metr délky. Při spáře o šířce 2 mm by mohlo dojít ke kontaktu desek mezi sebou a tím k destrukci. Při příliš úzké spáře nedochází k jejím zaplnění jak požaduje norma. Tím dochází k odkrytí prostoru pro zatékání vody pod obkladový prvek. Spára přestává plnit svoji hlavní funkci a je zdrojem dalších problémů a závad.
Jiným problémem je vlastní pokládka a volba lepidla u velkoformátových desek s nasákavostí do 0,5 %, označovaných jako porcellanato, gres a podobně. Podklady jsou rovněž nenasákavé, a tudíž při použití klasického cementového lepidla třídy C2 dochází k jevu, kdy lepidlo nemá možnost vyzrát v důsledku toho, že lepidlo tvrdne od vnějšku ke středu. Část lepidla ve středu podlepené plochy po určité době degraduje a neplní svoji přidržující funkci. Pro udržení správné přídržnosti některé prameny uvádějí, aby podlepení bylo minimálně 60 až 80 % celkové plochy desky.
Čtěte také: Překlady Ytong na zdivo
Kalibrace a rektifikace
Kalibrace a rektifikace je zabroušení hran vypálené hotové dlaždice, které eliminuje přirozené kolísání rozměrů keramiky a snižuje rozměrové tolerance jednotlivých prvků na minimum. Rozdíl mezi kalibrací a rektifikací je v přesnosti zabroušení hran. Kalibrované výrobky jsou „ořezány“ s přesností na desetiny milimetrů, rektifikované obklady pak s přesností o řád vyšší a výrobci dodávají jen jeden rozměr na rozdíl od kalibrovaných dlaždic, které jsou zařazovány od 4 do 9 kalibračních skupin. Pokud se rozhodnete pro velké formáty keramické dlažby, ale chcete mít pokládku s minimálními spárami, pak je třeba volit především rektifikované.
Rektifikované dlažbě se po vypálení jednotlivých kusů keramiky seřízne hrana. Nemá tedy na hraně nepřesnou, lehce zakulacenou hranu, ale ostrou, přesnou hranu. Přesto u této dlažby ale platí rozměrová tolerance, což je podle normy EN 14441 ±0,5 %. Ve skutečnosti jsou dosahovány tolerance ±0,1 %.
Označování a normy keramických obkladů a dlažeb
Označování keramických obkladů a dlažeb se řídí podle ČSN EN 14 411 Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, posuzování shody a označování.
Klasifikace podle nasákavosti a výroby (ČSN EN 14 411)
| Způsob vytváření | Skupina | E (nasákavost) | Příloha |
|---|---|---|---|
| Metoda A (Tažené obkladové prvky) | AIa | E ≤ 0,5 % | L |
| AIb | 0,5 % < E ≤ 3 % | A | |
| AIIa-1 | 3 % < E ≤ 6 % | B | |
| AIIa-2 | 3 % < E ≤ 6 % | C | |
| AIIb-1 | 6 % < E ≤ 10 % | D | |
| AIIb-2 | 6 % < E ≤ 10 % | E | |
| AIII | E < 10 % | F | |
| Metoda B (Za sucha lisované obkladové prvky) | BIa | E ≤ 0,5 % | G |
| BIb | 0,5 % < E ≤ 3 % | H | |
| BIIa | 3 % < E ≤ 6 % | I | |
| BIIb | 6 % < E ≤ 10 % | J | |
| BIII | E < 10 % | K |
Poznámka: E - nasákavost obkladového prvku. Skupiny AIIa a AIIb jsou rozděleny do dvou částí z důvodů různých požadavků na výrobek. Skupina BIII zahrnuje výhradně glazované obkladové prvky - obkladačky.
