Vlhké zdivo v domě je nepříjemným a často řešeným problémem, který dokáže znepříjemnit bydlení a v krajních případech i ohrozit statiku stavby. Proto není divu, že odvlhčení staveb intenzivně řeší mnoho majitelů nemovitostí. Může mít řadu příčin a také nepříjemných důsledků, pokud s tímto stavem nebudeme nic dělat.
Odvlhčování cihlového zdiva: Metody a jejich srovnání
Při řešení vlhkosti zdiva je důležité zvolit správnou metodu. Co na vlhké zdivo nejvíce platí? Podívejme se na různé přístupy.
Mechanické metody
Podřezání či podsekávání zdí se jako způsob odvlhčování zdiva používá již desítky let. Tento přístup je účinný a do jisté míry tradiční, ale zároveň technologicky náročný, nese riziko poškození statiky domu, je nákladný a pracný. Přitom je podřezání vhodné v podstatě pouze u totálních rekonstrukcí nadzemních částí staveb, a to za předpokladu, že je zdivo ze všech stran přístupné. Podřezání spočívá na velice jednoduchém principu: zdivo se přes celou šířku podřeže nebo podsekne a do vzniklé spáry se vloží PVC pásy nebo polyetylénové fólie. Tato metoda funguje jen v místě provedení a nad ní.
Pokud provádíte rekonstrukci domu, můžete do plánovaných prací zahrnout i podřezání zdiva. V takovém případě se vám tento způsob odvlhčení domu může vyplatit - samozřejmě za předpokladu, že máte cihlové zdivo a všechny zdi přístupné. U jiných typů zdiva se podřezání může hodně prodražit.
Další metodou je zatloukání vlnitých plechů z nerezu do spáry ve zdivu. K zarážení plechů se využívá speciální zařízení, se kterým práce postupuje poměrně rychle. Oproti podřezání je zatloukání plechů rychlejší a během jejich aplikace vzniká o poznání méně prachu a nepořádku. Ale v mnohém jsou si tyto metody podobné - nepomohou nám s odvlhčením sklepa a obě se více vyplácí jako součást větší rekonstrukce.
Čtěte také: Postup výroby betonové podlahy
Chemická injektáž
Chemická injektáž stojí na odlišném principu, ale s předchozími způsoby má společnou snahu o vytvoření clony ve vlhkém zdivu a přerušení postupující vlhkosti. Postup spočívá ve vyvrtání otvorů, které jsou od sebe vzdálené obvykle přibližně 10 cm. Do nich se následně vpraví směs (pro injektáž se vybere nejvhodnější typ směsi v závislosti na dané situaci a očekávaném výsledku). Dojde tak k vytvoření vrstvy zamezující vzlínání vody.
Avšak vzhledem k časté nemožnosti zjistit, co stěna pod omítkou obsahuje, je poměrně běžné nespojení injektážního krému ve vyvrtaném otvoru k dalšímu otvoru vlivem puklin, dutin nebo nesourodosti materiálu. I při naprosto funkčním provedení se s chemickou injektáží pojí jedna zásadní nevýhoda: za poměrně vysokou pořizovací cenu spojenou se stavebními zásahy a omezením provozu domu získáte sucho pouze na 10 let.
Co se týče ceny odvlhčení staveb pomocí chemické injektáže, opět záleží na několika parametrech. Zejména jde o druh a kvalitu použitého injektážního krému a také o to, kolik otvorů je třeba vyvrtat. Ale dá se říct, že se pohybujeme v obdobných částkách jako u podřezávání. Pokud máte dům s cihelným zdivem, můžete k jeho odvlhčení využít chemickou injektáž. Tato metoda je vhodná pro eliminaci lokální vlhkosti nebo v případě, že má objekt nepravidelný půdorys. Pořád se jedná o zásah do konstrukce zdiva, ale není tak zásadní jako u podřezávání. Účinek injektáže se bohužel časem vytrácí a po letech je třeba celý proces opakovat, aby bylo odvlhčení domu stále funkční.
Elektroosmóza: Moderní a neinvazivní řešení
Jako každá jiná lidská činnost i odvlhčení zdiva prochází nějakým vývojem, při kterém se hledají stále nové a vhodnější metody. Bezkontaktní elektroosmóza představuje elegantní řešení zemní vlhkosti, které je dostupné díky vyspělé elektronice a počítačovým procesorům. Jedná se o unikátní, ověřenou a dostupnou metodu.
Elektrické odvlhčení zdiva je vhodné zejména v případě, že majitelé domu nemovitost stále obývají, nebo se jedná o chráněnou historickou stavbu. Typicky se jedná o starší zabydlené domy, byty, chalupy, historické objekty nebo komerční prostory, ve kterých nechcete kopat, řezat, vrtat a utrácet vysoké částky za sanaci. V takové situaci si majitelé určitě nepřejí (nebo z titulu ochrany stavby nemohou) provádění jakýchkoliv mechanických způsobů odvlhčení zdiva. Pokud vás trápí vzlínající voda a vlhnou vám kvůli ní zdi a sklep, je pro vás elektroosmóza ideální řešení. Vyplatí se i v případě smíšeného či kamenného zdiva a u památkově chráněných budov, neboť nevyžaduje žádné zásahy do konstrukcí. Lze ji využívat v případech, kdy řada starých osvědčených způsobů nejde použít nebo by s sebou přinesly zásadní nedostatky.
Čtěte také: Minecraft plot: krok za krokem
Dočasná a doplňková řešení
Sanační omítky, sanační systémy a různé nátěry či obložení představují dočasné řešení vlhkosti zdiva, které hlavní problémy pouze vizuálně zakryje. Sanační omítky na pohled skryjí vlhkost ve zdivu a umožní částečné odpařování vlhkosti, avšak samotnou příčinu neřeší a ani nevyřeší. Z dlouhodobého hlediska se jedná o neúčinnou metodu. Jde pouze o doplňkové metody, které neřeší příčiny.
Drenáže okolo stavby sice sníží boční vliv vlhkosti na stavbu, ale nikdy odvlhčení domu zcela neřeší, neboť zdroj vzlínavé vlhkosti se nachází pod základy stavby a stoupá vertikálně vzhůru. Metoda je tedy účinná pouze jako doplněk k jiné formě izolace a odvlhčování staveb, avšak zbudování drenáže a dalších terénních úprav může být poměrně komplikovaný proces. A ne všichni majitelé domů si chtějí nechat „překopat“ zahradu. Záleží samozřejmě na konkrétní situaci, ale obecně můžeme říci, že vzhledem k náročnosti celého procesu je výsledek neefektivní.
Zpevnění a úprava cihlového zdiva
Kromě řešení vlhkosti se často setkáváme s potřebou zpevnit či upravit cihlové zdivo, zejména u starších staveb.
Zpevnění štítové zdi
Při zpevňování prasklé štítové zdi je potřeba aktivovat táhlo takovým způsobem, aby působilo silou cca 40 KN (respektive 4 tuny) a to při takovém umístění táhla (táhel), aby výsledná síla procházela středem zdiva. Pro stahování se používají roksory, které se navaří na závitové tyče a protáhnou skrz zdivo. Podložky se umísťují na čistou cihlu a podmazávají lepidlem, aby se síla roznesla pod celou plochu podložky.
Příklad zpevnění štítové zdi
- Šířka štítové zdi: 5800 mm
- Tloušťka zdiva: 300-350 mm
- Vnitřní šířka místnosti: 5100 mm
- Doporučené roksory: průměr cca 25mm, závitovka M24.
- Podložky: 300x300x10 mm ve středu zdí, v rozích větší.
Důležité je pamatovat na zaručenou svařitelnost roksorů (uhlíková ocel). Venkovní roksory se zaseká pod omítku a následně zahází. Zpevnění zdiva jako celku je možné i injektováním cementovou směsí do spár zdiva pomocí šnekového čerpadla, pokud je zdivo velmi homogenní. Pokud ale myslíte předinjektovat zdivo cementovou směsí před zhotovením injektáže Systémem AquaStop Cream v místě linie vrtů, nebylo by to tak technicky náročné a samozřejmě byste si mohl, pokud je zdivo opravdu tak nehomogenní, udržet doporučenou spotřebu injektážního krému. Musím ale podotknout, že by se ve zdivu muselo nacházet značné množství kaveren a výdutí, ale to se mi zdá u žulového zdiva, vyzděného z kvádrů dle Vašeho popisu, nepravděpodobné. Běžné netěsnosti ve zdivu určitě budou, ale injektážní krém AquaStop Cream je značně hustý a tak běžné netěsnosti ve zdivu překlene a nemá tendenci zdivem nekontrolovatelně protéci.
Čtěte také: Jak na betonovou stěrku
Co se mi ve Vašem případě zdá smysluplné a určitě bych tento postup doporučil, je proškrábat spáry do hloubky 50 - 100 mm a to nejen v místě linie vrtů před krémovou injektáží, ale v celé ploše a tím se zdivo po následném vyspárování např. zdicí maltou nejen částeční zpevní, ale i bude opět plnit funkci i estetického pohledového povrchu, pokud takto zdivo bylo při výstavbě opravdu vyzděno.