Klasifikace glazovaných obkladových prvků podle odolnosti proti povrchovému opotřebení (PEI) - Příloha M k ČSN EN 14 411
| Třída PEI | Doporučené použití |
|---|---|
| Třída 0 | Nedoporučuje se používat glazované obkladové prvky pro podlahy. |
| Třída 1 | Dlažby a prostory, ve kterých se bude převážně chodit v botách s měkkou podrážkou nebo naboso a bez škrábajících nečistot (např. bytové koupelny a ložnice bez přímého vstupu zvenčí). |
| Třída 2 | Dlažby pro prostory, ve kterých se bude převážně chodit v botách s měkkou podrážkou nebo normální podrážkou a s co možná nejmenším množstvím škrábajících nečistot (např. místnosti v obyvatelných prostorech, s výjimkou kuchyní, vstupních a jim podobných prostor, ve kterých se často chodí). |
| Třída 3 | Dlažby pro prostory, ve kterých se bude chodit často v normálních botách a s malým množstvím škrábajících nečistot (např. bytové kuchyně, předsíně, chodby, balkony, lodžie a terasy). |
| Třída 4 | Dlažby, na kterých se bude pravidelně chodit s malým množstvím škrábajících nečistot, takže nároky na tvrdost budou vyšší než u skupiny 3 (např. průmyslové kuchyně, hotely, výstavní a prodejní prostory). |
| Třída 5 | Dlažby, které jsou požadovány pro silný pěší provoz po dlouhou dobu s malým množstvím škrábajících nečistot, takže se jedná o nejzazší podmínky, za nichž je ještě možné použít glazované dlaždice a desky (např. veřejné prostory jako nákupní centra, vstupní haly na letištích, hotelová foyer, veřejné cesty pro chodce a průmyslové použití). |
Důležité údaje na obalech a v technických listech
Na obalech je uveden typ materiálu podle skupin evropské normy EN 14411, druh výrobku (tažený, za sucha lisovaný, glazovaný, neglazovaný), obchodní značka, katalogové číslo, jmenovitý rozměr, výrobní šarže, kalibrace, tonalita a u glazovaných dlaždic údaje o třídě otěruvzdornosti (PEI). Důležité upozornění: odlišně označené šarže a kalibry nesmí být použity na jednu plochu!
Čtěte také: výběr keramických tvárnic pro vaši stavbu
Výrobce/prodejce je povinen poskytnout technické listy stejně jako prohlášení o vlastnostech včetně certifikátů o provedených zkouškách podle ČSN EN ISO 10 545 1 až 16.
Použití a údržba keramických dlažeb
Keramická dlažba je vhodná všude tam, kde potřebujete povrch, který je odolný a snadno se udržuje. Nyní je dlažba čím dál víc oblíbená nejen v komerčních prostorech, nejen v koupelnách a na WC, ale i v jiných místnostech soukromých interiérů - kuchyně, obývací pokoje aj. Možná i díky tomu, že v posledních letech stoupá oblíbenost podlahového vytápění, roste i oblíbenost dlažeb v soukromých interiérech, protože dlažba je naprosto ideální podlahová krytina a vodič tepla.
Pokládka
Aby keramický obklad a dlažby vydržely co nejdéle, musí být důkladně aplikovány. Většina chyb, kazů a nedostatků obkladů a dlažeb vyplývá z chyb při obkládání a pokládání. Každý mistr pokladač a obkladač ví, že mezi nejhorší roboty patří opravování nebo předělávání po někom zkažený obklad či dlažbu. Pokud jsou obklad a dlažba aplikovány správně, stačí se o ně jen pravidelně starat.
Montáž lepením se zpravidla využívá v interiérech, a to na betonový podklad. Pro pokládku venkovní dlažby o tloušťce 2 cm nebo 3 cm, která je odolná a vyznačuje se vysokou nosností, se volí montáž suchou cestou - na terče, trávu, nebo štěrk. Tento typ pokládky je rychlý. Dlažba navíc vyniká dlouhou životností, protože nepromrzne, neodlepí se, nenaruší se spára a voda nikam nezateče.
Čištění
Čištění keramických dlaždic je velmi snadné. Na lehké znečištění stačí i vlažná voda. V případě potřeby lze použít i snadno biologicky odbouratelné neutrální čisticí prostředky šetrné k životnímu prostředí. Nesprávná či nepravidelná údržba však může mít negativní vliv na vzhled a životnost keramického obkladu a dlažby.
Výběr a design
Keramická dlažba je díky moderním technologickým postupům dostupná v mnoha dekorech a imitacích. Rozhodnout se můžete pro imitace dřeva nebo přírodního kamene nebo betonu. Mezi zákazníky jsou oblíbené struktury mramoru, betonu či terazzo. Obklady a dlažby vybírejte vždy s ohledem na typ prostoru. Velmi tmavé obklady mohou v prodejně vypadat exkluzivně, při montáži do malé koupelny však prostor opticky zmenší. Kromě odstínu vybírejte keramické obklady a dlažby také podle struktury nebo povrchu. Ten může být lesklý, pololesklý či matný. Zajímavě vypadají povrchové úpravy imitující opalovanou nebo kartáčovanou strukturu kamenných dlažeb.
Keramické obklady a dlažby představují univerzální materiál, který se hodí v podstatě do jakéhokoliv prostoru. Při správném výběru dekoru a formátu vynikne keramický materiál v obývacím pokoji, koupelně, předsíni, ložnici nebo dětském pokoji. V exteriéru nachází keramická dlažba své využití na terasách, v zahradách i na fasádách.
tags: #deatily #keramicke #dlazby #informace