Injektáž žulového a cihlového zdiva
Pokud je zdivo vyzděné z kvádrů ve vodorovných řadách, měly by tam být průběžné vodorovné spáry, a tak do výškově vhodné spáry by byla krémová injektáž naprosto spolehlivá. Pokud to je tak, jak jsem popsal, průběžná spára žulového zdiva nebude velmi pravděpodobně navazovat na průběžnou spáru cihelné vnitřní přizdívky. Navrhoval bych tento postup: zhotovit injektáž do spáry mezi vodorovnými řadami žulového zdiva, která je k podlaze nejbližší a zejména ke spáře cihelného zdiva, kde se bude taktéž provádět injektáž, ale z vnitřní strany. Jednoduše řečeno, kamenné zdivo navrtat a zainjektovat z venkovní strany a cihelné zdivo navrtat z vnitřní strany aby výšky obou samostatně zainjektovaných zdí byly co možná k sobě výškově nejblíže. Případné zaomítnutí žulového zdiva nevidím jako to nejšťastnější řešení. Injektážní krém má doběh, tzn. vzdálenost, kterou dokáží aktivní látky injektážního krému nasytit póry zdiva, značnou. Záleží to ale na více faktorech: jaká je momentální procentuální vlhkost ve zdivu, jak je zdivo porézní a tím nasákavé a jak se provede samotná injektáž. Vyšší procentuální vlhkost ve zdivu je výhodou, cihelné zdivo a zejména jeho maltová spára je považované za ve velmi porézní materiál a výplň určitě neošidíte. Nevyužití průběžné spáry považuji za ztrátu nabízející se výhody. Rozhodnutí o výšce je ale na Vás. Já bych Vám doporučil zhotovit injektáž v té nejbližší spáře k podlaze, do které se dostanete vrtem ve vodorovném navrtání.
Nejnižší spára je v úrovni podlahy. Další pak o cihlu výš (8-10cm). Do první spáry, která je viditelná u podlahy, se opravdu ve vodorovném provedení vrtem nedostanete a tak musíte injektáž zhotovit o spáru výš. Je to sice pořád v přijatelné výšce, ale může teoreticky vzniknout nízký zavlhající proužek mezi spodním krajem vzniklé pásové clony a podlahou.
Úprava povrchu cihlových stěn
Zděné stěny mohou být dokončeny mnoha způsoby. Mezi nejoblíbenější metody patří plastická omítka, hrubá omítka, hladká omítka vyrovnaná „filcákem“ a kašovitá omítka.
- Drsná omítka: Vrstva malty se nanáší v co nejtenčí vrstvě pomocí stěrky. Povrch se opracovává vlhkým koštětem diagonálními pohyby. Po ošetření se povrch uhladí a pokryje tenkou vrstvou malty se stopami po smetáku.
- Plstěná omítka: Povrch je omítnut otáčivými pohyby plstěného hladítka. Hladítko je třecí deska potažená plstí, odtud pochází její název. Hotový povrch je po úpravě rovný, případné nerovnosti se vyplní maltou. Co největší část povrchu cihel není pokryta maltou.
- Hladká omítka zarovnaná fasádním válečkem: Povrch je ošetřen fasádním válečkem. Po ošetření je hotový povrch rovný a případné nerovnosti se vyplní maltou. Většina povrchu cihel není pokryta maltou.
- Kašovitá omítka: Malta se nanáší na holou stěnu a poté se seškrábne hladítkem. Cihlu je třeba často vlhčit. Tím se povrch opracuje a případné výstupky se setřou drátěnkou.
Pata zdiva a její ochrana
Pata zdiva je velmi důležitou částí konstrukce zajišťující v první řadě stabilitu stěn. Patou zdiva se rozumí detail u první vrstvy (šáru) zdiva na základové konstrukci. Jedná se o nejvíce namáhané místo stěny, protože musí bezpečně přenést veškeré zatížení.
Malta pro broušené cihelné bloky v patě zdiva musí být upravena pomocí nivelačního přístroje a latě. Poté se provede výškové zaměření základové desky v místě budoucích stěn podle projektové dokumentace. Po zaměření naneseme systémovou tepelněizolační zakládací maltu, kterou vyrovnáme do absolutní roviny. Patu zdiva je zároveň nutné chránit před nepřízní počasí, zamezit vlhkosti, aby se dostala do založeného zdiva. Toho dosáhneme buď vytvořením zpětného spoje na vnější straně zdiva z celoplošně natavených asfaltových pásů s přesahy min. Nejlepší ochranou zdiva z vnější strany je vyvedení hydroizolace od základové spáry min. 300 mm nad upravený terén. Při správném napojení vodorovné hydroizolace na svislou ho tak ochráníme na dlouhá léta. Patu zdiva je nutné ochránit i před vlhkostí ze základové či stropní desky. Optimální je ochránit zdivo z vnitřní strany do výšky cca 50 až 100 mm. Ochranu vytvoříme např. natřením cihel tekutou hydroizolační emulzí nebo zhotovením zpětného spoje povlakové hydroizolace z asfaltových pásů či PVC fólie. Společnost HELUZ doporučuje během stavby nechat malý prostup (v průměru cca 20 mm) v zakládací maltě pod obvodovým zdivem pro odvodnění vody ze základové desky. Otvor se po zastřešení stavby zapraví.
Cihla jako materiál pro zdravé bydlení
Cihly jsou investicí do zdraví. Cihly jsou čistě přírodní materiál z pálené hlíny. Cihly a malta jsou čisté anorganické materiály, které byly vypáleny při tak vysoké teplotě, že neobsahují žádné stopy organických materiálů. Při výrobě a stavbě zděného domu se nepoužívají rozpouštědla ani jiné organické produkty. Cihlové stavby proto neuvolňují plyny ani alergenní látky. Díky kompletně zděným stěnám se vyhnete plísním a roztočům. Plísně se vyskytují všude v přírodě a při správných podmínkách ve vaší domácnosti můžete zajistit, že zůstanou venku. Ve zcela zděném domě vnitřní stěny aktivně absorbují vlhkost ze vzduchu. Cihly mohou snadno absorbovat vlhkost, protože mají mnohem difuznější povrch než jiné stavební materiály. Na rozdíl od jiných materiálů cihlám vlhkost neškodí. Když v roce 2019 renomovaní vědci Státního zdravotního ústavu, laboratoří Centra zdraví a životního prostředí ověřovali, zda bydlení v cihelném domě je zdravé, zjistili, že cihlové zdivo není zdrojem měřených organických látek v interiéru. Pokud se rozhodnete pro stavbu svépomocí, přesně víte, jaký materiál si vybíráte. Dnes je zdravé bydlení tématem číslo jedna. Není divu, vždyť v interiéru trávíme neuvěřitelných 90 % času. Cihla jako jeden z mála stavebních materiálů neobsahuje žádné chemické přísady a neuvolňuje do prostředí žádné škodliviny.
Tepelněizolační a akustické vlastnosti
Zcela zděné domy tlumí hluk zvenčí více než domy postavené z lehkých konstrukcí. Cihly jsou zvukově izolační. Hluk zvenčí je odříznut a cihlové příčky poskytují mnohem lepší zvukovou izolaci mezi místnostmi v domě než stěny z lehkého betonu či sádrokartonu. Celkově pomáhají zlepšit akustické klima v domě a poskytují větší pohodlí v každodenním životě.
Stěny s optimální akumulací v zimě brání rychlému chladnutí a v létě naopak zamezují přehřátí vzduchu uvnitř domu. Vlastností, která je pod drobnohledem každého stavitele, jsou tepelněizolační vlastnosti. Moderní cihlové materiály s dostatečně dobrými tepelněizolačními parametry zateplovat rozhodně nemusíte. A to ani v případě, že si chcete nechat postavit dům s téměř nulovou spotřebou energie, nebo dokonce pasivní dům. Mechanická odolnost cihly je totiž oproti odolnosti běžných zateplovacích systémů nesrovnatelná. Podobně je to i se životností zateplovacího systému. Zatímco cihlový dům vydrží 100 a více let, zateplení na něm maximálně 30.
Použití jednovrstvého zdiva z cihel HELUZ Family 50 2in1 jednoduše splňuje požadavky kladené na výstavbu nízkoenergetických i pasivních domů. Na prvním z obrázků je vidět detail použitý při stavbě prvního pasivního domu v Českých Budějovicích z jednovrstvé konstrukce HELUZ Family 50 2in1. Sokl je zhotoven z cihel HELUZ Family 38 2in1 a je zateplen extrudovaným polystyrénem v tl. 100 mm. Na detailu není vidět žádný tepelný most. Tepelný most není viditelný ani na posuzovaném detailu navrženém z broušených cihel HELUZ Family 50 2in1. Zdivo je založeno na železobetonové desce, pod kterou je umístěno pěnové sklo.
Porotherm T Profi jsou broušené cihly plněné minerální vlnou, která je nehořlavá, rozměrově stabilní a dokonce recyklovatelná. Minerální vlna je uvnitř cihly dokonale chráněna, a tak mají stavby z těchto cihel téměř neomezenou životnost stěn. Pro ty, kteří si přejí, aby jejich dům byl postaven výhradně z cihly bez tepelněizolační výplně, má společnost Wienerberger řešení v podobě cihel Porotherm EKO+ Profi, které své jedinečné tepelněizolační vlastnosti dosahují mimořádně vysokým počtem dutin. Zdivo z těchto cihel bez zateplení dosahuje parametrů potřebných pro stavbu domu s téměř nulovou spotřebou energie.
tags: #co #dělat #s #cihlovou #vnitřní #zdí